Článek
Atlantik, 15. dubna 1912, krátce před druhou hodinou ráno. Na levoboku Titaniku se chystá k odplutí jeden z posledních záchranných člunů. Sedmačtyřicetiletý John Jacob Astor IV., nejzámožnější pasažér na lodi, právě pomáhá své mladé manželce nastoupit do člunu spuštěného k palubě A, odkud ženy nastupují přes okna uzavřené promenády.
Madeleine Astorová je v pokročilém pátém měsíci těhotenství a paluba se pod ní nebezpečně naklání. Astor ji přidržuje za paži a společně s důstojníkem a dalším pasažérem ji opatrně usazuje na lavičku uvnitř člunu. Je hluboko po jedné v noci, teplota vzduchu klesla k nule a na moři kolem se vznášejí první kusy ledu.
Astor se naklání k druhému důstojníkovi Charlesi Lightollerovi, který na člun dohlíží, a zdvořile se ptá, zda smí svou ženu v jejím „choulostivém stavu“ doprovodit. Jeho tón je klidný, ale naléhavý – Madeleine se nechce od manžela odloučit. Lightoller však striktně vrtí hlavou.
Mladá paní Astorová se ve člunu zdráhá manžela pustit a drží se ho za ruku. Podle pozdějších líčení dávala najevo, že bez něj odplout nechce. Astor se ji prý tiše snaží uklidnit: „Moře je klidné. Budeš v pořádku. Uvidíme se ráno,“ ujišťuje ji podle svědků. Na rozloučenou svou ženu líbá na tvář a ustupuje zpět na palubu.
Záchranný člun číslo 4 se pomalu spouští po boku lodi dolů na temné vlny. Je v něm několik desítek vystrašených lidí, převážně žen z první třídy. John Astor zůstává nahoře. Ještě volá na posádku v člunu: „Jaké to má číslo?“ Důstojník zdola odpovídá, že čtyřka. Astor přikyvuje – chce si číslo zapamatovat pro případ, že by sám později přežil a mohl manželku dohledat.
Teď už ale pro něj žádný člun nezbývá. Několik přeživších se později zmíní, že po spuštění posledního člunu zahlédli plukovníka Astora, jak klidně stojí opodál a zapaluje si cigaretu. Titanic se mezitím nezadržitelně potápí. Asi za dvacet minut nato kolos definitivně mizí pod hladinou i se stovkami lidí na palubě. Mezi nimi je i John Jacob Astor IV., nejbohatší pasažér slavné lodi.
Dědic newyorského impéria
Ještě než se Astor zapsal do historie katastrofou Titaniku, byl známý jako jeden z nejvýznamnějších boháčů Spojených států. Narodil se v červenci 1864 v Rhinebecku ve státě New York do staré rodiny Astorů, která už po generace patřila k elitě americké společnosti.
Pradědeček, původem německý imigrant John Jacob Astor I., vybudoval v 19. století obchodní impérium, pohádkově zbohatl na obchodu s kožešinami a později na nemovitostech v Manhattanu. Když přišel na svět John Jacob IV., patřili Astorové mezi nejmajetnější rodiny v Americe – a malého Johna čekal život v přepychu a prestiži.
Astor studoval na prestižní internátní škole St. Paul’s a poté na Harvardově univerzitě. Mladý dědic ale nezůstal jen u správy rodinného jmění. Měl široké zájmy a pověst „muže mnoha talentů“. Roku 1894 vydal futuristický román Cesta do jiných světů, v němž si představoval život na Zemi v roce 2000. Kniha popisuje svět plný technických vynálezů a korporací a svědčí o Astorově vizionářské povaze.
Sám se také pokoušel inovovat: do roku 1900 si nechal patentovat několik technických novinek, například vylepšenou brzdu na jízdní kola či nový typ turbínového motoru. Už ve třiceti letech navíc vstoupil do armády a během španělsko-americké války v roce 1898 působil ve velitelském štábu dobrovolnického pluku. Od té doby si nesl společenský titul „plukovník Astor“, třebaže v bojích se výrazněji neproslavil.
Jméno John Jacob Astor IV. je dodnes také spojeno s pověstí jednoho z nejlepších hotelů světa. V 90. letech 19. století se Astor etabloval jako velký realitní investor a hoteliér v New Yorku. Jeho bratranec William Waldorf Astor tehdy otevřel luxusní hotel Waldorf na Páté Avenue – a John Jacob vzápětí postavil hned vedle vlastní neméně okázalý hotel Astoria.
