Článek
„Jen přes mou mrtvolu!“ Prudce to vykřikla a vlastním tělem zatarasila vchodové dveře. Osmnáctiletá dívka stojící na prahu domova se rozklepala, ale couvnout nehodlala. Matčiny rozzuřené oči jako by říkaly, že pouštět svoji dceru do pekla šoubyznysu odmítá.
Dcera však mlčky zvedla kufr, naposledy se podívala matce do tváře – a vykročila vstříc nejisté budoucnosti. Ta dívka se jmenovala Loretta Switová a právě se rozhodla stát herečkou.
Vzpomínala později, že herectví ji lákalo odnepaměti: „Nepamatuji si, že bych někdy nechtěla vystupovat“. Narodila se 4. listopadu 1937 v newjerseyském městě Passaic do rodiny polských imigrantů.
Rodiče Nellie a Lester Szwedovi (příjmení si později poangličtila na Swit) ji jako malou holčičku brávali do divadla a na filmy. Malá Loretta v sobě objevila přirozený talent pro zpěv i herectví a už v sedmi letech stála poprvé na jevišti v dětské roli ve školní inscenaci Sněhová královna.
Zář reflektorů ji uchvátil – snila o tom, že jednou dobude Hollywood. Jenže doma její odhodlání naráželo na nepochopení. Rodiče milovali filmy, ale mít dceru herečku? „Raději ji uvidíme jako sekretářku nebo učitelku,“ namítali neústupně. Loretta se však nevzdala.
Po maturitě skutečně nejprve nastoupila jako stenografka v rodném New Jersey. Každým úderem psacího stroje ale cítila, že dusí vlastní touhy. Nakonec se vzepřela – rodinným přáním i konvencím. Roku 1957 odjela do New Yorku studovat herectví na Americkou akademii dramatických umění.
Přes den pracovala v kanceláři, po večerech navštěvovala herecké kurzy a hodiny tance. Byla to dřina a život v New Yorku nebyl pro chudou dívku snadný. Ale Loretta věřila – první myšlenka, kterou kdy v hlavě měla, bylo stát se herečkou.
Tuto víru si nesla jako světlo v temnotách. Nakonec se začala prosazovat v divadle. Na konci 60. let hrála v kočovných divadelních společnostech křižujících celou zemi.
Talent a vytrvalost ji vynesly až na broadwayská prkna – excelovala ve hře Příští rok ve stejnou dobu, kde byla náhradnicí za Ellen Burstyn - ale roli zvládla skvěle. Pokaždé, když stála na jevišti před potleskajícím publikem, uvědomila si, že tohle je její život – přesně takový, jaký si vysnila.
V roce 1972 přišla šance, jakou dostane jen pár vyvolených. Televizní stanice CBS rozjížděla nový seriál inspirovaný černou komedií režiséra Roberta Altmana MASH o polní nemocnici za korejské války. Na konkurz na roli rázné armádní vrchní sestry Margaret Houlihanové přišla i čtyřiatřicetiletá Loretta – a zaujala natolik, že získala svou životní roli.
Seriál M*A*S*H se zpočátku nezdál být jistým hitem; první sezóna měla jen průměrnou sledovanost. Jenže postupně se z něj stal fenomén, který přerostl televizní obrazovky. Humor mísící se s hrůzami války a skvěle napsané postavy si získaly miliony fanoušků. Pro Lorettu Switovou to znamenalo náhlou slávu – a také zkoušku charakteru.
Její Margaret Houlihanová, přezdívaná „Hot Lips“ neboli česky Šťabajzna, byla zpočátku líčena jako jednorozměrná, panovačná atraktivní žena, terč kanadských žertíků mužských kolegů. V altmanovském filmovém předobrazu byla dokonce jen karikaturou – komickou „sexbombou“, která se stala obětí krutého žertu s nahým sprchováním před celým táborem.
