Článek
Maureen se narodila v listopadu 1932 ve skotském Glasgow jako jediné dítě obchodníka Jamese Swansona. Od dětství milovala tanec a snila o dráze primabaleríny. Už jako dívka získala místo na prestižní baletní škole Sadler’s Wells v Londýně.
Když její rodiče odešli za prací do Jižní Afriky, zůstala v Británii pod ochranou šlechtičny Phyllis Griffith-Boscawenové. Mladá Maureen trávila dny tvrdým tréninkem, odhodlaná uspět na jevišti.
V baletu měla vzory v legendárních tanečnicích, jako byla Margot Fonteynová. Talent a píle ji brzy vynesly do souboru Sadler’s Wells, kde dostala menší roli v moderním představení „The Haunted Ballroom“.
Jenže kariéra baleríny netrvala dlouho. Umělecká ředitelka souboru, slavná Ninette de Valois, jí citlivě naznačila, že Maureen je „moc velká osobnost“ než budoucí primabalerína – že její výrazné charisma patří spíš před filmovou kameru.
Pro devatenáctiletou dívku to tehdy bylo zklamání i úleva zároveň. Svět divadla opustila a zkusila štěstí v muzikálu. Díky přímluvě jedné ze svých učitelek získala na poslední chvíli roli Louise v úspěšném londýnské premiéře muzikálu „Carousel“.
Právě tam si jí všiml hollywoodský režisér John Huston, který v Británii natáčel film „Moulin Rouge“. Maureen překonala konkurenci padesáti dalších adeptek a získala svou první filmovou roli.
Na plátně debutovala v roce 1952 po boku Josého Ferrera. Zahrála si drobnou, leč důležitou úlohu aristokratické dívky, která odmítne nabídku k sňatku od malíře Toulouse-Lautreca. Krátká scéna v „Moulin Rouge“ sice trvala jen pár minut, ale mladé herečce otevřela dveře do světa filmu.
Brzy přišla větší příležitost v barevném historickém velkofilmu „Rytíři kulatého stolu“, prvním snímku studia MGM natočeném v CinemaScope. V tomto výpravném eposu z roku 1953 si Maureen zahrála Elaine, oddanou manželku rytíře Lancelota.
Její hvězda začala stoupat a tisk nešetřil chválou. Drobnou Skotku nazývali „kapesní Venuší“ a dokonce ji představovali jako možnou nástupkyni slavné Vivien Leighové. Maureen okouzlovala elegancí i půvabem, ale sama se odmítala stát lacinou senzací.
Když jí na letišti v Londýně veřejně vlepil polibek hollywoodský svůdce Errol Flynn a nabízel jí angažmá, s díky odmítla. Chtěla uspět vlastními silami a budovat si pověst seriózní herečky.
Temné stíny
V polovině 50. let byla Maureen Swansonová jednou z nejslibnějších mladých hereček Británie. V roce 1954 si zahrála výraznější roli ve filmu „One Just Man“ a o dva roky později zvládla hned čtyři filmové role.
Její nejvýraznější výkon přišel v válečném dramatu „Město jako Alice“ (1956), kde ztvárnila koketní sestru hlavní hrdinky. Objevila se také po boku komika Normana Wisdoma v bláznivé komedii „Vzhůru do světa“ a jako krásná Španělka po boku Dirka Bogarda v melancholickém filmu „Španělský zahradník“ (oba 1956).
Mladá herečka pronikla i do vyšších společenských kruhů. Na sklonku roku 1956 byla představena britské královně při premiéře jednoho filmu.
Větší pozornost médií však brzy přitáhl její soukromý život. Roku 1957 se jméno Maureen objevilo v nepříjemné soudní kauze – byla označena za jednu z žen, s nimiž měl bohatý jihoafrický podnikatel zahýbat své manželce. Skandál nakonec utichl a Maureen dosáhla očištění svého jména - obvinění bylo staženo.
Tou dobou se o ní v kuloárech začalo říkat, že si hledá „lepší partii“. Na večírcích byla vídána po boku známých aristokratů a playboyů, od Billyho Wallace až po markýze z Milford Haven.
Jeden muž mezi nimi vyčníval – o třináct let starší William Ward, vikomt Ednam. Maureen o svém přátelství s tímto elegantním šlechticem mlžila, protože Ednam byl v té době stále ženatý, i když odloučený od své první ženy. Mladá herečka se zamilovala, ale vztah musela skrývat před zvědavým bulvárem.
Zájem Maureen o svět vyšší společnosti se promítl i do její kariéry. Čím dál víc upřednostňovala divadlo a soukromý život před natáčením.
