Martin Hofmann: Když Cyrano potká Luďana

Martin Hofmann platí na české scéně za tvrdého chlapíka se specifickým humorem, který stejně suverénně zvládá komediální i vážné role. Ačkoli se mnozí diváci domnívají, že se stal slavným až díky legendární postavě Luďana v seriálu Most!, pravda je jiná. Hofmann kráčí hereckou cestou už dlouhé roky před Luďanem, a to především v divadle. Možná právě proto, že si už od mládí oblíbil prkna, která znamenají svět, dokáže dnes s lehkostí přenášet svou civilní autenticitu do televizních seriálů i filmů.

Martin Hofmann na sebe nikdy nijak výrazně neupozorňoval v bulváru. Kdo sleduje především mainstreamové seriály, zaregistroval ho možná v Ulici, někdo si ho může spojit s Kriminálkou Anděl či Terapií. Přelomovým momentem se ovšem stal Most! (2019), jeden z nejoblíbenějších českých seriálů posledních let. Tam Hofmann coby Luďan ztvárnil postavu přisprostlého, nevybíravého, leč neodolatelně autentického chlapíka.

V jednom z rozhovorů přiznal, že během natáčení měl chvíle, kdy si říkal, jestli tohle nebude „moc“ i pro otrlé české diváky. Ale režisér Jan Prušinovský mu tehdy odpověděl, že mají jedinečnou šanci vytvořit originální projekt, který záměrně testuje hranice. Výsledek? Nečekaný úspěch, lukrativní sledovanost a - jak herec několikrát zmínil - i příležitost vyvézt Most! do zahraničí (včetně promítání v Brazílii s portugalskými titulky).

Jeho herectví je charakterizováno civilní nenuceností. Ať už na divadle, nebo před kamerou, Hofmann nevytváří okázalé kreace, naopak sází na přímý projev. Velkou roli v tom patrně hraje i jeho systematická práce v divadle. Hraje v menších i větších sálech, od pražských scén až po menší jeviště na zájezdech po republice. Tím se udržuje v herecké kondici, která se do televizních či filmových rolí přirozeně promítá.

Často zmiňovanou klasikou je Cyrano z Bergeracu, kterého Hofmann hraje už osmnáct let. Premiéra proběhla, když mu bylo kolem osmadvaceti, ale v inscenaci pokračuje dodnes. V rozhovorech říká, že se jeho pojetí postavy s postupujícím věkem měnilo a že mnoho dřívějších „efektních“ momentů ořezal. Dnes sází spíš na minimalismus a psychologii, což mu připadá pravdivější. Nejednou poznamenal, že Cyrano pro něj není jen frajerská póza s výrazným nosem, nýbrž průnik do nitra muže s podlomenou sebedůvěrou.

Mladší Martin Hofmann měl tendenci trochu se předvádět, ale jak šla léta, styl se ustálil do čistší, komornější polohy. Přesto rolím nechybí patřičná síla: některé scény diváky nutí potlačit slzy. Paradoxem je, že zrovna role Luďana je opakem sofistikovaného básnického rytíře – a přesto v ní Hofmann funguje stejně přesvědčivě. Dokazuje to, že nepotřebuje velké stylizace. Stačí mu prostě být tou postavou, za pomoci jemných nuancí v hlase a gestech.

Sám herec přitom hraje i další hry: komedii Lordi, mnohokrát reprízovanou Něžná je noc či opakovaně účinkuje v Shakespearových dramatech v létě na Vyšehradě. Jeho pohled na shakespearovské produkce trefně ilustruje, jak těžké je někdy v takových letních inscenacích účinkovat: „Občas člověk musí překřikovat vítr, zvuky z ulice, a přitom zůstat v roli. Je to cenná praxe,“ poznamenal k Shakespearovským slavnostem.

Martin Hofmann je člověk, který si váží svého soukromí. V internetových diskusích lze narazit na falešné spekulace, například se objevila zvěst o údajně narozeném třetím dítěti, což sám herec veřejně vyvrátil. Když se ho moderátoři ptají na rodinu, odpovídá zdvořile, ale věcně – nepotřebuje, aby mu bulvár lezl do talíře.

V rozhlasových vstupech, třeba během rozhovoru na Evropě 2, párkrát prozradil, že miluje poezii, včetně cizích textů, které občas recituje, aby potěšil (či zmátl) kolegy. Důkazem je pasáž, kdy v rádiu s vážným hlasem citoval francouzskou báseň o polibku.

