Lesbická láska v Bílém domě. Odhalené dopisy první dámy Eleanor Roosevelt překvapily USA

„Zkrocená hora“ ve vysoké politice Ameriky: i tak by se dal nazvat vztah Eleanor Roosevelt, manželky nejdéle sloužícího amerického prezidenta, a Loreny Hickok, ambiciózní novinářky. Jejich ohromující korespondence, čítající tisíce dopisů, se dlouho ukrývala v prezidentských archivech. Dnes jejich příběh přitahuje pozornost badatelů i filmařů – a nabízí neobvyklý pohled do duše první dámy Spojených států.

V polovině 70. let, desetiletí po smrti prezidenta Franklina Delana Roosevelta, došlo v Rooseveltově knihovně (nachází se v Hyde Parku ve státě New York) a v lázeňském areálu Warm Springs v Georgii k rozsáhlému třídění a katalogizaci sbírek. Cílem bylo ucelit dokumenty k rodině Rooseveltů. Během této práce narazili archiváři na masivní svazek dopisů, které nebyly zaevidovány v hlavním katalogu. Podepsané „E.R.“ a „Hick“ – nic víc. Napřed se myslelo, že jde o jakousi formální korespondenci Eleanor Rooseveltové.

Jakmile se archivářka Anna Marie Wells ponořila do obsahu listů, zjistila, že jde o značně osobní a intimní texty. Její popis z interních zápisků:

„Byla jsem v šoku. Ty dopisy hovořily o citech, touze, i o společných plánech. Netušila jsem, že Eleanor mohla mít takto hluboký, velmi vřelý vztah s Lorenou Hickok…“

Následující roky trvalo, než se podařilo odborně roztřídit a přepsat ohromné množství stránek. Část z nich zůstala dlouho uzavřená kvůli rodině Rooseveltů a obavám o pověst slavné první dámy. Ale nakonec, koncem 90. let, vyšla kniha Empty Without You: The Intimate Letters of Eleanor Roosevelt and Lorena Hickok, jež poodhalila světu jedinečnou romanci.

Eleanor Roosevelt (1884–1962) byla manželkou prezidenta Franklina D. Roosevelta (v úřadu 1933–1945). Vynikla jako aktivní první dáma: věnovala se občanským právům, charitě, boji proti chudobě. Po druhé světové válce se angažovala v OSN na poli lidských práv.

Lorena „Hick“ Hickok (1893–1968) byla novinářkou spjatou s agenturou Associated Press. Původem z Wisconsinu, vyrostla v chudobě. Svým reportérským talentem se vypracovala do prestižních novin. Koncem 20. let se stala politickou dopisovatelkou ve Washingtonu.

Jejich cesty se protnuly kolem roku 1932, kdy Lorena zpracovávala prezidentskou kampaň F. D. Roosevelta a opakovaně vedla rozhovory s Eleanor. Najednou vzniklo něco víc než profesionální vazba.

Ve zhruba 3000 dopisech se dá vystopovat, jak se vztah vyvíjel. První náznaky intimních citů pocházejí z doby inaugurační slavnosti (březen 1933). Eleanor popisuje Loraně své neklidné pocity, strach z veřejného postavení a radost, že Lorena jí dokáže „dodat sílu“.

„Nezapomeň, Hick, jsi má opora. Bez tebe bych se ztratila v tom všem ceremonialismu,“

píše Eleanor v jednom dopise. Zprvu se tvářila, že si jen stěžuje na roli první dámy, ale náznaky srdcových záležitostí narůstaly s každou další řádkou.

V archivu se dochovaly některé fotografie, obvykle novinové snímky, kde je Eleanor na cestách a Lorena v roli novinářky. Nikdy nešlo o vyloženě „milostné záběry“. Přesto, když je pozorně studujeme, vidíme, jak Lorena často stojí velmi blízko vedle Eleanor, někdy se i chytá za ruku či paži – v kontextu 30. let to nebylo považované za skandální. Dokud nebylo jasné, že to může mít intimní podtext, nikdo se nad tím nepozastavoval.

„Už jen pět dní a uvidím Tě znovu, milovaná Loreno. Prosím Tě, buď opatrná, aby nikdo nic netušil. Předstírej, že jsi jen zvědavá reportérka,“

psala Eleanor v dopise z roku 1934.

Franklin D. Roosevelt věděl, že Eleanor má kolem sebe blízké přítelkyně. Některé prameny naznačují, že měl i sám mimomanželské vztahy (se sekretářkou Lucy Mercer). Manželství Eleanor a Franklina tak bylo do jisté míry formální. Ovšem skandál, kdyby se provalilo, že první dáma je do Loreny zamilovaná, by byl obrovský. V době, kdy homosexualita nebyla běžně akceptovaná, mohla Bílý dům zasáhnout bouře.

Lorena sama psala ve svých zápiscích:

„Když jdeme večer kolem Stromu svobody, toužím ji obejmout. Ale nemohu jí to udělat. Bojím se, že by svět se proti ní obrátil.“

Navíc okruh poradců a rodinných příslušníků FDR si nepřál, aby se Eleanor příliš emancipovala. Považovali Loraninu přítomnost v Bílém domě za nepatřičnou.

Po nějaké době přestalo být udržitelné, aby Lorena coby reportérka Associated Press referovala o první dámě, s níž měla osobní vazby. Byla kritizována, že píše o Eleanor jen lichotivé články. Roku 1933–34 si stěžovali i editoři agentury AP. Lorena raději opustila novinovou agenturu, aby se vyhnula skandálu. Začala pracovat pro Ministerstvo obchodu, poté pro charitativní programy. Tím pádem mohla častěji pobývat v sídle Rooseveltů a doprovázet Eleanor na cestách.

