Nuselský most byl označen za stavbu století. Znáte jeho historii, legendy, které jsou s ním spojeny?

Nuselský most. Pro většinu Pražanů pouhá dopravní tepna, skrz niž denně projedou stovky aut a pod ní se prohání vlaky metra linky C. Málokdo si ale dnes plně uvědomuje, že tato monumentální betonová stavba má za sebou neuvěřitelně pestré a bouřlivé dějiny. Tanky, rakety, sovětské vagóny, dokonce i nápad postavit panelákový komplex přímo jako součást mostu – to všechno se v příběhu „Nuseláku“ objevilo. A bohužel, temný stín téhle pražské dominanty připomíná i jinou přezdívku: „Most sebevrahů“.

Příběh Nuselského mostu se začal psát na přelomu 19. a 20. století. Tehdy už byla Praha v prudkém rozmachu a hluboké nuselské údolípředstavovalo překážku, kterou bylo nutné překonat, aby se město mohlo dál rozšiřovat. Jenže odvážné projektové studie, jako například ambiciózní ocelový most inženýra Jaroslava Marianka, se magistrátu nezdály – buď z finančních, nebo politických důvodů.

V letech 1926, 1933 a 1938 sice město vyhlásilo několik veřejných soutěží, ale doba hospodářských a politických krizí mostu vůbec nepřála. Nejodvážnější projekt? Ten od Jaroslava Polívky a Josefa Havlíčka, kteří chtěli financovat stavbu prodejem více než 900 bytů umístěných v mostě (aneb „panelákový most“). Magistrát ale tenhle nápad smetl ze stolu – byl zřejmě až příliš velkolepý.

Zásadní impuls přišel až v 50. a 60. letech, kdy se rozjížděla výstavba nových sídlišť na Pankráci a v Krči. Nuselák měl zprvu sloužit i pro podpovrchovou tramvaj, ale nakonec zvítězil projekt metra a součást budoucí severojižní magistrály. V roce 1960 se ustálila finální podoba mostu, pod kterou jsou podepsáni inženýři Vojtěch Michálek a Stanislav Kobr a architekt Stanislav Hubička.

Jakmile se objevily bagry a dělníci, bylo jasné, že to nebude stavba malých rozměrů:

Už v roce 1965 se kvůli mostu muselo zbourat 17 domů na dně Nuselského údolí, aby se vůbec mohl vztyčit. O pár let později padla za oběť i starobylá Česká dětská nemocnice na Karlově (1971). Město sice přišlo o historickou stavbu, ale aspoň se tím urychlila potřeba postavit nové dětské oddělení ve Fakultní nemocnici v Motole.

Zpočátku měla mostem projíždět podpovrchová tramvaj, ale Praha nakonec šla do rozsáhlejšího projektu metra. Tím se zvýšily nároky na nosnost – vnitřní tubus musel unést těžké sovětské vagóny, které jsou robustnější než původně plánované československé prototypy Tatra R1. Nakonec se ukázalo, že koncept R1 šel k ledu hlavně vlivem politického tlaku z Moskvy.

Celá konstrukce byla posílena ocelovým roštem, který vážil 800 tun, aby se pod váhou metra neprobořila. Hrozilo prý, že kdyby se to neudělalo, Nuselský most by se s těžkými soupravami propadl.

Stavba spěla ke konci koncem 60. let – v roce 1970 se už po mostě sice neprojel běžný provoz, zato tu dunělo 66 tanků z rakovnického pluku, kteří testovali nosnost. Rozkmit se zkoušel pomocí raketových motorů. Úplně si to představit nejde, ale musel to být opravdu jedinečný pohled!

Slavnostní otevření proběhlo 22. února 1973 a most dostal název „Most Klementa Gottwalda“ (po prvním komunistickém prezidentovi). A protože magistrála se ještě dokončovala, plné zatížení automobilové dopravy začalo až 30. března 1973. Metro se v tubusu poprvé rozjelo s cestujícími v květnu 1974. Stanici Gottwaldova dnes známe pod jménem Vyšehrad (od roku 1990), podobně se i Nuselákovi vrátilo původní pojmenování.

Bohužel, výška 42,5 metru a snadná dostupnost se stala lákadlem pro zoufalé duše. Mnoho lidí zde skokem ukončilo život. Přesná čísla se před rokem 1989 tajila, odhady mluví o dvou stech až třech stech sebevražd. Veřejnost proto udělila mostu přezdívku „Most sebevrahů“.

Od 90. let se tu postupně instalují zábrany, které – ačkoli nejsou stoprocentní – podstatně snížily počet tragických činů. Přesto došlo například ještě 29. listopadu 2024 k dalšímu neštěstí; muž překonal i tu nejnovější bariéru.

Poctou obětem se stal Memento Mori, pomník v parku Folimanka. Ztvárněný jako lampa mířící vzhůru k Nuselskému mostu. Počet zachráněných, ale i těch, jejichž rozhodnutí nikdo nevymluvil, nám zůstává mementem – mrazivě dokládá, že psychickou krizi nelze zastavit pouhou zábranou.

Snad nejtemnější historka se pojí se stavbou pilířů. Údajně prý jeden z dělníků spadl do obrovského množství zasychajícího betonu a nebyl zachráněn – tělo už nešlo vyprostit, takže zůstalo uvězněné v pilíři. Žádné oficiální důkazy neexistují, ale místní o tom občas vyprávějí jako o dalším důvodu, proč je tahle stavba tak trochu prokletá.

Až zase někdy pojedete nebo půjdete po „Nuseláku“ , vzpomeňte si, jak dramatické jsou kořeny tohohle betonového obra. A třeba v něm díky tomuto příběhu uvidíte o něco víc než jen kousek šedivé dopravní cesty.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nuselský_most

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-architektura-nuselsky-most-historie-zajimavosti-265289

https://www.reflex.cz/clanek/historie/117642/bizarni-historie-stavby-nuselskeho-mostu-melo-se-v-nem-bydlet-i-parkovat.html

https://www.prahaneznama.cz/prazska-nej/jak-to-bylo-s-nuselskym-mostem/

https://encyklopedie.praha2.cz/stavba/686-nuselsky-most

https://www.denik.cz/regiony/praha-nuselsky-most-vyroci-vystavba-20230221.html