Zdena Koubková získala mnoho světových rekordů v atletice. Pak se stala mužem a byly jí odebrány

Příběh Zdeny Koubkové – československé atletky, jež vytvořila světový rekord, aby nakonec odhalila, že je biologicky mužem – patří k nejdramatičtějším kapitolám sportovní historie meziválečného období.

Byl srpen 1934 a na londýnském stadionu právě dozníval bouřlivý potlesk. Zdena Koubková, „record-woman“, jak ji tisk překřtil, právě vyhrála běh na 800 metrů v rámci Světových ženských her a časem 2:12,4 minuty překonala světový rekord.

Štíhlá dvacetiletá běžkyně z Brna se tím katapultovala mezi legendy své doby. Už předtím kralovala domácím závodům – v jediném roce získala pět titulů mistryně Československa (na tratích 100 m, 200 m, 800 m, v skoku do dálky i do výšky) a překonala několik národních rekordů.

Nyní však zazářila i na mezinárodní scéně: kromě zlata z osmistovky si z Londýna odvezla ještě bronz ve skoku dalekém. Z rozpačité dívky, která teprve nedávno objevila atletiku, se stala miláčkem národa. Doma v Československu jí lidé nadšeně provolávali slávu a noviny líčily její příběh jako pohádku o skromné dívce, která pokořila světové tabulky.

Ve skutečnosti byl Zdenin vstup do sportu dílem náhody. Narodila se v roce 1913 v malé obci Paskov, ale vyrůstala v Brně jako jedno z osmí dětí v rodině kočího. Jako dítě se o sport příliš nezajímala – daleko více než honit se za míčem ji bavilo pomáhat v obchodě s látkami. Teprve v pubertě se všechno změnilo: jeden známý lékař jí daroval vstupenku na místní atletické závody jako poděkování za laskavost, a Zdena poprvé uviděla atlety a atletky v akci.

Útlá dívka zatajila dech při pohledu na svalnaté sportovkyně překonávající rekordy. Ten den jako by v ní něco přeskočilo. Zamilovala se do atletiky – začala hltat sportovní rubriky novin, běhat a skákat při každé příležitosti a brzy vstoupila do místního klubu. Trenéři v Brně žasli nad jejím talentem a zarputilostí. Jedním dechem ji chválili a zároveň s úsměvem poznamenávali, že tahle dívenka je „ďábel v ženském těle“. Netušili, jak výstižná jejich slova jednou budou.

Sláva však s sebou přinesla nečekaný tlak. Zdena Koubková sice lámala rekordy a na dráze působila nezastavitelně, ale mimo ni budila pozornost i něčím jiným než medailemi. Po závodech si pozorní diváci i soupeřky začali šeptat o její neobyčejně svalnaté postavě, hranatých rysech a chlapeckém vystupování. „Není ta Koubková až moc mužná?“ozývalo se tiše v atletických kruzích.

Když pak na oslavu jejího triumfu vyšla v roce 1935 kniha s názvem Zdenin světový rekord, kterou napsala Lída Merlínová, způsobila ještě větší rozruch. Autorka v beletrizovaném příběhu vykreslila Zdenu trochu jako silnou ženu s chlapeckými způsoby. To mnohé udivilo a znepokojilo. Místo aby kniha národ nadchla, rozdmýchala pochybnosti: Co když je na té Koubkové něco zvláštního? Šeptanda sílila a brzy se spekulace dostaly i do novinových sloupků. V konzervativní společnosti té doby bylo téma pohlaví citlivé, a najednou se otevřeně diskutovalo, zda je slavná atletka opravdu ženou.

Bystří pozorovatelé si všímali Zdeniny krátce střižené kštice, širokých ramen a nezvykle vypracovaného svalstva na tehdejší ženu. Některé soupeřky i funkcionáři začali namítat, že by neměla závodit s ostatními dívkami, dokud se neprokáže, jak je to s jejím pohlavím.

