Židé před 2 000 roky udělali rozhodnutí, díky kterému jsou úspěšnější než všechny ostatní národy

A nejen to – v podnikání, financích, médiích či technologiích najdeme židovské osobnosti v mimořádně hojném zastoupení. Jak je možné, že tak malá komunita dosáhla tak oslnivých úspěchů? Jedni šeptají o „tajemném nadání“ či dokonce „spiknutí“, druzí ukazují na tisíciletou tradici vzdělanosti. Skutečný příběh židovského úspěchu je stejně dramatický jako inspirativní – začíná před dvěma tisíci lety u zásadního rozhodnutí, jež navždy změnilo osud tohoto národa.

Představte si, že je rok 70 našeho letopočtu a v Jeruzalémě hoří Druhý chrám. Římské legie potlačily židovské povstání a zanechaly za sebou zpustošenou svatyni i vlast. Pro poražený židovský národ to byla katastrofa – ale právě z této tragédie se zrodila nečekaná revoluce.

Namísto kněžských obětí v Chrámu nastupuje kniha. Farizejští rabíni té doby prosazují odvážnou myšlenku: každý židovský chlapec se musí naučit číst a studovat Tóru. (Není bez zajímavosti, že samotné slovo Tóra znamená „učení“.) Ve světě antiky, kde gramotnost byla výsadou elity, tak vzniká unikátní „národ knihy“ – komunita, pro niž se studium stává svatou povinností.

Nebyla to cesta pro každého. Chudí rolníci si museli rozmyslet, zda místo práce na poli pošlou své syny do školy – a mnozí tu cenu zaplatit nechtěli. Podle ekonomických historiků Maristelly Botticini a Zviho Ecksteina, autorů knihy The Chosen Few, stály právě tyto volby za dramatickým úbytkem židovské populace v prvních stoletích našeho letopočtu.

Řada Židů přestoupila ke křesťanství, aby se vyhnula nákladné výchově dětí, jež by na farmě stejně nepřinášela okamžitý užitek. Zůstali jen „vyvolení“ – ti, kteří na vzdělání trvali navzdory všemu, a položili tak základ budoucí židovské vzdělanosti. Tento odliv a výběr možná zmenšil řady židovského národa, ale zároveň z něj učinil komunitu neobyčejně gramotnou a intelektuálně zdatnou. Z trosek Chrámu tak povstal národ učenců, pro nějž se studium stalo otázkou identity i přežití.

Počáteční investice do vzdělání začala nést ovoce v době, kdy se svět kolem proměnil. V 7. století se z Arabského poloostrova šíří nové mocné náboženství – islám – a s ním vzniká rozlehlá říše sahající od Persie po Španělsko. Pro Židy to znamenalo přelomovou příležitost.

Tam, kde ostatní národy viděly jen pouště a moře, viděli židovští obchodníci propojený svět plný možností. Díky své vzdělanosti – uměli číst, psát, počítat a znali cizí jazyky – se bleskově zapojují do mezinárodního obchodu a finančnictví. Židovští kupci a řemeslníci cestují po karavanních stezkách i mořských trasách a vytvářejí síť diaspor od Bagdádu po Córdoba.

V Evropě jejich dovednosti neunikly pozornosti vládců: mnozí panovníci je cíleně zvou do svých měst jako odborníky na obchod, řemesla či dokonce lékařství. Z dříve pronásledované menšiny se postupně stává motor středověké ekonomiky – byť početně malý, o to vlivnější.

Právě v této době se rodí fenomén, který dodnes fascinuje historiky i laiky: židovská specializace na obchod a peněžnictví. Už ve středověku byli Židé proslulí jako obchodníci s dalekými zeměmi a jako bankéři, kteří dokázali půjčovat peníze i panovníkům. Tradiční vysvětlení říká, že k tomu byli dotlačeni – křesťané měli církví zakázáno půjčovat na úrok, a tak tato „nečistá“ práce zůstala na bedrech Židů.

