Článek
Nad hlavami desetitisíců lidí se chvěje studený listopadový vzduch. Na provizorním balkóně se drobná žena v dlouhém kabátě opírá o zábradlí. Dole na náměstí hučí moře hlasů a nadějí, ale ona slyší jen zběsilý tlukot vlastního srdce. Má znovu zpívat. Po dvaceti letech nuceného mlčení.
Lačný dav čeká na její hlas – hlas, který se stal symbolem jejich naděje. Někdo jí podává mikrofon. Napůl se bojí, napůl touží. Potom se do chladného podvečera rozezní tichý, rozechvělý tón. „Ať mír dál zůstává s touto krajinou…“ Náměstí ztichne. Po dvou desetiletích se vrátil hlas Marty Kubišové.
Pro Martu Kubišovou to není jen písnička. Je to návrat ke smyslu života, který jí kdysi vzali. Ještě před rokem bylo tohle jméno pro komunistický režim nepohodlné. Teď se její zakázaná píseň nese nad hlavami lidí jako modlitba a celá země naslouchá.
Zrození hlasu
Narodila se uprostřed války, 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích. Vyrůstala však v poklidných Poděbradech, kam se rodina přestěhovala roku 1952. Malá Marta bývala tichá a citlivá dívka. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že jednou ohromí svým hlasem celé Československo.
Její otec, lékař Jan Kubiš, se po roce 1948 dostal do konfliktu s novým režimem. Kvůli „nespolehlivému původu“ Martu po maturitě nechtěli přijmout na vysokou školu. Chtěla studovat medicínu jako on, ale místo toho musela nastoupit do poděbradských skláren. Osud však měl s Martou jiné plány.
V rodině Kubišových sice dbali na hudební vzdělání, ale nikoli na zpěv. Marta se od dětství učila hrát jedenáct let na klavír, moc ji to však nebavilo. Zpívala spíš pro radost – a právě náhoda chtěla, že její zpěv jednou zaslechl u klavíru místní kapelník. V plaché dívce rozpoznal výjimečný talent. Sedmnáctiletá Marta tak poprvé vystupovala s taneční kapelou v Poděbradech.
Na prahu dospělosti se před ní otevřela nečekaná cesta. Roku 1961 se Marta přihlásila do soutěže Hledáme nové zpěváky a postoupila až do finále. Z venkovských tanečních zábav zamířila na divadelní prkna – vyhrála konkurz do pardubického Stop divadla a brzy poté účinkovala i v plzeňském Divadle Alfa. Tam všude sbírala cenné zkušenosti a rychle zrála jako zpěvačka.
Praha na sebe nenechala čekat dlouho. Už roku 1964 získala Marta angažmá v populárním divadle Rokoko. Ocitla se ve víru velkoměsta a moderní pop-music, která v 60. letech vzkvétala. Mladičká zpěvačka brzy spolupracovala s hvězdami jako Václav Neckář či Helena Vondráčková. Její sametový alt a civilní projev si získávaly stále větší pozornost publika.
Nahrávací studia a televizní kamery na sebe nenechaly čekat. Koncem 60. let už Marta Kubišová patřila mezi nejzářivější talenty československé hudby. V listopadu 1968 vzniklo pěvecké trio Golden Kids, v němž spojila síly s Neckářem a Vondráčkovou.
Okamžitě slavili úspěchy doma i v zahraničí – v lednu 1969 vystoupili na proslulém hudebním veletrhu MIDEM v Cannes. Marta vyhrála několik Zlatých slavíků a její hvězda stoupala výš a výš.
Bylo jí teprve šestadvacet, když ji publikum milovalo jako národní idol. Psal se rok 1968 – čas obrodných nadějí ve společnosti. Marta tehdy nazpívala píseň „Modlitba pro Martu“ pro seriál Píseň pro Rudolfa III, tklivou modlitbu za mír a víru v lepší budoucnost. Netušila, že se brzy stane symbolem. V srpnu 1968 totiž do Československa vtrhly sovětské tanky a její píseň zněla z rádia jako hlas národa, který se odmítal vzdát naděje.
I sama Marta však v těch dnech cítila spíš hořkost a vztek. Srpnová okupace uťala nejen demokratické změny ve společnosti, ale brzy dopadla i na její osobní život. Ještě pár měsíců po invazi Marta s Golden Kids koncertovala a natáčela desky, jako by se nic nedělo. Začátkem roku 1969 dokonce potřetí vyhrála anketu Zlatý slavík. Jenže ticho před bouří netrvalo dlouho.
