Pět milionů protektorátních korun za jeho svědomí. Karel Čurda ze strachu i pro peníze zradil národ

V potemnělé kanceláři pražského Petschkova paláce – sídla gestapa – stál třicetiletý muž v obyčejných šatech a upřeně hleděl na důstojníka SS Heinze Jantura. Poté se ho zeptal kdy bude zastřelen. Jmenoval se Karel Čurda a dobrovolně právě prozradil vše, co věděl o odboji proti nacistům.

Ještě před několika měsíci by si nikdo nedokázal představit, že by rotmistr Karel Čurda stál tváří v tvář gestapu jako udavač. Byl přece jedním z těch vybraných odvážlivců, kteří se po boku Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše vydali z Británie bojovat za vlast. I on se dobrovolně přihlásil k nebezpečné misi a 27. března 1942 seskočil padákem do okupovaného Protektorátu.

Prošel náročným výcvikem ve Skotsku, plný odhodlání přispět k porážce nacistů. Ve tváři měl ostře řezané rysy třicetiletého vojáka ve vrcholné kondici, s modrýma očima upřenýma k cíli. Kdyby zůstal věrný úkolu, možná by dnes jeho jméno stálo vedle jmen hrdinů odboje na památných deskách.

Osud tomu chtěl jinak. Po vysazení do vlasti nešlo nic podle plánu. Skupina Out Distance, k níž Čurda patřil, se hned po přistání rozpadla – velitel Opálka se zranil, další druh Kolařík po prozrazení obklíčen gestapem spáchal sebevraždu. Čurda s Opálkou se probíjeli chaosem ilegality v Praze, měnili úkryty a zapojili se i do přípravy leteckého útoku na plzeňskou Škodovku.

V té době nemohl tušit, jak kruté zkoušky ho teprve čekají. Byl vycvičen jako voják, ale realita okupované země byla mnohem drsnější, než jakoukoli průpravu mohl získat. Tvrdost německého represivního aparátu a síla strachu v ulicích Protektorátu překonaly veškeré představy.

Dne 27. května 1942 zastihla Karla Čurdu osudová zpráva. Zrovna cestoval za svou sestrou do Kolína, když se dozvěděl, že na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl spáchán atentát. Úspěšný útok československých parašutistů – čin, kvůli němuž se on sám vystavoval smrtelnému riziku – otřásl okupační mocí.

Jenže otřásl i celým Protektorátem. Nacisté rozpoutali šílený teror. Každý den zaplavily noviny seznamy popravených vlastenců. Čurda dorazil do rodné Nové Hlíny na Třeboňsku, kde se skrýval u matky. Tam, na půdě statku, večer co večer četl jména těch, které gestapo nechalo zastřelit. Každý den další a další. Zoufalství narůstalo.

Strach o matku, sourozence a blízké ho ochromoval. Bezmoc je zničující jed. A Čurda jím byl zcela otráven. Každý další den skrývání pro něj znamenal boj s vlastní psychikou. Karel Čurda propadal beznaději, nevěděl, jak dál. V nitru se v něm mísil hněv – zmatečná zloba na krutý svět – s čistou panikou.

Tato kombinace emocí dokáže i trénovaného vojáka rozložit. Čurda, odloučený od spolubojovníků, pod drtivým tlakem heydrichiády psychicky selhal. Rána za ranou otupila jeho odhodlání vzdorovat zlu. Kdyby měl po ruce jed, možná by zvolil smrt vlastní rukou. Místo toho se mu v hlavě zrodilo jiné východisko.

Nejprve zkusil zradit potajmu. Dne 13. června 1942 poslal Karel Čurda anonymní udání četníkům v Benešově. Jen pár řádků, v nichž se snažil navést vyšetřovatele na stopu parašutistů, a tím – snad – ulehčit svému svědomí. Odpověď nepřišla žádná. Za tři dny nato se Čurda odhodlal k nevratnému kroku.

V pondělí 16. června časně ráno opustil úkryt u matky a vydal se vlakem zpět do Prahy. Měl v úmyslu najít své druhy ve zbrani a přimět je k útěku či k ukončení akce – cokoliv, co by zastavilo to šílené krveprolití. Bloudil po tajných bytech odbojářů, ale nikde už nikoho nenašel.

Operace Anthropoid mezitím pokračovala v utajení. Ostatní parašutisté se skrývali hluboko pod pravoslavným kostelem v Resslově ulici. Čurda byl sám. Sám a rozhodnutý udělat cokoliv, aby unikl z noční můry, v níž se ocitl.

