Článek
Narodila se v Praze, ale domovem jí byly i daleké krajiny. Marta Hrachovinová přišla na svět v roce 1955, v době kdy její vlast žila pod tíží jedné ideologie a ona sama to ještě nemohla tušit.
Když začala vnímat svět, byla už daleko za hranicemi – otec, povoláním diplomat, bral rodinu z jedné ciziny do druhé. Dětství tak Marta prožila mezi horkou Libyí, pulzující Amerikou a slunečným Kyprem, v cizích řečích a kulturách.
V cizině se naučila přizpůsobit, pozorovat, naslouchat. A hlavně – milovat svůj mateřský jazyk. Právě čeština se pro ni stala tajnou skrýší a pokladem, který jí nikdo nemohl vzít.
V libyjském písku i pod kyperským nebem šeptala slova, kterým možná nikdo okolo nerozuměl, ale ona v nich cítila vůni domova. Už jako malá instinktivně poznala, jaký elixír se skrývá ve slovech rodného jazyka – dokážou zahnat samotu a utišit úzkost, stejně jako v člověku probudit tichou radost.
Když se v polovině 70. let Marta vracela do vlasti, byla to vlast poněkud cizí – dospívající dívka se ocitla v zemi, kterou si pamatovala jen z vyprávění. Čerstvě dospělá a cizokrajným světem poznamenaná, musela najít své místo v normalizační realitě Československa.
Našla ho na jevišti. Po maturitě na pražském gymnáziu byla přijata na DAMU, vysněnou divadelní fakultu, a poprvé v životě měla pocit, že někam skutečně patří – do rodiny divadelních nadšenců.
Když stála poprvé v zákulisí Národního divadla, kam si ji jako studentku přizvali na záskok, třásla se jí kolena. Ale jakmile vstoupila na slavné jeviště a pronesla první repliku, rozechvění ustoupilo zvláštnímu klidu.
V majestátním prostoru se rozezněl její hlas – čistou, kultivovanou češtinou – a Marta cítila, že se kdesi uvnitř uzavírá kruh. Slova, která kdysi šeptala v cizině sama sobě pro útěchu, teď říká nahlas před publikem. Její hlas už nezní nejistě ani osaměle; nese se hledištěm jistě a odhodlaně, jako by do toho prostoru odjakživa patřil.
Po absolutoriu herectví v roce 1979 nastoupila Marta Hrachovinová do Divadla Jiřího Wolkera. Tato scéna, zaměřená zpočátku na dětské publikum, byla plná mladé energie a talentů.
Uměleckým šéfem tam byl zkušený Karel Richter, pod jehož vedením divadlo vzkvétalo a vychovalo celou generaci výrazných herců. Právě sem patřila Marta: drobná, tmavovlasá herečka s neobyčejně znělým hlasem, která rychle dostala příležitost ukázat svůj talent.
Zpočátku hrála naivní dívky i veselé subrety, ale brzy přišly náročnější role. Jako Dorotka ve Strakonickém dudákoviokouzlila dětské i dospělé diváky svou bezprostředností. V zápětí však překvapila proměnou v sálovou zpěvačku Tornado Lou, kdy v legendární parodii Limonádový Joe předvedla smyslnost a komediální šarm.
Každá nová role pro ni byla výzvou a zároveň terapií – na jevišti mohla prožít cizí osudy a snad i zapomenout na své vlastní nejistoty. Divadlo Jiřího Wolkera se pro ni stalo druhým domovem na celých sedmnáct let. Kolegové byli jako rodina a hlediště plné dětí jí každé představení dávalo bezprostřední zpětnou vazbu smíchem či napjatým tichem.
V hledišti tohoto divadla také poprvé zahlédla mladého muže s jiskrnýma očima, který později zásadně změnil její život. Otto Liška byl čerstvý absolvent DAMU, jen o rok starší než Marta, a stejně jako ona propadl kouzlu jeviště.
Byli mladí, plní ideálů a plánů. Vzali se, když Martě bylo něco přes dvacet. Přijala jeho příjmení a nějaký čas vystupovala jako Marta Hrachovinová-Lišková, ale pro své publikum zůstávala stále tou citlivou Martou s velkýma očima.