Laureátka Zlatého slavíka za rok 1969 už nemohla ani převzít cenu veřejně – obdržela ji tiše, v ústraní redakce časopisu Mladý svět. Už na jaře 1970 se mělo ukázat, jak hluboký pád Martu čeká. Její slavná píseň i celá hvězdná kariéra se totiž staly trnem v oku nastupujícím mocipánům.
Sláva a zákaz
Normalizace – obnovená tuhá cenzura a komunistická moc – dopadla na Martu plnou silou. Zpívala o naději, a to jí vládci neodpustili. V únoru 1970 dostala oficiální zákaz vystupování. Z minuty na minutu zmizela ze scény. Golden Kids museli ukončit činnost a nadějná kariéra Marty Kubišové se zřítila volným pádem.
Režim si přichystal ke svržení „nepohodlné“ hvězdy vykonstruovaný skandál. Začaly kolovat údajné pornografické fotografie, na nichž měla Kubišová figurovat – ve skutečnosti to byly podvržené fotomontáže.
Pomluva posloužila jako záminka, aby ji komunisté mohli veřejně zostudit a odstavit z kulturního života. Marta se právně bránila a později u soudu očistila své jméno, jenže to už bylo pozdě – všechny smlouvy měla vypovězené a dveře zavřené.
Ještě jednou jí fanoušci projevili přízeň – a režim ukázal svou moc. V anketě Zlatý slavík 1970 totiž Marta i přes zákaz získala nejvíc hlasů mezi zpěvačkami. To bylo pro mocipány nepřijatelné. Nechali výsledky zfalšovat a kategorie sloučili, aby jediným oficiálním „vítězem“ byl muž, k režimu konformní Karel Gott.
Martino jméno nesmělo zaznít. Svého Zlatého slavíka za rok 1970 dostala až o dvacet let později, dodatečně a tiše, na koncertu v pražské Lucerně – to už ale bylo v docela jiné době.
Mladá žena, ještě před rokem oslavovaná davy, se ocitla ze dne na den v prázdnotě. Oficiálně přestala existovat. Její hlas utichl. Písně zmizely z rádia, desky z obchodů, jméno z novin. Marta Kubišová se ocitla na černé listině – jako symbol vzdoru musela zmizet z paměti národa. A s ní mizel i kus její vlastní identity.
Zpěvačka se musela začít živit jakkoli jinak, jen ne svým zpěvem. Krátce pracovala manuálně – lepila sáčky na hračky v továrně. Později sehnala administrativní místo jako referentka zásobování ve stavebním podniku. Ze záře reflektorů se propadla do všedního stínu s cejchem zakázané umělkyně. Bylo jí pouhých osmadvacet let a zdálo se, že všechno skončilo.
Osobní život jí v té době poskytl jedinou útěchu: lásku. V září 1969, na vrcholu slávy a na prahu pádu, se Marta Kubišová provdala za filmového režiséra Jana Němce. Spojila je bouřlivá doba i sdílený vzdor – Němec patřil k předním tvůrcům nové vlny, které režim po roce 1968 umlčel. Mladí manželé spolu sdíleli hořkou nejistotu. On nesměl natáčet, ona zpívat.
Jan Němec brzy pochopil, že v normalizačním Československu nemá jako umělec žádnou budoucnost. Zkoušel psát scénáře pod cizím jménem, ale marně. Přesvědčoval Martu, aby spolu odešli do zahraničí. Ona se bála odejít – a snad v sobě pořád chovala i naivní naději. „Já ho chlácholila, že jsou tu soudruzi na dva roky, pak se omluví, otočí laufy a pojedou zase zpátky. Spletla jsem se,“ vzpomínala později hořce.
Své odmítnutí emigrace Marta možná brzy hořce litovala. Normalizační tlak totiž zničil i její manželství. Mladý pár bez práce procházel zkouškou ohněm a začal se hroutit. Marta zoufale toužila po dítěti, po novém smyslu života. Když roku 1971 konečně otěhotněla, věřila, že miminko vše zlepší. Místo toho přišla tragédie.
V osmém měsíci těhotenství Marta náhle potratila. Její vytoužená holčička se už nenarodila. Při komplikovaném zákroku zpěvačka prodělala těžký septický šok a prožila klinickou smrt – její srdce dvakrát selhalo a lékaři ji jen taktak přivedli zpět k životu.
