Článek
Je to stará, ale přesto stále fascinující otázka: mohl Adolf Hitler a jeho vojska reálně zvítězit ve druhé světové válce? Nejde přitom jen o teoretickou historickou spekulaci, nýbrž o úvahu, kterou si kladou badatelé i amatérští zájemci o minulost. Při pohledu na klíčové události roku 1940 se nabízí jeden zásadní moment, jenž mohl výrazně ovlivnit průběh největšího konfliktu moderních dějin: rozhodnutí nacistického velení zastavit letecké útoky na britské vojenské cíle a přesunout se k plošnému bombardování měst. Byl to fatální omyl, nebo by se i při pokračování útoků na letiště a továrny nakonec našel jiný důvod, proč by Německo bitvu o Británii prohrálo?
Bitva o Británii jako kritický bod
V květnu 1940 se nacistická armáda bleskovou válkou prohnala Francií, jejíž kapitulace přišla v červnu. Z evropských mocností zůstala aktivně vzdorovat už jen Velká Británie, která se navzdory nelehké situaci nehodlala poddat. Adolf Hitler chápal, že klíč k jejímu zlomení leží v ovládnutí oblohy – bez nadvlády ve vzduchu by invaze na ostrovy byla riskantní, ne-li nemožná. Proto Luftwaffe v létě a na počátku podzimu 1940 útočila především na letiště, továrny a další důležité body britské obrany.
Britské Královské letectvo (RAF) se dostalo pod obrovský tlak. V jednu chvíli se zdálo, že Německo je blízko zničení hlavní páteře ostrovní vzdušné obrany. Přesto se Britům dařilo držet strategická letiště a ve svých továrnách opravovat poškozené stroje. Tuto fázi dnes historikové nazývají jedním z nejnapjatějších období celé bitvy o Británii.
Změna strategie: od letišť k městům
Podle mnoha zdrojů (viz např. oficiální archivní materiály Britského impéria z let 1940–1941) přišel zásadní zlom v okamžiku, kdy Hitler a vrchní velení Luftwaffe z nějakého důvodu přehodnotili svou taktiku. Místo pokračování destrukce důležitých vojenských a průmyslových cílů se vrhli na plošné bombardování Londýna a dalších britských měst. Jejich kalkul byl podle všeho jednoduchý: věřili, že tím zlomí morálku obyvatelstva a dotlačí Británii k jednání o míru. Ve skutečnosti ale cílené ničení civilních oblastí způsobilo obrovské utrpení obyvatel a prohloubilo odhodlání vytrvat. RAF využila pauzy od útoků na letiště a stihla se z části vzpamatovat i přeskupit.
„Kdyby Luftwaffe ještě pár týdnů pokračovala v ničení radarových stanic, letišť, továren, a přivedla tak britské letectvo definitivně na kolena, situace by se mohla vyvíjet úplně jinak,“ tvrdí jedna z často citovaných hypotéz. Tato úvaha, která se periodicky objevuje v diskusích vojenských historiků, naznačuje, že osud Británie v létě 1940 byl mimořádně křehký.
Hypotetický scénář: pád Británie
Co by následovalo, kdyby se Hitlerovi podařilo Velkou Británii „odříznout“ jako aktivního protivníka? Po pádu Francie byla Británie poslední opravdu silnou západní hrází. Dovede-li si člověk představit, že by ostrovní stát kapituloval nebo by si vynutil dočasné příměří, ztratil by sovětský diktátor Stalin v krátkém horizontu potenciálního spojence na západní frontě. Válečná mašinérie nacistického Německa by se tak mohla plně obrátit na východ.
Úder na Sovětský svaz v létě 1941 (operace Barbarossa) byl v reálné historii veden za situace, kdy si Německo muselo držet značnou část svých sil i v západní Evropě, aby kontrolovalo okupovaná území a čelilo hrozbě případné britské ofenzivy. Pokud by však Británie skutečně padla, německé pozemní i letecké síly by se přesunuly na východní frontu takřka bez omezení. Výsledek střetu se Sověty by byl stále nejistý, ale šance Německa by rostly.
Omyly a limity „co by kdyby“
Takové „co by kdyby“ ovšem naráží na několik limitů. Předně je nutné připomenout, že i kdyby Hitler pokračoval v bombardování letišť a britských továren, RAF by se pravděpodobně nepodařilo zničit tak rychle, jak se nacisté domnívali. Velká Británie ve vleklém konfliktu těžila nejen z bojového odhodlání, ale také z pomoci spojeneckých lodních konvojů a postupující přípravy na obranu ostrovů. Americká veřejnost byla sice ještě převážně izolacionisticky naladěná, ale potopení konvojů s civilním materiálem by mohlo změnit náladu. Ve hře je také dynamika průmyslové výroby, britské i postupně americké, která by mohla nacistům v dalším období výrazně přerůst přes hlavu.
