Michael Praed nechal zabít seriálového Robina Hooda kvůli muzikálu. Ten však skončil po 9 reprízách

Letní večer roku 1985 na britských obrazovkách patřil překvapivému konci hrdiny. Televizní Robin Hood, vůdce sherwoodských zbojníků, padl pod sprškou šípů a jeho poslední slova „Nic není zapomenuto“ se nesla ztichlým lesem. Závěr druhé série populárního seriálu Robin of Sherwood zastihl fanoušky nepřipravené – hlavní postava najednou umírá a příběh končí bez triumfálního vítězství.

Ve chvíli, kdy diváci truchlili nad ztrátou oblíbeného hrdiny, Praed balil kufry. Opouštěl jistotu úspěšného seriálu a měl před sebou lákavou, avšak nejistou budoucnost na newyorské Broadwayi.

Michael Praed (vlastním jménem Michael David Prince) pochází z Anglie a herectví se věnoval od mládí na divadelních prknech. Když zjistil, že v britské herecké unii už jeden Michael Prince je, prošel telefonní seznam a zvolil si unikátní umělecké jméno Praed.

V roce 1982 zaujal v londýnské inscenaci muzikálu Pirates of Penzance a krátce nato si ho do svých plánů vybral televizní producent Kip Carpenter. Nový seriál o Robinu Hoodovi hledal neokoukanou tvář do hlavní role. Praed ve svých 23 letech ztělesnil Robina z Loxley – mladého charismatického vůdce zbojníků bojujícího proti útlaku.

Robin of Sherwood se začal vysílat v roce 1984 a rychle si získal kultovní renomé. Tvůrci vnesli do známé legendy temnější tón a mystiku starých pohanských sil, nechali Robina spojovat se záhadným duchem lesa Herne – a to vše podbarvila hudba irské skupiny Clannad oceněná cenou BAFTA.

Seriál samotný také získal televizní cenu BAFTA a britský tisk jej označil za jednu z nejinovativnějších verzí robinhoodovského mýtu. Pro Michaela Praeda znamenala role průlom: z neznámého divadelního herce se stal televizní hvězda, kterou poznávali diváci v Británii i v zahraničí.

Po dvou sezónách a třinácti epizodách v roli Robina Hooda však přišel zlom, který nikdo z fanoušků nečekal. Produkce seriálu původně počítala i s další řadou a Praed měl pokračovat. Roku 1984 ale herec oznámil, že končí – přijal nabídku hrát d’Artagnana v nově připravovaném broadwayském muzikálu The Three Musketeers. Pro mladého Brita to byla životní příležitost, která se neodmítá.

Kolegové z natáčení zůstali zaskočení a scenáristé narychlo měnili plány: Robin z Loxley musel zemřít, aby ho ve třetí sérii mohl zastoupit nový hrdina (scenárista Carpenter vyřešil pokračování originálně – v Sherwoodu se objevil jiný Robin Hood v podání Jasona Conneryho).

Praedův odchod přitom neprovázely žádné skandály ani spory; lákala ho prostě vidina velké muzikálové scény na Broadwayi. Natáčení akčních scén v lesích a středověkých kulisách ostatně nebylo vždy idylické.

Sám herec později vzpomínal na bolestivý úraz, kdy jej při jedné šermířské zkoušce kolega Clive Mantle (představitel Malého Johna) nešťastnou náhodou zasáhl dřevěnou holí do rozkroku – Praed to odnesl zraněním, po kterém podle svých slov „je zázrak, že mi nechybí jedno varle“.

Nic závažnějšího si ale z natáčení neodnesl a na roli Robina Hooda vždy vzpomínal v dobrém. O to překvapivější pro okolí bylo, že se jí dobrovolně vzdává.

V listopadu 1984, jen pár měsíců po poslední klapce v Robinovi, stál Michael Praed na prknech broadwayského Broadway Theatre před zaplněným hledištěm. Muzikál The Three Musketeers (Tři mušketýři) právě debutoval a Praed v něm dostal hlavní roli mladého d’Artagnana. Produkce byla velkolepá a nákladná – operetní klasiku Rudolfa Frimla z 30. let se tvůrci pokusili oživit jako výpravnou show plnou šermířských soubojů a jízd na koních přímo na jevišti.