Manželství Marty a Jana Němce tu ránu neustálo. Někde tady se jejich cesty rozešly. Jan Němec v následujících letech odešel do exilu v USA, zatímco Marta zůstala sama v Československu. Na několik let se stáhla z Prahy na venkovskou chalupu u Slapské přehrady, kde se zotavovala z fyzických i duševních ran.
Ty nejtěžší roky trávila téměř v ústraní. Měla dost času přemítat o ironii osudu: hvězda, kterou režim donutil k dělnické práci daleko od reflektorů, a umělecký rebel bez publika. Marta Kubišová tehdy působila jako žena odsouzená k zapomnění. Ale v nitru si uchovávala svoji hrdost. Když přišla nabídka na nový vztah, zkusila zvednout hlavu a jít dál.
Dlouhé mlčení
Na jaře 1974 se Marta podruhé vdala. Jejím vyvoleným se stal o pět let mladší režisér Jan Moravec. Možná v tom svazku hledala šanci začít znovu, odčinit minulá selhání a založit rodinu. „Asi ten hlavní hnací moment byla touha to celé nějak napravit,“ řekla později o motivaci ke druhému manželstv. Po boku Moravce Marta znovu uvěřila, že i pro ni může existovat kousek štěstí.
V roce 1979 se Martě narodila dcera Kateřina. Dlouho očekávané dítě jí vlilo novou krev do žil. „Moje vytoužené dítě,“ říkávala s láskou o své Kačence. Několik let to vypadalo na klidný rodinný život mimo světla ramp. Jenže minulost stále vrhala stín. Marta věděla, že manžel občas nebývá doma a šuškalo se o jeho nevěrách. Dlouho tomu nechtěla uvěřit – snad ze strachu z dalšího zklamání.
Nejkrutější pravda vyšla najevo nečekaně. Jednoho dne roku 1980 Martě zazvonil telefon a volající jí nadšeně gratuloval k narození další dcerušky. Jenže Marta žádné další dítě neměla. V tu chvíli se zhroutil i ten poslední kousek jejího štěstí. Ukázalo se, že Jan Moravec má s milenkou nemanželské dítě. Šokovaná Marta si uvědomila, že celou dobu zavírala oči před manželovou nevěrou.
Zareagovala rychle a rozhodně. Půjčila si od maminky čtyři stovky a okamžitě požádala o rozvod. Zrazena a ponížena, přesto se vztyčenou hlavou opustila další životní kapitolu. Moravec se ještě snažil vyhrožovat, že pokud se rozvede, vezme jí malou Kateřinu.
Neuspěl – soud potvrdil, že nemanželská Markéta je skutečně jeho dítě, a dceru přiřkl matce. Marta Kubišová zůstala s malou Kačenkou sama. Bylo jí něco přes čtyřicet let. A opět stála na začátku – bez manžela, s dítětem, stále s nálepkou zakázané zpěvačky.
Kam se tehdy mohla obrátit pro oporu? K rodině a přátelům. Její maminka (také Marta) dceři pomáhala, jak mohla. A Marta Kubišová našla nečekanou posilu i v komunitě, ke které se mezitím potichu přidala: v disentu.
Už v roce 1977 byla mezi prvními signatáři Charty 77, prohlášení volajícího komunistickou moc k dodržování základních práv. Tento postoj ji znovu vystavil zájmu Státní bezpečnosti, jenže tentokrát se Marta neschovávala. Naopak – v letech 1977 a 1978 se stala jednou z mluvčích Charty 77, veřejně artikulovala požadavky disentu a riskovala tím další perzekuce.
Pro bývalou hvězdu to muselo být obzvlášť těžké rozhodnutí – vědomě se vystavila dalšímu tlaku režimu, ač už tak byla profesně i soukromě zničená. Přesto v sobě našla odvahu. Možná cítila, že když už jí vzali hlas, nemůže mlčet alespoň jako občan. Spolu s Václavem Havlem a dalšími statečnými lidmi tak Marta přispěla k pomalé erozi totalitního monopolu na pravdu.
Několik drobných radostí jí v temných osmdesátých letech přece zůstalo. Věnovala se dcerce, která jí rostla před očima. A nikdy nepřestala milovat zvířata, zejména psy a kočky, kterých se ujímala s otevřeným srdcem. Přátelé věděli, že Marta má odjakživa slabost pro své pudlíky. Láska ke zvířatům se jí stala celoživotní útěchou i posláním.