V roce 1958 ji studio Rank propustilo – z někdejšího „klenotu“ se pro konzervativní producenty stala spíše přítěží. Maureen cítila, že pro ni ve filmu už není místo. Ještě si zahrála mladinkou Cecílii v televizní adaptaci „Jak je důležité míti Filipa“ (1958) a pak definitivně pověsila herectví na hřebík.
Hraběnka v ústraní
V srpnu 1961 se Maureen konečně provdala za svou životní lásku. Svatba s vikomtem Ednamem proběhla skromně – aristokratův otec sňatek neschvaloval a demonstrativně nepřišel. Mladá nevěsta si z toho nic nedělala. Po bouřlivých letech na výsluní toužila po klidu. Okamžitě po svatbě ukončila hereckou kariéru a přijala roli manželky a později matky na plný úvazek.
Štěstí novomanželů však brzy zkalil smutek. Jejich první dítě, synáček William, se narodilo předčasně a přežilo jen několik hodin. Tato bolestná ztráta Maureen na čas zlomila.
V dalších letech přivedla na svět pět zdravých dcer – Susannu, Melissu, Victorii, Amelii a Cressidu. A konečně na jaře 1971 se dočkala i syna Leandra. Zpráva o „chlapečkovi po pěti dcerách“ pronikla dokonce na titulní stránky bulváru a rodina Dudleyů ji oslavila s velkou radostí.
V 70. a 80. letech žila hraběnka z Dudley převážně v soukromí. S manželem obývala střídavě dům v londýnské čtvrti Kensington a venkovské sídlo v Devonu. Maureen se realizovala v interiérovém designu – podle odborných časopisů zařídila své domovy s takovým vkusem, že jeden z jejích salonů byl vyhlášen mezi „nejromantičtějšími pokoji Británie“.
Občas se objevila na společenských akcích po boku manžela nebo jako dvorní dáma princezny Michael z Kentu, jinak se publicitě spíše vyhýbala. Vztah s manželem prošel koncem 80. let krizí a dočasným odloučením, nakonec však manželství ustálo.
Ačkoli Maureen žila stranou reflektorů, ke sklonku života musela ještě několikrát bránit svou pověst před útoky bulváru. V polovině 80. let čelila pomluvám, že se na oficiální cestě s princeznou z Kentu zachovala hrubě a lakotně – soud jí dal za pravdu a v roce 1987 vysoudila omluvu i odškodné.
O dva roky později se musela soudit znovu kvůli knize „Past na med“ o proslulém skandálu ministra Profuma, kde byla Maureen vykreslena jako jedna z dívek „obstarávaných“ pro luxusní večírky Stephenem Wardem.
U soudu otevřeně přiznala, že na začátku 50. let měla s Wardem milostný románek – bylo jí dvacet a kouzlu okouzlujícího bonvivána podlehla na jeden rok. Zdůraznila však, že to bylo dávno před tím, než se Ward zapletl do zmiňované aféry. Soud i tentokrát uznal, že hraběnka byla neprávem poškozena, a přiznal jí „substanční“ finanční zadostiučinění.
V roce 2002 pak Maureen naposledy hájila svou čest, když o ní ve svých memoárech lživě psala někdejší modelka Christine Keelerová – i tentokrát dosáhla omluvy a odškodnění.
Krátce předtím, v roce 1996, se jméno hraběnky z Dudley objevilo v novinách ještě z jiného důvodu. Manželé poskytli vzácný společný rozhovor magazínu Hello!. Jen pár dní nato však zažili noční můru.
Do jejich londýnského domu se vloupali lupiči. Pod pohrůžkou násilí svázali osmdesátiletého hraběte a Maureen musela odevzdat šperky i snubní prsten. Trauma překonala po svém – v duchu si představovala, že je hrdinkou napínavého filmu, a dokázala v té hrůze najít i odstín absurdního humoru.
Po roce 2000 se již Maureen na veřejnosti téměř neukazovala. Obklopena početnou rodinou a vnoučaty trávila převážně čas na venkově. Zemřela v listopadu 2011, jen pár dnů před svými 79. narozeninami. Její manžel ji přežil o dva roky.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Maureen_Swanson
https://www.theguardian.com/film/2012/jan/01/maureen-swanson
https://www.filmink.com.au/not-quite-movie-stars-maureen-swanson/
https://filmstarpostcards.blogspot.com/2017/06/maureen-swanson.html
https://www.glamourgirlsofthesilverscreen.com/show/262/Maureen+Swanson/index.html
https://www.imdb.com/name/nm0841842/bio/
