Článek
Píše se rok 1944 a v Pacifiku vrcholí těžké boje. Mladý Shoichi Yokoi je poslán jako japonský pěšák na ostrov Guam. Pro císařské Japonsko to byla strategická bašta, avšak agresivní postup Spojenců ostrov brzy převážil na svou stranu. Vojáci z Yokoie jednotky byli zabiti nebo se vzdali. Ale Yokoi se rozhodl držet přísahy věrnosti císaři. Nikdo ho nenašel, nikdo nevěděl, kam zmizel. Prostě se vypařil v nekonečné zelené houštině.
Válka skončila v roce 1945, jenže zpráva o kapitulaci se k Yokoiovi nedostala. Nebo spíše – věřit jí odmítl. Džungle se pro něj stala tvrdošíjným bojištěm, kde stále čekal, že se Japonsko zvedne k protiútoku. Každý den ho sžíral hlad, vedro, tropické bouře i žhnoucí slunce. A on šeptal sám sobě: „Nevzdám se. Neopustím svou povinnost.“
Dny bez konce
Roky míjely. Yokoi budoval malý úkryt přímo pod zemí – důmyslnou noru kamuflovanou vegetací, kde se po nocích skrýval. Lovil ryby a menší zvířata, sbíral ovoce, nějaké druhy listů a trav, aby přežil. Od lidí se držel co nejdál, protože věřil, že jsou „nepřátelé“. Několikrát zahlédl cizí postavy – možná místní obyvatele, snad zvědavé turisty či americké vojáky. Yokoi vždy tiše zalehl, téměř bez dechu, čekal, až odejdou.
Léta se měnila na dekády. Papír, který s sebou měl, pomalu rozpadal. Barvy vybledly, uniformu nahradily vlastnoručně zhotovené kusy oblečení ze stromové kůry a palmových vláken. Místy připomínal novodobého Robinsona Crusoe, a přece byl dál uvězněn ve svém válečném přesvědčení. „Japonsko se jistě vrátí. Musím se držet. Musím čekat na rozkazy.“
Neuvěřitelné setkání
Běží rok 1972 – od konce druhé světové války uplynulo téměř 27 let. Místní obyvatelé Guamu občas slýchávali legendy o bláznivém japonském vojákovi, který ještě žije kdesi v džungli, ale brali to jako mýtus. Až do osudného ledna téhož roku, kdy dva muži z vesnice Talofofo narazili na podivnou postavu.
Prý zahlédli vyhublého, vousatého člověka ve zvláštním oděvu spleteném ze listí a kůry. Když ho oslovili, zděšeně se snažil zmizet. Po kratičké potyčce se jim ho ale povedlo přemoci. Byl vyčerpaný, hrozivě kostnatý, snad se i bál, že je to past. Teprve v okamžiku, kdy ho dovlekli mezi další lidi a začali mluvit o tom, že válka skončila skoro tři desetiletí nazpět, Yokoi pomalu pochopil hořkou realitu.
takto se celou dobu skrýval
Svět byl v šoku: „Japonec v džungli Guamu, to je jako z filmu,“ psala média. Američtí vojáci, kteří ještě na Guamu měli základny, se spěchali podívat na muže, jenž se vynořil z minulosti. Existují dobové fotografie, které zachycují vyhublého Shoichiho Yokoie v improvizované uniformě – snadno uvěříte, že to je nefalšovaný divoch.
Zprávy z novin popisovaly, jak Yokoi při návratu do Japonska vyprávěl:
„Je mi velice líto, že jsem se vrátil tak pozdě. Stydím se, že jsem se vrátil živý.“
Ta slova působila dojmem, jako by se cítil provinile, že se nedržel do konce, byť válka dávno skončila. Japonská veřejnost reagovala smíšeně: část obyvatel ho uctívala jako symbol neuvěřitelné loajality k císaři, jiní v tom viděli spíš tragédii – kolik let jeho života promrhal prostou nevědomostí a tvrdohlavostí?
Život poté
Po příletu do Japonska se Yokoi stal na chvíli celebritou. Zprvu nesl mediální pozornost těžce – tolik let žil izolovaně, bál se kontaktu. Později se však adaptoval, sepsal své paměti, v nichž barvitě líčil boj o přežití: lov ryb rukama, stavbu podzemního úkrytu, výrobu oblečení ze stromové kůry. Staré válečné jizvy však nezmizely. Yokoi byl hluboce zasažen tím, že Japonsko kapitulovalo bez něj a že se mu nikdo dříve nepokusil říct, jak skutečně dopadla celosvětová konfrontace.
Když se za ním vypravili novináři, Yokoi je s pokorou přivítal, ale měl i okamžiky, kdy se raději uzavřel do ticha. Z jeho tváře byla cítit směs bolesti a možná i radosti, že konečně může žít bez strachu z kulky „nepřítele“. Zemřel v roce 1997, dožil se klidného stáří. Pro mnohé se stal odrazem doby, kdy slepá loajalita a informační vakuum mohly přivést člověka k zoufalým činům.
Pro jedny byl hrdinou, pro jiné tragickou figurou, která se držela zastaralého rozkazu. V každém případě je Shoichi Yokoi nezapomenutelným důkazem, že někdy lidská odolnost a důslednost nezná mezí.
Zdroje:
https://www.bbc.com/news/magazine-16681636
https://en.wikipedia.org/wiki/Shoichi_Yokoi
https://www.reddit.com/r/HistoryPorn/comments/18v8ot7/shoichi_yokoi_the_japanese_soldier_who_hid_in_the/
https://www.smithsonianmag.com/history/the-japanese-wwii-soldier-who-refused-to-surrender-for-27-years-180979431/
