Článek
Petra Janů patří mezi nepřehlédnutelné dámy české hudební scény. Kdysi nesmělá holka ze Sekerkových Louček, která se bála otěhotnění z jedné pubertální pusy, nakonec ovládla pódia i rozhlasový éter svým fenomenálním hlasem. Jak zvládla přerod z vesnických soutěží do legendárního Semaforu, proč skončila při nešťastné lásce v nemocnici a co jí dodnes chybí z doby, kdy vážila každé sousto?
Vesnický původ a cesta do Prahy
Petra Janů už od dětství pendlovala mezi Prahou (u babičky) a malou obcí Sekerkovy Loučky na Liberecku, v těsné blízkosti Českého ráje. „Byla jsem pyšná na svoje krimplenové kalhoty a domácí trvalou. Ale do Prahy a později do Semaforu jsem se přiřítila jak tele na první pastvu,“ vzpomíná s humorem. Na venkově vyhrávala lokální pěvecké soutěže: jednou slavila „vítězství okresu“, podruhé kraje, až se probojovala do finále Zlatého řetězu v Jihlavě. Když uspěla, přišel moment zlomu: nabídka z legendárního divadla Semafor.
Právě tam se jí dostalo vtipně kruté, ale o to cennější „konzervatoře“ – řada kolegů a kolegyň měla absolutní sluch a netolerovala ani mikrofonní šum, natož falešný tón. „Kolikrát mi řekli, že zpívám dobře, ale jinak jsem byla naprosté tele. Tak mě vycepovali až do podoby, kterou už diváci vnímali jako stabilní hlas a osobnost,“ říká Petra s dojetím a úctou k těm, kdo jí v začátcích „dávali sodu“.
První pusa, první zlomené srdce
Zpěvačka nezastírá, že měla bouřlivou pubertu: „Když jsem dostala první pořádnou pusu, myslela jsem, že otěhotním.“ Tehdy bylo Petře okolo patnácti let a k základní sexuální osvětě se rozhodně nedostala. O pár let později přišel ještě horší šok – milostná zrada, kterou vypozorovala z pódia přímo během vystoupení. „Zpívala jsem El Condor Pasa a on se dole v sále mazlil s jinou. Dozpívala jsem celý ples, ale pak jsem byla hotová,“ popisuje moment, který skončil smutným pokusem o polknutí prášků a probuzením se v nemocnici.
Naštěstí svou bojovnou povahu nezapřela. Ani poté, co se rodina i vztahy kolem ní zdály rozbouřené, nenechala hudbu plavat. „Byla jsem rozhodnutá, že když jsem přežila tohle, můžu se pustit do velkých věcí,“ říká s úsměvem. Vzápětí přišly nabídky od zajímavých spolupracovníků – Karla Svobody, Oty Petřiny či Zdeňka Rytíře. Každý z nich ji posouval dál a vytyčoval nové cesty.
Tvrdá výchova v Semaforu
Když Petra vstoupila do Semaforu, nepotřebovala podle svých slov hvězdné manýry, ale spíš podpořit sebedůvěru, co a jak dělat, aby uspěla. „Stačilo, aby na mě cokoliv křivě zavolali, a vnitřně jsem se zmenšovala. Byla jsem tehdy rozklepaná jako ratlík,“ směje se zpětně. Brzy ale pochopila, že kritika je někdy tím nejlepším darem. Začala pracovat na profesionálním přístupu: držet hlas, rozumně dýchat, být připravená i na „válku“ s ručičkami u zvukového pultu.
Důležitou roli sehraje v Petřině příběhu také její manžel Michal Janů, který se proměnil i v jejího manažera. „Když zavřu oči, tak to jde,“ prohlásil prý, když ji poprvé slyšel v Semaforu – a vzápětí jí dal lekce showbyznysu, díky nimž se vypracovala mezi top zpěvačky. Rozhodně nešetřil kritikou. „Tvrdil, že musím úplně změnit oblékání a vystupování, že krimplen je na vesnici super, ale na stage chci něco víc,“ směje se Petra. Hlavně ale oceňuje, že ji jeho byznysová hlava naučila odolnosti.
Kšeft je bůh
Radikální moment v jejím životě přišel, když Michal onemocněl a později zemřel. „Dopoledne ho odvezli, a já ještě ten večer musela na koncerty,“ říká Petra s dojetím. Tvrdí, že sedět sama v prázdném bytě by pro ni bylo ještě horší. „Pódium mi umožnilo na chvíli vypnout bolest a opřít se o energii publika,“ vysvětluje. Navíc dobře věděla, že její manžel byl zastáncem hesla „kšeft je bůh“, a že by koncertní odmítnutí považoval spíš za zbytečnou komplikaci.
Ani roky po manželově smrti však „uměle udržovaný klid“ zcela neztrácí. Stejně jako se jednou na prknech Semaforu naučila ustát kritiku, naučila se i stát na vlastních nohách v běžném životě. „Občas si říkám, že by se hodila instituce, která proleze vdovám účty a naučí je nejzákladnější praktické věci. Já jsem rok klopýtala a neměla tušení, kdo mi poradí,“ prozrazuje Petra s tím, že teď už je „samostatná jednotka“.
Celerová dieta
Dalším zajímavým momentem v Petřině kariéře bylo období přísného stravovacího režimu, o kterém se humorně bavila třeba s kolegyní Věrou Špinarovou. „Po představení jsem si dala maximálně řapíkatý celer a vodu,“ říkávaly o sobě navzájem se smíchem. S odstupem času přiznává, že si dobře uvědomuje, že taková striktní dieta jí brala spoustu radostí ze života – a že je dnes mnohem spokojenější, když se dobře nají a netrápí se výčitkami.
Výčitek se Petra Janů snaží zbavit i ve vztahu ke kosmetickým procedurám. Její zkušenost s metakrylátem by už neopakovala, protože ho považuje za rizikovou látku, která se zapouzdří v obličeji. „Nejsem proti úpravám jako takovým, ale dnes bych byla o dost opatrnější,“ dodává. Nadále ale zůstává zastánkyní toho, aby se každá žena cítila hezky – ať už tím, že bude držet pevnou linii, nebo si na talíř nandá pořádnou porci oblíbeného jídla.
„Lidi si myslí, že když je jim smutno, tak nepotřebují chodit na koncerty. Já to mám obráceně: čím větší splín, tím víc mi návštěva diváků pomáhá,“ podotýká zpěvačka. Právě proto je stále v pohybu a fanouškům se neváhá připomenout. Na otázku, jestli ji někdy napadlo se zpíváním praštit, jen zakroutí hlavou: „Co by mi pak zbylo? Vařím slušně, ale můj gulášek se světem neotřese. Hudba možná ano.“
Zdroje:
https://www.kultura21.cz/rozhovory/25280-petra-janu-rozhovor
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/801730/zpevacka-petra-janu-72-o-vanocich-muzich-i-fyzicke-promene-zasahy-v-obliceji-uz-nikdy.html
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/207562210800030/