Kolem poledne téhož dne stanul před mohutnou budovou Petschkova paláce, obávaného sídla gestapa v Bredovské ulici. Za dveřmi jej ihned spěšně odvádějí do kanceláře k důstojníkovi Heinzu Janturovi. Zničený parašutista se třese po celém těle a nejprve se ujišťuje, že se nic nestane jeho rodině. Pak se zhluboka nadechne a přizná, kdo je.

Ledy praskly. Čurda monotónně udává jména všech, s nimiž byl vysazen, i těch, kdo jim pomáhali. Prozradí každé tajemství, jež nosil v hlavě. Z jeho výpovědi se gestapu skládá krystalicky čistý obraz: obraz zákulisí atentátu na Heydricha a širšího odboje, o jakém se okupantům ani nesnilo.

Výměnou za pravdu chce Čurda jediné – slitování. Rozběhla se smrtící lavina. Ještě týž den odpoledne vyjíždějí gestapácká auta do ulic Prahy, Plzně a Pardubic. Zatýkání nemá konce. Vlna represí smetla během hodin desítky odbojářů a jejich rodin. Výslechy, mučení, popravy – gestapo teď nehodlá ponechat kámen na kameni, aby pomstilo svého padlého velitele. Za necelé dva dny už jednotky SS obkličují katedrální chrám sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Tam, v kryptě pod kostelem, se zoufale brání sedm parašutistů – muži, které Čurda svým činem odsoudil k smrti. Nacisté ještě zkusí poslední lest. Karel Čurda je přiveden k malé střílně do zšeřelé krypty, aby své kamarády přiměl vzdát se. Jeho hlas se rozléhá kamennou komorou, stěny slyší zrádcova slova: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo…“. Odpovědí mu je salva ze zbraní. Dole v kryptě padlo rozhodnutí nevzdat se živí.

Boj trvá sedm hodin a končí tragicky. Všech sedm obklíčených výsadkářů – včetně Kubiše s Gabčíkem, přímých strůjců atentátu – zahyne, ať už pod palbou nebo vlastní rukou, když vidí bezvýchodnost situace. Když je po všem, Karel Čurda spolu s dalším zrádcem Viliamem Gerikem identifikují mrtvá těla svých druhů, která Němci vynesli na chodník před kostel.

Karel Čurda zůstává pro nacisty cenné zboží. Stává se z něj profesionální lovec odbojářů, konfident gestapa s krycím jménem Karl Jerhot. Stane se sám aktivním aktérem teroru – identifikuje se s agresorem a snaží se uvěřit, že je na té „správné“ straně. Udává dál a dál. Například v Pardubicku přispěje k odhalení členů výsadku Silver A a zatčení desítek spolupracovníků odboje, včetně obyvatel osady Ležáky, kterou pak stihne lidický osud.

Jindy vystupuje pod falešnou identitou jako skrývající se parašutista, aby vláčel do pasti lidi ochotné pomoci „hrdinovi“ – gestapo z něj udělá agenta-provokatéra. Jeho zrada nezůstane jednorázovou epizodou. Stává se kolaborantem z povolání.

Za svou ochotu dostává Čurda od okupantů pohádkovou odměnu. Gestapo mu vyplácí astronomickou sumu – postupně si přijde až na pět milionů protektorátních korun. Dostane také nový byt na Vinohradech a formálně přijme německou státní příslušnost. Svým způsobem se pokouší žít dál obyčejný život: opouští svou českou snoubenku Karolínu (s níž má malé dítě) a žení se s Němkou, Marií (rozenou Späckerovou) – švagrovou vysokého úředníka gestapa.

Brzy se jim narodí syn. Jenže klid svědomí Čurdovi nekoupí žádné peníze. Čurda stále častěji hledá útěchu na dně sklenky. Propadá alkoholu tak hluboko, že i samotní Němci ho ke konci války raději odstavují na vedlejší kolej. Z muže, který měl být hrdinou, je troska.

Jaro 1945 zastihne Karla Čurdu v úkrytu na venkově. Pod falešným jménem Jerhot se uchýlí i s manželkou a synkem do malého domku v obci Manětín na Plzeňsku, kde žije matka jednoho z gestapáků. Za okny houstne napětí posledních dnů války: duní bombardování Plzně, po silnicích prchají kolony německých vojsk, od západu se blíží Američané.

