Článek
Glynis Van der Riet se narodila roku 1955 v jihoafrickém Durbanu. Dětství neměla právě idylické. Když jí bylo pět, rodiče se rozvedli a malá Glynis se s mámou odstěhovala do Johannesburgu. Byla to nesmělá, tichá holčička – extrémně plachá, jak vzpomínají pamětníci.
Přesto už vyrůstala v rozdělené zemi plné rozporů. Apartheid ovládal běžný život. Všudypřítomné napětí a nespravedlnost formovaly její pohled na svět. Přestože pocházela ze středostavovské bělošské rodiny, brzy v sobě našla soucit a vzdor.
Jako teenager se dokonce přidala k Pokrokové straně, umírněně opozičnímu hnutí brojícímu proti apartheidu. To nebylo nic bezvýznamného – otevřeně se stavět proti režimu s sebou neslo rizika.
Zpočátku byla příliš stydlivá, než aby někde veřejně vystupovala. Ve škole se raději držela stranou. Jenže spolužáci v ní něco viděli – potenciál, možná skrytou vášeň – a opakovaně ji přemlouvali, ať zkusí školní představení. Nejprve váhala, bála se pozornosti. Ale nakonec podlehla.
Nesmělá dívka se najednou měnila – v nitru v ní rostla herecká ambice a touha uniknout těžké atmosféře domova. Její matka si proměny všimla. Chápala, že Glynis má talent a potřebuje rozlet. S nevlastním otcem proto uzavřeli dohodu: jakmile dokončí školu, může odejít do Londýna studovat herectví.
Glynis se na to upnula jako ke světlu na konci tunelu. Představovala si Londýn jako pravý opak dusivého Johannesburgu – svobodný, kreativní, plný příležitostí. Psala si deník, do kterého si kreslila červené telefonní budky a slavná divadla West Endu. Těšila se, počítala měsíce. Netušila, jak krutě osud zasáhne těsně před cílovou rovinkou.
Smrt matky těsně před Glynisinými osmnáctými narozeninami otřásla celou rodinou. Pro samotnou Glynis to byl šok, který přišel v nejméně vhodnou chvíli – v čase, kdy stála na prahu splnění svého snu.
Nějakým způsobem ale sebrala odvahu. Možná právě odkaz matky, která jí Londýn sama slíbila, jí pomohl překonat strach. Glynis dokončila školu, zabalila kufr a rozloučila se se svou vlastí. V sedmdesátých letech tak mladá křehká dívka nasedla na letadlo směr Londýn, s minimem peněz a maximem odhodlání.
Nový život v Anglii
Když osmnáctiletá Glynis poprvé vystoupila na britské půdě, přivítal ji studený jemný déšť a šedivá obloha – tak odlišné od afrického slunce. V kapse složený dopis o přijetí na hereckou školu Mountview Academy, v srdci směs naděje a úzkosti. Byla sama. V cizí zemi, tisíce kilometrů od domova, navíc s dědictvím neklidu uvnitř.
Ohlížela se přes rameno v metru, bála se otevřeně mluvit. Paranoia, kterou si přivezla z apartheidu, v ní ještě hlodala: v JAR se bála, že ji sleduje tajná policie a to podezření ji zpočátku neopouštělo ani v Londýně. Trvalo, než si zvykla, že tady může svobodně dýchat.
Na hodinách herectví z ní zpočátku pedagogové cítili nejistotu. Sama později přiznala, že když v osmnácti přišla do Londýna, připadala si zoufale bezradná a ztracená. Jenže brzy se ukázalo, že ta zdánlivě křehká Jihoafričanka v sobě má nečekanou zarputilost. Studium na Mountview Academy jí dalo disciplínu a techniku, ale hlavně sebevědomí.
Krok za krokem se z ustrašené dívky stávala mladá žena, která ví, co chce. Glynis dřela – ve škole trávila večery navíc, učila se přízvuk, aby potlačila svůj jihoafrický akcent a zapadla na britská jeviště. Pomáhalo, že drama byla její vášeň i terapie v jednom.
První drobné štěstí ji potkalo záhy po absolvování školy. Dveře do profesionálního světa jí otevřelo malé repertoárové divadlo v Chelmsfordu, kde nastoupila jako herečka a asistentka jevištního mistra zároveň.
V té době, v polovině 70. let, potkala také první velkou lásku. Na škole se seznámila s pohledným spolužákem Paulem Barberem. Svatba na sebe nenechala dlouho čekat: v roce 1977, ve svých 21 letech, si Glynis Paula vzala.
