Článek
„Jak asi voní mládí – jako zpocená školní šatna, nebo snad jako zvratky ve vlasech po večírku?“ žertovala Kathleen Hanna z dívčí kapely Bikini Kill. Ten večer u kamaráda v bytě popadla fix a na zeď načmárala provokativní slogan: „Kurt smells like Teen Spirit.“
Netušila, že tím pojmenovala hymnu jedné generace. Kurt Cobain, frontman tehdy neznámé kapely Nirvana, našel ráno nápis a vyložil si ho po svém – jako jakýsi bojový pokřik mladých. „Bral jsem to jako kompliment,“ vzpomínal později. Netušil, že Teen Spirit je značka dámského deodorantu; v oné chvíli mu slova evokovala revoluční náladu, o níž se s Kathleen v noci bavili. Nápis ho inspiroval natolik, že si tu frázi ponechal v hlavě pro budoucí píseň.
Koncem roku 1990 zažíval Cobain bouřlivé období. Po rozchodu s přítelkyní Tobi Vail ze sebe chrlil frustraci ve formě nových skladeb. V hlavě mu také ležela drzá slova z Hannina vzkazu. V té době už Nirvana existovala pár let, vydala dokonce debutové album Bleach (1989) na malém labelu Sub Pop, ale širší veřejnost o ní neslyšela.
Kurt, baskytarista Krist Novoselic a nový bubeník Dave Grohl zkoušeli v zapadlé garáži v Seattlu a snili o průlomu. Cobain začal skládat píseň, která měla být „jiná než ostatní“. V hlavě mu zněl jednoduchý kytarový riff o pár akordech a melodie refrénu.
Chtěl napsat pecku, která smete vše kolem – později bez obalu přiznal: „Snažil jsem se složit ultimátní popovou píseň. Musím uznat, že jsem v podstatě vykrádal Pixies.“ Právě dynamika legendární indie kapely Pixies – tiché sloky vystřídané explozivním refrénem – byla Kurtovou tajnou zbraní. S tímto nápadem přišel začátkem roku 1991 na zkoušku před své spoluhráče.
Píseň ze které mrazilo
Kurt vzal kytaru a zahrál kousek nové skladby. Důrazný riff doplnil hrubou kostrou textu: „Hello, hello, hello, how low…“ Baskytarista Novoselic však zprvu jen překvapeně zvedl obočí. Riff se mu zdál povědomý a možná až příliš prostý. „To už jsem někde slyšel,“ reagoval s úsměvem Krist – přirovnal Kurtův motiv k okoukané melodii rockové odrhovačky „Louie Louie“ či k hitu „More Than a Feeling“ od Boston.
Cobain uznal, že nápad je poněkud otřepaný klišé, ale věřil, že z něj mohou udělat něco výjimečného. Trval na svém a donutil kapelu drhnout dokola těch pár akordů dobrou hodinu a půl. Z počátečního škádlení se zrodil jam, při němž Nirvana postupně nacházela tu správnou chemii.
Novoselic z legrace zkusil riff zpomalit a hutněji podladit – a najednou všichni zpozorněli. Grohl okamžitě doplnil dravý, přesto téměř taneční bubenický rytmus, který překvapivě čerpal i z disco groove. Zkušebnou projela vlna energie, z níž běhal mráz po zádech. Píseň rychle dostala jasné obrysy: drásavě tiché sloky, gradující přechod („Hello, hello…“), a pak explozivní refrén s řevem „Here we are now, entertain us!“.
Cobain měl z nové skladby ohromnou radost – cítil, že zachytil něco silného. Ironií zůstává, že zpočátku on ani jeho kolegové netušili, jak moc velká věc se právě zrodila. Píseň tehdy ještě neměla název. Cobain uvažoval o jménu „Anthem“ (Hymna), chtěl totiž jakoby sepsat manifest své generace.
Nakonec ho ale napadlo zeptat se Kathleen Hanny, zda by směl použít její alkoholickou malůvku z ložnice. K jeho překvapení Hanna souhlasila – nápis „Kurt smells like Teen Spirit“ pro ni nic neznamenal, klidně ho přenechala kamarádovi pro song. A tak novinka Nirvany konečně dostala jméno, které brzy vstoupí do dějin: „Smells Like Teen Spirit“.