Nepotrpí si na „laciné vyprávění anekdot“, spíš si libuje ve spontánní ironii – moderátory dokáže někdy dostat do situace, kdy přesně neví, zda Hofmann vtipkuje, nebo to myslí smrtelně vážně.

V dnes už legendární situaci – musel Martin Hofmann svérázně improvizovat v rámci Rádia Kašpar (projekt divadelního spolku Kašpar), kde působil během pandemie. Byl zvyklý zvát si hosty, ale jeden z nich se vůbec nedostavil, navíc nebyl k zastižení. Co teď? Místo zrušení pořadu se Hofmann rozhodl udělat rozhovor sám se sebou.

Polovina identity byla „moderátor Martin Kašpar“ – aktivní, energický a lehce konfrontační, druhá polovina „host Martin Hofmann“ – unavený, odtažitý a netrpělivý. Celé to trvalo asi tři hodiny a stalo se takřka internetovým hitem (okolo 60 tisíc zhlédnutí na YouTube).

Mnoho komentujících poukazuje na vtip, nadsázku a ironický odstup, který je pro Hofmanna typický. Přitom dokáže klidně působit i arogantně, když se do role „otráveného hosta“ ponoří, ale to je jen divadlo a součást zvolené koncepce. Pokud jste rozhovor neslyšeli, tak vřele doporučuji:

Pro Hofmanna je důležitý box. Hned v několika interview zmínil, že ho bere jako psychickou průpravu: „Nevadí mi sport, kde se hodně běhá, ale miluju box, kde se trénuje rychlost, postřeh, a když přijde rána, umíte se otřepat.“ V praxi to ovšem není tak, že by trávil v ringu každý týden – kvůli natáčením a divadlu to vždycky nejde, a navíc v jistém věku, jak s nadsázkou říká, už člověk regeneruje pomaleji.

Další zálibou je pro něj cestování. S úsměvem vyprávěl, že ho fascinovalo Rio de Janeiro, kam se poprvé dostal s divadlem, a že se tam později vrátil. Údajně se chtěl naučit základní slova v portugalštině, ale samostudiem zdaleka vše nepochytil – přesto se snažil komunikovat a uvědomil si, že ho baví zažívat situace, v nichž není známý herec, ale obyčejný turista.

Pokud Hofmanna znáte hlavně jako „toho Luďana“ a láká vás vidět, co dalšího umí, vypravte se na jedno z jeho představení. Ať už je to Cyrano, Lordi, nebo něco ze shakespearovského repertoáru, s největší pravděpodobností tam najdete téhož herce, ale v úplně jiném hávu. Zjistíte, že Martin Hofmann ovládá víc než jen upřímnou řachandu – nabízí upřímné, subtilnější herectví, u kterého se nudit nebudete.

V rozhovoru na Impulsu uvedl, že naštěstí osobně nemá potíže s hlučnými či konfliktními sousedy – spíš si zakládá na tom, aby on sám nikoho nerušil. Po představeních chodí domů pozdě a potichu, aby nikoho nerušil. Vyhýbá se i schůzím SVJ. Prostě chce být pro sousedy neviditelný. Jednou však viděl jak sousedovi hořel kompost a on ho včas varoval. Dodnes za to prý sklízí vřelé díky – a s úsměvem podotýká, že lepší způsob seznámení se sousedem si ani neumí představit.

V rozhovoru pro Lexus Experience uvádí, že není žádný král večírků: naopak po večerním divadle bývá často unavený, a přesto ho čeká třeba dvouhodinová cesta autem. Zatímco jízdu svým autem do Prahy vyloženě zbožňuje, protože je většinou odpočinutý – zapne si hudbu, případně mluvené slovo a takzvaně si „vyčistí hlavu“. Cesty po představení už kvůli únavě tolik rád nemá a pokud je to možné, rád přenechá řízení někomu jinému.

Myslím, že tohle vše dokresluje jak je v osobním životě Martin Hofmann introvertní. Nicméně mu to nebrání být skutečně skvělým hercem, který nemá kadenci vtipů jako Donutil nebo Menšík a přesto dokáže pobavit.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Hofmann

https://www.csfd.cz/tvurce/29971-martin-hofmann/prehled/

(rozhovory)

https://www.youtube.com/watch?v=6EMm-xkcADQ

https://www.youtube.com/watch?v=3wgwrjpXf5M

https://www.youtube.com/watch?v=47uk7V_mY_4

https://www.youtube.com/watch?v=ZtvDluG6R7s

https://www.youtube.com/watch?v=57lg-rUpSl4

https://www.youtube.com/watch?v=7BC8KvdiI_c