Jakmile se operace Barbarossa rozběhla, Německo se ocitlo v obrovském konfliktu na východě. Sovětský svaz měl navzdory počátečním porážkám ohromnou zásobu lidských sil a také vzniklo spojenectví, které k Sovětům přivádělo americkou válečnou podporu formou tzv. „Lend-Lease Act“. Britská přítomnost ve válce na západě navíc postupně přivedla Spojené státy na frontu, což bylo pro výsledné celosvětové rozložení sil zásadní.
I proto se řada historiků domnívá, že ačkoli mohla Velká Británie v roce 1940 teoreticky čelit ještě většímu ohrožení, úplné vítězství nacistů by bylo jen dočasné. V tomto smyslu se můžeme domnívat, že i kdyby Britové kapitulovali, konflikt na východě by tak či onak vedl k vyčerpání Německa – jen možná za horších okolností a za vyšších ztrát.
Morálka a symbolika odporu
Z hlediska ducha doby se navíc zdá, že Hitler snad ani nedokázal odhadnout, jak zásadní roli hraje pro odhodlání Britů osobnost premiéra Winstona Churchilla a s ním spojená bojová morálka civilistů. Systematické bombardování měst (tzv. „Blitz“) sice Británii fyzicky velmi poškodilo, avšak společenské odhodlání bojovat proti nacismu narostlo, což se zřejmě promítlo i do mezinárodní podpory, kterou ostrovní stát získával.
Kdybychom se vrátili k Hitlerovu „strategickému“ obratu při bitvě o Británii, můžeme jej s odstupem hodnotit jako pravděpodobně jedno z nejzásadnějších nesprávných rozhodnutí, jež německé velení učinilo. A z historického úhlu pohledu můžeme naopak říci, že šlo v konečném důsledku o štěstí pro celou Evropu.
Pohled zpět a otázky pro současnost
Jakmile se člověk noří do úvah o alternativní historii, musí vzít v potaz, že i malá změna na jedné frontě může mít obrovské následky jinde. Myšlenka, že by Hitlerovo Německo zvrátilo průběh války tím, že by ještě pár týdnů soustředěně ničilo strategické body Británie, proto není jen bezduchým spekulativním cvičením. Je to připomínka, jak tenká je hranice mezi možnými scénáři dějin, mezi vítězstvím a porážkou.
Z dnešního pohledu vidíme, že druhořadé politické a vojenské úvahy mohou mít dalekosáhlé důsledky – a že režim, který se opíral o agresi a ideologický fanatismus, byl náchylný k závažným omylům. Právě to se projevilo v okamžiku, kdy nacisté vsadili na zlom britské morálky namísto pokračování racionální likvidace klíčových letišť a továren. Pokud bychom se měli poučit, pak je to především v tom, že opomíjení psychologického rozměru konfliktu je stejně zásadní chyba jako nedocenění čistě strategických cílů.
Závěrem
Mohlo tedy nacistické Německo vyhrát druhou světovou válku? V úzkém, vojenském slova smyslu se zdá, že jedním z mála okamžiků, kdy k tomu existovala určitá (byť malá) šance, bylo léto a podzim 1940. V reálné historii si Hitler cestu za možným zdoláním ostrovní země uzavřel, když nechal Luftwaffe zaměřit se na civilní oblasti namísto dokončení strategické letecké ofenzivy proti RAF. Tím poskytl Británii klíčový čas k regeneraci sil. Následná bitva o Atlantik, zapojení Spojených států a neúspěchy na východní frontě pak rozhodly definitivně.
I kdyby však nacistická vojska dobyla Británii či „uzemnila“ tamní letectvo, je vysoce pravděpodobné, že by se nakonec vyčerpala v bojích proti Sovětům a do konfliktu by se masivně vložily Spojené státy. Ne nadarmo se říká, že izolovaný a krátkodobý triumf ještě nemusí znamenat vítězství v dlouhé válce. A druhá světová válka byla zrovna tím případem, kdy rozhodoval souhrn mnoha faktorů – nejen jeden klíčový útok na město či továrnu.
Možná je pro nás v současnosti nejpodstatnější uvědomit si, jak snadno může chyba v úsudku ovlivnit celý vývoj budoucnosti. Stačil jeden chybný rozkaz, pár dnů špatného odhadu a proměnila se dynamika celého konfliktu. A právě tento rozměr dějin – jejich vrtkavost a křehkost – nám připomíná, že žádná moc nebo dominance na první pohled není neotřesitelná, a že i malé detaily mohou být pro výsledek války (a potažmo dějin) rozhodující.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Britain
https://www.iwm.org.uk/history/8-things-you-need-to-know-about-the-battle-of-britain
https://www.history.com/topics/world-war-ii/battle-of-britain-1
https://www.youtube.com/watch?v=_Zbke_Saqds
