Článek
Michael O’Leary, známý šéf nízkonákladových aerolinek Ryanair, v sobě rozhodně nezapře podnikatelského ducha a má vždy chuť posouvat hranice. Jako by nestačilo, že pod jeho vedením vyrostla z malé regionální aerolinky jedna z největších leteckých společností v Evropě. O’Leary se proslavil i tím, že si pořídil licenci pro taxík, díky čemuž mohl legálně využívat jízdní pruhy určené pro hromadnou dopravu a tím se elegantně vyhnul dopravním zácpám v Dublinu.
Recese, nebo maximální efektivita?
Na první pohled to může působit jako recese či výstřelek excentrického milionáře, jenže je to zároveň názorná ukázka filozofie, s níž O’Leary přetvořil Ryanair. Před více než třiceti lety se nechal inspirovat levnými americkými aerolinkami a rozhodl se obětovat veškerý nadstandard: žádné zbytečnosti, jen co nejvýhodnější letenky a jednoduchá palubní obsluha. Kdo čekal pohodlí a luxus, dočkal se často spíš tvrdých sedaček a nekompromisně měřených zavazadel. Ale letenky byly levné – a masy lidí začaly létat, třeba i několikrát ročně, na krátké víkendové pobyty po celé Evropě.
Z podobného těsta byl i nápad s taxislužbou, v jejímž „vozovém parku“ figuroval jediný mercedes. Pro irské úřady sloužil oficiálně jako taxi, a tak jeho řidič – O’Leary nebo najatý šofér s profesionální licencí – mohl použít jinak zapovězené pruhy pro autobusy. Kritikové nad tím kroutili hlavou a mluvili o zneužití mezer v zákonech. O’Leary však polovážně prohlašoval, že jde o zcela legální postup a že pokud se někomu nelíbí, že vlastní taxi, může přece předpisy změnit.
Úspěšný provokatér
Podobný přístup k pravidlům a vyzývavé prohlášení typu „jen si upravte regulace, já se přizpůsobím“ přinesl Ryanairu i O’Learymu nálepku provokatérů. Kritici jim vyčítají příliš agresivní přístup k zaměstnancům, poplatkům a zákazníkům. Jiní oceňují inovativní nastavení cen, které donutilo tradiční aerolinky zlevnit a otevřít leteckou dopravu mnohem širšímu okruhu lidí. Většinou se všichni shodnou aspoň na tom, že Michael O’Leary je člověk, kterého nelze přehlédnout – ať už ho považujete za marketingového génia, nebo jen výřečného manipulátora.
Michael O’Leary
Když se dnes mluví o dopravě v moderních metropolích, část lidí volá po vyšším omezení osobní dopravy. O’Learyho přístup, spočívající v nepřetržitém testování limitů, z jejich pohledu vypadá jako drzá jízda „na červenou“. Ale stejně jako u většiny aktivit Ryanairu i tady platí, že to byl krok, který vzbudil pozornost. Nastolil otázku, nakolik lze při troše kreativity obejít zdlouhavé normy, když jsou psané třeba trochu vágně či zastarale.
Dá se tenhle odlehčený příběh shrnout jako extravagance bohatého muže? Jistě, i tak to jde vidět. Ale můžeme v tom také spatřit symbolickou tečku za debatou, zda je Michael O’Leary skutečným vizionářem, nebo jen průbojným pragmaticem bez zábran. Někdy se totiž ukazuje, že úspěšní podnikatelé, kteří dokáží převrátit tržní zvyklosti naruby, přicházejí se stejnou urputností i do jiných sfér života – třeba i do dopravy v městských ulicích.
Ať tak či onak, jeden taxík zjevně stačil, aby rozpoutal bouřlivou diskusi. A právě v tom je celý Michael O’Leary mistr: nepřestává šokovat a vždycky dokáže najít trochu radikálnější řešení, než by kdokoli čekal.
Zdroje:
https://www.tarmaclife.co.nz/news/ryanair-bosss-genius-1-car-taxi-firm-the-ultimate-traffic-hack/
https://en.wikipedia.org/wiki/Michael_O%27Leary_(businessman)
https://en.wikipedia.org/wiki/Tillingdale
