Článek
Když se Magdaléna Lokvencová v roce 1935 poprvé setkala s mladým Gustávem Husákem, padla mu do oka. Bylo jí devatenáct, studovala na dívčím gymnáziu v Banské Bystrici, a tehdy nebylo obvyklé, aby se dívka jejího věku zajímala o politiku.
Přesto se vplížila na univerzitní přednášku pro levicovou mládež, kde třiadvacetiletý Husák zapáleně hovořil o sociální spravedlnosti. „Po prednáške sme si sadli v menšom kruhu, a tak sme si nejako padli do oka. Potom sme si písali a navštevovali sa,“ vzpomínal Husák po letech. Spříznila je vášeň pro ideály i kultura – trávili čas debatami s mladými intelektuály, chodili spolu do divadla a budovali studentské hnutí.
Magda pocházela ze vzdělané rodiny v českém Pacově. Narodila se 13. září 1916 jako nejstarší ze tří dětí. Její dětství poznamenala tragédie: když jí bylo pouhých devět let, matka zemřela na tuberkulózu. Otec Antonín, důstojník československé armády, se ocitl na výchovu dětí sám. Malá Magda tehdy musela dospět – pomáhala vychovávat své mladší sourozence, vedla domácnost a zároveň pilně studovala.
Otec ji podporoval v touze po vzdělání a umění. Lokvencovi se v rámci poválečné armádní služby přestěhovali na Slovensko, které se Magdě stalo druhým domovem. Už jako dospívající dívka milovala literaturu, hudbu a divadlo.
Ten svět ji lákal víc než práva, na která se později zapsala hlavně kvůli přání rodiny. Byla krásná, sebevědomá a plná života – na gymnáziu ochotničila v divadelním souboru a nechyběli jí nápadníci. Gustáv Husák však byl její první velkou láskou.
Dne 1. září 1938, v pouhých dvaadvaceti letech, se za Husáka provdala. Nenápadná svatba proběhla v Bratislavě bez okázalostí; Magdin otec stále nebyl nadšen, že si bere zapáleného komunistu s „prázdnými kapsami a ústy plnými naivních hesel“.
Manželství však začalo jako rovnocenné spojení dvou idealistů. „Vzal si vynikající intelektuálku, krásnou ženu, ale i dlouholetou spolupracovnici v studentském hnutí,“ napsal později historik Pavel Kosatík o jejich svazku.
Novomanželé žili skromně – po svatbě se nastěhovali do jednopokojové garsonky v Bratislavě. Jejich byt se brzy stal salonem levicové inteligence. Ve válečných letech se u Husákových scházela tehdejší slovenská elita odporu: básník Laco Novomeský, spisovatel Fraňo Kráľ, avantgardní architekt Friedrich Weinwurm i budoucí ministr Vladimír Clementis s manželkou Lídiou.
Magda od nich vstřebávala intelektuální inspiraci a společenské vystupování – právě Lída Clementisová se stala její neformální společenskou mentorkou a blízkou přítelkyní.
Manželé Husákovi se od počátku doplňovali, ale byli povahově odlišní. Gustáv žil politikou na plný úvazek – stále někde organizoval, psal, konspiroval. „I občasné prechádzky spájal Husák s konšpiračnými návštevami spolupracovníkov,“ glosoval všudypřítomnost politiky Kosatík.
Domácí pohodu mladého páru podřizoval odboji proti fašistickému Slovenskému štátu. Magda byla naopak snílek a milovnice umění. Zprvu jí to nevadilo: sdílela s mužem nadšení pro komunismus, a i když „měli zásadně odlišné povahy, byli oddaní stejným ideálům a báječně si rozuměli“. Večer spolu recitovali verše, přes den plánovali lepší budoucnost.
Za války dokončila Magda přerušená studia práv a souběžně tajně vystudovala konzervatoř, obor herectví a režie. Divadlo ji zcela pohltilo. Roku 1944, v předvečer Slovenského národního povstání, čekala své první dítě – a ocitla se v bezprostředním ohrožení.
Její muž patřil k vůdcům protifašistického povstání a hrozilo, že celou rodinu semelou nacistické represe. Husák na poslední chvíli posadil těhotnou manželku do letadla: spolu s dalšími ženami a dětmi ji evakuoval do Moskvy. V cizině, vyčerpaná a plná strachu, porodila 23. října 1944 syna Vladimíra. Zprávu o narození prvorozeného syna oslavil Gustáv kdesi v horách s partyzány – a Magda v moskevském hotelu prchala v myšlenkách k divadlu, aby zapomněla na válku.
Nucený moskevský pobyt paradoxně nasměroval Magdin život. Chodila tam do divadel, nevynechala žádné představení v legendárním MCHATu – Moskevském uměleckém akademickém divadle, které proslavili Stanislavskij a Němirov-Děnčenko – a dokonce prý občas navštěvovala přednášky na státní divadelní akademii GITIS, tedy Ruském institutu divadelního umění. V těch pohnutých měsících, kdy netušila, zda se její muž dožije konce války, učinila zásadní poznání: největší vášní jejího života není manžel ani politika, ale divadlo.
Po osvobození se Magda vrátila na Slovensko a její sen se začal plnit. Narodil se druhý syn Ján (1946) a Magda definitivně vyměnila paragrafy za prkna, co znamenají svět. Díky přátelům získala místo v nově vzniklé bratislavské Nové scéně – nejprve jako herečka a asistentka režie.
Někteří kolegové v ní zpočátku viděli jen „rozmar nudící se politikovy manželky“. Brzy je však vyvedla z omylu. Magda byla nesmírně pracovitá, kreativní a otevřená moderním vlivům. „Bola inteligentná, nadaná, charizmatická,“ popsal ji herec Ladislav Chudík. „Z jej muža, doktora Husáka, som mal pocit, že ho divadlo nezaujíma… myslel len na politiku a sníval o moci,“ dodal bez obalu.
Husák sice manželčinu zálibu v divadle toleroval, ale nechápal ji – držel si umělce od těla a jeviště považoval za pouhý koníček své ženy. Magda naproti tomu získala v divadle respekt bleskovou rychlostí. Už roku 1947 dostala nabídku samostatně režírovat.
Její režijní debuty – detektivka Agathy Christie Desať malých černoškov či Brechtova Žebrácká opera – sklidily nadšené ohlasy. Stala se první profesionální režisérkou na Slovensku a rychle se zařadila mezi uznávané umělecké osobnosti.
„Herci věděli, že má přijít manželka vysokého politika, ale nikdo ji pořádně neznal. Mnozí si mysleli, že divadlo je jen její rozmar. Pamätám sa, keď som ju prvýkrát videla: Bola to vznešená dáma. Taká kráľovná,“ vzpomínala Vilma Jamnická na Magdin nástup v divadle.
Uvedla na slovenská jeviště světová dramata, spolupracovala jako první se ženskými tvůrkyněmi a odvážně zkoušela nové postupy. Ve čtyřicátých letech se zdálo, že žije svůj sen: stála po boku vlivného muže, přitom si vydobyla jméno ve „světě mužů“ – ve světě divadelní režie. Netušila, že brzy přijde účet v podobě nejtvrdší zkoušky.
Peklo padesátých let
Začátek roku 1951. Malý syn se jí choulí v náručí, druhý se bojí a pláče. Tmavými okny vily Harmonie v Modre proniká jen stín zahrady a na verandě postává ozbrojený příslušník StB. 14 dní izolace – tak vypadalo „uvítání“, které Magdě připravil režim poté, co 6. února 1951 zatkli jejího manžela.
Byl to šok: Gustáv Husák, donedávna místopředseda poválečné slovenské vlády, upadl v nemilost stalinské zvůle a rázem se stal „zrádcem lidu“. Magdu a její děti unesla Státní bezpečnost na odlehlé místo, aby je dočasně odstranila z očí veřejnosti.
Nevěděla, jestli je Husák vůbec naživu. Když je po dvou týdnech nečekaně propustili, vrátila se domů jako jiný člověk – před očima svých kolegů i přátel zestárla o několik let. Ze společenského výsluní spadla do propasti izolace a ponížení.
Stalinistická mašinerie zlomila mnohé osudy a Magdin život obrátila naruby. V dubnu 1954 odsoudil režim Gustáva Husáka na doživotí za údajný „buržoazní nacionalismus“. Už předtím úřady uvrhly jeho ženu do kategorie nepohodlných. Přišla o práci i domov.
Nejprve byla vyhozena z divadla – v únoru 1952 ji vedení bez obalu oznámilo, že musí odejít kvůli „nemorálnímu životu a špatnému vlivu na soubor“. Oficiální zdůvodnění odkazovalo na její blízký vztah s hercem Ctiborem Filčíkem, o němž si ještě povíme.
Pravým důvodem však byla snaha vyštvat ze scény manželku zrádce. Luxusní vilu v bratislavské čtvrti, kde Husákovi do té doby žili, zabavila StB. Magda se s dětmi a věrnou hospodyní Helenkou musela narychlo vystěhovat – nakonec našla střechu nad hlavou u svého bratra.
Ještě před pár lety patřila k prominentům režimu, teď pro ni nebylo místo nikde. Marně sháněla zaměstnání; dveře všech institucí se zavíraly. Pár přátel, kteří se jí jako manželky „nepřítele státu“ nezřekli, nakonec pomohlo zařídit skromnou práci v muzeu. Od roku 1952 do 1955 byla kurátorkou v Slovenském národním muzeu, kde třídila divadelní archiválie.
Nebyly to promarněné roky – v tichu muzejních depozitářů Magda založila celou sbírku historických divadelních materiálů, jež se stala základem dnešního Divadelního ústavu. Přesto to byla tvrdá kariérní degradace: z přední režisérky „odložená“ kustodka v muzeu. Magdě to ovšem zachránilo holou existenci. „Atmosféra v SNM byla jako za čínskou zdí. Ty těžké roky jsme mohli přežít v prostředí na vysoké intelektuální úrovni,“ vzpomínala fotografka Ester Plicková, která se v muzeu s Magdou spřátelila.
Večer však na Magdu doléhal krutý úděl. Když uložila chlapce, rozsvítila lampu a do noci si přivydělávala pletením svetrů, aby je uživila. V těch nekonečných nocích za zvuku jehlic jistě myslela na svého muže: přes všechno odcizení k němu zůstávala loajální. Státní aparát se pokoušel zlomit ji záludnými metodami.
Opakovaně ji vyslýchali a nabízeli rychlý návrat k divadelní práci výměnou za rozvod. Stačilo veřejně odsoudit manželovu „zradu“ a dát se s ním rozvést – a mohla mít pokoj. Odmítla. Odmítla se Gustáva zříct, přestože by si tím ušetřila roky strádání a ponížení.
Magda zůstala Husákovi věrná i ve chvílích, kdy on sám byl nepřímo příčinou jejího neštěstí. „Husák patril medzi tých, čo nastolili novú moc a ideológiu, ktorá viedla k represiám a totalite. To všetko ovplyvnilo jej súkromie, odcudzilo muža, narušilo detstvo jej synov,“ vystihla to po letech teatroložka Nadežda Lindovská.
Magda sdílela Husákovy komunistické ideály – nikdy se jich nezřekla, dokonce po letech vyloučení znovu vstoupila do strany a doplatila členské příspěvky za celou dobu, co byla persona non grata. V padesátých letech však od strany za svou loajalitu žádné vděku nedošla. Naopak. Režim jí ničil kariéru, rodinu i zdraví. Ona přesto neztratila vnitřní svobodu a vůli bojovat.
Vysvětlení tohoto zdánlivě nelogického postoje lze nalézt v myšlenkovém rámci mnoha přesvědčených komunistů té doby. Ti dokázali oddělit „čistou ideu“ socialismu od její chybné nebo „zrazené“ implementace konkrétními lidmi. Tento postoj dokonale formuloval sám Gustáv Husák ve svých pozdních reflexích: „Kde boli chyby, boli chyby ľudí, a nie základných myšlienok socializmu.“
„Nemohla by som sa s ním rozviesť, lebo by som za ním nemohla chodiť,“ svěřila se Magda přítelkyni Ester Plickové. A tak to také bylo. Čekala téměř pět let, než vůbec dostala povolení navštívit manžela ve vězení. Nosila mu balíčky, vodila za ním děti. Snažila se zmírnit jeho utrpení všemi silami: psala dopisy na úřady, prosila o milost.
V jednom listu prezidentu Antonínu Zápotockému otevřeně popsala svou zoufalou situaci: „Naše manželstvo bolo v dôsledku nesprávneho odsúdenia úplne rozvrátené. Bola som po manželovom zatknutí s rodinou vystavená napospas útokom, nactiutŕhaniu. Stratila som zamestnanie, byt a zostala som celkom bez prostriedkov,“ líčila Magda chladným tónem právničky osobní život v trosek.
Žila v permanentní existenční nejistotě, trápila se a zároveň – jakkoli krutě to zní – pomalu nacházela vlastní nezávislost. Právě v těchto letech, kdy se sama probíjela tvrdou realitou, se z ní stala silná a emancipovaná žena, která už nehodlala žít v cizím stínu.
Po několikaleté nucené pauze si Magda vybojovala návrat k režii. V roce 1955 dostala příležitost hostovat v divadle v Košicích a tamní uvedení veselohry Reštavrácia jí vlilo krev do žil. „Bol to jej veľký návrat do divadla. Dodalo jej to sebavedomie a silu,“ vzpomínala Ester Plicková.
Od roku 1956 získala znovu stálé místo režisérky na bratislavské Nové scéně. Na jeviště se vrátila zralejší a možná tvrdší – navždy poučena, jak křehké může být společenské postavení ženy, která si dovolila vystoupit z vymezené role. Pracovala neúnavně.Vytvářela inscenace pro děti i dospělé, přinášela na scénu moderní psychologické drama i klasiku.
Do své předčasné smrti připravila ještě 49 divadelních premiér a k tomu 6 televizních inscenací. Na bratislavské VŠMU dokonce učila a vychovala novou generaci herců. Na oko se zdálo, že má vyhráno – přežila peklo padesátých let a znovu stojí na vrcholu tvůrčích sil. Ve skutečnosti ji však čekalo nejosudovější rozhodnutí života.
Střet dvou světů
Byl květen 1960, když se brány leopoldovské věznice konečně otevřely. Gustáv Husák vyšel ven jako prošedivělý muž se zničeným zdravím a pošramocenou duší. Za mřížemi strávil necelých deset let, většinu času v samotce. Poznamenalo ho to. Jakmile se vrátil do Bratislavy, Magda se mu snažila pomoci začlenit zpět do života: zvala přátele, aby se za ním zastavili, nosila mu knihy, podporovala ho v obtížných začátcích na svobodě.
Jenže jejich manželství už dávno neexistovalo. Citový rozkol nastal ještě před zatčením a dlouhá léta odloučení prázdnotu jen prohloubila. Magda během manželovy nepřítomnosti našla oporu jinde – u Ctibora Filčíka.
Zatímco Husák ve věznici bojoval sám se sebou, Filčík stál po Magdině boku a nahrazoval jejím synům otce. „Začala s ním chodiť, aby sa zachránila. Veľmi jej pomáhal. Obdobie päťdesiatych rokov bolo veľmi ťažké,“ vysvětlovala Vilma Jamnická, proč se Magda v nejtěžších chvílích obrátila právě k Filčíkovi.
Husák o vztahu své ženy s hercem věděl. Zpočátku ho snad i chápal – sám měl v předchozích letech různé milostné avantýry a Magdě toho mnoho dlužil. Tajně však doufal, že návrat na svobodu znamená návrat starých pořádků: očekával, že když je doma, Magda vztah s Filčíkem ukončí a opět se stane „ženou v domácnosti“ po jeho boku.
Jenže dvěma neslučitelným světům už nešlo porozumět. On zůstal stejný – rezervovaný, autoritativní muž, „ktorého povahe zodpovedá vládnuť iným… duch demokratickosti je mu cudzí. Je skôr taký slovensky autoritatívny,“ vystihl Husákovu povahu jeho přítel Ladislav Holdoš.
Ona se mezitím proměnila – naučila se rozhodovat sama za sebe. Filčík jí dodal sebevědomí a víru ve vlastní talent. Magda už nebyla ochotná vrátit se do Husákova stínu. „Jej osud je plný smutných absurdít, ale zároveň obrazom o tom, ako tá žena, plná vášne pre divadlo, dokázala navzdory nezmyselným zákazom žiť svoj sen,“ řekla o ní režisérka Zuzana Liová. Magda se svého snu nehodlala vzdát – i kdyby za to měla zaplatit manželstvím.
Na podzim 1960 se Gustáv Husák a Magda Husáková formálně rozvedli. Neproběhly žádné veřejné soudní spory ani osobní dramatické výstupy – to už měli za sebou. Rozchod proběhl tiše a s krutou nevyhnutelností. Magda dala přednost divadlu před loajalitou k manželovi, a tím se znovu postavila dobovým konvencím.
Husák si to nedokázal odpustit. Po zbytek života v sobě nosil hořkost, že ho jeho první žena „opustila“. „O rozpade manželstva a dôvodoch Husák v spomienkach nehovorí. Len sucho konštatuje, že sa mu rozpadlo manželstvo,“ píše se příznačně v jeho biografii.
Magda se po rozvodu dál plně věnovala své práci. Vytvářela nové inscenace, učila a žádný skandál kolem soukromí na sobě nedala znát. Ve společnosti se o ní příliš nemluvilo – „za Husákovho života ju radšej nespomínali, nebolo isté, ako zareaguje hlava štátu,“ vysvětlila Lindovská, proč komunistická moc její jméno dál upozadila.
Gustáv Husák se soustředil na svou politickou rehabilitaci. Po nástupu Alexandra Dubčeka získal v roce 1963 zpět stranickou legitimaci a jeho hvězda začala opět stoupat. Jejich cesty se definitivně rozešly.
17. ledna 1966 Magda náhle zemřela na mozkovou mrtvici – bylo jí pouhých 49 let. Ještě večer před smrtí telefonovala kolegyni do divadla kvůli zkoušce, ráno už nežila.
Ani jeden z „jejích mužů“ na ni nikdy nezapomněl. Gustáv Husák o Magdě na sklonku života prý hovoříval jako o své jediné a největší lásce. „Bola to moja veľká láska. Vzorne sa starala o výchovu našich detí… Magdu si mimoriadne vážil,“ napsal o ní sám Husák ve svých pamětech a připustil tak, co pro něj znamenala.
Ctibor Filčík po Magdině smrti přijal roli vdovce – už se nikdy neoženil a neměl děti. Na lásku svého života vzpomínal s obrovskou úctou. Mluvil o ní jako o ‚paní doktorce‘. V očích těch, kteří ji milovali, zůstala Magda Husáková výjimečnou bytostí: nezlomnou a něžnou zároveň.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Magda_Lokvencov%C3%A1
https://zurnal.pravda.sk/portret/clanok/404836-magda-husakova-lokvencova-od-socialnej-utopie-k-divadelnej-rezii/
https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=txt&id=8358
https://www.sme.sk/c/2325941/dve-manzelky-gustava-husaka.html
https://kultura.sme.sk/c/20073127/prva-dama-slovenskej-rezie-mala-v-ruke-kavu-cigaretu-a-bic-na-hercov.html
https://www.gregi.net/clanky/prva-z-prvych/
https://hnonline.sk/style/kultura/573508-do-kin-prichadza-prva-velka-zena-magda-husakova-lokvencova
https://www.dobrenoviny.sk/c/80833/m-lokvencova-husakova-zosobnovala-novu-generaciu-reziserov-
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/magda-husakova-a-gustav-husak.A140620_163928_spolecnost_jup
https://www.topky.sk/cl/1001053/2450267/Slovenska-herecka-a-reziserka---49---Rozvod-s-politikom-a----Nahla-smrt-