Oba příbuzní nakonec spojili své podniky chodbou do jednoho komplexu. Tak vznikl slavný hotel Waldorf–Astoria, symbol přepychu přelomu století. John Jacob Astor IV. měl tedy pověst schopného podnikatele a vizionáře, který spoluutvářel podobu moderního New Yorku. V osobním životě jej však čekaly i méně příjemné kapitoly.
Skandál s osmnáctiletou nevěstou
Astorovo první manželství se společensky dobře situovanou Avou Lowle Willingovou trvalo osmnáct let. Vzali se v roce 1891 a měli spolu dvě děti: syna Vincenta (narozen 1891) a dceru Avu Alici (1902). Tento svazek ale nakonec šťastný nebyl. Roku 1909 Astor manželství rozpustil a rozvod s Avou se stal jedním z největších společenských skandálů své doby.
Rozvody byly tehdy v nejvyšších kruzích zcela neobvyklé a aristokratická „honorace“ nad Astorovým krokem kroutila hlavou. Mnohé ještě více šokovalo, když se bohatý rozvedený pán krátce poté znovu zamiloval – do dívky o skoro tři desetiletí mladší.
Novou vyvolenou se stala půvabná Madeleine Talmage Forceová, osmnáctiletá debutantka z prominentní rodiny. Johnu Astorovi bylo 47 let, když si Madeleine v září 1911 přes nesouhlas části příbuzenstva vzal za manželku. Svatba proběhla v astorovském sídle Beechwood v Newportu na Rhode Islandu a oddávat ji nakonec musel duchovní, který byl ochoten čelit společenskému pohoršení.
Mnoho jiných farářů tento sňatek ze zásady odmítlo a i ten, který obřad provedl, záhy raději rezignoval na svou funkci. Kontrast mezi zralým mužem a mladičkou nevěstou plnil měsíce bulvární tisk. Astorovi čelili ostré kritice a nevybíravým karikaturám v novinách. Ve snaze uniknout tlakům se rozhodli opustit New York a strávit nějaký čas v zahraničí mimo dosah amerického bulváru.
Koncem roku 1911 odcestoval Astor s novomanželkou na několikaměsíční cestu po Evropě a Blízkém východě. Procestovali Anglii, Francii i Egypt – a po čase se zdálo, že skandální senzace doma utichá. Na přelomu roku však Madeleine otěhotněla, a manželé usoudili, že nastal čas vrátit se ve zdraví do vlasti. Naplánovali návrat na jaře 1912. John Jacob Astor IV. neváhal a pro cestu přes Atlantik zvolil tu nejnovější a nejluxusnější loď, jaká tehdy existovala: RMS Titanic.
První plavba přes oceán
Astorovi se k plavbě na Titaniku připojili v Cherbourgu ve Francii 10. dubna 1912. Nastoupili do prvotřídní kajuty C-62/64 na palubě C – jednoho z nejdražších a nejprostornějších apartmá na lodi. Necestovali sami: doprovázeli je osobní komorník, komorná a chůva. Na palubu s nimi přišel i oblíbený Astorův psí společník, starší airedale teriér jménem Kitty.
Novomanželé pojímali zaoceánskou plavbu jako završení své zahraniční dovolené a současně pohodlnou cestu domů před narozením potomka. Titanic byl na svou dobu plovoucím skvostem – pyšnil se nejen přepychem, ale i nejmodernější technologií a důrazem na bezpečnost. Astor s těhotnou Madeleine proto neměli obavy: loď byla považována za takřka nepotopitelnou a plavba probíhala v poklidu.
Vše se změnilo ve 23:40 hodin v neděli 14. dubna. Titanic se na cestě severním Atlantikem srazil s obřím ledovcem a utrpěl smrtelné poškození podél pravoboku trupu. Náraz většina pasažérů vůbec nepocítila – ve své luxusní kajutě na palubě C Astorovi prý zaregistrovali jen drobné vibrování.
Lodní personál zprvu všechny uklidňoval, že nejde o nic vážného. Jistotu ale nikdo neměl, a tak se plukovník Astor rozhodl zjistit situaci přímo u kapitána. Podle svědectví šel Astor kolem půlnoci osobně vyhledat Edwarda Smithe, velitele Titaniku, a z očí do očí se ho zeptal: zda je nutné Madeleine budit a odvádět z postele? Kapitán Smith k Astorovu znepokojení odpověděl: „Raději ji hned vzbuďte. Obávám se, že budeme muset do člunů.“
Po této zprávě se John Astor neprodleně vrátil do kajuty a svou ženu probudil. Nařídil jí, aby si oblékla co nejteplejší oblečení, a pomohl jí navléknout si záchrannou vestu. Důrazně jí také doporučil vzít si na sebe všechny cenné šperky. Do zavazadla pro jistotu přidal i hotovost a dokumenty. Sám se oblékl do teplého vlněného svetru a kabátu a manželům se podařilo vyjít na palubu mezi prvními.