80. léta pro ně byla pracovně i osobně intenzivní. Na jevišti Divadla Jiřího Wolkera stáli často bok po boku. V soukromí se jim narodily dvě dcery – Tereza v roce 1983 a Karolína 1985.
Marta denně pendlovala mezi mateřskými povinnostmi a večerními představeními. Někdy uspávala miminko v divadelní šatně, aby vzápětí běžela na scénu a s úsměvem zpívala ukolébavku na jevišti. Bylo to náročné období, ale taky nesmírně plodné.
Společně s manželem nezaháleli ani mimo divadlo – vedli literárně-dramatický soubor Recitační studio Šrámkova domu, kde učili děti a mládež kouzlu přednesu. Byli sehranou dvojicí v práci i doma.
A snad nejkrásnějším symbolem té souhry je televizní záznam divadelní inscenace Betlémská hvězda z roku 1991, kde se manželé Liškovi objevili spolu před kamerou v půvabném vánočním příběhu – on a ona, oba naplnění stejnou láskou k divadlu.
Jenže život nebývá pohádka. Když přišel rok 1989 a společnost se nadechla k novému začátku, změny se nevyhnuly ani Martinu osobnímu životu. Divadlo Jiřího Wolkera, které mezitím neslo název Divadlo na Starém Městě, bylo v porevolučních transformačních časech zrušeno. Pro Martu to byl šok – ztratila milovanou scénu, svoji hereckou rodinu, zázemí, které léta považovala za jistotu.
V téže době se začal vytrácet i soulad v jejím manželství. Ota Liška najednou našel nové pracovní působiště v Městském divadle v Mostě na druhém konci republiky a nabídka stálého angažmá ho zlákala. Jeho odchod z Prahy znamenal nejen konec společného bydlení, ale i pozvolný zánik jejich partnerského soužití.
Zůstaly po něm dvě dospívající dcery a mnoho krásných vzpomínek. Dcery časem následovaly otce do Mostu, kde se obě – snad nevyhnutelně, s geny po rodičích – také staly herečkami. Marta zůstala v Praze sama, srdce plné smutku i nadějí, co jí přinese další kapitola života.
A přišla nová kapitola – nečekaná a osudová. Začátkem 90. let se Marta Hrachovinová zapojila do organizování festivalu poezie v Poděbradech. Tato přehlídka uměleckého přednesu měla dlouhou tradici sahající do 60. let, a právě tehdy, v porevoluční euforii, potřebovala novou energii a směr.
Hlavní osobností festivalu byl o celou generaci starší literární historik Vladimír Justl – charismatický muž, kterého si mnozí pamatovali jako duši legendární poetické vinárny Viola i jako znalce díla básníka Vladimíra Holana. Justl v sobě spojoval intelektuální přísnost a bohémskou vášeň pro život.
Když se s Martou poprvé setkali nad programem festivalu, bylo to setkání dvou spřízněných duší. On, zkušený editor a dramaturg, který si pamatoval cenzuru i tvůrčí vzpoury minulých dekád. Ona, herečka a pedagožka v nejlepších letech, čerstvě osvobozená z role manželky a dychtící po nových podnětech.
V hodinách, které spolu trávili nad básněmi, festivalovými sborníky a sklenkou vína ve Viole, se z pracovního partnerství zrodilo hluboké porozumění a láska.
Vladimír Justl si Marty vážil pro její zanícení a pracovitost; Marta obdivovala Vladimíra pro jeho vědomosti, humor a životní nadhled. Navzdory věkovému rozdílu téměř třiceti let v nich okolí brzy začalo vidět sehraný pár – v osobním i profesním smyslu.
Marta se vedle Justla vrhla ještě hlouběji do světa mluveného slova. Pokračovala v pedagogické dráze – už od roku 1979 učila na DAMU umělecký přednes a po revoluci pomáhala zakládat novou Vyšší odbornou školu hereckou. Její zkušenost a cit pro jazyk se staly základem výuky hlasové výchovy pro celé generace studentů.