Pod tímto názvem ji kapela poprvé zahrála veřejně 17. dubna 1991 v seattleském klubu OK Hotel. V publiku se ten večer sešla jen hrstka alternativních fanoušků, ale píseň okamžitě strhla pozornost – v sále to zašumělo překvapením. Nirvana začala testovat nový trumf v rukávu a tušit, že na chystané desce Nevermind by neměl chybět.
Nečekaný úspěch
Nirvana krátce nato odletěla do Los Angeles, aby tam v květnu 1991 s producentem Butchem Vigem natočila své druhé album Nevermind. Materiál měli připravený, mezi novými skladbami nechyběl „Smells Like Teen Spirit“, který si všichni pobrukovali, ale stále ho považovali za „jen další fajn song na desku“. Všichni v kapele se tehdy spíše soustředili na jiné písně (např. „In Bloom“ nebo „Lithium“), u nichž tušili singly.
Nikdo neměl křišťálovou kouli, aby viděl, jaký fenomén se zrodí z Teen Spirit. Producent Vig ovšem tušil, že tahle pecka má obrovský potenciál – vzpomínal, že když píseň slyšel od Nirvany poprvé ve studiu, běhal mu mráz po zádech vzrušením. Kapela nahrála základní stopu naživo téměř okamžitě – už druhý záznam byl dokonalý a šel na album bez dalších úprav.
Všechny nástroje syrově vynikly, Grohlovy bicí duněly a Kurtův kytarový riff zněl jako řev rozjeté motorové pily. Vig navrhl jen drobné úpravy v aranži: například zkrátit opakování refrénu, aby píseň měla větší spád. Cobain dohrál a přišel čas nazpívat vokály. Kurt ovšem nesnášel dlouhé natáčení a už vůbec ne opakované pokusy o stejný zpěv. Producent ho musel přemlouvat, aby zkusil hlas nahrát víckrát a sladil dvojhlasy – nakonec zafungoval trik: připomněl Kurtovi, že jeho idol John Lennon také rád zdvojoval vokály pro silnější efekt.
Cobain se nechal slyšet a s vypětím sil odzpíval asi tři použitelné části– víc jich z něj nikdo nedostal. Jakmile dozpíval ono slavné poslední „a denial…“, odhodil sluchátka a šel odpočívat. Nahrávka byla hotová.
Ve studiu zavládlo nadšení. Butch Vig cítil, že má před sebou generační manifest, ale Nirvana zůstávala skromná. Dokončenou píseň „Smells Like Teen Spirit“ nabídli své nové vydavatelské firmě DGC (Geffen Records) jako pilotní singl k albu, ovšem původně s ní všichni zacházeli opatrně.
Nikdo v ní ještě neviděl hit pro masy. Firma ji pouštěla do alternativních rádií spíše na zkoušku a připravovala si v záloze přístupnější singl „Come as You Are“ pro případný průnik do hlavního proudu. Smells Like Teen Spirit oficiálně vyšel 10. září 1991, těsně před vydáním alba Nevermind, a zprvu se skutečně zdálo, že půjde jen o menší klubový úspěch.
Singl se nejdřív ani nedostal do hitparády a větší ohlas měl jen v domovském Washingtonu a pár univerzitních městech, kde Nirvanu znali z undergroundu. Jenže pak přišel zlom – píseň si začali žádat samotní fanoušci. Alternativní a studentská rádia ji nasadila do rotací, desítky mladých si ji nahrávaly na kazety a šířily dál. Vydavatelé z Geffenu zbystřili a rozhodli se vsadit na překvapivého černého koně.
Klip, který proslavil MTV
Rozhodující trhák přišel s videoklipem. Nirvana vsadila na vizuál, který dokonale vystihl ducha písně – energii, chaos a revoltu mladých proti znuděné společnosti. Nechala se inspirovat filmem Over the Edge (1979) o teenagerech, kteří se vzbouří a obsadí vlastní školu. Režie klipu se ujal Samuel Bayer, tehdy neznámý začínající tvůrce.
K překvapení všech zvolili právě jeho – prý proto, že jeho amatérská ukázka vypadala dostatečně „punkově“ a neuhlazeně. Bayer dostal rozpočet okolo 50 tisíc dolarů a volnou ruku s konceptem, který mu kapela nastínila: školní tělocvična naplněná apatickými studenty, na pódiu hraje Nirvana a roztleskávačky s písmenem A v kroužku (symbol anarchie) se znuděně pohupují do rytmu.