Seriálová Margaret zpočátku nesla nálepku krasotinky hrdě, ale Loretta pod tou slupkou cítila skutečného člověka. Postupem času herečka prosadila u scenáristů, že z „potrhlé sestřičky“ udělají psychologicky propracovanou ženu. „Asi ve druhé či třetí sezóně jsem se rozhodla hrát ji jako reálnou osobu, i kdyby to mělo pokazit pár vtipů,“ vzpomínala Switová.
Trvala na tom, že každá traumatická změna v životě její postavy na ní musí zanechat stopu – Margaret se díl od dílu vyvíjela a zrála. Díky této vytrvalosti se z původní jednorozměrné figurky stala inspirativní hrdinka.
Mnohé skutečné zdravotní sestry jí pak psaly děkovné dopisy: vážily si, že z Margaret neudělala slepou karikaturu, ale kompetentní ženu z masa a kostí. Na plátně sice major Houlihanová čelila posměškům svých lékařů - kolegů, kteří ji zpočátku redukovali na přísnou „šťabajznu“ a milenku ženatého majora Franka Burnse. Pod tvrdou slupkou ale byla profesionálkou tělem i duší – a právě tuto lidskou rovinu nechala Loretta naplno zaznít.
Emoce přitom musela často zprostředkovat skrze komediální scény. Někdy stačil mrazivý pohled plný zoufalství, jindy naopak křehký úsměv – Loretta dokázala zahrát celou škálu pocitů. Za roli Margaret byla nominována na cenu Emmy každý rok, kdy se seriál vysílal, a dvě sošky si skutečně odnesla (1980 a 1982).
Když v únoru 1983 běžela závěrečná epizoda M*A*S*H s názvem „Sbohem, na shledanou a amen“, Amerika ztichla – tento díl sledovalo přes 100 milionů diváků, což z něj učinilo nejsledovanější epizodu seriálu v dějinách televize.
Pro Lorettu to byl vrchol i konec jedné etapy. V seriálu účinkovala úctyhodných jedenáct let; objevila se ve 245 z celkových 256 epizod. Společně s Alanem Aldou (představitel kapitána Hawkeye Pierce) byli jediní dva herci, kteří se objevili jak v pilotním dílu, tak ve finále – zůstali seriálu věrní po celou dobu.
Během let natáčení M*A*S*H se herecký ansámbl stal její druhou rodinou. S Mikem Farrellem (seriálový kapitán B. J. Hunnicutt) si padli do noty natolik, že o něm Loretta mluvila jako o svém „starším bratrovi“. „Mike je pravděpodobně jednou z nejlepších lidských bytostí, které jsem v životě potkala,“ řekla s něhou herečka.
Další oporu našla ve zkušeném Harrym Morganovi, jenž hrál plukovníka Pottera – „byl pro nás něco jako otec“. Když postupně její kolegové z M*A*S*H odcházeli na věčnost, Loretta upřímně truchlila.
Jenže právě před takovou volbou jednou stanula. V roce 1981 Lorettu pokoušela velká nabídka: dostala šanci zahrát si v pilotním filmu nového krimiseriálu Cagneyová a Laceyová jednu z hlavních rolí – detektivku Christine Cagneyovou. Pro herečku, které bylo přes čtyřicet, to mohla být životní změna a nový začátek mimo stín M*A*S*H. Loretta roli v pilotním filmu přijala a ztvárnila ji výborně.
Když pak televize chtěla ze snímku udělat seriál, Loretta měla nabídku pokračovat. Co teď? Opustit rozjetý válečný sitcom po deseti letech a vsadit na nejistý projekt? Loretta údajně váhala – cítila loajalitu k postavě Margaret i celé „rodině“ z M*A*S*H. A v tomhle případě za ni rozhodli jiní. Producenti M*A*S*H jí smluvně zakázali se k novému seriálu připojit a trvali, aby zůstala až do konce běhu M*A*S*H.
