Článek
Michael Koblic se narodil 1. října 1951 v Praze. Dětství trávil ve Vršovicích a zdálo se být všední, nebýt jedné odlišnosti – milující babičky, která vnoučka často vodila na herecké konkurzy. Právě díky ní se devítiletý Michael ocitl před režisérem Karlem Kachyňou, který roku 1959 horečně hledal dětského představitele do nového filmu.
Šlo o adaptaci čerstvé novely Práče ze života válečných sirotků. Desítky adeptů se na konkurzu prostřídaly, ale až tenhle hnědovlasý kluk režiséra okamžitě okouzlil svou bezprostředností. Měl vrozené herecké nadání – výraznou výslovnost, pohotovost a hlavně jiskru v očích. Na place působil přirozeně, jako by se narodil pro kameru. Kachyňa neváhal: hlavní roli dostane Michael.
Film Práče vstoupil do kin v květnu 1960 a okamžitě si získal srdce diváků. Černobílé válečné drama o malém sirotkovi mezi vojáky nabídlo silný příběh odvahy a přátelství na pozadí druhé světové války. Osmiletý Michael Koblic v roli Františka Bureše, přezdívaného „práče“, předvedl výkon, který nikdo nečekal.
Diváci plakali i tleskali – dojali je osudy statečného chlapce, který se z prádelny na frontě vypracuje až na spojku bojující proti nacistům. Malý Michael se přes noc stal hvězdou. Jeho tvář znala celá republika. Film bodoval i na festivalech: na přehlídce československých filmů v Ostravě získal ocenění a dokonce i porota na festivalu v Benátkách vyzdvihla herecký výkon neznámého českého chlapce.
Z Michaelova pohledu to ale možná bylo prostší – natáčení pro něj bylo hlavně jedno velké dobrodružství ve „hře na válku“, jak se sám smál. „Nejhezčí vzpomínky mám na Práče, kde jsem se vyřádil s vojenskou technikou,“ vzpomínal po letech s úsměvem.
Úspěch Práčete s sebou přinesl záplavu dalších nabídek. Malý Michael Koblic byl rázem nejžádanějším dětským hercem. Během pár let natočil téměř desítku filmů. Nešlo o ledajaké projekty – často to byly prestižní snímky významných režisérů, kde měl příležitost zahrát si po boku známých hereckých osobností.
Hned v roce 1961 se objevil v psychologickém dramatu Králíci ve vysoké trávě, kde ztvárnil desetiletého Martina, chlapce zmítaného přísnou náboženskou výchovou. Role to byla vážná a náročná, vyžadovala po dětském herci neobvyklou hloubku.
Původně dokonce měl příběh velmi tragický konec – zoufalý Martin se v tomto filmu pokusí utéct před nenáviděnými povinnostmi tím, že skočí do vody a utopí se. Testovacímu publiku to zlomilo srdce natolik, že tvůrci raději dotočili mírnější závěr, v němž se chlapce podaří zachránit.
Nejspíš nikdo nechtěl vidět milovaného dětského hrdinu zemřít na plátně. I to svědčí o populárnosti, jakou si Michael Koblic získal – publikum ho přijalo za svého.
Koblic exceloval i v dalších filmech první poloviny 60. let. Hrál například ve snímku Střevíčky, kde se potkal s hereckými hvězdami Jiřinou Jiráskovou a Jiřím Pleskotem. V historickém dramatu Horoucí srdce o osudech spisovatelky Boženy Němcové dostal roli jednoho z jejích synů a pracoval pod vedením legendárního režiséra Otakara Vávry.
Objevil se i v rodinných filmech a dobrodružných krátkometrážních snímcích. Na natáčení krátkého filmu Oranžový měsíc v roce 1961 došlo i k jedné osudové schůzce – Michael se tehdy poprvé potkal s mladým hercem Vladimírem Pucholtem, aniž by tušil, jak velmi se jejich cesty jednou protnou.
Dětství strávené před kamerou pro něj bylo plné zážitků. Byl obklopen slavnými hereckými osobnostmi, které se k němu chovaly jako k vlastnímu. Na place ho bavili legendární baviči. „Pan Menšík a pan Ťapák byli, jak se tu říká, ‚in a league of their own‘. S panem Skopečkem byla taky legrace,“ vzpomínal Michael Koblic na to, kdo ho coby malého kluka nejvíce rozesmál.
