Malý pitaval z velkého města – kriminální mozaika socialistické Prahy, s minimem politické agitace

​Režie se ujal Jaroslav Dudek. První série (9 dílů) byla natočena roku 1982, druhá (6 dílů) o čtyři roky později; Československá televize je vysílala v letech 1983–1987. Název „pitaval“ odkazuje na francouzského právníka F. G. de Pitavala (1673–1743), jehož jméno se stalo označením pro sbírky skutečných kriminálních případů​. A přesně takový malý „pitaval“ Dietl s Dudkem vytvořili: seriál inspirovaný skutečnými kriminálními příběhy, zasazený do kulis Prahy za éry reálného socialismu​.

Už od počátku bylo jasné, že nepůjde o akční podívanou západního střihu. Tvůrci chtěli ukázat každodenní práci veřejné bezpečnosti – žádné přestřelky a honičky, ale poctivé vyšetřování zločinů, které se tehdy skutečně děly. Záměrem bylo vytvořit pozitivní obraz kriminalistů Sboru národní bezpečnosti (SNB) jako schopných a pečlivých ochránců pořádku.

Ve srovnání se starším propagandistickým seriálem 30 případů majora Zemana (1974–79) působí Malý pitaval mnohem civilněji a apolitičtěji. Místo ideologických nepřátel socialismu tu stojí proti policistům „obyčejní“ zlodějíčci, podvodníci a občas násilníci – zkrátka kriminalita všedního dne, kterou je třeba v socialistické společnosti udržet pod kontrolou.

Jednotlivé epizody (díly) tvoří uzavřené kriminální příběhy, často inspirované skutečnými událostmi. Rozmanitost námětů je překvapivě široká: od drobných krádeží a vloupání přes podvody, vydírání a pašování až po vraždy.

Hned první díl „Aranžér“ ukazuje vyšetřování zdánlivě banální krádeže tržby v prodejně ovoce a zeleniny. Poručík Krejcárek však tuší, že nejde o běžné rozkrádání „na oko“, a postupně odhalí pachatele – starého pána, který v převleku aranžéra výloh vylupuje kasy obchodů s důmyslnou lstivostí​.

Následující epizody představí například šmelinu s byty v díle „Milenec“ (podvody kolem družstevních bytů a fingovaná krádež výplaty)​, nebo případ začínajících mladistvých vloupačů v díle „Benjamínci“, kde kriminalisté náhodou narazí na podezřelé na diskotéce​. Díl „Včelař“ zase řeší sérii vloupání do obchodů a ukáže, že chodit na akci neozbrojen se nevyplácí – flegmatický nadporučík Pekař tu dostane po hlavě hozeným kladivem od přistiženého zloděje​.

Vedle krádeží a vloupání se seriál nevyhýbá ani závažnějším činům. Například v dílu „Cyklista“ pátrá poručík Krejcárek po pachateli, který autem srazil člověka na kole a ujel​. Díly „Muž s punčochou“ a „Vedoucí partiové prodejny“ zase řeší ozbrojená přepadení prodejen a záhadné zmizení vedoucího obchodu​.

Vrcholem první série je mrazivá epizoda „Kuchařinka“, založená na skutečném případu vraždy z roku 1978​. V panelákové džungli noční Prahy je zavražděna starší paní (Jiřina Štěpničková) poté, co omylem nasedla na špatný autobus. Skutečný pachatel byl sexuální deviant a oběť brutálně zbil a znásilnil, což tvůrci pro potřeby seriálu zmírnili – v televizi nebyla Kuchařinka znásilněna a utrpěla „jen“ 14 bodných ran místo 34​. I tak patří tento díl k nejpůsobivějším a ukazuje, že Malý pitaval uměl přitvrdit, když šlo o dramatický efekt.

Ve druhé sérii (1987) se paleta zločinů dál rozšiřuje. Díl „Narkomani“ otevřeně zobrazuje problém drog – vykradená veterinární stanice, ukradený morfin a partička výrobců pervitinu ohrožujících otrávením vody celé město​. To je na poměry normalizace odvážné téma, vždyť oficiálně přece v socialistické společnosti žádní narkomani být neměli. Ještě dál za hranice všednosti jde závěrečný díl „Valutová příhoda“, kde se řeší nelegální obchodování s cizí měnou.

