Článek
Nejdřív to byla skromná holka, která nechtěla v mládí o zpívání ani slyšet. Dnes je Marta Jandová zpěvačkou, moderátorkou, muzikálovou herečkou a čerstvě také autorkou osobní knihy. A přestože si roky myslela, že ji „sláva“ nějak míjí, zasáhla ji v plné parádě – se vším, co k tomu patří.
Rocková divoška bez aférek?
Když se řekne „rocková kapela“, většina z nás si představí noční jízdy a publikum, jež čeká na cokoliv, co se po koncertě přihodí. U Marty Jandové byste ovšem klasický model „sex, drogy, rock’n’roll“ hledali marně. „V životě jsem neměla nic s fanouškem. Kluci z kapely to občas dělali, ale já zůstávala stranou,“ přiznává trochu pobaveně.
Nejde přitom o pózu, spíš o to, že Marta byla vždycky zodpovědná k hlasu a také k sobě samé. Kapela Die Happy, jíž je frontmankou, mívala legendární tourbusy, kde nechyběly patrové postele a přední barový koutek. „Člověk mohl pít a spát hned vedle sebe. Někdy se jelo přes noc stovky kilometrů, jenže já jsem si radši lehla, abych byla na dalším koncertě v plné formě.“
Zpěvačka se dřív dokázala rozparádit, to ano, ale přesto si dávala pozor, aby ráno nestála na pódiu s vyřvanými hlasivkami a kocovinou. Příběhy o tom, jak si někdo z kapely přivedl slečnu na palubu autobusu a chtěl se tvářit, že „budou potichu“, proto v knize vyznívají humorně. „Párty byla super, ale když přišel spánek, nechtěla jsem poslouchat něčí románek za zády,“ říká s nadsázkou.
Jak se to stalo?
Původně si Marta myslela, že se hudbě věnovat nebude. Dokonce netoužila ani po tom, být kdovíjak slavná. Nakonec se ale přesunula do Německa, chodila s kytaristou své budoucí kapely a postupně se role zpěvačky stala nejen jejím zaměstnáním, ale i vášní. „Vždycky jsem si zpívala jen tak pro radost, ale kamarádi říkali, že mám fakt hezký hlas. Dál se to vyvinulo skoro samo,“ přiznává.
O tom, jak snášela pozornost lidí, vypráví otevřeně a se smíchem. „Spousta z nich se mě ptala: ,Jé, to jsi dcera slavného rockera, tak to máte doma ohromné geny!‘ A jiní se naopak domnívali, že mám díky otci úplně všechno prošlápnuté. Pravda je, že i když vám někdo může pomoci otevřít dveře, stejně musíte umět zaujmout na vlastní pěst,“ naráží na známé předsudky o protekci.
Proč musela občas brečet
Publikace Best of vznikala podle Marty víceméně „za pět minut dvanáct“. Jakmile se s vydavatelem domluvila na deadlinu, čas plynul mnohem rychleji, než by si přála. „Napřed jsem si pronajala kancelář, abych měla klid na psaní. Jenže pak přišly Vánoce, turné, rodinné povinnosti a hlavně vzpomínky, které se derou na povrch. Čím víc jsem do toho rýpala, tím víc mě to dojímalo,“ popisuje.
Klíčové téma: rodinné tragédie. Zpěvačka při psaní znovu prožívala bolest nad ztrátou maminky a bratra. „Myslela jsem si, že mám všechno zpracované. Jenže pak najdete zapomenuté dopisy, oblečení nebo staré fotky a zjistíte, kolik emocí ve vás pořád je.“ Slzy podle jejích slov tekly hlavně z počátku, než se naučila přepínat do role spisovatelky, která musí „nějak dopsat kapitolu do konce“.
Zároveň si uvědomila, kolik vzpomínek mezitím stihla zapadnout prachem. Psaní pro ni bylo svého druhu terapií. „Přišla jsem z rádia, sedla si doma na gauč, kolem mě tři psi, na stole kafe – a psala. Občas jsem brečela nad klávesnicí, ale bylo mi jasné, že tím vším se protáhnu do většího klidu.“
Operace, která znamenala víc než změnu vzhledu
Nejvíc se teď mluví o části, kde detailně popisuje preventivní operaci prsou a vaječníků. Důvodem je mutace genu BRCA, kvůli které měla vysoké procento rizika, že onemocní rakovinou, stejně jako její maminka. „Přiznávám, že před operací mi srdce tlouklo snad dvojnásobně, ale představila jsem si, že je to jako jezdit ve výtahu na posledním lanku. Prostě jsem se nemohla spolehnout, že to vydrží a neulomí se,“ vysvětluje.
Největším strašákem prý nebyla samotná anestezie, ale pocit, že ztratí část ženskosti. „Pro mě prsa byla něco jako symbol sexy vzhledu. Nenatáčela jsem se do Playboye, ale zkrátka to byl můj ‚symbol‘. Když jsem ale viděla, jak skončila maminka, nemohla jsem váhat. Buď teď, nebo jednou léčit něco, co je už pozdě.“
Po zákroku se učila žít s novými implantáty a přijmout to, že kvůli odstranění vaječníků přišla o část hormonů. „Spousta lidí se bojí, že ‚zestárne‘, přijdou návaly a tak. Já naštěstí mohla brát substituci, abych nepřišla o hormony úplně. Ale i tak to byla velká změna, hlavně v hlavě,“ svěřuje se Marta.
Zpěvačka několikrát zdůrazňuje, že teď už je s operací v naprostém souladu. Naopak se jí prý vyplatilo, že řešení neodkládala. „Znám tolik lidí, kteří si říkají: ‚Mně se to netýká,‘ dokud není pozdě. Já pořád doufám, že když o tom budu mluvit, třeba jedna dvě ženy si zajdou na testy dřív než později,“ říká a vzpomíná na dopisy, které jí přišly po zveřejnění.
Jedna z čtenářek knihy prý napsala: „Kdybych to věděla dřív, už se léčím s rakovinou a mám doma pětiletého syna.“ Takové příběhy Marty dotýkají víc, než by tušila: „Někdy mám chuť toho člověka obejmout, ale vím, že mi ne vždy dovolí fyzicky přijít. Tak aspoň píšu zprávy a držím palce, protože v tomhle jsme všichni v jednom řetězci.“
Zrovna tak ale Jandová nechce vyvolávat paniku. Doporučuje zkrátka chodit na kontroly, mluvit s lékaři a důvěřovat svým pocitům. „Když se vám něco nezdá, je lepší vypadat jako ‚vystrašenec‘, než mít v sobě zbytečně devastující nemoc,“ shrnuje s drobnou nadsázkou.
Marta Jandová dokazuje, že zjevně není typ, co by stavěl drsnou image nad zdravý rozum. A také, že ji sláva jejího tatínka ani její vlastní nijak nezměnila. Pořád je to sympatická žena, co se umí zasmát životu i sama sobě.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/marta-jandova-rozhovor-kniha-best-of-zpevacka.A241213_101821_filmvideo_kiz
https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-osobnosti-umim-se-politovat-ale-vzdy-se-zvednu-a-jdu-dal-rika-marta-jandova-40510057
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/marta-jandova-zpevacka-kniha-zivot-rozhovor.A241128_151426_ona-vztahy_cerv
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-rozhovory-marta-jandova-o-muzich-sveho-zivota-94328
