Nejskandálnější kabaret Paříže - to byl Moulin Rouge. Nabízel svůdnou dekadenci v srdci Montmartru

Jeho zakladatelé, podnikatelé Joseph Oller a Charles Zidler, hrdě hlásají, že jejich podnik bude prvním palácem žen a brzy se stane chrámem hudby a tance.

V elegantním novém kabaretu pod mlýnem se má potkat vysoká společnost s bohémským světem Montmartru: aristokraté a boháči tu mohou načerpat trochu hříchu mezi umělci, tanečnicemi a prostým lidem. Už první večery dávají tušit, že se zrodila legenda – a také skandál. Když na pódium vtrhnou tanečnice ve víru kankánu, publikum šílí nadšením, zatímco konzervativní měšťáci lomí rukama nad pobuřující nemravností. Právě začíná příběh Moulin Rouge, kabaretu, který se stane symbolem pařížských nocí.

Dne 6. října 1889 je slavnostně otevřen Moulin Rouge na bulváru Clichy. Paříž právě hostí světovou výstavu a oslňuje svět novou Eiffelovou věží – a teď i chrámem večerní zábavy. Oller se Zidlerem vsadili na okázalost a provokaci: sálem znějí moderní šlágry, šampaňské teče proudem a hlavní atrakcí je kankán – divoký tanec s vysokými výkopy nohou a vířícími sukněmi.

Ten byl oblíbený už dříve na dělnických předměstích, ale zde, pod taktovkou půvabných tanečnic z Moulin Rouge, se mění v rafinovanou směs elegance a lehkomyslné necudnosti. Mladičké pařížské tanečnice předvádějí úžasné akrobatické kousky a bez rozpaků poodhalují krajkové spodničky a podvazky. Pro mnohé je to šok, soudobý tisk píše o oplzlém dovádění, které budí veřejné pohoršení. Ovšem to návštěvníkům nezabrání stát na Moulin Rouge fronty – právě naopak.

Zářivou novinkou se nechává okouzlit i pařížská bohéma. Jedním z nejvěrnějších hostů je malíř Henri de Toulouse-Lautrec, drobný muž s plnovousem, který si večer co večer objednává absint a s blokem v ruce zaujatě skicuje scénu kolem. Právě díky němu se pověst Moulin Rouge šíří daleko za hranice Paříže: jeho plakáty s tanečnicemi La Goulue či Jane Avril zdobí ulice a brzy se stanou ikonami Belle Époque. Toulouse-Lautrec svými díly zachytil jedinečného ducha kabaretu a přispěl k jeho mezinárodní proslulosti. Sám později přiznal, že Moulin Rouge formovalo jeho umění stejně silně, jako on pomohl proslavit Moulin Rouge.

Atmosféra v Moulin Rouge v 90. letech 19. století je elektrizující. U stolů tu vedle sebe popíjejí malíři, básníci, bohatí průmyslníci i sňatkoví podvodníci, dámy v perlách i lehké ženštiny. Každý večer se nese v duchu „cokoli se může stát“. Na programu jsou nejen taneční vystoupení, ale také cirkus či varieté. Diváky baví bizarní Le Pétomane, který dokáže za pomoci svých tělesných zvuků zahrát celé melodie. V zahradě kabaretu se vyjímá obří socha slona, po jehož schodišti lze vystoupat do salonku v břiše, kde se pije opium a tančí exotické orientální tanečnice. Pařížané nevěří vlastním očím – a o Moulin Rouge se mluví všude.

Z pódia Moulin Rouge té doby září plejádou hvězd s výstředními přezdívkami. Nejproslulejší je Louise Weber, zvaná La Goulue neboli „Nenasytná“, která si přezdívku vysloužila pro svůj zvyk dopíjet sklenice hostů. Byla drzá a nespoutaná – a přesně to publikum milovalo. Traduje se historka, jak jednou spatřila v hledišti britského prince z Walesu a vyzvala ho, aby pro všechny objednal šampaňské. La Goulue se tak stala královnou kankánu, nesmrtelným symbolem kabaretní Paříže. Po jejím boku vystupovala celá řada dalších tanečnic se svéráznými jmény, mezi nimiž vynikal jediný muž – vytáhlý Valentin le Désossé, přezdívaný „Pružina“ pro svou gumovou ohebnost.

Kankán však nebyl jediným zdrojem rozruchu. V lednu 1907 uvedl kabaret pantomimu, v níž vystoupila spisovatelka Colette se svou aristokratickou partnerkou. Představení vrcholilo vášnivým polibkem obou dam a skandál byl na světě. Policejní šéf hrozil okamžitým zavřením kabaretu, pokud se kus bude znovu uvádět. Moulin Rouge díky tomu získalo další, tentokrát pikantní nálepku, a zvědavost publika ještě vzrostla.