Byli to dva začínající herci plní ideálů, v euforii lásky. Jenže realita všedního dne a nejistoty hereckého povolání brzy vztah poznamenala. Zatímco Glynis se kariéra pozvolna rozjížděla, manželství uvadalo. Už za dva roky přišel rozvod.
Průlom
Koncem 70. let se na Glynis konečně usmálo štěstí v televizi. Roku 1981 přišla první významná role: v kultovním sci-fi seriálu Blake’s 7 získala part chladnokrevné bojovnice Soolin. Pro fanoušky žánru se okamžitě stala nepřehlédnutelnou tváří – krásná blondýnka s ledovýma očima a zbraní proklatě nízko u pasu. Glynis poprvé okusila, jaké to je mít fanklub. Konečně si připadala, že prorazila ze stínu.
Opravdový průlom však přišel v roce 1985. Britská komerční televize ITV rozjela nový akční krimiseriál Dempsey a Makepeace a Glynis dostala nabídku hrát jednu z titulních postav, seržantku Harriet Makepeaceovou. Harriet – půvabná blond policistka z aristokratických kruhů, ostře inteligentní, ale tvrdohlavá – byla přesně tou rolí, na kterou Glynis čekala celý život.
Tahle dáma v uniformě měla být rovnocennou partnerkou drsnému americkému detektivovi Dempseymu a společně měli vytvořit výbušnou dvojici plnou jiskření. Glynis věděla, že to může být životní šance.
Natáčení začalo a hned od prvních dnů bylo jasné, že chemie mezi oběma hlavními představiteli funguje neuvěřitelně. Michael Brandon, představitel Dempseyho, byl hlučný Američan z Brooklynu, plný energie a velkých gest. Glynis jako Makepeaceová oproti němu působila chladně a aristokraticky, jak role vyžadovala – led a oheň. Ovšem za kamerou se to tak jednoznačné nezdálo. Glynis později přiznala, že když Michaela poznala, nemyslela si zrovna, že to bude muž jejího života.
Přitažlivost tam byla, to ano – jiskra mezi nimi proletěla – ale Michael se jí zpočátku zdál komplikovaný, příliš se stylizoval do role drsňáka Dempseyho i mimo záběr. Jako by ta hranice mezi postavou a reálným mužem byla zprvu rozostřená.
Pro Glynis, tehdy třicátnici, která už měla pár zklamání za sebou, to bylo dilema: podlehnout kouzlu charismatického kolegy a riskovat, že to zkomplikuje práci? Nebo si udržet odstup?
Před kamerou se však jejich napětí stalo kořením seriálu. Dempsey a Makepeaceová se škádlili, hádali, vzájemně zachraňovali – a diváci šíleli nadšením. Každý týden sledovalo epizody přes 20 milionů Britů a zanedlouho seriál běžel ve více než 70 zemích světa.
I v tehdejším Československu jména Dempsey a Makepeace zlidověla jako symbol sexy policejní dvojice. Sláva Glynis vystřelila strmě vzhůru. Z nenápadné herečky se stala jednou z nejznámějších žen britské televize osmdesátých let. Náhle její tvář zdobila obálky časopisů, bulvár rozebíral každou drobnost z jejího života.
Během natáčení třetí série Dempseyho a Makepeace se totiž stalo něco, v co fanoušci tajně doufali od začátku: Glynis a Michael už nebyli jen seriáloví partneři, ale stali se skutečným párem. Možná k tomu přispěla společná nebezpečná scéna nebo prostě dlouhé večery na place, zkrátka city zvítězily. Glynis opatrně odložila stranou své obavy a dovolila si zamilovat se. Když to prasklo, média šílela.
Ale Glynis s Michaelem si svůj vztah hlídali. Věděli, že euforie zamilovanosti je jedna věc a každodenní život druhá. Navíc seriál v roce 1986 skončil (po třech úspěšných sezónách ho tvůrci raději ukončili na vrcholu). Oba herci se ocitli na životní křižovatce: co teď? Udrží je vůbec něco pohromadě, když společná práce skončila?
Láska a jiné starosti
Po konci seriálu Dempsey a Makepeace se Glynis ocitla v určité nejistotě. Michael Brandon se vrátil do rodné Ameriky natáčet další projekty. A Glynis? Nakonec se rozhodla riskovat a vydala se za Michaelem za oceán. Koncem 80. let strávila několik let v Los Angeles, zkusila tamní hollywoodský kolotoč.