Vladimír Menšík, Martin Ťapák, Jan Skopeček – proslulí herci, kteří s ním hráli třeba právě v Práčeti – si ho oblíbili a on sám mezi nimi získával sebevědomí. Přesto nezpychl. Pro okolí zůstal skromným, milým chlapcem. Když zrovna netočil, chodil normálně do školy a hrál si s kamarády ve Vršovicích. Filmování bral vážně, ale pořád to byla hra.
Občas ovšem přišly i nelehké momenty – ne všechny scény byly pro dítě příjemné. „Během své kariéry jsem byl několikrát ve filmu zfackován, což bych neřadil mezi oblíbené zážitky,“ poznamenal s úsměvem. Dokonce se musel naučit filmově padat z jízdního kola.
V úvodu filmu Králíci ve vysoké trávě točil hned první den scénu pádu na kole a byl z toho malér: „Já jsem nikdy na kole moc dobrý nebyl a tohle kolo bylo pro mne moc velké… První záběr jsme natáčeli asi šestatřicetkrát,“ popsal po letech tuto svízelnou situaci.
Malý profesionál to ale vydržel a výsledná scéna dopadla výborně. Režiséři si ho chválili – byl učenlivý, soustředěný a přitom stále dětsky hravý. Karel Kachyňa to s ním zkusil jako první a malý Michael mu hned v Práčeti dokázal, že to půjde. Další režiséři – Václav Gajer, Otakar Vávra či Milan Vošmik – s ním pak neměli problém pracovat, byť jak sám říkal, museli přizpůsobit vedení tomu, jak rostl a měl vlastní hlavu.
Na sklonku dětství byl Michael Koblic jednou z nejvýraznějších dětských hvězd československého filmu. Jeho roztomilá tvář a velké hnědé oči znal každý. Při premiérách jeho filmů se na něj stály fronty. Přesto sláva netrvala věčně. V polovině 60. let Michael začal dospívat a rolí začalo ubývat. To je úděl dětských herců – roztomilý klučina vyroste a filmaři hledají další menší děti.
Michael se postupně stáhl do ústraní a více se soustředil na školu. Vzpomínky na filmová léta ale zůstaly. Ještě v roce 1969, když mu bylo osmnáct, se na okamžik před kameru vrátil v televizním seriálu Rychlé šípy podle známé foglarovské předlohy. Jako by se tím symbolicky rozloučil s vlastním dětstvím – hrál jednoho z partičky kluků, kteří zažívají dobrodružství v Praze. Jenže to už kolem Michaela zuřilo docela jiné drama, tentokrát skutečné.
Útěk za svobodou
Srpen 1968: po pražských ulicích opět rachotí pásy tanků, ale tyhle nejsou filmové. Do Michaelovy vlasti vtrhly cizí okupační armády a konec nadějí takzvaného pražského jara zmrazil celou zemi. Mladý Michael Koblic náhle zažil realitu války, o které dřív jen natáčel. Místo rekvizit skutečné zbraně a skutečný strach. Tahle zkušenost, společně s následující bezútěšnou politickou situací, jej a jeho rodinu přiměje k zásadnímu rozhodnutí. Utečeme.
V červenci 1969, necelý rok po invazi vojsk, se Michael spolu s rodiči sbalí a opouští Československo. Ještě mu ani není osmnáct – plnoletým se stane až za pár měsíců – a už nechává za zády vše, co znal: domov, přátele, i svou hereckou kariéru.
Emigrace byla v té době riskantní a bolestná. Mladý Michael stál na prahu dospělosti a místo vstupu do světa filmu ho čekala nejistá budoucnost v cizině. Herectví definitivně zanechal – věděl, že v západním světě by se jako neznámý český mladík prosazoval těžko, a jeho domovská země mu mezitím zavřela dveře.
Začátky v emigraci nebyly vůbec romantické. Michael později otevřeně přiznal, že v Británii zpočátku žil velmi skromně. Neměl peníze ani televizi, a tak trávil večery jinak: „Tenkrát jsem žil v relativní bídě. Moje zábava byla přečíst 2–4 knihy týdně z veřejné knihovny a jednou týdně návštěva kina,“ vzpomínal.
