Rekord Lelly Lombardi ve Formuli 1 už desítky let žádná žena nepřekonala. Přesto zemřela v zapomění

To se vůz jednoho z vedoucích jezdců vymrštil mezi diváky. Tribunou proběhl mrazivý výkřik, pak nastalo zlověstné ticho přerušované jen sirénami záchranářů. Drobná žena za volantem monopostu March zastavila v boxech mezi ostatními zmatenými jezdci. Závod byl předčasně ukončen v 29. kole.

Kolem vládl chaos a šok – na trati ležely bariéry rozervané nárazem, čtyři lidé v hledišti byli mrtví. Lella si nesundala helmu, jen tiše hleděla k místu nehody a v té chvíli na nic nemyslela.

Netušila, že právě vstoupila do historie Formule 1. Za šesté místo, kterého v tom katastrofickém závodě dosáhla, obdržela půl bodu – jediné body, které kdy žena ve Formuli 1 získala.

Ještě pár let předtím by si nikdo nedokázal představit, že by se žena mohla prosadit v kolotoči Formule 1. Maria Grazia „Lella“ Lombardi však od dětství vzdorovala pochybám okolí s neochvějnou zarputilostí. Narodila se roku 1941 v malém italském městečku Frugarolo v Piemontu.

Její otec byl řezník a právě v rodinné dodávce Lella poprvé pocítila vášeň pro rychlost – už jako třináctiletá se naučila řídit a coby čerstvě plnoletá oficiálně rozvážela maso po okolí. Tehdy to nebylo pro dívku právě obvyklé, ale Lella si z řečí nic nedělala.

Ve skrytu duše snila o kariéře automobilové závodnice. Když našetřila dost peněz – za podpory sestry, švagra a místního autoklubu – koupila si na splátky první závodní vůz a roku 1965 s ním poprvé startovala v závodech Formule Monza. Rodičům o tom předem nic neřekla. Až novinové články o jejích úspěších otevřely rodině oči – a Lella v nich našla své první oddané fanoušky.

Být ženou za volantem závodního auta vyžadovalo v 60. letech nemalou odvahu. Svět rychlých kol byl uzavřený klub mužů a nejednou musela Lella vyslechnout narážky, že ženy patří leda tak ke kuchyni nebo ke kadeřníkovi – ale rozhodně ne na start Grand Prix.

Její rodné Frugarolo stálo při ní: místní lidé Lellu podporovali a vážili si její nebojácnosti a přátelské povahy. Dokonce ani její osobní život nezůstal tabu – Lombardi se netajila tím, že miluje ženy, a okolí to časem přijalo s respektem.

Tahle drobná Italka z venkova měla prostě mimořádné odhodlání a talent, které ji krok za krokem nesly výš. Koncem 60. let sbírala první vítězství v nižších formulích, stala se šampionkou italské Formule 850 a ve Formuli Ford.

Do světa velkých cen vstoupila Lella Lombardi s pokorou, ale i nezdolnou vírou ve své schopnosti. Roku 1974 se poprvé pokusila kvalifikovat do závodu Formule 1. Na britském okruhu Brands Hatch si pronajala vůz Brabham a s pomocí drobných sponzorů se postavila na start kvalifikace.

Chyběla necelá vteřina, aby se probojovala do závodu – jen nešťastná porucha hnací hřídele ji tenkrát odsunula těsně pod čáru postupujících. Lombardi však i tímto nezdarem projela se vztyčenou hlavou. Věděla, že patří mezi elitu, a byla odhodlaná dostat druhou šanci.

Tu jí poskytl italský hrabě Vittorio Zanon, který ocenil její talent a pomohl zajistit místo v týmu March pro sezónu 1975. Lella se ve svých 34 letech stala teprve druhou ženou v historii, která se kvalifikovala do závodu mistrovství světa F1. Psal se březen 1975 a na startu Velké ceny Jižní Afriky v Kyalami stála drobná Italka po boku legend jako Emerson Fittipaldi či Graham Hill.

Závod kvůli poruše nedokončila, ale dokázala něco průlomového – po sedmnácti letech od startů Marii Teresy de Filippis opět žena úspěšně prošla kvalifikačním sítem velké ceny.

O pár týdnů později už Lella mířila do Španělska. Jaro 1975 přineslo jeden z nejdramatičtějších závodů v historii Formule 1 – a Lombardi měla být jednou z hvězd.

Montjuïc Park byl krásný městský okruh vinoucí se parkem na kopci nad Barcelonou, ale také zrádná past: úzké uličky, hrbolaté svodidlové bariéry a minimální záchytné zóny. Ještě před závodem mnozí jezdci protestovali proti mizernému upevnění svodidel; šampion Emerson Fittipaldi zajel záměrně pomalý kvalifikační čas a nakonec na protest odstoupil ještě před startem.