Botticini a Eckstein ale obrací tuto tezi naruby: Židé podle nich vstoupili do světa financí z vlastní iniciativy a s náskokem, ještě dříve, než je k tomu okolnosti donutily. Jejich vzdělanost a kontakty jim poskytly „komparativní výhodu“ – měli kapitál, mezinárodní sítě, znalost písma i čísel, a dokonce propracované smluvní tradice, které byly základem důvěry v obchodě. Zkrátka disponovali tím, co bylo potřeba k úspěchu ve finančnictví, zatímco mnozí jiní tápali.

S rostoucím bohatstvím a vlivem Židů však přišla i odvrácená strana mince – závist a podezřívavost majority. Ve středověké Evropě byli Židé často obětí vlastního úspěchu. Lidé viděli jejich prosperitu v obchodě a penězích a místo obdivu se zrodily pomluvy. Legenda o „chamtivém Židovi“ zapustila kořeny už tehdy: křesťanské okolí vidělo v židovských lichvářích zosobnění hříšné chamtivosti, protože půjčovali na úrok, což křesťané nesměli.

Klasičtí literární padouši jako Shakespearův Šajlok či Dickensův židovský lichvář Fagin odrážejí tento stereotyp – Žid jako lakomý, proradný vydřiduch. Antisemitské pamflety typu Protokoly sionských mudrců (infámní falsum z počátku 20. století) pak vykreslily Židy přímo jako spiklence toužící ovládnout světové finance. Úspěch několika bankéřů a obchodníků byl překroucen v mýtus o tajné nadvládě.

Ve skutečnosti židovská komunita často balancovala na tenkém laně – vítaní hosté, nebo naopak obětní beránci, podle toho, jak se to vládcům a davům hodilo. Stačilo, aby král potřeboval smazat dluhy, nebo aby přišla morová rána, a prstem se ukázalo na Židy. Následovaly pogromy a vyhnanství: z Anglie (1290) či Francie (1306) byli Židé hromadně vypovídáni, ve Španělsku (1492) dostali na výběr křesťanství nebo exil.

Přesto diaspora žila dál – vždy znovu někde zapustila kořeny, s hebrejskou Biblí v jedné ruce a účetní knihou v druhé. Vědění se stalo jejich útočištěm. Učenost a píle, tolik ceněné uvnitř komunity, byly zbraněmi slabých proti mocným. Není divu, že už v této době vznikal ambivalentní obraz Žida: na jedné straně obdiv k „národu knihy“, na straně druhé nenávist k údajným „pánům peněz“. Tyto předsudky se s věky jen zakonzervovaly – a čekaly na svou strašnou explozi.

19. století přineslo evropským Židům emancipaci: konečně směli opustit ghetta, studovat na univerzitách, vstupovat do svobodných povolání. Mnozí této šance využili naplno – jako by chtěli dohnat staletí zameškaných příležitostí. Židé míří do vědy, medicíny, práva, novinařiny a brzy vynikají na špičkových pozicích.

Touha po uznání a tvrdá práce se promítá do skutečných zázraků. Rodí se géniové jako Albert Einstein, Sigmund Freud či polský bankéř a filantrop Louis Rajchman. Židovské rodiny Rothschildů a Warburgů stojí u zrodu moderního bankovnictví.

V Americe mezitím synové chudých židovských přistěhovalců z východní Evropy zakládají filmová studia a doslova vynalézají Hollywood – Warner, Mayer, Laemmle a další „otcové zakladatelé“ filmového průmyslu byli Židé, kteří jako outsideři vytvořili nové impérium zábavy. Jejich filmy oslavovaly americký sen, který jim samým byl dlouho upírán.

Zdálo by se, že zlatá éra konečně nastala. Jenže stíny minulosti se nevzdaly. Antisemitismus, přiživený konspiračními teoriemi o „židovské moci“, dostal v moderní době pseudovědecký kabát. Pomluvy o židovské „rasové méněcennosti“ či naopak „zákeřné nadřazenosti“ kulminovaly v nacistické ideologii – s katastrofálními následky.

Holocaust ve 20. století téměř vyhladil evropské židovstvo a tragicky demonstroval, kam až může dospět nenávist založená na stereotypech. Paradoxně právě v této hrůze se znovu projevila nezlomnost a talent Židů. Ti, kdo uprchli před nacismem na Západ, se stali klíčovými mozky ve spojeneckém válečném úsilí i poválečné vědě.