Navzdory všemu Marta nikdy neztratila soucit a vnitřní sílu. Ani dlouhý zákaz, ani dvě ztroskotaná manželství ji nezlomily. V tichosti vychovala dceru, pomáhala bezbranným zvířatům a žila skromně mimo reflektory. Vypadalo to, že jí už stačí klid a smíření daleko od někdejší slávy. Jenže dějiny pro ni chystaly ještě jeden nečekaný zvrat.
Návrat svobody
V druhé polovině osmdesátých let se nad Československem začalo blýskat na lepší časy. Režim pomalu ztrácel dech a povoloval sevření. 10. prosince 1988 se v Praze konala první povolená opoziční demonstrace k 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv.
Marta Kubišová na ní zničehonic stanula na improvizovaném pódiu a po dlouhých osmnácti letech znovu zazpívala na veřejnosti – československou státní hymnu. Sama přiznala, že trému tehdy měla obrovskou. Ale bariéra strachu se začala bortit.
A pak to konečně přišlo. Listopad 1989. Komunistický režim se hroutil a ulice zaplnily statisíce lidí žádajících svobodu. Marta Kubišová se stala součástí sametové revoluce – ačkoli zpočátku ani nevěřila, že by se mohla vrátit na pódia.
Přátelé z disentu ji museli dlouze přemlouvat, aby za nimi přišla mezi protestující davy. Bála se. Stálo ji ohromné přemáhání vystoupit po tolika letech znovu před mikrofon, jak později přiznala. Ale nakonec se překonala.
Dne 21. listopadu 1989 stála Marta na balkóně nakladatelství Melantrich, hleděla na zaplněné Václavské náměstí a nemohla couvnout. Dav bouřil a pak utichl, když pozvedla mikrofon. Její hlas se nejprve chvěl, ale každé slovo rezonovalo tisíci srdcí.
Modlitba pro Martu znovu zazněla v pravý čas na pravém místě. Lidé plakali dojetím. Po dvaceti letech bezmoci se Marta Kubišová dočkala svého triumfu – a celá země s ní.
V dalších dnech vystupovala na revolučních shromážděních dál, už posílená nově nabytou svobodou. Z nesmělé, životem zkoušené ženy se opět stala silná osobnost, která inspirovala davy odvahou i pokorou. Její příběh fascinuje dodnes: říká se jí „magický hlas rebelky“. Její Modlitba se stala soundtrackem národní paměti. Marta Kubišová se po roce 1989 stala ikonou nejen hudební, ale i morální.
Následoval návrat na koncertní pódia v plné slávě. Už roku 1990 vyšla reedice jejího legendárního alba Songy a balady, které kdysi mohla nazpívat jen „do šuplíku“. A 1. června 1990 Marta vystoupila na velkém koncertě Marta v Lucerně. Tam jí pořadatelé dodatečně předali Zlatého slavíka za rok 1970, kterého jí kdysi upřeli. Po dvaceti letech tak došlo k nápravě jedné staré křivdy.
Poté Marta s obnovenou chutí koncertovala po celé zemi i v zahraničí. Znovu natočila několik alb a podařilo se jí dohnat aspoň část ztraceného uměleckého času. Dokonce se krátce zapojila i do politiky: ve volbách 1990 byla zvolena poslankyní Federálního shromáždění za Občanské fórum. Po pár měsících však na mandát rezignovala – politika jí nic neříkala, chtěla hlavně zpívat a žít po svém.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marta_Kubi%C5%A1ov%C3%A1
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/marta-kubisova-o-zpivani-politice-i-sametove-revoluci-zpivani-na-melantrichu-pro-me-bylo-osobnim-peklem-60593
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-galerie-osobnosti-ty-vole-tam-je-kubisova-zpevacka-vzpomina-jak-pred-ni-nekteri-utikali-235761
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/marta-kubisova-zila-jak-jeptiska.A140702_160816_spolecnost_jup
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zaujalo-nas-marta-kubisova-a-jeji-osudovi-muzi-84078
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/381863/kubisova-prisla-o-miminko-se-zesnulym-reziserem-nemcem-79-po-potratu-mi-pomohl-gott.html
https://zivotopis.osobnosti.cz/marta-kubisova.php
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-marta-kubisova-se-vsemi-a-vsim-smirena-nejsem-zavidet-ale-neumim-40413112