Roli Christine Cagneyové tedy musela přenechat jiné herečce a sama ještě dva roky oblékala filmovou armádní uniformu. Kdo ví, jakým směrem by se její kariéra ubírala, kdyby tenkrát odešla? Tuto otázku si Loretta možná kladla v osamělých nocích. Jenže odpověď se už nedozvěděla – stejně jako my.
Finále M*A*S*H v roce 1983 pro ni bylo hořkosladké. V posledním dílu dala major Houlihanová sbohem polní nemocnici i svým kolegům a chystala se vrátit do USA pracovat v nemocnici.
Aspoň že mohla spolunapsat rozlučkový proslov své postavy: „Bylo mi ctí a potěšením s vámi pracovat. A jsem velmi, velmi pyšná, že jsem vás poznala,“ pronese Houlihanová v dojemné scéně na rozloučenou. Tato slova Loretta napsala od srdce – a dodnes dostává dopisy od žen z celého světa, které se díky Margaret staly zdravotními sestrami.
Tak hluboko dokázala její postava zapůsobit. Když padla poslední klapka a herci se naposledy objali, Loretta Switová plakala. Věděla, že něco krásného končí. Zároveň ale uvnitř cítila vděčnost – za tu dlouhou cestu, již urazila od chvíle, kdy se rozhodla poslechnout svoje sny.
Po skončení seriálu jí svět ležel u nohou, ale doba se změnila. Bylo jí 45 let a v kontextu hollywoodských standardů už nepatřila mezi vycházející mladé hvězdy. Objevila se pak ještě v několika televizních filmech a hostovala v různých seriálech či zábavných show, avšak roli srovnatelnou s Margaret už nenalezla.
Farewell to the lovely Loretta Swit
Posted by Vintage Los Angeles on Friday, May 30, 2025
Namísto toho našla nové životní poslání. Jako by veškerou péči, kterou věnovala na obrazovce raněným vojákům, přenesla do skutečného světa – na ty nejbezbrannější tvory. Loretta Switová se stala vášnivou bojovnicí za práva zvířat.
Vegetariánkou byla už dlouhé roky a od roku 1981 přešla na přísně rostlinnou stravu – říkávala hrdě, že je vegan. „Zvířata jsou moji přátelé, ne jídlo!“ prohlásila herečka, kterou za její vytrvalou pomoc při ochraně zvířat mnohokrát ocenili. Svou popularitu využívala k osvětě – otevřeně mluvila o krutosti přeplněných množíren štěňat, o testování na primátech či o utrpení hospodářských zvířat.
V 90. letech se stala mluvčí organizace Humane Society of the United States, která prosazuje lepší podmínky pro zvířata v Americe. Nejen slovy, ale i činy: připojila se například k otevřenému dopisu prezidentu Reaganovi za záchranu devíti opic z výzkumné laboratoře. S Robertem Redfordem společně upozorňovali na ohrožené živočišné druhy.
V roce 2017 vydala knihu akvarelových portrétů zvířat SwitHeart, jejíž výtěžek věnovala své vlastní charitativní nadaci na záchranu opuštěných psů. Loretta rozdávala lásku všem tvorům bez rozdílu – od koček po koně. „Zvířata nás milují bezpodmínečně. Vrátit jim to a starat se o ně stejně je to nejmenší, co můžeme udělat,“ připomínala lidem.
Zatímco její aktivistické srdce bilo naplno, v osobním životě okusila i samotu. V 70. letech krátce randila se zpěvákem Billem Hudsonem, budoucím manželem herečky Goldie Hawn. Ke sňatku tehdy nedošlo – možná kariéra měla přednost. Jedinou svatbu prožila až v roce 1983, kdy si vzala herce Dennise Holahana.
Byl to paradox: Holahan se objevil v jedné epizodě M*A*S*H jako pohledný švédský diplomat, s nímž Margaret Houlihanová prožila milostné dobrodružství. Na plátně epizodní flirt, v realitě velká láska – alespoň na čas. Manželství vydrželo do roku 1995, pak se rozvedli.