Život v LA byl jiný – slunečný, uvolněný, ale také povrchní a tvrdě konkurenční. Zpočátku to vypadalo jako pohádka: mladý herecký pár ve Městě andělů, nekonečné pláže Malibu a večírky s filmovými hvězdami. Jenže na skutečně velký úspěch v Americe Glynis nedosáhla.
Objevila se sice v několika filmech (např. po boku Faye Dunaway ve snímku The Wicked Lady roku 1983 či v thrilleru Edge of Sanity z roku 1989), ale žádná hollywoodská superhvězda se z ní nestala. Cítila, že v Británii má jméno, kdežto v zámoří je jen další bezvýznamná tvář v davu.
Na osobní frontě se jí však dařilo skvěle. Glynis a Michael svoji lásku upevnili a v listopadu 1989, po několikaleté známosti, stanuli před oltářem. Začátek 90. let přinesl další velkou životní změnu. Glynis otěhotněla – pro ni překvapení, ač s Michaelem děti plánovali. „Nejdřív to byl šok, nečekala jsem, že to přijde tak brzy,“ přiznala otevřeně.
Ale nadšení brzy převládlo. V listopadu 1992 se jim narodil syn Alexander. Jenže skloubit rodinu a kariéru není snadné pro nikoho – ani pro známou herečku. V 90. letech se Glynisina profesionální dráha zpomalila. Věnovala se malému Alexovi a velké role se zrovna nehrnuly.
Objevila se v pár seriálech jako host (například Diagnosis Murder v USA roku 1994, či britský The Bill), ale zlatá éra 80. let byla pryč. A ona to dobře věděla. Přiznala, že měla vlastně štěstí, jak plynule jí kariéra v mládí odstartovala a že se v oboru udržela tak dlouho.
Teď však poprvé zažívala pochybnosti: nestane se z ní „herečka jedné role“ navždy spojená jen s Makepeaceovou? Zvlášť když stárla a nabídky pro ženy středního věku byly čím dál vzácnější. Filmový a televizní průmysl miluje mládí – a Glynis to pocítila.
Přesto všechno Glynis u herectví vytrvala. Divadlo se pro ni stalo záchranou i láskou; od konce 80. let až dodnes pravidelně hraje na prknech po celé Británii. Zahrála si Ofélii v Hamletovi, objevila se po boku Hugha Granta v komedii High Flyers, a v posledních letech třeba ztvárnila postavu Salome Otterbourne v jevištní adaptaci Agathy Christie. Na jevišti našla to, co jí kamera v televizi občas upřela: respekt a prostor pro zralé herečky.
Koncem první dekády nového tisíciletí se navíc vrátila i na televizní obrazovky, byť v jiném žánru – v populárních britských mýdlových operách. V letech 2006–2007 si zahrála detektivku Grace v seriálu Emmerdale. A v roce 2010 přišel další výrazný moment: přijala roli Glendy Mitchellové v legendární soap opeře EastEnders.
Postava Glendy, matky dvou rozjívených sester, byla daleko od akčních hrdinek, které kdysi hrála – zde šlo o komplikovanou ženu středního věku se spoustou chyb. Glynis se tak poprvé představila mladší generaci diváků, kteří 80. léta nepamatují.
Její život se v mnohém uklidnil. Syn Alexander je už dávno dospělý muž, stojí na vlastních nohách. Glynis a Michael spolu kráčejí životem přes tři dekády a prošli si vším možným.
„Říká se, že máme nějaké tajemství na šťastné manželství, ale žádný zázračný vzorec není. Jsme jako každý jiný pár. Hádat se je normální – a my se umíme i pohádat, a to je zdravé!“ směje se Glynis. Klíčem podle ní je, že neztratili smysl pro humor. „Pořád se umíme rozesmát. Opravdu od srdce. A to je zásadní,“ dodává.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Glynis_Barber
https://www.lifee.cz/serzantka-makepeaceova-slavi-70-glynis-barber-vypada-lip-nez-kdy-driv-d3adb
https://www.glynisbarber.com/biography.html
https://televisionheaven.co.uk/reviews/dempsey-and-makepeace
https://www.news24.com/life/arts-and-entertainment/tv/interview-south-african-actor-glynis-barber-on-building-her-tv-career-in-the-uk-20220603
https://agelessbyglynisbarber.com/health/rows-with-my-husband-theyre-healthy/
https://agelessbyglynisbarber.com/beauty/in-conversation-with-glynis-barber/
https://www.encyclopedia.com/education/news-wires-white-papers-and-books/barber-glynis-1955-glynnis-barber
