Článek
Maureen se narodila v listopadu 1932 ve skotském Glasgow jako jediné dítě obchodníka Jamese Swansona. Od dětství milovala tanec a snila o dráze primabaleríny. Už jako dívka získala místo na prestižní baletní škole Sadler’s Wells v Londýně.
Když její rodiče odešli za prací do Jižní Afriky, zůstala v Británii pod ochranou šlechtičny Phyllis Griffith-Boscawenové. Mladá Maureen trávila dny tvrdým tréninkem, odhodlaná uspět na jevišti.
V baletu měla vzory v legendárních tanečnicích, jako byla Margot Fonteynová. Talent a píle ji brzy vynesly do souboru Sadler’s Wells, kde dostala menší roli v moderním představení „The Haunted Ballroom“.
Jenže kariéra baleríny netrvala dlouho. Umělecká ředitelka souboru, slavná Ninette de Valois, jí citlivě naznačila, že Maureen je „moc velká osobnost“ než budoucí primabalerína – že její výrazné charisma patří spíš před filmovou kameru.
Pro devatenáctiletou dívku to tehdy bylo zklamání i úleva zároveň. Svět divadla opustila a zkusila štěstí v muzikálu. Díky přímluvě jedné ze svých učitelek získala na poslední chvíli roli Louise v úspěšném londýnské premiéře muzikálu „Carousel“.
Právě tam si jí všiml hollywoodský režisér John Huston, který v Británii natáčel film „Moulin Rouge“. Maureen překonala konkurenci padesáti dalších adeptek a získala svou první filmovou roli.
Na plátně debutovala v roce 1952 po boku Josého Ferrera. Zahrála si drobnou, leč důležitou úlohu aristokratické dívky, která odmítne nabídku k sňatku od malíře Toulouse-Lautreca. Krátká scéna v „Moulin Rouge“ sice trvala jen pár minut, ale mladé herečce otevřela dveře do světa filmu.
Brzy přišla větší příležitost v barevném historickém velkofilmu „Rytíři kulatého stolu“, prvním snímku studia MGM natočeném v CinemaScope. V tomto výpravném eposu z roku 1953 si Maureen zahrála Elaine, oddanou manželku rytíře Lancelota.
Její hvězda začala stoupat a tisk nešetřil chválou. Drobnou Skotku nazývali „kapesní Venuší“ a dokonce ji představovali jako možnou nástupkyni slavné Vivien Leighové. Maureen okouzlovala elegancí i půvabem, ale sama se odmítala stát lacinou senzací.
Když jí na letišti v Londýně veřejně vlepil polibek hollywoodský svůdce Errol Flynn a nabízel jí angažmá, s díky odmítla. Chtěla uspět vlastními silami a budovat si pověst seriózní herečky.
Temné stíny
V polovině 50. let byla Maureen Swanson jednou z nejslibnějších mladých hereček Británie. V roce 1954 si zahrála výraznější roli ve filmu „One Just Man“ a o dva roky později zvládla hned čtyři filmové role.
Její nejvýraznější výkon přišel ve válečném dramatu „Město jako Alice“ (1956), kde ztvárnila koketní sestru hlavní hrdinky. Objevila se také po boku komika Normana Wisdoma v bláznivé komedii „Vzhůru do světa“ a jako krásná Španělka po boku Dirka Bogarda v melancholickém filmu „Španělský zahradník“ (oba 1956).
Mladá herečka pronikla i do vyšších společenských kruhů. Na sklonku roku 1956 byla představena britské královně při premiéře jednoho filmu.
Větší pozornost médií však brzy přitáhl její soukromý život. Roku 1957 se jméno Maureen objevilo v nepříjemné soudní kauze – byla označena za jednu z žen, s nimiž měl bohatý jihoafrický podnikatel zahýbat své manželce. Skandál nakonec utichl a Maureen dosáhla očištění svého jména - obvinění bylo staženo.
Tou dobou se o ní v kuloárech začalo říkat, že si hledá „lepší partii“. Na večírcích byla vídána po boku známých aristokratů a playboyů, od Billyho Wallace až po markýze z Milford Haven.
Jeden muž mezi nimi vyčníval – o třináct let starší William Ward, vikomt Ednam. Maureen o svém přátelství s tímto elegantním šlechticem mlžila, protože Ednam byl v té době stále ženatý, i když odloučený od své první ženy. Mladá herečka se zamilovala, ale vztah musela skrývat před zvědavým bulvárem.
Zájem Maureen o svět vyšší společnosti se promítl i do její kariéry. Čím dál víc upřednostňovala divadlo a soukromý život před natáčením.