Vedle toho ale nechybí ani „odlehčené“ krimi historky: třeba „Exoti“, kde poručík Krejcárek řeší krádež vzácných exotických ptáků na výstavě a musí si nastudovat ornitologii, aby se mu kolegové nesmáli​.

Každý díl přináší trochu jiný tón a jiný druh detektivní zápletky, takže se divák rozhodně nenudí. Některé případy jsou pojaty jako napínavé (divák tápe, kdo je pachatel až do konce), jinde víme, kdo zločin spáchal, a bavíme se tím, jak k němu kriminalisté složitě pronikají (např. „Jupiter“ nebo „Muž s punčochou“)​.

Co je však společné – všechny případy jsou nakonec úspěšně vyřešeny. Třebaže skutečná objasněnost zločinů nikdy tak stoprocentní nebyla, v seriálu spravedlnost vždy zvítězí (byť někdy až v posledních minutách epizody).

Jedním z trumfů seriálu je sympatická parta pražských kriminalistů, kteří jsou vykresleni jako obyčejní lidé se svými povahami a drobnými vrtochy – žádní neporazitelní geniální detektivové. Velitelem týmu je náčelník nadporučík Kubát (Ladislav Frej), klidný a rozvážný šéf, který své podřízené spíš otcovsky vede.

Hlavní oporou mu jsou zkušení vyšetřovatelé: nadporučík Rudolf Pekař (Vlastimil Hašek) – starý mládenec, trochu mrzout, který celý seriál odchodí v jednom vytahaném svetru – a poručík Libor Krejcárek (Jiří Krampol), energický praktik a „tvrďák“, co se do případu zakousne jako buldok. Mladší krev zastupuje dvojice podporučíků – frajersky sebevědomý Kamil Hamřík (Pavel Zedníček) a benjamínek týmu Jiří Otradovec (Michal Pešek), čerstvý absolvent, který se teprve učí, že vyšetřování není jen idyla z učebnice.

Šestici doplňuje ještě technik kriminalistické laboratoře (Jan Faltýnek) a půvabná sekretářka Zuzana (Jaroslava Brousková), která má v policejním revíru na starosti administrativu a občas uvaří kávu – přece jen jsme v roce 1983.

Kriminalisté jsou v seriálu zobrazováni v civilu – nenosí uniformy, ale běžné oblečení, a jejich chování je prosté, neokázalé. Důraz je kladen na týmovou spolupráci: vidíme například pravidelné porady na začátku směny, kde se probírají nové poznatky (tyto scény u dlouhého stolu se staly ikonickými). Vyšetřovatelé se doplňují; každý má svůj styl práce a jinou silnou stránku.

Například Pekař je pečlivý a trpělivý analytik (kritika ho přirovnala k „Columbovi v svetru“), zatímco Hamřík je impulzivnější a spoléhá i na improvizaci v terénu​. Co však mají všichni hrdinové společné, je houževnatost a smysl pro povinnost. Seriál otevřeně ukazuje, že kriminalisté se musí probírat stohy hlášení, kontrolovat desítky stop, vyslýchat svědky a trávit noci v terénu, a to často bez viditelného pokroku​.

Žádné moderní technologie jim nepomáhají – jsme v éře psacích strojů, pevných linek a šedých Škodovek. Místo počítačů a mobilů si naši pátrači vystačí s blokem, tužkou a pouliční budkou; místo DNA profilu si musí vystačit s otisky prstů a svědectvími. I to dodává seriálu zvláštní kouzlo a dnes už nostalgickou autenticitu.

Zábavný je pohled na vizáž a image strážců zákona. V 80. letech platila u SNB přísná kázeň – policista musel být ostříhán nakrátko a působit vzorně​. Jenže podporučík Hamřík v podání Pavla Zedníčka se pyšní bujnou kšticí. Zajímavostí ze zákulisí je, že herec si doslova vyhádat právo nosit delší vlasy: na place došlo ke sporu s odborným poradcem z řad VB, ale Zedníček argumentoval, že jako „vlasatý“ policista lépe splyne s podsvětím a zmátne zločince​.

Nakonec mu delší sestřih prošel – a Hamřík tak mohl zůstat za fešáka. Podobně Ladislav Frej si jako Kubát prosadil alespoň knír, když už musel obětovat svůj plnovous​. Tyto drobné rebelie proti předpisům jako by symbolizovaly celkový ráz seriálu: kriminalisté tu nejsou stroje ani ideální hrdinové z nástěnky, ale lidé z masa a kostí, kteří občas poruší předpis, ale vždy pro dobrou věc.

