Článek
Na rozpálené červnové dráze Belmont Parku se schylovalo k překvapení. Zaprášení favorité i outsider s neznámým žokejem právě zdolali poslední překážku dvoumílového steeplechase a řítí se do cílové roviny. Publikum vstává ze sedadel.
Ozývá se hukot tisíců hlasů, jak si dav uvědomuje, že na čele je kůň s dlouhým kurzem, kterého nikdo netipoval na vítězství. Drobná postava v jasně zbarveném dostihovém dresu se tiskne ke koňskému krku. Poslední metry. Klisna Sweet Kiss s žokejem neznámého jména překonává cílovou čáru první. Tribuny explodují nadšením.
V následujícím zlomku vteřiny se však euforie mění v úžas a zmatení. Mladý jezdec se náhle bezvládně hroutí ze sedla a dopadá do trávy. Na chvíli to vypadá jako komická tečka – pár diváků se zasměje, protože pád působí nemotorně, skoro teatrálně. Jenže žokej nevstává.
Kůň popoběhl ještě několik desítek metrů a zůstal stát. Na dráhu vybíhají první lidé. To, co se zdálo být nešikovným sesednutím vítěze, se mění v drama. Potlesk utichá. Místo něj se areálem šíří znepokojivé ticho a nevíra. Někdo z publika vykřikne. Všichni upírají zrak na nehybnou postavu ležící tváří k zemi vedle koně. V tom tichu je slyšet jen dusot pozdních kroků a bušení srdcí těch, kdo přihlížejí.
Na místo doběhne lékař závodiště, dr. John Voorhees. Kleká k jezdci v hedvábné blůze a bílých kalhotách, otáčí jeho obličej z trávy. Mladík má zavřené oči a voskově bledou tvář. Lékař instinktivně hledá puls na krku. Nic. Žokej je mrtev. Zemřel právě ve chvíli svého triumfu.
Cesta do sedla
O několik let dříve. Na začátku 20. let 20. století byl Frank Hayes jen nenápadný mladík, který se staral o koně v Brooklynu. Narodil se v Irsku roku 1901, ale jako náctiletý se s rodinou přestěhoval do newyorské čtvrti Brooklyn za lepším životem. Už odmala miloval koně – snad až posedle.
Každou volnou chvíli trávil ve stájích a na dostihových oválech jako pomocník. Práce to byla tvrdá: kydání hnoje, krmení, běžná údržba stájí. Frank ale nikdy nereptal. Měl svůj sen. Chtěl se stát žokejem, být součástí světa elegantních dostihů, který zatím pozoroval jen zdálky.
Každé ráno sedlal koně jiných jezdců a v duchu si představoval, jaké by to bylo závodit před vyprodanými tribunami. Osud ho zavedl ke zkušenému chovateli Jamesi K. L. Fraylingovi, v jehož stájích v Brooklynu našel práci. Frayling brzy rozpoznal Frankovo zaujetí a talent pro práci s koňmi, a zaměstnal ho jako cvičitele mladých plnokrevníků.
Frank Hayes se tak tři roky staral o svěřené koně, trénoval je a připravoval na závody – ovšem vždycky jen ze země nebo v tréninkovém sedle, nikdy ne v ostře sledovaném dostihu jako oficiální jezdec. V prostředí plném profesionálních žokejů, často drobných mužů s váhou pouhých padesáti kilogramů, neměl vysoký a zavalitější Frank velké šance. Jenže on se nevzdával. Denně dřel a tiše snil o tom, že jednou dostane příležitost.
Doma jeho nadšení ne všichni sdíleli. Frankova matka Margaret o synově velkém snu věděla a bála se o něj. Věděla, že Frank od mala trpí na slabší srdce. Prosila ho, aby se smířil s rolí trenéra a nestavěl se do role jezdce, pro niž možná neměl tělesné dispozice.
Ale Frank jakoby nic z toho neslyšel. Koně a dostihy byly jeho život. Byť zatím stál opodál, v duchu se viděl na startu. Trpělivě čekal na svou chvíli a přesvědčoval sám sebe, že když ta šance přijde, nepustí ji.
Sen na dosah
Ta chvíle nadešla v červnu 1923. Fraylingova stáj připravovala pětiletou klisnu jménem Sweet Kiss na menší steeplechase dostih v Belmont Parku. Oficiálním majitelem klisny byla Fraylingova sestra, slečna A. M. Fraylingová – možná z rodinné hrdosti chtěla mít koně psaného na své jméno.
Sweet Kiss nebyla považována za nadějnou šampionku. Čekal ji vůbec první ostrý start v kariéře. V poli zkušenějších koní figurovala spíše jako outsider s kurzem okolo 20:1. Pár dní před dostihem se však stalo něco nečekaného: jezdec, který měl Sweet Kiss jet, znenadání odřekl účast.
Fraylingovi potřebovali narychlo náhradního žokeje pro svou klisnu. A Frank Hayes ucítil šanci. Okamžitě svého zaměstnavatele zapřísahal, aby mohl jet právě on. Prosil tak naléhavě, až mu to nakonec dovolili. Možná hrálo roli i to, že Sweet Kiss nebyla favorit a dostih nebyl z nejprestižnějších – dát šanci nadšenému stájníkovi tedy nebylo tak velké riziko. Frank tomu říkal osud. Měl poprvé v životě startovat v oficiálním závodu jako žokej.
Okamžitou radost ale záhy vystřídaly obavy. Problém byla Frankova váha. Dostihy mají přísné váhové limity, aby jezdci koní příliš nezatěžovali. Ve 20. letech se závodilo zhruba s limitem kolem 130 liber (asi 59 kilogramů) na jezdce včetně výstroje. Frank Hayes ovšem vážil přes 140 liber (cca 64 kg) – bez sedla a postroje.