V roce 1958 ji studio Rank propustilo – z někdejšího „klenotu“ se pro konzervativní producenty stala spíše přítěží. Maureen cítila, že pro ni ve filmu už není místo. Ještě si zahrála mladinkou Cecílii v televizní adaptaci „Jak je důležité míti Filipa“ (1958) a pak definitivně pověsila herectví na hřebík.
Hraběnka v ústraní
V srpnu 1961 se Maureen konečně provdala za svou životní lásku. Svatba s vikomtem Ednamem proběhla skromně – aristokratův otec sňatek neschvaloval a demonstrativně nepřišel. Mladá nevěsta si z toho nic nedělala. Po bouřlivých letech na výsluní toužila po klidu. Okamžitě po svatbě ukončila hereckou kariéru a přijala roli manželky a později matky na plný úvazek.
Štěstí novomanželů však brzy zkalil smutek. Jejich první dítě, synáček William, se narodilo předčasně a přežilo jen několik hodin. Tato bolestná ztráta Maureen na čas zlomila.
V dalších letech přivedla na svět pět zdravých dcer – Susannu, Melissu, Victorii, Amelii a Cressidu. A konečně na jaře 1971 se dočkala i syna Leandra. Zpráva o „chlapečkovi po pěti dcerách“ pronikla dokonce na titulní stránky bulváru a rodina Dudleyů ji oslavila s velkou radostí.
V 70. a 80. letech žila hraběnka z Dudley převážně v soukromí. S manželem obývala střídavě dům v londýnské čtvrti Kensington a venkovské sídlo v Devonu. Maureen se realizovala v interiérovém designu – podle odborných časopisů zařídila své domovy s takovým vkusem, že jeden z jejích salonů byl vyhlášen mezi „nejromantičtějšími pokoji Británie“.
Občas se objevila na společenských akcích po boku manžela nebo jako dvorní dáma princezny Michael z Kentu, jinak se publicitě spíše vyhýbala. Vztah s manželem prošel koncem 80. let krizí a dočasným odloučením, nakonec však manželství ustálo.
Ačkoli Maureen žila stranou reflektorů, ke sklonku života musela ještě několikrát bránit svou pověst před útoky bulváru. V polovině 80. let čelila pomluvám, že se na oficiální cestě s princeznou z Kentu zachovala hrubě a lakotně – soud jí dal za pravdu a v roce 1987 vysoudila omluvu i odškodné.
O dva roky později se musela soudit znovu kvůli knize „Past na med“ o proslulém skandálu ministra Profuma, kde byla Maureen vykreslena jako jedna z dívek „obstarávaných“ pro luxusní večírky Stephenem Wardem.
U soudu otevřeně přiznala, že na začátku 50. let měla s Wardem milostný románek – bylo jí dvacet a kouzlu okouzlujícího bonvivána podlehla na jeden rok. Zdůraznila však, že to bylo dávno před tím, než se Ward zapletl do zmiňované aféry. Soud i tentokrát uznal, že hraběnka byla neprávem poškozena, a přiznal jí „substanční“ finanční zadostiučinění.
V roce 2002 pak Maureen naposledy hájila svou čest, když o ní ve svých memoárech lživě psala někdejší modelka Christine Keelerová – i tentokrát dosáhla omluvy a odškodnění.
Krátce předtím, v roce 1996, se jméno hraběnky z Dudley objevilo v novinách ještě z jiného důvodu. Manželé poskytli vzácný společný rozhovor magazínu Hello!. Jen pár dní nato však zažili noční můru.
Do jejich londýnského domu se vloupali lupiči. Pod pohrůžkou násilí svázali osmdesátiletého hraběte a Maureen musela odevzdat šperky i snubní prsten. Trauma překonala po svém – v duchu si představovala, že je hrdinkou napínavého filmu, a dokázala v té hrůze najít i odstín absurdního humoru.
Po roce 2000 se již Maureen na veřejnosti téměř neukazovala. Obklopena početnou rodinou a vnoučaty trávila převážně čas na venkově. Zemřela v listopadu 2011, jen pár dnů před svými 79. narozeninami. Její manžel ji přežil o dva roky.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Maureen_Swanson
https://www.theguardian.com/film/2012/jan/01/maureen-swanson
https://www.filmink.com.au/not-quite-movie-stars-maureen-swanson/
https://filmstarpostcards.blogspot.com/2017/06/maureen-swanson.html
https://www.glamourgirlsofthesilverscreen.com/show/262/Maureen+Swanson/index.html
https://www.imdb.com/name/nm0841842/bio/