Situace byla napjatá. Představitelé atletiky, kteří ještě nedávno Koubkovou oslavovali, nyní vážně uvažovali o lékařské prohlídce, jež by jednou provždy uťala všechny řeči. Pro mladou ženu to muselo být nesmírně stresující: místo aby si užívala slávy, čelila ponižujícím otázkám ohledně svého těla. Bulvární plátky, lačné po senzaci, už tušily skandál a číhaly na jakoukoli informaci. Nikdo však nebyl připraven na pravdu, která se schylovala k odhalení.

Začátkem roku 1936 napětí vyvrcholilo. Zdena Koubková, unavená neustálými narážkami a také znepokojená vlastními zdravotními problémy, podstoupila sérii důkladných lékařských vyšetření. Výsledek otřásl celým jejím světem – a záhy i celou veřejností. Doktoři konstatovali, že Zdena trpí vrozenou anomálií: hermafroditismem neboli oboupohlavností, kdy tělo nese znaky obou pohlaví.

Laicky řečeno, v jejím těle se nacházely částečně vyvinuté ženské i mužské pohlavní orgány. To vysvětlovalo mnohé – její vzhled, zdravotní potíže, snad i mimořádnou fyzickou sílu. Pro samotnou Koubkovou muselo jít o zdrcující, ale svým způsobem i úlevné zjištění.

Už od dětství cítila, že je „jiná než ostatní dívky“, její tělo jí dávalo smíšené signály a duší se cítila spíše jako muž. Nyní konečně znala pravdu: nebyla podvodnice ani „muž převlečený za ženu“, jak si někteří šuškali – byla intersexuální osoba, jak bychom řekli dnes.

Odhalení pravdy s sebou přineslo těžké rozhodnutí. Zdena se musela vypořádat s otázkou, kým vlastně je a jak dál žít. Ve světle lékařského nálezu cítila, že nemůže dál závodit jako žena – nejen kvůli tlaku okolí a férovosti vůči ostatním sportovkyním, ale i kvůli své vlastní identitě.

V dubnu 1936 proto učinila krok, který neměl v tehdejším sportu obdoby: podrobila se chirurgickému zákroku, jenž upravil její tělesné pohlaví, a právně si změnila jméno na Zdeněk Koubek. Světová rekordmanka tak symbolicky „zemřela“ a znovu se narodila jako muž.

Okamžik, kdy tisk poprvé přinesl zprávu, že populární atletka Zdena Koubková už vlastně není ženou, otřásl veřejností jako výbuch. Pro konzervativní část společnosti to bylo nepochopitelné rouhání přírodě – jak by se mohla žena jen tak stát mužem? Pro jiné to naopak bylo logické vyústění jejího neobvyklého osudu.

Z hlediska sportovních statistik bylo jasno: Zdeniny ženské rekordy a tituly musely být anulovány. Sama Koubková – nyní už Koubek – dobrovolně vrátila všechny své medaile a trofeje, jako by chtěla uzavřít kapitolu života, která jí přinesla slávu i utrpení. Její jméno začalo mizet z oficiálních tabulek; tam, kde ještě včera svítil světový rekord, zůstala prázdná řádka. Bylo to smutné a symbolické gesto. Cena za život v pravdě znamenala obětovat vše, co si jako atletka vydobyla.

Po chirurgické proměně a změně identity se Zdeněk Koubek ocitl v podivném vakuu. Ztratil možnost pokračovat v milovaném sportu – jako muž nemohl navázat na svou ženskou atletickou kariéru a na vrcholové závodění už bylo pozdě. Místo toho ho čekala jiná role: přes noc se stal objektem senzačního zájmu médií.

Z někdejší národní hrdinky byla rázem světová kuriozita. Novinové titulky od Prahy po New York křičely o „dívce, která se stala mužem“. Českoslovenští sportovní funkcionáři skřípali zuby a zahraniční konkurence neváhala nasadit ostrá slova – objevila se dokonce obvinění, že Praha úmyslně posílala na ženské závody muže v přestrojení.

Byť nepravdivé, tyto narážky ještě přiživily skandál, který neměl obdoby. Případ Koubkové otřásal důvěrou v regulérnost ženského sportu: „Mohlo by takových případů být víc?“ ptali se zděšeně činovníci. Mezinárodní atletická federace v reakci na aféru bleskově zareagovala – už na olympiádě v Berlíně 1936 zavedla vůbec první kontroly pohlaví u sportovců, aby podobným „překvapením“ předešla. Zdenin příběh se tak stal katalyzátorem změn, které ovlivnily sport na desetiletí dopředu.

Zdeňka/Zdeněk však v té době řešil vlastní přežití. Přišel o zaměstnání sportovní instruktorky i o plánovanou kariéru trenérky. Najednou byl bez příjmu a navíc čelil zvědavým pohledům na ulici. Rozhodl se proto využít své nechvalné proslulosti, aby se uživil. Přijal nabídku na placené přednáškové turné po Americe, které však místy připomínalo spíš cirkusovou atrakci.

V srpnu 1936 vystoupil v New Yorku na Broadwayi, kde v rámci show běhal a vyprávěl svůj příběh senzacechtivému publiku. Tvrdil novinářům, že s hollywoodským studiem Paramount jedná o filmu inspirovaném jeho osudem. Poté se přesunul do Paříže, kde dokonce sdílel pódium s proslulou kabaretní divou Josephine Baker. Pařížské deníky se předháněly v rozhovorech – nabízely horentní sumy za exkluzivní zpověď bývalé rekordmanky. Zdeněk se stal hitem sezóny, byť v poněkud bizarní kategorii společenských kuriozit.

Zajímavé je, že ačkoli bulvár si na jeho případu smlsnul, objevily se i hlasy překvapivého pochopení. Některé seriózní listy psaly o Koubkově proměně s jistým soucitem a vědeckou zvědavostí. Renomovaný americký magazín Time například v srpnu 1936 konstatoval, že případy „změny pohlaví“ sice fascinují senzacechtivé publikum, ale pro lékaře nejde o nic až tak nepochopitelného – příroda občas dokáže rozmazat hranice mezi mužem a ženou.

Zdeněk Koubek po několika bouřlivých letech na cestách nakonec zatoužil po klidu. Senzace kolem jeho osoby postupně utichala – svět měl brzy jiné starosti, když Evropu zachvátily válečné plameny. Koubek se vrátil domů do Československa, kde získal úřední dokumenty potvrzující jeho mužskou identitu a začal vést nenápadný život. Usadil se v Praze, našel si obyčejnou práci (nějaký čas působil jako úředník ve firmě Škoda) a dokonce se zamiloval. Oženil se s jistou Uršulou a zdálo se, že po všech bouřích našel osobní štěstí.

Sport ho však nikdy docela nepustil. Po válce, kdy mu bylo přes třicet let, se už nemohl vrátit na dráhu jako závodník světové úrovně, přesto si našel cestu, jak se hýbat a soutěžit. Společně se svým bratrem Jaroslavem se zapojil do nově vznikajícího ragbyového oddílu v Říčanech u Prahy.

Na hřišti tvrdých mužů našel uplatnění jeho atletický talent i zarputilost. Nikdy sice neokusil olympiádu jako závodník, po které možná kdysi toužil, ale to už pro něj nebylo podstatné. Důležité bylo, že mohl sportovat – jako muž mezi muži, bez skrývání a strachu z odhalení.

Zdeněk Koubek dožil zbytek života poměrně poklidně a stranou pozornosti. Na veřejnosti se jeho jméno občas připomnělo v souvislosti s diskusemi o ženském sportu, ale nová generace už sotva tušila, jak významnou atletkou kdysi býval. Zemřel v ústraní 12. června 1986 ve věku 72 let.

Zdroje::

https://www.irozhlas.cz/sport/atletika/zdena-koubkova-atlet-hermafrodit-transgender-kdo-byl_2406021842_mim

https://www.hearstnetworks.com

https://praguemorning.cz/zdenek-koubek-a-forgotten-legacy-in-czech-sports-and-gender-identity/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdeněk_Koubek_(1913–1986)