„Umět správně mluvit je základ,“ opakovala svým žákům a sama šla příkladem čistotou dikce i kultivovaným projevem. Na VOŠ herecké vybudovala kabinet hlasové výchovy a celé tři dekády pečovala o to, aby se na té škole nezapomnělo na krásu a sílu slova. Studenti ji respektovali – drobná dáma s klidným hlasem dokázala být vlídná i přísná zároveň. Učila je dýchat, artikulovat, pracovat s textem, ale také milovat mateřský jazyk tak, jako ho milovala ona.
Po boku Vladimíra Justla Marta rozvinula i svou organizační stránku. Stala se členkou výboru Společnosti Zdeňka Fibicha a pomáhala pořádat soutěž v interpretaci melodramů – vlastně objevila nový svět, kde se hudba snoubí s přednesem slova.
S Justlem také připravili k vydání jedinečnou knihu: výbor z úvah a textů legendárního herce a recitátora Radovana Lukavského pod názvem Sláva slova. Byla to práce z lásky – lásky k umění slova i k člověku, který je učil, že sláva slova není v pozlátku, ale v pravdivosti a pokoře.
Na sklonku prvního desetiletí nového tisíciletí stála Marta Hrachovinová zdánlivě pevně nohama v zemi: měla milujícího partnera Vladimíra, dcery už dospělé a po svém, plné ruce práce s učením i organizováním festivalů.
Když v červnu 2010 Vladimír Justl zemřel ve věku 81 let, zůstal po něm v jejím životě tichý, prázdný prostor. Marta ovdověla a musela se srovnat s tím, že už nezaslechne jeho uklidňující baryton vedle sebe, neprobere s ním nové básně u sklenky vína.
V následujících letech Marta Hrachovinová upevnila pověst neúnavné strážkyně kultury slova. Každoročně na jaře bylo v lázeňských Poděbradech vidět drobnou energickou ženu, jak pobíhá mezi recitačními sály, vítá staré bardy přednesu i mladé adepty a s láskou ladí detaily programu. Pod jejím vedením festival Poděbradské dny poezie pokračoval – možná skromněji než dřív, ale s o to větším zápalem.
Ve škole patřila Marta k nejobětavějším pedagogům. Ani po šedesátce neztrácela nadšení – naopak, zdálo se, že čím je starší, tím hlubší má porozumění pro nejistoty mládí.
Všimla si, že generace jejích studentů je křehčí, zranitelnější vůči stresu a tlaku výkonů, než bývala ta její. Sama kdysi překonávala samotu a trému recitováním veršů – teď pomáhala mladým hercům překonat jejich vnitřní strachy tím, že je učila opřít se o techniku hlasu a sílu textu. S jemným humorem je otužovala pro divadelní život, dávala jim důvěru i pokoru.
Výsledky se dostavily. Řada jejích studentů získala ocenění na soutěžích a pokračovala v uměleckém přednesu i po absolutoriu. A jeden moment byl pro Martu zvlášť dojemný: když se dozvěděla, že jednou z laureátek celostátní soutěže v přednesu se stala i její vlastní dcera Karolína – někdejší žačka „paní profesorky“ Hrachovinové.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marta_Hrachovinová
https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Li%C5%A1ka
https://www.vosherecka.cz/o-skole/pedagogove/mga-marta-hrachovinova-umelecky-prednes-hlasova-vychova
https://divadlodebut.cz/images/NapsaliONas/DN_p%C5%99%C3%ADloha_%C5%99%C3%ADjen_2024.pdf
https://i-kanon.cz/2024/05/09/podebradske-dny-patosu-a-plagiatu/
https://vltava.rozhlas.cz/podebradske-dny-poezie-skoncily-5120514
https://www.vosherecka.cz/aktuality/kristalova-ruze-pro-martu-hrachovinovou
https://eurozpravy.cz/kultura/divadlo/ve-veku-96-let-zemrel-karel-richter-jeden-z-nejstarsich-ceskych-hercu.85796baf
https://www.osobnosti.cz/marta-hrachovinova.php