Postupně se však ve výrazech publika i cheerleaderek začne probouzet vzrůstající vztek a energie, až celá akce vyústí v naprostou rebélii a demolici.
Natáčení proběhlo 17. srpna 1991 v Los Angeles, ve studiu přestavěném na autenticky omšelou školní halu. Do komparzu Nirvana pozvala své skutečné fanoušky – převážně mladé punkery v otrhaných džínech – aby seděli na tribuně jako studenti. Zpočátku se tvářili otráveně přesně dle scénáře.
Kapela na podiu spustila Smells Like Teen Spirit a Bayer točil záběr za záběrem. Jenže hodin ubíhalo a režisér neustále vyžadoval nové a nové pokusy. Komparzisté začali být netrpěliví a doopravdy otrávení, což paradoxně dodalo scéně syrovou autenticitu. Po několikahodinovém mučení puberťáků opakováním jednoho songu už to vřelo – a právě tehdy dal Cobain pokyn:
„Teď do toho dejte všechno – ukažte, co ve vás je!“ Přidušená zloba explodovala: mládež v klipu zničehonic vtrhla na plochu, začala pogo tanec a převracení věcí. Židle a vybavení letěly vzduchem, Nirvana mlátí do nástrojů a kolem zuří blažený chaos. „Jakmile ty děcka vběhly na scénu, šly všechny servítky stranou – poslaly režiséra k čertu a kompletně nám to tam rozsekaly,“ komentoval se smíchem Cobain vznik legendární závěrečné scény. Nic z toho nebylo hrané.
Výsledný klip je nestřižená exploze energie – tělocvična zahalená v dýmu, Cobain zmítající se s kytarou, Grohl s šíleným úšklebkem mlátící do bicích a davy teenagerů bořící vše, co jim přijde pod ruku. Takto vypadala revoluce grunge v přímém přenosu.
Závěrečnou podobu videa si Nirvana raději pohlídala sama: Cobain osobně dohlédl na střih a odstranil z původního materiálu několik nevhodných záběrů (například směšnou scénku ředitele s konfety či tančícího učitele s čepicí „Hlupák“). Klip díky tomu nepůsobil parodicky, ale temně a autenticky.
Televizní stanice MTV jej nejprve váhala nasadit – a tak měl premiéru 29. září 1991 v nočním alternativním pořadu 120 Minutes. Reakce diváků ale byla okamžitá a ohromná. Znuděné publikum pop music lačně sáhlo po Nirvaně – tohle tu ještě nebylo! MTV brzy zařadila Smells Like Teen Spirit do denního vysílání a rázem z ní udělala hit podzimu 1991. Klip rotoval na MTV tak často, až se z Nirvany stala tvář nové éry. Nevermind začalo mizet z obchodů rychlostí blesku.
Na přelomu roku 1991/92 už Nirvana stoupala na vrchol. 1. ledna 1992 píseň Smells Like Teen Spirit poprvé pronikla do americké singlové hitparády Billboard Hot 100 a rychle stoupala až na 6. příčku – neuvěřitelný výkon pro tak syrovou rockovou skladbu.
Album Nevermind se v té době prodávalo po statisících týdně a 11. ledna 1992 oficiálně sesadilo z #1 amerického žebříčku desek samotného krále popu Michaela Jacksona a jeho Dangerous.
Média jásala, že rocková revoluce právě vytlačila pozlátko 80. let z trůnu. Z Nirvany se přes noc stala hvězda první velikosti. Tři zarostlí flákači ze Seattle rázem plnili titulní strany časopisů, jejich hudba řvala z rádií po celém světě a styl „grunge“ se stal novým symbolem mládeže.
Videoklip Teen Spirit vyhrál v roce 1992 hned dvě ceny na MTV Video Music Awards (Nirvana získala titul Nejlepší nový umělec a Nejlepší alternativní video). Kritici pějí chválu: v prestižní anketě Village Voice Pazz & Jop 1991 ovládl Teen Spirit kategorie singl i videoklip roku.
