Článek
Natalie Portmanová se narodila 9. června 1981 v Jeruzalémě, ve městě s tisíciletou historií a neklidnou současností. Prarodiče z otcovy strany zahynuli v koncentračním táboře Osvětim a prateta sloužila jako britská špionka za druhé světové války.
Hereččin otec Avner Hershlag, izraelský lékař, se při studiích v USA seznámil s americkou studentkou Shelley Stevensovou – Natalinou budoucí matkou. Po svatbě se usadili v Izraeli, ale když byly Natalii tři roky, rodina se kvůli otcově lékařské kariéře odstěhovala do Spojených států. Rodina nejprve žila ve Washingtonu, poté v Connecticutu, a nakonec se roku 1990 usadila na Long Islandu poblíž New Yorku.
Malá Natalie tak vyrůstala daleko od rodného Jeruzaléma, ale nikdy na něj nezapomněla – později přiznala, že ačkoli miluje Spojené státy, „její srdce je v Jeruzalémě“. Vyrůstala jako jedináček v pevné a milující rodině.
Rodiče dbali na vzdělání a kulturní zázemí – Natalie navštěvovala židovskou školu a od mala se učila cizí jazyky. Byla bystré dítě, které v sobě brzy objevilo umělecké sklony a už v devíti letech se rozhodla stát vegetariánkou z lásky ke zvířatům. Již v útlém dětství se účastnila divadelních táborů a školních vystoupení.
První role
V pouhých jedenácti letech se ocitla na prahu budoucí kariéry: v newyorské pizzerii ji oslovil skaut kosmetické firmy Revlon a nabídl jí práci modelky. Natalie sice zkusila několik zakázek, ale svět modelingu jí brzy připadal povrchní a nudný – daleko víc ji lákalo herectví. Začala navštěvovat divadelní kurzy a menší jevištní produkce, kde mohla rozvíjet svůj talent.
Ve dvanácti letech přišla šance, která se naskytne jen jednou za život. Z tisíců uchazeček vyhrála konkurz do filmu Léon (1994) francouzského režiséra Luca Bessona. Zahrála si dívku Matydlu, která nachází ochranu u osamělého zabijáka. Její výkon po boku veterána Jeana Rena ohromil kritiky i diváky svou zralostí a hloubkou emocí.
Součástí této role byly i náročné scény na hranici kontroverze – Portmanová je přesto zvládla s přesvědčivou citlivostí. Právě díky temnějšímu námětu film poprvé konfrontoval mladou herečku s odvrácenou stranou dospělého světa, na niž ještě nebyla připravená.
Následující roky dospívání strávila Portmanová vyváženě mezi školou a filmováním. Objevila se v drobných rolích po boku hollywoodských hvězd (například jako dcera Al Pacina ve filmu Nelítostný souboj) a zahrála si v několika komediích i dramatech. Zároveň pečlivě zvažovala každou další roli. Odmítla nabídku hrát v adaptaci kontroverzní Lolity, protože nechtěla být jako náctiletá sexualizována na plátně.
Místo toho v šestnácti letech přijala titulní roli v broadwayské inscenaci Deníku Anne Frankové (1997), kde rok excelovala. Tato zkušenost jí poskytla hlubší umělecké ukotvení a propojila ji s židovskou historií, která je součástí její rodinné identity.
Hvězdný vzestup
Zlom v kariéře nastal na sklonku 90. let, kdy George Lucas obsadil Portmanovou do role královny Padmé Amidaly ve svém očekávaném prequelu Hvězdné války: Skrytá hrozba (1999). Teprve osmnáctiletá Natalie se přes noc stala mezinárodně proslulou tváří, když její podobu nesly plakáty, hračky i magazíny spojené s touto galaktickou ságou.
Pod tlakem celosvětové popularity zůstávala překvapivě nohama na zemi – v době premiéry první epizody dokonce vynechala slavnostní uvedení filmu, aby se mohla učit na závěrečné zkoušky na střední škole.
V letech 1999–2003 Portmanová natáčela další dvě pokračování Hvězdných válek a souběžně studovala na Harvardově univerzitě. Získala bakalářský titul v oboru psychologie a jako výzkumná asistentka se podílela na publikování vědeckých studií.