Vlastní děti spolu neměli; Loretta se tak nikdy nestala matkou. Po rozvodu už nový vztah na veřejnosti nepřiznala. Od 80. let po jejím boku nestál žádný další muž. Svou energii vložila do práce a posléze do aktivismu. Na otázky ohledně dětí odpovídala bez hořkosti – s cizími dětmi i zvířecími svěřenci si prý užila mateřské role víc než dost. A lásku rozdávala světu i bez vlastních potomků.
Stárnutí pro ni ovšem nebylo lehké. Loretta bývala kráska, o níž muži snili. Přirozený půvab si uchovala i s přibývajícími roky – jenže reflektory showbyznysu jsou nemilosrdné a zejména k ženám kruté. Switová se nechtěla vzdát statusu atraktivní herečky, a tak se v pozdějším věku uchýlila k opakovaným plastickým operacím a kosmetickým zákrokům.
Toužila zastavit čas, avšak nadbytek zásahů nakonec zanechal její tvář napjatou a takřka k nepoznání. Spekulovalo se o nadměrném botoxu, faceliftech i výplních, které změnily její mimiku v nehybnou masku. Je ironické, že žena, která se proslavila výraznou mimikou a jiskřivýma očima plnýma emocí, nakonec vinou těchto procedur o část mimiky přišla.
Pro bulvár to možná byla kontroverze, pro ni však patrně jen smutný důkaz, jak moc ji trápilo loučení s mládím. Přátelé tvrdili, že hluboko uvnitř zůstávala tou vřelou a soucitnou duší, kterou vždy byla – i když odraz v zrcadle už neodpovídal té představě.
Sláva pomalu pohasínala, ale Loretta nelitovala. V roce 1989 zářila ještě jednou – její jméno bylo zvěčněno na slavném hollywoodském chodníku slávy, což bylo symbolické uznání za všechny ty roky odříkání a poctivé práce. Další desetiletí pak trávila převážně mimo kamery.
Vystupovala příležitostně v divadle (jednu jedinou postavu Shirley Valentine ztvárnila více než tisíckrát během třiceti let na různých scénách) a objevovala se jako čestný host na veteránských srazech či fanouškovských akcích. Vzpomínala – na své kolegy z M*A*S*H, z nichž mnozí už nebyli mezi živými, i na rodiče, kteří kdysi nevěřili, že by se prosadila.
Ve stáří ji těšily její dvě velké záliby: malování a zvířata. V newyorském bytě, kde nakonec dožila, měla ateliér plný barev a štětců; z rádií u ní zněla klasická hudba a po koberci se líně procházel zachráněný kocour. Kdo ji navštívil, našel laskavou dámu s jemným úsměvem, která o svých hereckých triumfech mluvila skromně, zato dokázala hodiny vyprávět dojemné příběhy o psech z útulků a statečných veterinářích v terénu.
Loretta Switová zemřela 30. května 2025 ve věku 87 let ve svém newyorském domě, obklopena svými milovanými mazlíčky.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Loretta_Swit
https://www.reuters.com/business/media-telecom/loretta-swit-hot-lips-houlihan-mash-dies-87-2025-05-30/
https://casjenprome.cz/rubrika/inspirace/osudy/loretra-swit-82-proc-se-stabajzna-z-mash-nikdy-nestala-matkou/
https://www.reuters.com/business/media-telecom/loretta-swit-hot-lips-houlihan-mash-dies-87-2025-05-30/
https://abc7ny.com/post/loretta-swit-known-role-majormargaret-houlihan-mash-dies-87/16601561/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/814446/stabajzna-loretta-switova-87-ve-stari-propadla-zavislosti.html
https://www.peta.org/news/loretta-swit/
https://mash.fandom.com/wiki/Loretta_Swit
