Magda Goebbelsová byla manželka nacistického propagandisty, matka šesti dětí – a také vražedkyně

Když se v dubnu 1945 rozpadala Třetí říše pod náporem spojeneckých vojsk, většina evropského obyvatelstva vítala brzký konec války, úlevu od bojů a od nacistického teroru. V berlínském podzemí, v těsném bunkru pod budovami říšského kancléřství, se však odehrávaly scény, které si svou tragikou a krutostí vysloužily místo v temné síni lidských dějin.

Magda Goebbelsová, kdysi oslavovaná žena s pověstí noblesní společnice a vzorové matky, tam ve chvíli definitivního kolapsu nacistického režimu otrávila všech šest svých dětí, načež společně s manželem Josephem Goebbelsem spáchala sebevraždu. Víte, co ji k tomuto činu dohnalo?

„Slyšeli jsme jen tlumené zvuky, asi výkřik. Pak přišlo ticho. Některým z nás se ježily vlasy hrůzou,“

popsala atmosféru v bunkru Traudl Jungeová, osobní sekretářka Adolfa Hitlera.

Scéna, která následovala, otřásla i zocelenými vojáky: šest bezvládných těl děvčátek a chlapce, dokonale oblečených, leželo v malém pokoji. Tato tragédie se neudála nikde jinde než v samotném srdci nacistické moci.

Magdalena „Magda“ Ritschel se narodila 11. listopadu 1901 v Berlíně. Její rodiče se brzy rozešli a matka se znovu provdala za židovského obchodníka Richarda Friedländera, který dívenku adoptoval a vychovával. To představovalo paradox, neboť Magda se později stala stoupencem nacistů, pro něž bylo židovství úhlavním nepřítelem. Po válce se proto tuto kapitolu svého života snažila sama vymazat.

Během dětství Magda navštěvovala prestižní klášterní školu Sacré Coeur v Bruselu. Tam získala nejen vynikající vzdělání, ale i společenské a náboženské návyky. Podle některých vzpomínek oplývala mimořádným šarmem a schopností přizpůsobit se různým společenským prostředím. Už jako teenagerka se naučila dokonale francouzsky, milovala módu a luxus – a to vše v sobě skloubila se sebekázní, kterou jí vštípili její učitelé a dominikánské sestry.

Po 1. světové válce se s matkou vrátila do Berlína, kde se zanedlouho seznámila s průmyslníkem Güntherem Quandtem, výrazně starším a nesmírně bohatým mužem. Vzali se roku 1921, brzy se jim narodil syn Harald. Magda se tak ocitla v privilegované pozici – měla bohatství, společenské kontakty, módní salony. Avšak manželství s chladným Quandtem bylo citově prázdné. Roky s ním popisovala jako období, kdy se dusila v pozlátku, ale strádala láskou.

V roce 1929 se Magda s Quandtem rozvedla. Vysoudila přitom velkorysé finanční zajištění a mohla si dovolit další luxusní život. V té době, na počátku 30. let, se k moci v Německu drala NSDAP. Magda se začala zajímat o politiku a stala se aktivní podporovatelkou nacionálně socialistického hnutí, především díky osobnímu kouzlu charismatického Josepha Goebbelse.

Goebbels, o osm let starší, býval kdysi přehlíženým literátem. Díky svým řečnickým schopnostem a agresivnímu nasazení vynikl v nacistické straně jako mistr propagandy. Když potkal Magdu, okamžitě ho zaujala – byla nejen krásná, ale i inteligentní a schopná se pohybovat v okruhu vyšší společnosti. Její námluvy s Goebbelsem měly i „politické požehnání“. Adolf Hitler byl potěšen, že se kolem jeho muže objevuje tak atraktivní a kultivovaná žena, která by mohla reprezentovat novou éru Německa.

V roce 1931 se tedy zasnoubili a 19. prosince téhož roku se konala svatba, která se pro nacistickou stranu stala velkou společenskou událostí. Mezi svatebními hosty nechyběl ani Adolf Hitler, jenž se stal Goebbelsovým svědkem. Mladá nevěsta vstupovala do svazku se slibem, že bude podporovat „národ a Vůdce“, přičemž netušila, že se ocitá na cestě, která o pár let později skončí tak tragicky v bunkru.

S nástupem nacistů k moci roku 1933 se Joseph Goebbels stal říšským ministrem propagandy. Magda se úspěšně zhostila role reprezentativní manželky „hlavního mediálního stratéga“ Hitlera. Z jejich vztahu se narodilo celkem šest dětí: Helga, Hilde, Helmut, Holdine, Hedda a Heidrun. Nazývali je „Goebbelsovy H“, podle začátečního písmena, a propaganda si je často brala jako příklad „dokonalé německé rodiny“.

V dobových časopisech se objevovaly fotografie idylicky působící rodiny: Magda v elegantních šatech, Joseph s ochranitelským úsměvem a usměvavé děti v zahradě jejich honosné vily. Tento obraz rodiny měl sloužit jako vzor pro „řádné Němce“, vychovávající potomky k úctě k Hitlerovi a k vlasti. Magda byla veřejností obdivována pro svůj vkus a vybrané společenské chování. Samotný Joseph rád zdůrazňoval, že mají „příkladné manželství“.

Jenže realita byla úplně jiná. Goebbels byl notoricky nevěrný, s oblibou navazoval krátkodobé i dlouhodobé románky s mladými herečkami. Magda doma čelila ponížení a stresu – trpěla migrénami, objevily se u ní náznaky srdečních potíží. Z několika osobních dopisů, které se zachovaly, vyplývá, že se cítila izolovaná, a přesto si neuměla představit, že by opustila manžela, který byl jednou z nejvlivnějších osob říše.

Nejznámější epizodou Goebbelsovy nevěry byl vztah s českou herečkou Lídou Baarovou. Ten začal kolem roku 1936–1937 a vyústil v hotový skandál. Magda se rozhodla požádat o rozvod. Byla odhodlaná odejít, a to i přes hrozbu, že se dostane do nemilosti Hitlera. Joseph se chystal vybranou herečku opustit, ale drama vrcholilo – Hitler měl obrovský strach z veřejného skandálu.

V listopadu 1938 si Hitler pozval manžele Goebbelsovy na koberec a důrazně jim nařídil, aby rozvod odvolali. Vše podpořil příslibem, že Joseph omezí svou náklonnost k herečkám a Magdě zaručí finanční i společenskou podporu. Nakonec Magda ustoupila. Někteří historici tvrdí, že se cítila citově vydíraná – Hitler byl pro ni „nástavbou otce“, chovala k němu podivnou směsici obdivu a úcty. Zásah Vůdce byl pro ni rozkazem, který nemohla porušit.

„Nebyla to čistě její volba, byl to rozkaz z nejvyšších míst. A Magda nebyla tak silná, aby se mu postavila,“ komentuje situaci historička Angela Schneider ve své studii o ženách nacistické elity.

Po vypuknutí druhé světové války se Joseph Goebbels stal ještě vlivnějším. Televize a rozhlas sice nefungovaly v dnešním slova smyslu, ale film, tisk a rozhlasové relace byly mocným nástrojem k udržení morálky. Magda občas vystupovala na veřejnosti v rámci charitativních akcí (např. na podporu zraněných vojáků), ale výrazně se stáhla do pozadí.

Její syn z prvního manželství s Quandtem, Harald, byl nasazen na frontu. Magda se strachovala o jeho život. Mezitím se prohluboval její vnitřní konflikt: na jednu stranu byla loajální k muži i k Hitlerovi, na druhou stranu byla citově zničená. V soukromých dopisech přátelům vyjadřovala občasnou skepsi nad budoucností, a dokonce i narážky, že se „toto vše nemůže dobře skončit“.

Rok 1944 a počátek 1945 už byly pro Magdu i jejího muže kritické. Německo ztrácelo kontrolu nad okupovanými územími, bombardování zničilo řadu měst, včetně Berlína. Goebbels ve svých projevech vyzýval k totální válce, obětování se „až do posledního dechu“. Magda naproti tomu strádala fyzicky i psychicky – její srdeční potíže se zhoršovaly, měla časté migrény a objevovaly se náznaky deprese.

Po neúspěšném atentátu na Hitlera v červenci 1944 (tzv. Operace Valkýra) se Goebbels dostal do nejvyšší blízkosti Vůdce ještě pevněji. Jeho řeč 18. února 1943 o „totální válce“ v berlínském Sportpalastu byla sice už staršího data, ale teď, v zástupu nepředstavitelných ztrát, zavládla ještě větší hysterie.

Magda v těchto měsících navštěvovala vojáky v lazaretech a snažila se tvářit, že ještě existuje naděje na vítězství. Z rozhovorů s Hitlerovými sekretářkami (např. s Johannou Wolfovou) však vyplývá, že byla ve skutečnosti velmi skeptická a mluvila o tom, že „svět bez našeho Vůdce nebude mít smysl“.

Koncem dubna 1945 byl už Berlín obklíčen sovětskými vojsky. Adolf Hitler se uchýlil do pevného bunkru pod kancléřstvím, kde s ním zůstali nejvěrnější spolupracovníci a také Eva Braunová, kterou si v posledních dnech života vzal za manželku. Joseph Goebbels se rozhodl zůstat po boku Hitlera, přestože byl i s rodinou evakuován do bezpečí. V dopise na rozloučenou napsal, že by považoval za zradu opustit Vůdce v takové chvíli. Magda s ním do bunkru odjela dobrovolně a přivedla šest dětí.

Svědectví lidí v bunkru, jako např. Traudl Jungeové, Rochuse Mische (Hitlerův osobní strážce) či Erny Flegelové (zdravotnice), popisují, že děti si v podzemních chodbách hrály, kreslily křídou po zdech a nevnímaly hrůzy venku. Magda vypadala unaveně, ale stále působila kultivovaně, jako by si nasadila masku bezstarostné matky. Ve skutečnosti tušila, že situace je beznadějná.

30. dubna 1945, odpoledne, Adolf Hitler a Eva Braunová spáchali sebevraždu. Těla byla spálená v zahradě kancléřství. Tato událost působila na obyvatele bunkru jako morbidní potvrzení, že konec je zde. Goebbels formálně převzal úřad říšského kancléře, ale v reálu už neexistovala žádná funkční vláda. Poslal telegram Karlu Dönitzovi, kterého Hitler jmenoval svým nástupcem, avšak Dönitz se Goebbelsem komunikoval jen okrajově.

Joseph Goebbels byl odhodlaný následovat Hitlera do hrobu. A s ním i Magda, která dle svých slov „nemohla žít ve světě bez nacionálního socialismu“. Oba se tedy smířili s tím, že brzy spáchají sebevraždu. Strašlivé ale bylo, že se rozhodli zabít i všechny své děti – zřejmě v obavě, že by padly do rukou nepřítele, nebo by vyrůstaly v „dekadentním poválečném světě“.

„Naše děti patří Třetí říši, a pokud Třetí říše končí, oni končí s ní,“ měla prý Magda prohlásit před jednou ze sekretářek.

Magda zřejmě předem konzultovala s táborovým lékařem (byl jím Dr. Stumpfegger, dříve osobní lékař SS) způsoby, jak děti bezbolestně zabít. Podle některých zdrojů jim dala na usnutí Morfin nebo jiná sedativa, aby se nebránily v okamžiku otravy.

Nejstarší dcera Helga (12 let) se však pravděpodobně vzpírala. Existují prý fotografie jejích posmrtných pozůstatků pořízené sovětskými vojáky, kde měla pohmožděný obličej a zlomený zub. Naznačuje to, že se bránila v okamžiku, kdy jí Magda (nebo lékař) rozdrtila ampuli kyanidu mezi zuby. Ostatní děti se patrně staly obětí jedu bez boje, pokud byly uspány nebo příliš zmatené, aby se bouřily.

„Slyšel jsem slabé steny a pak ticho, naprosté ticho… Myslel jsem, že se mi to jen zdá, ale bohužel to byl zvuk umírajících dětí,“ uvedl Rochus Misch v poválečném rozhovoru.

Krátce poté, co Magda otrávila děti, vyšli s Josephem Goebbelsem do zahrady říšského kancléřství. Většina pramenů se shoduje, že každý z nich rozkousl jednu ampuli s kyanidem, Joseph Goebbels mohl ještě použít pistoli, aby se jistil proti pomalému umírání. Jejich těla podle pokynů zapálili vojáci z Hitlerovy osobní stráže, avšak nebyla spálena tak důkladně jako Hitlerova. Sovětští vojáci později našli ohořelé ostatky a identifikovali je i díky dochovaným záznamům chrupu.

Když Rudá armáda pronikla do centra Berlína a obsadila komplex kancléřství, našli vojáci v bunkru hrůznou scénu. Šest těl dětí ve stejnokrojích připomínajících malé bílé noční košilky leželo vedle sebe. Zpočátku nikdo nechápal, proč by matka, která je měla chránit, dobrovolně sáhla k tak ohavnému kroku. Fotografie z bunkru obletěly svět a staly se symbolem zvrácenosti nacistické loajality.

Z dochovaných sovětských zpráv vyplývá, že i ostřílení důstojníci Rudé armády cítili hrůzu a odpor. Poválečná média v tom spatřovala ukázku, kam až vede fanatický kult osobnosti a „nepřirozený mateřský instinkt“, který se stal obětí ideologie.

Zajímavou postavou zůstává Magdin syn z prvního manželství, Harald Quandt. Byl zraněn na frontě a do konce války se nacházel ve spojeneckém zajetí v Itálii. Zachovaly se některé jeho poválečné dopisy, v nichž vyjadřuje naprostý šok a nepochopení nad tím, co se v bunkru stalo.

Přesto se o Magdě vyjadřoval spíše se soucitem, nazýval ji „moje drahá maminka“, která se prý dostala do pasti vyšších mocenských her. Harald se po válce vrátil k rodině Quandtů a stal se bohatým průmyslníkem, tragédii Goebbelsovy větve však nesl celý život.

„Zůstane navždy nepochopené, jak mohla milující matka něco takového spáchat. Je to fanatismus, který smetl i základní lidskou přirozenost – touhu chránit děti,“ shrnuje novinář a historik Joachim Fest ve svém komentáři k událostem z berlínského bunkru.

Zdroje:

https://dokumenty.tv/magda-goebbelsova-prvni-dama-treti-rise-dokment/

https://www.stoplusjednicka.cz/deti-vzala-s-sebou-byla-magda-goebbelsova-obet-doby-ci-kruta-vrazedkyne

https://www.dotyk.cz/magazin/magda-goebbelsova-30000304.html

https://www.theguardian.com/books/2013/sep/19/magda-goebbels-meike-ziervogel-not-booker

https://www.youtube.com/watch?v=I5AzEzm7poU