Hltal zejména filmy, které mu doma za železnou oponou byly odepřeny – v Londýně se snažil dohnat všechny ty západní trháky i artové snímky, o nichž dříve jen slyšel. Stal se expertem na londýnská kina – dobře věděl, kde promítají dva filmy za cenu jednoho, kde mají studentské slevy nebo který biograf hraje ty nejpodivnější, ale zajímavé filmy.
Zatímco si takto rozšiřoval obzory a zlepšoval angličtinu, musel se zároveň rozhodnout, čím bude v životě doopravdy. Film to už nejspíš nebude. Michael Koblic se proto vydal úplně jiným směrem, zato však směrem, který mu dal nový smysl života. Vystudoval medicínu na University College v Londýně.
Nebyl v tom úplně sám – osud tomu chtěl, že se tam znovu potkal se starým známým Vladimírem Pucholtem, někdejším hercem a svým kolegou z natáčení Oranžového měsíce. I Pucholt tehdy emigroval a stal se lékařem.
Nový život v bílém plášti
Na počátku 70. let promoval Michael Koblic jako lékař. Z někdejšího dětského „vojína Františka“ vyrostl muž odhodlaný zachraňovat skutečné lidské životy. Vybral si obor kardiologie – léčbu nemocí srdce.
Z Londýna pak zamířil ještě dál do světa. Jako mnoho jiných mladých doktorů našel perspektivu v rozlehlé Kanadě. Společně s manželkou odjel na druhý konec světa a zakotvil v provincii Britská Kolumbie, proslulé dechberoucí přírodou. Kanada se stala jeho novým domovem – místem, kde mohl začít úplně od nuly a svobodně.
Usadil se v menším městě Campbell River na pobřeží Tichého oceánu. Daleko od ruchu velkoměst, v obklopení hor a lesů, našel klid pro rodinný a profesní život. Stal se váženým dětským kardiologem a pomohl nespočtu malých pacientů.
Novou vlast přijal za svou. Změnil se dokonce i pravopis jeho jména – z „Michala“ se stal „Michael“. V Britské Kolumbii si Koblic založil rodinu. Michael byl šťastně ženatý a vychoval dvě děti. O své minulosti filmové hvězdy daleko v Evropě příliš nemluvil.
Přesto v něm kousek nostalgie zůstal. Na dálku sledoval českou kinematografii a občas mu přátelé poslali novinky, které by se do kanadských kin nedostaly. Zajímal se, ale zpovzdálí. Až v roce 2008 se připomněl českému publiku jinak – poskytl dlouhý e-mailový rozhovor publicistovi Ondřeji Suchému, který pátral po osudech někdejších dětských hvězd.
V oné zpovědi se Michael Koblic po letech otevřel a zavzpomínal na své herecké začátky, zážitky z natáčení i cestu k lékařství. „Když jsem dospíval, rozhodování, jakému povolání se budu věnovat, pro mě těžké nebylo. Po emigraci už vůbec ne,“ napsal upřímně.
S odstupem desítek let pro něj film představoval krásnou kapitolu, ale zůstala tam, v mládí. Život šel dál. Jeden český film dokonce ve staronové vlasti pomohl zvěčnit: v roce 2012 se objevil v krátkém dokumentu na YouTube, kde vzpomínal na natáčení Práčete – snad jako dárek fanouškům, kteří na něj nezapomněli.
Když se Ondřej Suchý – onen český novinář – ozval znovu v létě 2019 s prosbou o další vzpomínky, Michael už cítil, že mu ubývají síly. Ochotně mu před lety odpověděl na všechny otázky, ale tentokrát s lítostí odmítl.
Dne 3. prosince 2019 Michael Koblic tiše zemřel ve svém domově v Campbell River. Bylo mu 68 let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Koblic
https://www.csfd.cz/film/3266-kralici-ve-vysoke-trave/diskuze/
https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/okres-melnik/31708-detske-filmove-hvezdy-ve-filmu-prace-to-byl-maly-michael-koblic-album-ondreje-sucheho.htm
https://www.csfd.cz/tvurce/30620-michal-koblic/prehled/
https://zivotopis.osobnosti.cz/michal-koblic.php
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/128743/michal-koblic
