Na Karlštejn prý ženy nesměly. Vážně? Královnu tam zabil pes, žena purkrabího umučila 12 služek

Než stačila vykřiknout, temná silueta psa se na ni vrhla. Zvíře vyděšené nečekaným hlukem sevřelo čelist kolem jejího hrdla a strhlo ji na chladnou kamennou podlahu. Královna Johana Bavorská dopadla těžce a v zoufalství nahmatala krví zbrocenou srst loveckého psa.

Johaně bylo necelých třicet let a na Karlštejně trávila přelom roku se svým manželem, králem Václavem IV. Vyrůstala jako cizinka na českém dvoře, ale rychle se naučila řeč i mravy své nové země. Přesto žila spíš ve stínu – zastíněná osobností své tchyně, císařovny Elišky Pomořanské, a zanedbávaná vlastním mužem, který tehdy hledal útěchu spíš na dnech pohárů vín.

Dítě spolu neměli, a tak zůstávala královna Johana na dvoře opomíjená a osamělá. A právě na Karlštejně, kam se jezdila ukrýt před pražským shonem, ji zastihla smrt. Ten mlčenlivý pes v její ložnici, kterého Václav choval z lásky k lovu, jí ve zmatku prokousl hrdlo. Služební našli královnu zakrvácenou a sotva dýchající – podle jedné verze ještě zemřela ve Václavově náruči.

Jiní historikové se kloní k méně barvitému vysvětlení, že podlehla morové nákaze a příběh se psem vznikl až později mezi lidmi. Jisté však je, že mladá panovnice zůstala navždy pohřbena v dějinách jako téměř zapomenutá královna, které se nedostalo ani klidného skonu.

Na pohřeb Johany Bavorské v katedrále sv. Víta se král Václav IV. nedostavil. Dvorem kolovala šeptem vysvětlování: Zlomila ho prý ztráta milované ženy natolik, že se pro samý žal nedokázal obřadu zúčastnit. Jiní ovšem podotýkali, že se král raději odebral na nedaleký hrad Žebrák a tam svůj smutek utápěl v sudech vína.

Ať už byla pravda jakákoli, jedno poselství z Johanina tragického konce na Karlštejně vystupuje jasně. Královna – žena – tehdy mohla na hradě volně pobývat. Ve stejných zdech, o nichž dnes lidé tvrdí, že do nich ženy nesměly vstoupit.

Když se řekne Karlštejn, vybaví se mnohým slavná filmový muzikál Noc na Karlštejně. Ta s hravým nadhledem líčí údajný královský dekret, že na Karlštejn nesmí vkročit žádná žena. Představa pevnosti přísně zapovězené něžnému pohlaví zakořenila tak silně, že časem zlidověla – a dodnes se objevuje dokonce i v některých turistických průvodcích.

Historická skutečnost je ale odlišná. Zmíněný absolutní zákaz ve 14. století vůbec neplatil; je výtvorem básníka Jaroslava Vrchlického z 19. století, který si tímto nápadem ozvláštnil děj své divadelní hry. Pravdou zůstává jen to, že Karel IV. svého času vydal omezení pro jedinou část hradu: rozhodl, že žádné ženy nesmějí pobývat v Kapli sv. Kříže a vůbec v celé Velké věži Karlštejna.

Právě tam totiž císař uschoval nedozírné poklady – říšské korunovační klenoty a vzácné svaté relikvie – a věřil, že klíčem k jejich bezpečí je klid, duchovní čistota a přísná izolace. Ženám se v oněch posvátných prostorách nemělo důvěřovat; považovalo se za lepší držet je stranou od svatyně a státního pokladu.

Nikde však nestojí, že by dámy nesměly na hrad vůbec. Královny, kněžny i služebné sem po celá staletí běžně vstupovaly a žily – ostatně tragický osud Johany Bavorské to dokládá více než výmluvně.

Legenda o hradě bez žen nicméně žije vlastním životem už přes sto let a z romantické fikce se stala součást místního folkloru. Mýtus zpopularizovaný filmem dodal Karlštejnu punc tajemství – hrad působí jako jakási mužská svatyně, královo doupě, kam láska nesmí. Turisté se dodnes kastelána zvědavě ptají, zda je to pravda, že sem ženy měly zapovězený přístup.

Skutečná historie odpovídá záporně. A přesto by se dalo říci, že Karlštejn má svou kletbu: není to však kletba namířená proti ženám z rozkazu mocného císaře, ale spíše prokletí, které si přinesly některé nešťastné ženy samy v sobě. Osudy dvou z nich – královny Johany a paní Kateřiny – zanechaly na hradě krvavou stopu, která zdaleka předčí vymyšlené hrátky z filmů.