Na otevřené palubě byla mrazivá noc a cestující zjišťovali, že situace je vážnější, než se zdálo. Paluby, zábradlí a nástavby Titaniku byly pocukrované jinovatkou a loď už měla znatelný náklon vpřed. Posádka začala připravovat čluny a ozývaly se první poplašné povely. Astor zřejmě nechtěl svou těhotnou manželku nechat dlouho stát v zimě, a tak s ní znovu sešel o palubu níž do krytých prostor.
Ocitli se v palubní tělocvičně první třídy a strávili tam část drahocenného času. Bylo tu teplo a relativní klid. Madeleine, unavená a vystrašená, se opřela o manžela a snažila se nevnímat zvuky shora.
Po jedné hodině po půlnoci voda pronikla do nižších pater luxusního parníku a situace se stávala krajně nebezpečnou. Paluba tělocvičny se začala naklánět, takže Astor s ženou a dalšími cestujícími vyšli opět ven. Tentokrát zamířili rovnou k nejbližším spouštěným člunům. Titanic měl k dispozici jen 20 záchranných člunů, a posádka nyní svolávala ženy a děti, aby zaplnila volná místa.
Na pravoboku se spouštěly první čluny, mnohde poloprázdné – řada pasažérek váhala loď opustit. Astor ale nepatřil k těm, kdo by v nastalém zmatku nastoupili do člunu na úkor jiných. Se svou ženou vyčkával poblíž krytého vchodu do lodní jídelny mezi skupinkou prvotřídních pasažérek, které ještě odmítaly uvěřit, že je loď v ohrožení. Když však voda začala zaplavovat přední paluby, velení Titaniku nařídilo co nejrychleji dostat do člunů všechny zbývající ženy z první třídy.
Člun číslo 4
Krátce před druhou hodinou ranní přišla řada i na Madeleine. Na levoboku lodi, blíže k její kajutě, posádka chystala záchranný člun č. 4 – jeden z posledních vůbec. John Astor se chopil iniciativy. Společně se svým známým, plukovníkem Archibaldem Graciem, přivedl manželku k oknům uzavřené promenády na palubě A, odkud se nastupovalo do člunu spuštěného níž pod lodní palubu.
Tam si Madeleine převzal druhý důstojník Lightoller. V tu chvíli už kolem panovala nervózní atmosféra: Titanic se povážlivě nakláněl a bylo jasné, že času na spuštění člunů zbývá méně než půlhodina.
Osmnáctiletá Madeleine se zdráhala manžela pustit. Podle pozdějších svědectví se ho držela a prosila, aby nastoupil s ní. John Jacob Astor se obrátil na Lightollera a zkusil důrazně argumentovat: jeho paní je v jiném stavu a potřebuje oporu, nemohl by do člunu vstoupit také?
Důstojník to však striktně odmítl s odkazem na rozkaz kapitána: do člunů mají přednostně nastoupit ženy a děti. Astor se nepřel. Trpělivě manželce vysvětlil, že musí nastoupit bez něj, jinak ohrozí i jejich dítě. „Moře je klidné, budeš v pořádku,“ uklidňoval ji naposledy. „Uvidíme se ráno.“
Poté, co Madeleine neochotně usedla, John Astor se sklonil a políbil ji na rozloučenou. Víc pro ni udělat nemohl – jen se ještě zajímal, kam přesně manželka zamíří. Zeptal se proto člena posádky ve člunu na jeho číslo. Když slyšel, že jde o člun č. 4, spokojeně kývl. Tento detail si hodlal zapamatovat. Sestoupil zpět na palubu mezi ostatní muže z první třídy, kteří zůstávali na lodi.
Ve 1:55 ráno byl záchranný člun č. 4 spuštěn na hladinu. Madeleine Astorová v něm odplula do bezpečí mezi posledními zachráněnými ženami. Její manžel zůstal na Titaniku spolu s více než 1 500 dalšími pasažéry a členy posádky, pro něž se už místo na člunech nenašlo.