Roku 1907 se v Moulin Rouge poprvé objevuje mladá ambiciózní tanečnice Mistinguett (Jeanne Bourgeois), která si okamžitě podmaní publikum svým šarmem a odzbrojujícím úsměvem. Její kankán, varietní výstupy i sentimentální písně ji během chvilky promění v největší hvězdu pařížských kabaretů. Když v roce 1909 vystupuje s Mauricem Chevalierem, stávají se miláčky Paříže. Roku 1919 si Mistinguett nechává pojistit své nohy na závratnou sumu půl milionu franků a získává titul „královna music-hallu“. Se svými slavnými revuálními show baví Moulin Rouge až do první světové války.

Na podzim 1915 však Moulin Rouge zasáhne katastrofa. Budovu zachvátí požár, který ji zcela zničí. Obnovení přijde až po válce: v roce 1921 se kabaret znovu otevírá a počátkem 20. let láká publikum na pestrou směs revue a atrakcí z celého světa. Mistinguett se vrací spolu s režisérem Jacques-Charlesem, aby navázali na předválečnou slávu. Každá sezóna má svou velkolepou revue, písně z Moulin Rouge si zpívá celá Paříž. Kabaret se opět stává zářivým symbolem nočního života, navzdory tomuto rozmachu se však ve 30. letech musí vypořádat s novými trendy, jako jsou kina a jazzové kluby.

Během druhé světové války zůstává Moulin Rouge otevřené a němečtí důstojníci je doporučují ve svých průvodcích jako podnik, kam se chodí bavit. Bezstarostná atmosféra je pryč, kabaret se mění ve scénu z propagandistických plakátů. Přesto se zde objevuje mladičká Édith Piaf, která zpívá písně plné touhy po svobodě. Krátce po osvobození Paříže se Moulin Rouge stává znovu domovem šansoniérů a tanečníků, kteří chtějí vzkřísit ztraceného ducha. Pianisté rozezní hlediště, lidé touží zapomenout na válečné hrůzy.

Po válce se kabaret postupně vzpamatovává. Získává nového majitele, který investuje do renovace a přivádí světové hvězdy. V 50. letech se na prknech Moulin Rouge objevují Charles Trenet, Luis Mariano či Josephine Baker. Ta se sem vrací jako černošská tanečnice, jež kdysi dobyla Paříž, a teď, coby válečná hrdinka, oslavuje život v osvobozené Francii. V 60. letech Moulin Rouge opět láká i velké světové celebrity, a když do Paříže přijede Elvis Presley, prý nikdy nevynechá návštěvu slavného kabaretu.

Druhá polovina 20. století přináší další modernizace a zrod velkých revuí s názvy začínajícími na písmeno F. V roce 1989 slaví Moulin Rouge sto let své existence. Na oslavy dorazí evropské královské rodiny i hollywoodské hvězdy. Paříž se topí v záplavě světel a připomíná si, že právě tady se kdysi roztočil onen slavný červený mlýn, který navždy vtiskl kabaretu punc nespoutané atmosféry Belle Époque.

Dnes je Moulin Rouge především turistickou atrakcí, ale neztrácí nic ze svého dávného kouzla. Návštěvníky nadále uchvacují propracované hudebně-taneční revue plné pestrobarevných kostýmů, při nichž zazní ozvěny skandálních kankánů konce 19. století. Interiéry stále připomínají časy La Goulue, Mistinguett či Toulouse-Lautreca. Filmová adaptace Moulin Rouge! z roku 2001 legendu ještě oživila a moderní publikum se vrací do doby, kdy Paříž byla městem světla a Montmartre životem pulzujícím útočištěm umělců a snílků. Jak říkají dobové kroniky, právě zde dodnes tluče srdce pařížské kabaretní kultury, v místě, kde se minulost mísí s přítomností v nekonečném víru hudby a tance.

Zdroje:

https://www.moulinrouge.fr/en/the-moulin-rouge-immerse-yourself-in-the-134-year-history-of-this-parisian-cabaret/

https://en.wikipedia.org/wiki/Moulin_Rouge

https://www.pariscityvision.com/en/paris-by-night/moulin-rouge/cabaret-history

https://www.cometoparis.com/secrets-and-stories-of-paris/history-of-the-moulin-rouge-s1053

https://www.francophilesanonymes.com/en/paris/show-cabarets/moulin-rouge/history/

https://www.tripadvisor.com/Articles-lLqMV0R2LQRs-Moulin_rouge_paris.html