Praed naskočil do náročných zkoušek a připravoval se na americkou premiéru s vidinou, že by mohl prorazit i za oceánem. Jenže muzikálový sen nevydržel ani dva týdny. První recenze v deníku New York Times byla vlažná až odmítavá a na Broadwayi to často znamená rozsudek smrti. Představení The Three Musketeersse se hrálo pouhých devětkrát. V prosinci 1984 produkce oznámila, že kvůli slabým ohlasům i tržbám končí, a Musketeři rychle zmizeli z programu.

Pro čtyřiadvacetiletého Praeda to byl tvrdý náraz. Kvůli roli d’Artagnana obětoval jistou práci v úspěšném seriálu doma a v New Yorku jeho kariérní skok zkrachoval dřív, než pořádně začal. Herec ale hořkost veřejně nedával najevo. „Samozřejmě jsem z toho neskákal radostí, ale taková je hra,“ okomentoval později rychlý konec muzikálu.

Upozornil, že uvést velkou show na Broadwayi stálo ohromné peníze a bez přízně kritiků to v 80. letech nešlo: „Když jste neměli pochvalnou recenzi v New York Times, prostě jste zavřeli. A my ji nedostali.“ Produkci The Three Musketeers navíc provázely komplikace už během zkoušek – zemřel jeden z producentů a v průběhu příprav se vyměnil režisér.

Atmosféra byla napjatá. Praed vzpomínal, že na jeviště dokonce vjížděl na skutečném koni ze zákulisí mezi obecenstvo, a přestože premiérový večer sklidil aplaus, o dva dny později už bylo jasné, že Broadway si tuhle show neoblíbí.

Ztracený půlrok v Americe mohl vypadat jako zmařená šance, Praed si však své rozhodnutí obhajoval. Říkal, že věřil v „jednu ze tří životních příležitostí, kterých se člověk musí chytit, když přijdou“. Muzikál sice propadl, ale mladý herec nelitoval, že to zkusil. Po letech poznamenal, že posuzovat jakoukoli riskantní zkušenost jen podle neúspěchu by bylo krátkozraké.

Zažil výjimečnou věc – jako mladík měl možnost otevřít na Broadwayi velkou inscenaci, zažít sílu tamního potlesku i šoku po prvních recenzích. „Ať se stalo cokoli, byla to zábava,“ uzavřel vzpomínku na broadwayské dobrodružství s nadhledem.

Chvíli to vypadalo, že se Michael Praed po krachu muzikálu stáhne zpět do Británie, ale americké angažmá pro něj přece jen mělo dohru. Ještě v roce 1985 dostal roli v televizi – a ne ledajakou. Slavný producent Aaron Spelling ho obsadil do své úspěšné soap opery Dynastie (v originále Dynasty) vysílané na stanici ABC.

Praed se ocitl v nejpopulárnějším seriálu tehdejší Ameriky, plném bohatství, intrik a pompézních kostýmů. Zahrál si rovnou evropského prince – postavu jménem princ Michael z Moldávie. Pro zajímavost: Praedovo občanské příjmení je Prince (v překladu „princ“), takže v titulcích amerického seriálu stál Princ Michael ztvárněný hercem Michaelem (Davidem) Princem. Zajímavost, která neunikla pozornosti novinářů, jen přidávala na atraktivitě jeho vstupu do seriálu.

V páté sezóně Dynastie se princ Michael stane ženichem jedné z hlavních hrdinek, Amandy Carringtonové. Televizní svatba v královské kapli však vyústí v masakr – do děje vtrhnou ozbrojení teroristé a svatebčany pokropí dávkami ze samopalů. Závěrečná epizoda ročníku s „moldavskou svatbou“ patří k nejvíce šokujícím momentům televizních 80. let. Když byla v květnu 1985 vysílána, odhadem 60 milionů diváků po celém světě napjatě sledovalo, kdo z oblíbených hrdinů krveprolití přežije.

Pro Michaela Praeda znamenala Dynastie přesně ten typ slávy, o jaký na Broadwayi přišel – alespoň na pár měsíců se ocitl v centru celosvětové pozornosti. Jeho pohledný princ si získal sympatie publika a televizní magazíny psaly o „novém idolu z Dynastie“.

Herec sám později s úsměvem uznal, že zatímco syrový středověký svět Robina z Sherwoodu nestárne, přepálený lesk a třpyt 80. let v Dynastii dnes působí spíš úsměvně. Tehdy to ale byla největší televizní show Ameriky – a Praed stál uprostřed jednoho z jejích vrcholných momentů.