Podle pozdějších výpovědí několika přeživších si plukovník Astor krátce po spuštění manželčina člunu zapálil cigaretu. Stál prý na palubě s ozdobnou vycházkovou holí v podpaží a ještě pomáhal uklidňovat pasažéry vedle sebe. O několik minut později se Titanic lámal ve dví a šel ke dnu.
Co přesně se s Johnem Astorem stalo ve vodách té osudné noci už nikdo neví. Mohutný parník zmizel pod hladinou kolem 2:20 ráno. Šance na přežití ve studeném oceánu byly minimální – voda měla teplotu jen lehce nad bodem mrazu. Někteří svědkové soudili, že Astora mohl při potopení zasáhnout a usmrtit padající komín či jiný kus konstrukce, ale přesné okolnosti jeho smrti zůstaly nejisté. Jisté je, že plavčíkům na člunech se ho zachránit nepodařilo. Stejně jako stovky jiných zůstal John Jacob Astor IV. v ledovém moři a zahynul.
Tělo č. 124
Zoufalá Madeleine Astorová byla mezitím zachráněna posádkou parníku Carpathia, který dorazil na místo neštěstí k ránu 15. dubna. V New Yorku, kam přeživší o několik dní později přistáli, už rodina Astorů netrpělivě čekala – stále však existovala naděje, že se John někde zachránil. Ta definitivně zhasla o týden později.
V pondělí 22. dubna 1912 vylovila pohřební loď Mackay-Bennett z hladiny Atlantského oceánu tělo označené jako oběť č. 124. Mrtvý muž měl na sobě drahý oblek a kolem hrudi upevněnou záchrannou vestu s monogramem „JJA“. V kapse u něj námořníci našli zlaté kapesní hodinky, několik set dolarů v bankovkách a hrst britských liber.
Jeho tvář byla oteklá a zraněná v oblasti čelisti, což později přispělo k dohadům, že ho při potopení zasáhl těžký kus lodní konstrukce. Osobní předměty a značkové oblečení však umožnily spolehlivou identifikaci: tělo patřilo nejbohatšímu cestujícímu Titaniku, Johnu J. Astorovi.
Astorovy ostatky byly nabalzamovány a převezeny do USA. Pompézního pohřbu v New Yorku se na začátku května 1912 účastnily stovky smutečních hostí včetně mnoha vlivných osobností té doby. John Jacob Astor IV. našel jako člen slavného rodu místo posledního odpočinku na hřbitově Trinity Church Cemetery na Manhattanu.
Jeho čerstvá vdova Madeleine se pohřbu kvůli chatrnému zdraví neúčastnila – byla v šoku a lékaři se obávali o její nenarozené dítě. Syn John Jacob Astor VI. přišel na svět necelé čtyři měsíce poté, 14. srpna 1912, a vyrůstal už bez otce.
Astorovo jmění bylo obrovské: podle dobových odhadů činilo zhruba 85 milionů dolarů (v přepočtu na dnešní kupní sílu asi 2,5 miliardy dolarů). Závěť však Madeleine a synovi přisoudila jen zlomek této sumy. Většinu majetku zdědil prvorozený syn Vincent z Astorova předchozího manželství.
Madeleine byla zajištěna přímým dědictví ve výši 100 000 dolarů, příjmem ze svěřenského fondu v hodnotě 5 milionů dolarů a užíváním domu, avšak s přísnou podmínkou: pokud by se znovu vdala, o vdovské dědictví přijde. Ve svých osmnácti letech tak byla jednou z nejbohatších mladých vdov světa – ovšem jen dočasně.
Po čtyřech letech samoty se mladá vdova přece jen znovu provdala, a tím se připravila o nárok na většinu výhod po Johnu Astorovi. Jejímu malému synovi připadly z rodinného bohatství tři miliony dolarů ve svěřenské správě, než dosáhl dospělosti. I tak ale musel John Jacob Astor VI. později svádět vleklé právní spory a osobní půtky se svým starším nevlastním bratrem Vincentem o větší podíl z rodového dědictví.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Jacob_Astor_IV
https://www.titanicpages.com/1stclass/johnjacobastor
https://www.encyclopedia-titanica.org/titanic-victim/john-jacob-astor.html
https://www.encyclopedia-titanica.org/titanic-survivor/madeleine-talmage-astor.html
https://www.encyclopedia-titanica.org/john-jacob-astors-fatal-mistake.html
https://www.titanicinquiry.org/USInq/AmInq01Lightoller02.php
https://www.titanicinquiry.org/USInq/AmInq11Gracie01.php
https://www.fotmpdc.org/john_jacob_astor_iv
https://timmaltin.com/2019/05/02/astor-titanic/