Čekal ho nelehký úkol: za pár dní do závodu zhubnout kolem 5 kilogramů. Dnes by takový rychlý váhový úbytek lékaři důrazně nedoporučili, ale ve světě žokejů tehdy i dnes bývají drastické diety běžné. Pro Franka to byla otázka cti. Nehodlal o svou životní šanci přijít kvůli „pár librám navíc“.
Co následovalo, bylo drastické odhodlání a sebezapření. Frank v krátké době shodil kolem dvanácti liber (5,5 kg). Posledních 24 hodin před dostihem prakticky nejedl a nepil. Navlékl si několik vrstev oblečení a vyběhl na silnice v okolí – hodiny běhal a potil se, aby vypotil každou unci. Znovu a znovu se vážil. Celou noc před závodem oka nezamhouřil, spal snad jen hodinu nad ránem vyčerpáním.
Jeho tělo bylo zesláblé, ale na start se dostavil s odhodlaným výrazem. Oblékl se do vypůjčeného dostihového dresu, který mu byl těsný kolem hrudi. Srdce mu bušilo vzrušením i námahou, když se vyhoupl do sedla Sweet Kiss na rozcvičišti. Byl unavený, ale šťastný: konečně tady, na závodišti jako skutečný žokej, připraven splnit si sen.
Osudový dostih
V pondělí 4. června 1923 po poledni se na Belmont Parku sešlo na deset tisíc diváků. Hlavním dostihem dne byla steeplechase na dvě míle – zhruba tři kilometry trati s několika pevnými překážkami, které musí koně i jezdci zdolat. Pro Franka to byl první závod kariéry.
Okamžik, o kterém roky snil, byl tu. Kůň Sweet Kiss se v paddocku předvedl klidně, možná až ospale. V sázkových nabídkách se klisna krčila s vysokým kurzem. Favoritem byl zkušený kůň jménem Gimme s ostříleným žokejem v sedle.
Frank Hayes podle některých svědků vypadal pobledle a měl pod očima temné kruhy, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost – žokejové často působí vyčerpaně kvůli dietám a nervozitě. Startovní pole čítalo jen několik koní. Když zazněl startovní signál, Sweet Kiss s Hayesem vyrazili vpřed.
Ze začátku se drželi v popředí. Frank se snažil jet úsporně, držet si dobrou pozici a šetřit síly klisny i své. První překážka, druhá, třetí – bez chyby. Sweet Kiss skákala lehce a ochotně. Favorit Gimme se držel těsně vedle nich. Diváci upírali zraky hlavně na tuto dvojici: jeden kůň očekávaný, druhý překvapivě dravý. Kolem poloviny trati přešel Gimme do vedení a Sweet Kiss lehce ztratila.
Závěrečná fáze dostihu se změnila v dramatický duel. Sweet Kiss a Gimme, outsider a favorit, přeskočili poslední překážku téměř současně. Cílová rovinka. Tribuny bouřily. Sweet Kiss se nečekaně dostala do čela o půl délky. Gimme se snaží dotáhnout, ale cíl je blízko.
Sweet Kiss protíná cílovou čáru první, o pouhou hlavu před favoritem. Vyčerpaný Frank se sklání až k šíji koně – z dálky to vypadá, že objímá vítězné zvíře nebo se snaží upravit třmen. Klisna zpomaluje do klusu a ještě kus pokračuje setrvačností, než ji ostatní dojedou.
Publikum nadšeně aplauduje překvapivé senzaci. Z hlediště vybíhá slečna Fraylingová, majitelka vítězky, aby poblahopřála svému žokeji. V tu chvíli tělo Franka Hayese pomalu klouže ze sedla, bez jakékoli snahy pádu zabránit. Žokej dopadá do trávy a zůstává nehybně ležet. Scéna se mění v tragédii – od triumfu k hrůze v jediném úderu srdce. Jenže to Frankovo už nebije.
Dr. Voorhees mohl jen konstatovat smrt. Pozdější ohledání odhalilo, že Frank Hayes utrpěl masivní infarkt. Pravděpodobně ho postihl už v posledních momentech závodu – snad někde mezi poslední překážkou a cílem. Jeho vyčerpané srdce nevydrželo kombinaci extrémního tělesného stresu z hubnutí a obrovského vypětí a vzrušení při prvním závodě.
Zemřel zřejmě v sedle dřív, než stačil protnout cíl, přesto zázrakem zůstal na koni až do konce. Tělo se mu bezvládně zhroutilo dopředu na koňský krk a Sweet Kiss instinktivně pokračovala v závodu, jako by svého jezdce ještě naposledy donesla do vítězství.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Frank_Hayes_(jockey)
https://www.nytimes.com/1923/06/05/archives/jockey-dies-as-he-wins-his-first-race-hayes-collapses-passing-the.html
https://www.amusingplanet.com/2022/01/frank-hayes-only-dead-man-in-history-to.html
https://edition.cnn.com/2018/12/10/sport/frank-hayes-sweet-kiss-belmont-park-intl-spt
https://www.guinnessworldrecords.com/news/2024/1/frank-hayes-the-jockey-who-won-a-race-despite-dying-midway-763599
https://www.damninteresting.com/curio/victory-in-death/
https://www.reddit.com/r/interestingasfuck/comments/1ma02ck/in_1923_jockey_frank_hayes_won_a_horse_race/
https://stadiumtalk.com/s/the-jockey-who-won-the-race-while-dead-in-the-saddle/