Po „moldavském masakru“ se děj Dynastie vrátil z Evropy zpět do amerického Denveru a princ Michael s Amandou ve vyprávění pokračovali už jen krátce. Scenáristé rozehráli zápletku, v níž Michaelův otec (moldavský král) přežije puč a intrikuje, jak získat zpět trůn. Mladý princ se však nakonec přikloní ke své rodině a zklamanou manželku opustí – společně s králem odjíždí do Lisabonu, odkud chtějí organizovat návrat do vlasti.

Tím v seriálu postava končí a s ní i Praedovo americké televizní angažmá. V součtu se objevil ve dvacítce epizod Dynastie během let 1985–1986. Jak bývá u podobných mezinárodních produkcí obvyklé, po odchodu ze seriálu už neudržoval s kolegy bližší kontakt.

Po letech tabloidy ocitovaly jeho typicky suchý britský humor: „V tomhle oboru je to smutné – rok na něčem pracujete, vytvoříte skvělá pouta, a pak už málokdy dostanete příležitost s těmi lidmi dělat znovu. Je těžké zůstat v kontaktu. Anebo jsem možná jen ten nejméně přátelský týpek v kraji.“

Po zkušenosti v Dynastii se herec vrátil do Velké Británie a pokračoval ve své profesi na obou stranách Atlantiku, ale spíš v epizodních či méně viditelných projektech.

Roku 1991 se v kině objevil hollywoodský velkofilm Robin Hood: Král zbojníků s Kevinem Costnerem. Praedův výpravný seriál se přestal reprízovat a nová generace britských teenagerů už jeho Robina neznala. Když se ho někdo zeptal, zda jeho vlastní děti viděly slavný seriál z 80. let, překvapeně odpověděl: „Víte, že asi ne? Když byly mladší, Robina Hooda vůbec neřešily. Budu jim to muset někdy pustit, protože vážně stojí za to.“

V 90. letech střídal Michael Praed herecké příležitosti u filmu, v televizi i na divadle a poznal i odvrácenou stránku profese. Otevřeně mluvil o tom, že zažil dlouhá „suchá období“, kdy nemohl sehnat kvalitní práci a musel brát role čistě aby mohl zaplatit účty.

„Takhle to má každý herec, pokud zrovna nejste Tom Cruise. Devadesát procent kolegů je kdykoli bez práce. A z těch, co ji mají, jen malá část může neustále vybírat – samí Tom Cruisové a Judi Denchové. Tak proč proboha někdo tohle povolání dělá, když je osmdesáti- až devadesátiprocentní šance, že se vůbec neuživí? To je skoro učebnicová definice bláznovství,“ glosoval Praed s nadsázkou realitu hereckého trhu.

Přiznal také, že občas kývl i na vyloženě pochybné projekty, pokud bylo třeba vydělat. Práce pro radost a práce pro peníze se v jeho kariéře střídaly – a nebo tím spíš v letech, kdy radostná nabídka nepřicházela vůbec žádná.

Postupně se tak z někdejšího televizního idolu stal zkušený herec, který přijal ledacos: záporáckého svůdníka v britské filmové komedii (Staggered, 1994), hlasového průvodce v dokumentárních cyklech pro BBC (v pořadu Timewatch), dobrodruha Philease Fogga v kanadském sci-fi seriálu Dobrodružství Julese Verna (2000). Výraznější tvář a potlesk publika mu ovšem znovu poskytlo divadlo. Praed se vrátil tam, kde začínal – na muzikálová a činoherní jeviště.

Na prknech West Endu ztvárnil například hlavní postavu v muzikálu Vilém Tell (1998) a ve stejné době také kapitána von Trappa v britské inscenaci Za zvuků hudby. Jako etablovaný muzikálový zpěvák a herec strávil nemalou část dospělosti. Výjimečným projektem pak byl moderní jevištní muzikál Jeff Wayne’s War of the Worlds v Londýně, kde Praed v roce 2014 stanul na jevišti s video-hologramem herce Liama Neesona.

V osobním životě zakotvil poměrně brzy – v roce 1994 se oženil s Karen Landauovou a stal se otcem dvou dětí. Bulvárnímu zájmu vždy unikal. V rozhovorech vystupuje jako smířený profesionál, který poznal vrcholy i dlouhá mezidobí bez role. Sám přitom zůstává v paměti publika hlavně díky jediné roli – té první velké.

Stačí několik fotografií nebo tóny titulní melodie Clannad a generaci dnešních padesátníků se okamžitě vybaví mladý muž s ušlechtilou tváří a havraní hřívou, jak napíná luk ve stínu prastarých stromů.

Zdroje: