Článek
Ještě než se z Ladislava Potměšila stal „major Maisner“ nebo legendární televizní štamgast, odehrál se zásadní moment jeho osobního života v divadelní maskérně. Píše se rok 1972 a v pražských ateliérech na Barrandově právě probíhá konkurz na film Dvě věci pro život.
Pětadvacetiletý Potměšil, tehdy už respektovaný mladý herec Realistického divadla, sedí v maskérně vedle herecké kolegyně Jorgy Kotrbové a bezstarostně vtipkuje. Dovnitř vchází pohledná tmavovlasá studentka DAMU Jaroslava Brousková. Potměšil na ni hned od pohledu rozverně zavolá.
Mladá žena, která si právě otevřela skripta, zaraženě vzhlédne. Není jí do smíchu – má před zkouškou a opakuje si látku. Popuzeně Potměšilovi věnuje přísný pohled. Co si to ten herec dovoluje? Jaroslavu v tu chvíli jeho drzá poznámka spíše naštve.
Takové je jejich první setkání: žádná láska na první pohled, spíš jiskření v rozpacích. Přesto tímto okamžikem osud propojil dvě životní cesty. Potměšil už je v té době jednou ženatý – jeho první manželkou byla herečka Jaroslava Pokorná, s níž měl malou dceru Marii.
Manželství však tehdy prochází krizí a mladý herec se zamiloval do půvabné Jaroslavy Brouskové, dcery známého herce Otakara Brouska. Nějaký čas se snaží city k nové známosti potlačit, ale marně. Nakonec sebere odvahu a doma si se ženou otevřeně promluví. Dohodnou se na rozchodu v klidu a bez skandálu. Potměšil odchází za hlasem svého srdce.
Opuštěná manželka Jaroslava Pokorná zůstává s malou dcerkou sama, ale časem bývalému muži odpustí. Oba totiž nadále zůstávají kolegy ve stejném divadelním souboru a udržují korektní vztahy. Malá Máša (Marie) s tátou nepřerušila kontakt – naopak vyrůstá z ní loutkoherečka a s otcem celý život udržují vztahy.
Nový pár – Ladislav a o pět let mladší Jaroslava – brzy po Potměšilově rozvodu vstoupí do svazku manželského. V roce 1973 si řeknou své ano a krátce nato přivítají na svět syna Ladislava, o pár let později pak ještě druhorozeného Jana.
Komik zrozený z vážného herce
Ladislav Potměšil vystudoval herectví na DAMU v roce 1969. Nastoupil do stálého angažmá v Realistickém divadle, kde zprvu hrával mladické role a postupně se vypracoval až k charakterním postavám. Byl pečlivý a pokorný herec, na jevišti vždy odevzdával precizní výkon.
Divadlo miloval od mládí – jeho otec ho už jako chlapce brával na představení a malý Láďa tajně snil, že jednou bude na prknech Vinohradského divadla stát on sám. Tento sen si skutečně splnil; v letech 1993–2007 byl členem souboru Divadla na Vinohradech.
Široké uplatnění našel také ve filmu a televizi, jakož i dabingu. Široké publikum si jej ovšem pamatuje hlavně jako filmového a televizního komika. První výraznou popularitu mu přinesla role Václava Horáčka, starostlivého otce dospívajícího syna v hudební komedii Discopříběh (1987) a jeho pokračování Discopříběh 2 (1991).
Potměšil v těchto filmech ztvárnil dobrosrdečného tátu, který zůstal na syna sám (toho hrál Rudolf Hrušínský nejmladší) a s nadhledem komentuje jeho teenagerské průšvihy. Natáčení Discopříběhů patřilo podle Potměšila k nejhezčím obdobím kariéry. „Bylo to strašně prima. Myslím, že to byly hezky napsané filmy. Kdo dnes umí napsat takovou komedii?“ vzpomínal po letech spokojeně.
Popularita filmu měla pro herce i veselé stránky. Jednou například jel Ladislav Potměšil taxíkem a na konci cesty řidič odmítl přijmout jízdné – stačilo mu prý, že mohl svézt „pana Horáčka z Discopříběhu“ a hned mu to udělalo lepší den.
Ještě větší slávu a nesmrtelnou nálepku komediálního „policajta“ mu ale přinesla až trilogie bláznivých parodií Byl jednou jeden polda (1995) a jejích dvou pokračování (1997, 1999). Režisér Jaroslav Soukup, který Potměšila obsadil už do obou Discopříběhů i do akční komedie Kamarád do deště, se rozhodl svěřit mu hlavní roli potrhlého velitele policejní akademie majora Václava Maisnera.
Herec v uniformě se svědomitým výrazem a bláznivými nápady v této crazy komedii exceloval. Publikum si nešikovného, dobrosrdečného majora zamilovalo – a dodnes se filmy pravidelně reprízují v televizi. Sám herec s odstupem let glosoval, že navzdory nelibosti kritiků mají tyto bláznivé komedie dodnes skvělou odezvu u publika – a to i mezi mladými diváky. „Jsou filmy, které si už nikdo nikdy nepromítne, a takové jsem také natočil, ale na tyhle se lidé dívají pořád, dokonce i mladí. Ať si kritici říkají, co chtějí, odezvu to má,“ prohlásil hrdě.
Potměšil tímto výkonem potvrdil, že umí nejen charakterní a psychologicky vážné role, ale i ryzí grotesku. Jeho kolegové vzpomínají, že disponoval jedinečným komediálním talentem, jaký na české scéně neměl obdoby. Zároveň nebyl jeho humor nikdy zlomyslný nebo povýšený – i nejbláznivějším figurkám dokázal vtisknout jistou lidskost a autentičnost. Diváci ho vnímali jako „jednoho ze svých“, komika s civilní tváří, který rozdával radost, ale zůstával skromný a pokorný.
Z popularity majora Maisnera se televizní stanice rozhodla vytěžit ještě více a v roce 1999 přišla s komediálním seriálem Policajti z předměstí. Potměšil v něm opět hrál potrhlého velitele policie – v podstatě obdobu svého Maisnera – avšak seriál diváky ani kritiky příliš nenadchl. Po několika epizodách byl pro neúspěch předčasně ukončen a na tento televizní pokus se dnes vzpomíná spíš jako na kuriozitu.
O to raději ale publikum přijalo jiný komediální počin, ve kterém se Ladislav Potměšil objevil ve stejné době – legendární seriál Hospoda (1996). Zde neztvárnil nikoho menšího než „Vencu“, tedy jednoho z pětice typických návštěvníků malostranské hospůdky, kteří se každý večer scházeli u piva a glosovali dění světa s humorem i ironií.
Postava bodrého Venci Nováka jako by Ladislavu Potměšilovi byla napsána na tělo. Jeho hlášky zlidověly a Hospodu dodnes mnozí pamatují právě díky věčně usměvavému štamgastovi v jeho podání. Mimochodem, v jednom z dílů Hospody si Potměšil zahrál i po boku svého tchána Otakara Brouska st.
Nešikovný hrdina a údery osudu
Navzdory všem komediálním úspěchům se Ladislavu Potměšilovi nevyhnuly ani méně šťastné kapitoly kariéry a života. Zatímco na plátně působil jako sebevědomý hrdina, v soukromí byl pověstný určitou nešikovností. Jeho manželka Jaroslava s úsměvem vzpomínala, že manžel byl doslova „magnet na úrazy“.
Stačilo málo a drobný domácí úkon se u něj změnil v komplikaci. Když například před pár lety výrazně zhubnul, padaly z něj kalhoty. Potměšil se to rozhodl vyřešit po svém – v kuchyni popadl nůž a chtěl si udělat další dírku do koženého pásku. Jenže kalhoty si nechal na sobě. Ozvalo se tiché zaklení; herec se nešťastně píchl do břicha, nařízl si při tom šlachu a ještě prořízl i onen pásek. Výsledkem byl výlet na chirurgii a další jizva do sbírky.
Jenže přišly i vážnější rány. Roku 2013 při práci na natáčení upadl a ošklivě si natrhl stehenní sval – lékaři mu ho museli sešívat. Zranění se hojilo dlouho a Potměšil kvůli němu nějaký čas kulhal. Do toho se začaly přidávat vleklé bolesti zad. Několik dekád hraní, při kterém často nasazoval tělo v komických pádech či akčních scénách, si vybralo daň na páteři.
Herec zvyklý rozdávat smích tak v soukromí stále častěji svíral zuby bolestí. Kolem roku 2016 už byla situace kritická – právě tehdy musel podstoupit zmíněné operace páteře, po nichž mu v bederní části zůstaly titanové výztuhy. Bylo jasné, že zdravotní stav mu dál nedovolí pokračovat v herecké práci.
Ladislav Potměšil se stáhl z veřejného života, přijal nabídku předčasného důchodu a veškerou energii věnoval léčbě. Po desítkách let strávených na jevišti a před kamerou to pro něj nebylo lehké.
Potměšil i v nemocnici dokázal rozesmát sestřičky nějakou milou průpovídkou. A Jaroslava o něm s nadsázkou říkávala, že je jako velké dítě, které si i ve vážné situaci umí udělat legraci samo ze sebe. Herec sám prozradil, jak neváhal ani ve svých sedmdesáti letech vyvést manželce roztomilou taškařici: „Jednou jsem na ni doma číhal za dveřmi, pak jsem si klekl na všechny čtyři a začal štěkat jako velký pes. Jája se mě lekla málem k infarktu. Pak jsem se lekl i já, že jsem to přehnal, a slíbil jsem, že příště jí radši napíšu básničku,“ smál se Potměšil.
Když už se zdálo, že to nejhorší má herec za sebou, přišla poslední rána osudu. Vyčerpávající rehabilitace postavila Potměšila zpět na nohy, ovšem zanedlouho se objevily nové zdravotní obtíže. Vyšetření bohužel potvrdila zhoubné onemocnění – rakovinu kostní dřeně.
Ladislav Potměšil tak začal svůj nejtěžší a poslední boj. Podstoupil náročnou léčbu ozařováním, kvůli níž dokonce přišel o hlas. Pro herce, který celý život promlouval k divákům nezaměnitelným hlasem, to byla krutá daň. Přesto neztrácel naději a do poslední chvíle věřil, že nemoc překoná. Po boku měl stále svou milovanou „Jájinku“, jak manželce říkal, a své děti.
Osud ale rozhodl jinak. Dne 12. července 2021 Ladislav Potměšil navždy odešel. Zemřel ve spánku v nemocnici Motol v 75 letech.
Zdroje:
https://www.vlasta.cz/celebrity/ladislav-potmesil-nemoc-smrt-filmy-dcera/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zemrel-herec-ladislav-potmesil-169496
https://www.irozhlas.cz/kultura/ladislav-potmesil-zemrel-umrti-filmy-syn-jan_2107121321_ban
https://zeny.iprima.cz/smutne-vzpominani-na-ladislava-potmesila-posledni-roky-zivota-travil-v-bolestech-112688
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/684629/manzelska-idylka-potmesila-75-s-brouskovou-utajena-dcera-prvni-slavnou-zenu-opustil.html
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-ladislav-potmesil-a-jaroslava-brouskova-pohodove-manzelstvi-chce-porci-humoru-183480
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/219562210800012/