Židovští vědci se významně podíleli na projektu Manhattan, čímž pomohli ukončit druhou světovou válku. A v následujících dekádách Židé doslova opanovali svět intelektuálních cen – v polovině 20. století začalo být spojení „Židé a věda“ samozřejmostí.

Proč k tomu došlo až tehdy? Historikové poukazují na hořkou ironii: čím více byli Židé utiskováni, tím usilovněji hledali nové cesty, jak uspět. Když je na konci 19. a počátkem 20. století některé univerzity odmítaly přijímat (kvůli kvótám či otevřené diskriminaci), našli si uplatnění jinde – zakládali vlastní výzkumné instituty, vědecké kruhy nebo odcházeli do zemí, kde dveře otevřené byly.

V nacistické éře se to ukázalo naplno: židovští intelektuálové vytlačení z evropských univerzit zamířili do USA či Palestiny, kde brzy vynikali. Po válce pak v USA výrazně přispěli k explozivnímu rozvoji technologií, medicíny a kultury. Stát Izrael, založený 1948 jako útočiště židovského národa, vsadil od počátku na vědu a inovace.

Izraelští Židé, obklopeni nepřáteli, neměli bohatou půdu ani nerostné zdroje – zato měli mozky a odvahu. Není náhodou, že právě Izrael si vysloužil přezdívku Start-up Nation pro svůj rozkvět high-tech firem, z nichž mnohé založili absolventi slavného Technionu (izraelského technologického institutu).

Tajemství židovských úspěchů láká nejednoho myslitele k hledání jednoduchého vysvětlení. Nabízí se dvě krajní teorie: „geniální geny“ vs. „kultura oslavující píli“. První hypotéza – že Židé mají vrozeně vyšší inteligenci – je však vysoce kontroverzní a mnozí ji odmítají jako urážlivou a zjednodušující. Připisovat všechny Nobelovy ceny „šťastné DNA“ by totiž znamenalo popřít zásluhy konkrétních lidí. Navíc vědecké výzkumy v oblasti genetiky inteligence jsou plné sporů.

Ano, je pravda, že Ashkenázští Židé (potomci evropských Židů) dosahují v průměru vysokých výsledků v IQ testech – ale jsou to testy ovlivněné kulturou, a historie Ashkenazů sama naznačuje, že spíše než příroda je tvarovalo prostředí. Stačí se podívat na ten nepřetržitý důraz na vzdělání, který jejich komunity po generace prosazovaly.

Druhé vysvětlení klade důraz na rodinu a tradici. Židovské děti vyrůstají s vědomím, že jejich předci přežili díky vědění a že „obrana identity vyžaduje školu víc než armádu“, jak poznamenal rabín Jonathan Sacks. V židovských rodinách bývá zvykem vést děti k diskusi, klást otázky, studovat posvátné texty i světské vědy.

Vzdělání je posvátné – Maimonides, slavný středověký rabín a učenec, dokonce prohlásil, že výuka mládeže se nesmí přerušit ani kvůli stavbě zbořeného Chrámu. Tak silná byla víra, že budoucnost národa závisí na jeho školách. K tomu se přidává zkušenost diskriminace: Židé se museli učit dvojnásob usilovně, aby uspěli tam, odkud je chtěli vyštvat.

Psychologové poukazují na jev, kterému lze říkat „výchova pod tlakem“ – když víte, že svět čeká na vaše selhání, proměníte tlak v palivo k výkonu. Jak trefně glosoval jeden izraelský nositel Nobelovy ceny, „lidský mozek je jediná přírodní surovina, kterou Židé disponují“. A bývalý izraelský prezident Šimon Peres to odlehčil slovy: „Je něco v naší DNA, co nám Židům nedovolí být nikdy spokojenými.“ – jinými slovy, neusínat na vavřínech a stále se snažit dál.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/The_Chosen_Few_(book)

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1988-09-25-bk-4083-story.html#

https://en.wikipedia.org/wiki/Stereotypes_of_Jews

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1988-09-25-bk-4083-story.html

https://www.thejc.com/opinion/why-are-there-so-many-jewish-nobel-winners-ctycke48

https://www.jpost.com/magazine/books/the-cost-benefit-model-324642