Text plný paradoxů
O čem „Smells Like Teen Spirit“ vlastně je? To byla otázka, kterou si v roce 1991/92 kladli snad všichni – od fanoušků po novináře. Kurt Cobain byl známý tím, že psal spontánní, často trochu záhadné texty, které spíš vyjadřovaly pocit než dávaly jasný smysl. V případě Teen Spirit se mu podařilo stvořit něco jako manifest zmatené generace – i když značně ironický. Verše písně působí jako mozaika obrazů:
„Load up on guns, bring your friends / It's fun to lose and to pretend…
Here we are now, entertain us…
A mulatto, an albino, a mosquito, my libido…“
Cobain míchá nihilistické zvolání („nabij si zbraň a přiveď kámoše, prohrávat a předstírat je sranda“), sarkastickou výzvu publiku („tak jsme tady, bavte nás“), a pak surrealistickou slovní hříčku o albínovi, komárovi a libidu.
Reálný smysl? Snad ani není podstatný. „Celý ten text je vlastně plný protichůdných nápadů… dělám si srandu z myšlenky na revoluci,“ vysvětloval Cobain, „ale zároveň cítím, že apatie naší generace už přerůstá přes hlavu. Snažím se křičet na děti: Probuďte se!“
Smells Like Teen Spirit tak lze chápat jako volání po změně, byť pronesené s hořkou ironií a bez iluzí. Slavná věta „Here we are now, entertain us“ (v češtině doslova „tady nás máte, zabavte nás“) prý vznikla z Cobainova zvyku vykřiknout tuhle hlášku, kdykoliv přišel na večírek – coby nejistý mladík tím chtěl odlehčit od pocitu trapnosti.
Přestože se fanoušci snažili v každém slovu najít hluboké poselství, Nirvana sama své texty často shazovala. Bubeník Dave Grohl otevřeně řekl, že Kurt občas dopisoval slova na poslední chvíli a spíš potřeboval, aby se rytmicky a rýmově hodila k muzice – nepřikládal jim vždy velký význam.
Cena za úspěch
Úspěch Smells Like Teen Spirit byl ohromující a změnil nejen životy členů Nirvany, ale celou hudební scénu 90. let. Rocková hudba se po dlouhé době opět stala hlasem vzpoury mladé generace. Skladba vletěla do ospalého éteru počátku 90. let jako granát – smetla z hitparád tehdejší líbivé popové hvězdy i metalové kapely s natupírovanými účesy.
Místo nich nastoupila éra flanelových košil, roztrhaných džín a surových kytarových riffů. Ze seattleského undergroundu se ze dne na den stal mainstream, o který se praly velké nahrávací firmy. Nirvana otevřela dveře k úspěchu dalším kapelám grungeové vlny jako Pearl Jam, Soundgarden či Alice in Chains.
Náhle bylo „cool“ být apatický, naštvaný a zároveň citlivý. Generace X, do té doby přehlížená a označovaná za línou a bez cíle, našla ve Smells Like Teen Spirit svůj bojový chorál – byť s notnou dávkou sarkasmu. Hudební publicisté neváhali Nirvaně nasadit korunu coby „mluvčím generace“.
To se ovšem Cobainovi vůbec nelíbilo. Z introvertního outsidera se média snažila udělat symbol revoluce, ale Kurt se takové roli bránil. „Jsme jen kapela z garáže, ne žádní spasitelé,“ opakoval v různých obměnách. Pocit odcizení od náhle se valících davů měl i zbytek Nirvany. Novoselic a Grohl byli v šoku, když na koncerty začali chodit i fanoušci, kteří dříve Nirvanou pohrdali.
„Najednou pod pódiem pogují svalovci, proti kterým jsme vždycky hráli,“ komentoval to znechuceně Cobain. Nirvana se proto někdy paradoxně snažila před svým megahitem schovat – na některých koncertech Smells Like Teen Spirit schválně nehráli, nebo ji úmyslně deformovali falešně (proslulý je televizní incident na Brit Awards 1992, kde kapela skladbu záměrně “zmasakrovala”).
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Smells_Like_Teen_Spirit
https://www.biography.com/musicians/kurt-cobain-nirvana-smells-like-teen-spirit-meaning
https://www.reddit.com/r/Nirvana/comments/wabcl3/what_is_the_story_of_smells_like_teen_sprit/
https://www.udiscovermusic.com/stories/nirvana-smells-like-teen-spirit-song-feature/
https://www.theguardian.com/music/2007/jul/19/popandrock.nirvana