Stala se známou tím, že dokázala skloubit život filmové hvězdy se studentským režimem. Sama později uvedla, že vysokoškolské vzdělání pro ni bylo zálohou, aby měla „otevřená zadní vrátka“ mimo filmový průmysl a uchovala si nadhled.
Promoce na Harvardu pro ni znamenala další milník – od roku 2004 se mohla naplno vrátit k filmové kariéře, tentokrát již jako mladá žena s akademickým vzděláním i profesionálními zkušenostmi.
Návrat Portmanové na plátna provázel výrazný posun v repertoáru. Roku 2004 zaujala v nezávislé tragikomedii Garden State a především v dramatickém snímku Na dotek (Closer). Za roli striptérky, která odhaluje křehkost partnerských vztahů, obdržela Zlatý glóbus a svou první nominaci na Oscara. Tím definitivně potvrdila, že se dokázala vymanit z škatulky dětské hvězdy a unést i složitější dramatické postavy.
Následovaly filmy V jako Vendeta (2005) a historické drama Králova přízeň (2008), v němž ztvárnila Annu Boleynovou. Vrchol Portmanové kariéry přišel s psychologickým hororem Černá labuť (2010) od režiséra Darrena Aronofského.
Natalie v něm podala intenzivní výkon baletky posedlé dokonalostí, která psychicky kolabuje pod tlakem vlastní ambice. Herečka kvůli roli prošla drsným tréninkem a zhubla kolem 9 kilogramů, aby působila jako křehká tanečnice. Její obětavost se vyplatila – Černá labuť sklidila nadšené ohlasy kritiky a Portmanová za ni získala Oscara i další Zlatý glóbus.
Po získání Oscara se Portmanová ocitla na vrcholu Hollywoodu. Následující rok si zahrála v romantické komedii Hlavně nezávazně (2011) a také vstoupila do světa blockbusterů jako Jane Fosterová v komiksovém spektáklu Thor (2011), což ji zařadilo mezi nejlépe placené herečky světa.
Stále však vyhledávala i umělecky ambicióznější projekty. V roce 2015 debutovala jako režisérka dlouhometrážním filmem Příběh lásky a temnoty, adaptací memoárů izraelského spisovatele Amose Oze, v němž si také zahrála.
Rodina, vztahy a osobní život
Při natáčení Černé labutě se Natalie seznámila s francouzským tanečníkem a choreografem Benjaminem Millepiedem. V prosinci 2010 oznámili zasnoubení a nedlouho poté i to, že očekávají prvního potomka. Svého syna Alepha porodila v červenci 2011 a v srpnu 2012 se dvojice vzala. V únoru 2017 porodila dceru Amalii.
Před manželstvím s Millepiedem byla Portmanová spojována s několika kolegy z branže. Krátce randila například s hercem Gaelem García Bernalem či s folkovým muzikantem Devendrou Banhartem, ale své soukromé vztahy udržovala stranou pozornosti a veřejně vystupovala zdrženlivě.
Manželé Portmanová a Millepied strávili několik let v Paříži, kde Benjamin působil jako baletní mistr. Francouzská metropole herečku okouzlila – vyhovovala jí anonymita a zdvořilá zdrženlivost Pařížanů, kteří respektují soukromí.
V létě 2023 se v médiích objevily zvěsti o manželově nevěře. Natalie krizi čelila a soustředila se hlavně na dobrou psychiku svých dětí. Navzdory snaze zachránit manželství se dvojice rozhodla k rozchodu a herečka po jedenácti letech společného soužití v červenci 2023 požádala o rozvod.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Natalie_Portmanov%C3%A1
https://www.theguardian.com/film/2018/apr/20/natalie-portman-israel-genesis-prize
https://www.theguardian.com/music/2019/may/22/natalie-portman-criticises-moby-friendship-dating-memoir
https://time.com/5111739/natalie-portman-times-up-womens-march-speech/
https://people.com/natalie-portman-benjamin-millepied-finalize-divorce-exclusive-7503117
https://www.feminist.com/resources/artspeech/interviews/natalieportman.html
https://plantbasednews.org/animals/natalie-portman-vegan-basic-empathy/
https://www.biography.com/actors/natalie-portman