Čurda má stále k dispozici značnou část peněz od gestapa – téměř čtyři miliony protektorátních korun vybral krátce před útěkem z Prahy a ukryl na venkově. Teď horečně zvažuje, jak si zachránit kůži. Zkouší podplatit navrátilce z koncentráku, aby ho bezpečně převedl k Američanům.

Připravuje si i jinou identitu: oprašuje svou starou roli odbojáře, v níž by mohl před spojenci vystupovat. Sázka na dvojí tvář – možná poslední zoufalý pokus o únik před spravedlností.Dne 5. května 1945 se Karel Čurda nečekaně přihlašuje na četnické stanici v Manětíně.

Využívá chaosu povstání a zmatku konce války. Představí se prokurátorovi jako rotmistr Karel Čurda, příslušník paraskupiny Out Distance, vysazený z Anglie, který se po celou dobu skrýval a pracoval tajně proti Němcům. Má dokonce drzost žádat o potvrzení svého „podílu v odboji“. A skutečně – je odvezen do Prahy k výslechu důstojníky československé armády. Tam lže tak suverénně, že od plukovníka Palečka získá listinu potvrzující, že rotmistr Čurda se účastnil protinacistického odboje!

S tímto papírem v ruce pak Jerhot-Čurda vyráží do víru osvobozené Prahy, kde se s neuvěřitelnou lehkostí stylizuje do role tajného hrdiny. V restauraci U Beránka objednává všem kolem koňak a hlasitě se chlubí: „To čumíte, co! Pracoval jsem tři roky jako anglický špion proti Německu. Musel jsem se tak dlouho zapírat, i když jsem neuměl německy!“.

Lidé kolem netuší, koho mají před sebou. Jedna z místních žen, Růžena, je Čurdovým šarmem tak okouzlená, že s ním stráví noc. Ironií osudu podlehne kouzlu muže, kterého by nejspíš sama nejraději viděla viset, kdyby znala pravdu.

Pravda však na sebe nenechá dlouho čekat. Čurda, opojen momentálním úspěchem, zůstává v Praze a užívá si několik dní pod cizí identitou. Jenomže po válce je vlastizrádců plno a nový režim je odhodlán je najít. Angličané dodávají československým úřadům informace, které Čurdovu lživou historku rozmetají na prach – z výslechů zajatých Němců vychází najevo, že Čurda a jeho komplic Gerik dostali od gestapa vysoké odměny za prozrazení druhů.

I plukovník Paleček pochopí, koho to pustil na svobodu, a vysílá pátrací týmy. Čurdův pražský holič Jan Kalousek mezitím pojme podezření, s kým má tu čest, a napomůže četníkům k zatčení tohoto výmluvného zákazníka. Dne 17. května 1945 je Karel Čurda po krátké potyčce obklíčen a přemožen policií v jednom smíchovském holičství.

Za okny pankrácké věznice je klidné jarní ráno. Karel Čurda sedí v cele č. 178 a čeká na verdikt svého národa. Při vyšetřování se příliš nebránil. Mnohé z toho, co provedl, bylo zřejmé a on neměl sílu zatloukat.

Snažil se jen ospravedlnit tím, že prý přece jen některé kamarády neudal, ač mohl. Tím však lítost nevykoupí. Výčet jeho zločinů je příliš dlouhý a krvavý. Mimořádný lidový soud v Praze nemá slitování – Čurda je odsouzen k trestu smrti oběšením. On sám mlčí a o milost ani nepožádá. Dobře ví, že si ji nezaslouží.

29. dubna 1947, několik minut před polednem, je na dvoře pankrácké věznice vykonán rozsudek. Karel Čurda, někdejší parašutista, kolaborant a zrádce, kráčí k šibenici. Je bledý, ale zachovává strnulý klid. Zastaví se pod oprátkou a naposledy potáhne z cigarety. Poslední doušek tabákového kouře. Pak cigaretu odhodí stranou. Kat vykoná svou práci rychle a bez emocí. Čurda umírá tiše.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Čurda

https://www.novinky.cz/clanek/historie-ten-ktery-zradil-jaro-1945-v-zivote-parasutisty-karla-curdy-40523563

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/karel-curda-zrada-udavac-heydrich-vysadkari-gestapo-proc-udaval_2307312201_kac

https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/karel-curda-aneb-osudne-selhani-ceskoslovenske-zpravodajske-sluzby–94499/

https://magazin.pametnaroda.cz/doba/odpor-proti-nacistum/po-atentatu-na-heydricha-baucovi-ukryvali-zradce-curdu-za-par-dni-je-udal