I díky tomu si je diváci oblíbili a postavy doslova zlidověly – třeba Jiřího Krampola dodnes na ulici občas někdo osloví „pane poručíku Krejcárku“, jak herec s úsměvem vzpomíná​ v rozhovorech. Není divu, vždyť tahle parta vyšetřovatelů představovala pro mnoho diváků obraz ideální bezpečnosti: přátelští, pracovití a přece trochu rošťáčtí strážci pořádku, kterým by jeden klidně zašel na pivo poděkovat.

Seriál se natáčel z velké části v autentických pražských exteriérech, což z něj dnes dělá cennou kroniku doby. Kamery zavítaly do zapadlých uliček i na sídlištní bloky, na rušná náměstí i na periferii u železniční trati.

Vidíme dobové reálie: staré reklamy v obchodech (byť jich za socialismu moc nebylo), fronty na zboží, typické žlutobílé autobusy a vlečňáky tramvají T3, oktávky a žigulíky parkující na chodnících…

Tehdejší Praha měla úplně jinou atmosféru – méně aut, oprýskané fasády domů, na sídlištích se ještě blyštily nové paneláky. Malý pitaval to všechno mimoděk zachytil. V jedné epizodě se děj točí okolo výstavby metra (Náměstí Republiky) a v jiné okolo kulturní výstavy na Žofíně, takže nahlédneme i do těchto prostředí.

Cenné jsou záběry z pražských sídlišť: anonymní betonové kolosy, ve kterých se lidé často ani neznali jménem, tvoří ponuré pozadí zločinů („Kuchařinka“ se odehrává v novostavbách na kraji města). Naproti tomu staropražské lokace dodávají jiným dílům kouzlo: například honička zloděje přes střechu historické vily nebo falešný kunsthistorik kradoucí sošku na zámku (díl „Jupiter“).

Pro současného diváka jsou tyto reálie možná ještě zajímavější než samotné zápletky – je to výlet časem do doby, kdy na Václaváku jezdila auta a u chodníku hlídkoval příslušník VB v bílé přilbě.

Veřejná morálka a nálada společnosti 80. let se v seriálu odráží nenápadně, ale přece. Například motiv rozkrádání „socialistického majetku“ se objevuje v několika epizodách: ať už jde o vedoucího prodejny, který zmizí i s tržbou, nebo lékaře, který kšeftuje dekrety, vždy je takový čin vykreslen jako odsouzeníhodné selhání jednotlivce, které je třeba potrestat.

Seriál tím vlastně podporoval tehdejší apel na poctivost a „socialistické svědomí občanů“. Zároveň ale neukazuje žádnou otevřenou propagandu – kriminalisté neřeší sabotéry ani „živly“, jen běžné delikventy. Velmi zajímavé je, že se tvůrci pustili i do choulostivých témat, o nichž se jinak veřejně moc nemluvilo: již zmíněné drogy nebo prostituce naznačená ve „Valutové příhodě“. Samozřejmě je vše podáno cudně a s patřičným dovětkem, že zákon nakonec zasáhne. Nicméně i letmé připomenutí těchto jevů svědčí o tom, že společenská realita prosákla i do televizního dramatu.

Ústředním poselstvím Malého pitavalu je ale pořád důvěra v práci bezpečnostních složek. Pražská kriminálka je tu součástí komunity – kriminalisté mluví s obyčejnými lidmi, vyslýchají je citlivě, občas se s nimi i lidsky sblíží. Třeba v díle „Kuchařinka“ výrazně pomůže svědectví sousedky (Iva Janžurová), v díle „Narkomani“ zase policisté kontaktují známé vařiče drog skrze místní drbny.

Dokonce i „obyčejní občané“ jsou někdy hrdiny: v díle „Kasař“ místní lidé sami zadrží při činu starého kasaře Kořána (Rudolf Hrušínský)​, čímž policii usnadní práci. Ač režimní propaganda někdy vykreslovala veřejnost spíše jako potenciální podezřelé, Malý pitaval ukazuje, že policie a veřejnost mohou táhnout za jeden provaz.

Drobné prohřešky obyvatel (přestupek, že někdo něco nahlásí pozdě, nebo se bojí mluvit) jsou vnímány shovívavě; hlavně když se podaří zločince dopadnout. V jistém smyslu si seriál buduje idealizovaný obrázek toho, jak by to mohlo fungovat – slušní lidé si pomáhají a grázlové patří do chládku. Pro diváky 80. let to mohlo být příjemné ujištění v nejisté době.

Seriál Malý pitaval z velkého města si získal značnou oblibu hned při premiéře a dodnes patří mezi divácky vděčné tituly. Svou zásluhu na tom má hvězdné obsazení – v hlavních rolích se objevili populární herci, které publikum rádo vídalo na obrazovce.

Kromě základní šestice jsme v jednotlivých epizodách mohli vidět celou plejádu známých tváří tehdejšího filmu a divadla: role různých pachatelů, svědků či obětí si zahráli například Luděk Munzar (falešný doktor ve „Milenci“), Ondřej Pavelka (lupič s punčochou), Jiřina Štěpničková a Iva Janžurová (osudová dvojice důchodkyň v „Kuchařince“), Josef Kemr (ptáčník v „Exotech“), Rudolf Hrušínský (v roli kasaře Kořána), mladý Lukáš Vaculík a mnoho dalších známých herců.

Každý díl tak trochu připomínal herecký koncert – divák se těšil, koho v roli padoucha či svědka pozná tentokrát. I díky tomu seriál neupadl v zapomnění a pravidelně se reprízuje (ať už v televizi nebo na různých retrospektivních akcích). Pro pamětníky je to milá nostalgie a pro mladší publikum možná překvapivě zábavná exkurze do světa „retro krimi“.

Ze zákulisí natáčení stojí za zmínku několik perliček. Především rozpočet: Malý pitaval stál na tehdejší dobu astronomických 14,8 milionu Kčs​. Štáb totiž neváhal investovat do stavby ateliérů, techniky a honorářů pro desítky herců. Kdybychom tu sumu převedli na dnešní, vyšlo by to zhruba na 140–180 milionů Kč (podle odhadů inflace) – což už je rozpočet solidního akčního filmu.

Na druhou stranu se investice vyplatila: seriál měl vysokou sledovanost a Československá televize později přidala druhou sérii epizod díky úspěchu té první​. Herci dostali za natáčení štědré odměny, a dokonce prémie, protože práce skončila před termínem​.

Další zajímavostí je inspirování skutečností. Už jsme zmínili několik epizod založených na pravdivých kauzách, jako vražda „Kuchařinky“. Dietl a spol. čerpali z archivů kriminálky a reálných případů, které Jirsák jako poradce přinášel​. Ne všechno se ale mohlo ukázat naplno – drastické detaily musely stranou kvůli divácké přístupnosti (cenzura krve a brutality)​.

Seriál tak balancuje na hraně mezi autenticitou a nutnou uměleckou licencí. I tak v něm odborníci oceňují věrné zachycení policejních postupů: díky poradě s skutečnými kriminalisty působí vyšetřování uvěřitelně​, žádné zázračné dedukce od stolu se nekonají. Za zmínku stojí i původ slova pitaval, který možná tehdy mnohým divákům nic neříkal – závěrečné titulky každého dílu proto obsahovaly vysvětlení původu tohoto pojmu, aby nikdo neodcházel zmaten.

Hudební stránku seriálu obstaral Ladislav Štaidl, známý skladatel populární hudby. Jeho výrazná znělka (tu-du-dum, tu-du-dum…) otevírala každý díl a dodnes ji mnoho lidí bezpečně pozná​. Tóny té znělky jako by navozovaly onen zvláštní mix napětí a klidu, který seriál měl: není to žádný dramatická hudba , spíš rytmická sekvence, která nás uvádí do světa, kde pořádek zvolna vítězí nad chaosem.

Zdroje:

https://www.extra.cz/maly-pitaval-z-velkeho-mesta-stal-neuveritelnych-15-milionu-kcs-co-dalsiho-jste-o-serialu-mozna-nevedeli–eed07

https://www.super.cz/clanek/celebrity-5-veci-ktere-jste-nevedeli-o-serialu-maly-pitaval-z-velkeho-mesta-jake-byly-honorare-a-kdo-se-hadal-kvuli-haru-na-hlave-651908

https://kritiky.cz/maly-pitaval-z-velkeho-mesta-aneb-15-lekci-patrani-realistickeho/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mal%C3%BD_pitaval_z_velk%C3%A9ho_m%C4%9Bsta