O téměř dvě století později po Johanině smrti se karlštejnskými komnatami nesl šepot hrůzy. Mladé služebné se bály, že je paní hradu přistihne při sebemenší chybě. Kateřina Bechyňová z Komárova, manželka zdejšího purkrabího, byla na první pohled urozená dáma – ve skutečnosti však vešla do dějin jako největší sadistická vražedkyně našich dějin.

Když byl její muž Jan Bechyně roku 1529 jmenován karlštejnským purkrabím, přestěhovala se Kateřina z venkovského statku na královský hrad. Pravomoc nad poddanými jí stoupla do hlavy. Začala udělovat kruté tresty všem služkám a děvečkám, které jí přišly neposlušné či prostě jen dostatečně nepokorné.

Ve dne je bila a ponižovala – a v noci se sklepením neslo tiché sténání těch, které mučila. Postupně připravila o život nejméně dvanáct mladých žen. Způsoby zabití byly tak děsivé, že dodnes budí odpor: některé oběti nechala zaživa stáhnout z kůže či polévat vroucím máslem a do krvácejících ran jim sypala sůl.

Jiné tělo dokonce nechala vhodit do hradního příkopu. Není divu, že po kraji se šířily legendy o „karlštejnské bestii“, která se vyžívá v krvavých lázních – předešla tak svou pověstí i pozdější Čachtickou paní, Alžbětu Báthoryovou.

Strach poddaných byl bezmezný. Kdo by se odvážil promluvit proti zámožné šlechtičně, která má v rukou životy sloužících i ochranu svého vlivného manžela? Na Karlštejně však tehdy působil kněz Václav Hájek z Libočan – později slavný kronikář – a ten už nehodlal mlčet.

Když hrůzné zkazky o Kateřininých činech dosáhly vrcholu, odhodlal se riskovat vlastní pověst i život: nejprve otevřeně napomenul paní Kateřinu ve zpovědnici, a když ho její manžel obratem obvinil z pomluvy, podal duchovní protižalobu přímo na jeho ženu. Začal soud, jaký neměl obdoby. Zdráhaví svědkové postupně, jeden po druhém, potvrdili nevýslovné krutosti, k nimž na Karlštejně a okolních panstvích docházelo.

Před tribunálem zazněla jména umučených dívek: Dorota, Hedvika, Kačka, Markéta… Místo pohádkového hradu plného pokladů se veřejnosti odhalila temná tvář Karlštejna coby mučírny nevinných. Kateřina z Komárova byla roku 1534 uznána vinnou ze všech vražd.

Rozsudek nad karlštejnskou čarodějnicí vynesl sám nejvyšší sudí království, Vojtěch z Pernštejna. Urozená vražedkyně nemohla být jako obyčejná zločinka oběšena – proto padlo rozhodnutí nechat ji zemřít hlady, potají zazděnou v jedné z věží. Ještě předtím prý odsouzená Kateřina soudci s nenávistí v hlase slíbila, že si ho vezme s sebou.

A skutečně: dva dny po ní soudce Vojtěch z Pernštejna nečekaně skonal, což tehdy mnozí považovali za důkaz prokletí, jež na něj krutá paní uvalila. Tak či onak – Kateřina Bechyňová z Komárova zemřela zavřená v temné věži a byla potají pohřbena bez okázalostí, jako by se i její jméno mělo vymazat z paměti. Jen pověst o běsnící „Karlštejnské bestii“ přežila staletí, připomínána v děsivých příbězích o bíle oděných přízracích bloudících hradem.

Karlštejn dodnes láká davy návštěvníků na romantickou krásu a slavné legendy – ale jeho skutečné dějiny jsou dokonce mrazivější než všechny báje.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_z_Kom%C3%A1rova

https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/105645/nejvetsi-ceska-sadisticka-vrazedkyne-katerina-z-komarova-za-brutalni-vrazdy-cekala-slechticnu-smrt-hladem.html

https://www.forum24.cz/karlstejnska-tragedie-hrdlo-kralovny-johany-pry-prokousl-lovecky-pes

https://zajimavaevropa.cz/ceska-republika/zenam-vstup-zakazan-karlstejn-je-domovem-mnoha-mytu-ktera-se-casto-prezentuji-jako-fakta/

https://eurozpravy.cz/cestovani/cesko/150544-strasi-na-karlstejne-kastelan-poodhalil-tajemstvi-prosluleho-hradu

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/karlstejn-opravdu-neni-na-prodej-rika-kastelan-jaromir-kubu-177009

https://www.poznatsvet.cz/clanek/zeny-na-karlstejne.html