Sama Lorena ovšem přiznává, že se cítila nevyužitá – novinářské ambice ustoupily lásce k Eleanor.

Ve 30. letech, kdy probíhal tzv. New Deal, byla Eleanor nanejvýš aktivní – jezdila do chudých oblastí, setkávala se s menšinami a prosazovala mnohé sociální reformy. Lorena ji často doprovázela. Mezitím si ale navzájem psaly dopisy, plné citu:

„Každý den s Tebou mi dává naději, že i tento svět dokážeme učinit lidsky spravedlivějším. Jsi nejen mou láskou, ale i inspirací, jak se starat o ty nejchudší.“

(Dopis od Loreny, 1935)

Jak se to slučovalo s povinnostmi první dámy? Pro Eleanor to byl způsob, jak uniknout od formálních recepcí k někomu, kdo ji chápal.

S koncem 30. let a příchodem druhé světové války se situace měnila. Franklin Roosevelt potřeboval plnou podporu manželky, a ta se stala ještě více veřejnou osobou. Lorena se prý cítila odsunuta do pozadí. Dopisy naznačují, že kolem roku 1939–1940 jejich vztah ochladl – snad proto, že Eleanor se musela věnovat i jiným věcem, Lorena propadala žárlivosti.

„Už Tě skoro nevidím o samotě.Nevím, zda patřím do Tvého života,“

napsala Lorena v jednom z dopisů. Reakce Eleanor je zdrženlivá, omlouvá se, ale moc slibů dát nemohla.

Po vstupu USA do války v roce 1941 došlo k ještě většímu vytížení první dámy. Lorena se zapojila do přípravy charitativních akcí, ale již stála trochu stranou. Někdy se setkávaly v Rooseveltově sídle v Hyde Parku, jindy v letovisku Warm Springs, kde prezident léčil své postižení. Jejich dopisy z této éry mají méně romantického jazyka, spíš kamarádskou rovinu, i když v řádcích občas probleskne:

„Pořád jsi mou nejdražší“

Rok 1945 – smrt Franklina D. Roosevelta. Eleanor se stala jednou z nejváženějších žen v americké politice. Lorena jí byla oporou, alespoň dočasně. Přesto existují indicie, že brzy poté se Lorena rozhodla žít samostatně.

Když Eleanor roku 1962 zemřela, zůstalo mnoho osobních složek chráněno rodinou. Teprve v 70. a 80. letech se začaly otevírat archivy a odborníci našli tisíce dopisů. Část rodiny se bála, že to poškodí památku slavné první dámy. Avšak historici poukazovali na hodnotu dokumentů. Nakonec vyšel dílčí výbor: roku 1988 vyšly první náznaky v biografii Eleanor and Hick, ale až v 90. letech se zveřejnil rozšířený výbor dopisů Empty Without You: The Intimate Letters of Eleanor Roosevelt and Lorena Hickok (1998).

Některé jsou skutečně „milostné“:

„Ach, Hick, jsi ta, která mě drží nad vodou. Večer, když padne tma, toužím být jen s Tebou.“

Odborníci se liší v interpretaci. Někteří tvrdí, že dopisy jednoznačně svědčí o romantickém a sexuálním vztahu. Jiní upozorňují, že jazyk prvních polovin 20. století mohl být květnatější, a i náklonnost mezi ženami se mohla vyjadřovat mnohem vřeleji, aniž by šlo o sexuální poměr. Avšak mnoho badatelů, včetně spisovatelky Susan Quinn (Eleanor and Hick: The Love Affair That Shaped a First Lady), je přesvědčeno o autentickém milostném vztahu.

Lorena sama ve svých pozdějších dopisech nazývala Eleanor jako „moje milovaná“ a psala o žárlivosti, když se Eleanor věnovala i dalším lidem. To není typické pro pouhé „přátelství“.

Na většině fotek vidíme Eleanor a Lorenu v kontextu oficiálních akcí: Lorena jako novinářka s poznámkovým blokem, Eleanor v elegantním klobouku. Pár méně formálních záběrů z letní dovolené v Campobello (rodinném sídle Rooseveltů) ukazuje obě ženy na procházce lesem, sedící na kládě. Nikdy nejde o vyloženě romantickou momentku, polibek, nic takového. Přesto drobné detaily, jako vzájemné držení se za ruku, hovoří samy o sobě.

Po zveřejnění dopisů v 90. letech nevypukl žádný drastický skandál, jaký by se dal čekat dřív. Amerika 20. století – a zvláště 90. léta – už byla ochotnější přijmout, že slavná osoba mohla mít stejnopohlavní vztah.

Zdroje:

https://theatrius.com/2024/06/22/hick-a-love-story-burns-with-lesbian-passion-at-the-marsh/

https://en.wikipedia.org/wiki/Lorena_Hickok

https://www.nps.gov/rori/learn/news/first-friend-the-love-affair-of-lorena-hickok-and-eleanor-roosevelt.htm

https://wafmag.org/2018/06/the-love-affair-between-eleanor-roosevelt-and-journalist-lorena-hick-hickok/

https://slate.com/culture/2022/10/eleanor-roosevelt-lesbian-bros-movie-lorena-hickok.html

https://umsi580.lsait.lsa.umich.edu/s/unbury_your_gays/page/Eleanor_and_Hicks

https://www.liliththeater.com/hick-a-love-story-the-love-affair-o

https://www.washingtonpost.com/opinions/the-woman-in-eleanor-roosevelts-life/2016/09/22/30a7cac6-65a3-11e6-8b27-bb8ba39497a2_story.html