Další dva piloti po prvním kole dobrovolně odstoupili ze závodu. Ti, co zůstali, museli čelit nevyzpytatelným nástrahám trati. Už v úvodu kolidovalo několik vozů – mezi nimi Niki Lauda ve Ferrari a Vittorio Brambilla v Marchi, Lellin týmový kolega. Na trati panoval zmatek: porouchané stroje, kaluže oleje, odstoupení favoritů.

Lombardi se držela stranou problémů, kroužila tratí s rozvahou a každým dalším kolem stoupala pořadím, jak ostatní odpadali. Náhle se před ní objevil vůz Rolfa Stommelena letící vzduchem – německému jezdci se v plné rychlosti ulomilo zadní křídlo a jeho monopost Hill vylétl z trati do diváků.

Lella instinktivně zpomalila a prokličkovala kolem trosek. Věděla, že jde do tuhého. Když o pár kol později traťoví komisaři mávali červenými vlajkami, cítila spíš úlevu než zklamání. Závod byl ukončen – a v tu chvíli bylo jedno, kdo vyhrál a kdo dojel šestý.

Teprve v boxech se Lombardi dozvěděla, jak zlá nehoda byla. Stommelen přežil s vážnými zraněními, ale čtyři diváci byli na místě mrtví. Nikdo ten den neslavil. V novinových titulcích následujícího dne se ale přece jen objevilo jedno jméno, které tam dosud nikdy nebylo: Lella Lombardi – dokončila na 6. místě.

Z důvodu předčasného ukončení závodu totiž byly oficiálně uděleny pouze poloviční bodové zisky. Za šesté místo tedy Lombardi získala 0,5 bodu do pořadí na mistrovství světa.

V celkovém pořadí šampionátu to ten rok nemělo velký význam, ale pro dějiny motorsportu ano: byla to první – a dodnes jediná – žena, která kdy dosáhla na body ve Formuli 1.Její výkon sice zůstal ve stínu tragédie, ale pro mnoho lidí se stal symbolem: důkazem, že i křehká žena může v nejrychlejší závodní sérii světa obstát.

Po barcelonském závodě se Lella stala senzací pro tisk – ale ve světě formule 1 na ni čekaly krušné chvíle. Ve zbytku sezóny 1975 už podobný úspěch nezopakovala. Jezdila spolehlivě, avšak s omezeným zázemím malého týmu March neměla mnoho šancí konkurovat špičkovým stájím.

Navíc se kolem ní začala šířit dusná atmosféra. Někteří soupeři těžko nesli, že by je mohla porazit žena. Na konci roku si Lombardi na tiskové konferenci posteskla, že cítí ze strany pořadatelů i kolegů jezdců značnou nevraživost. Její upřímná slova však byla spíše přiléváním oleje do ohně – ve „fabrice snů“ nebylo o problematické hrdinky zájem.

Nikdo z mužů na trati nechtěl být tím, koho Lella předjede. A tak, když se naskytla příležitost angažovat pro sezonu 1976 slavného Ronnieho Petersona, vedení Marchu neváhalo: Lombardi přišla o svoje místo, aby uvolnila kokpit hvězdě.

Lombardi však nenechala volant dlouho osiřelý. Závodění pro ni nebylo jen chvilkovou vášní – bylo to její životní poslání. Když ji nepřijal svět Formule 1, našla si jiné cesty, jak ukojit svou touhu po rychlosti.

Ještě v druhé polovině 70. let se objevila za mořem v americké sérii NASCAR. Zúčastnila se také slavných vytrvalostních závodů, několikrát jela 24 hodin Le Mans a dvakrát zvítězila ve vytrvalostním šestihodinovém klání v Enně-Perguse – jako vůbec první žena, které se podařilo vyhrát závod mistrovství FIA.

V roce 1988 ukončila aktivní kariéru a založila vlastní stáj Lella Lombardi Autosport, aby pomáhala mladým talentům.

Život Lelly Lombardi vyhasl předčasně. V polovině 80. let onemocněla rakovinou prsu. Nemoc statečně tajila, podobně jako kdysi své soukromí, a do posledních chvil zůstávala nablízku závodní dráze.

Zemřela 3. března 1992 v Miláně, jen pár dní před svými 51. narozeninami.

Zdroje:

https://lussolegends.cz/lella-lombardi-legenda-formule-1/clanek

https://www.formula1.com/en/latest/article/trailblazing-racer-lella-lombardi-remembered-30-years-on-from-her-death.6zz9pupcxc97yy5SEL1kkR

https://refresher.cz/132745-Tenhle-zavod-neni-pro-zeny-Tady-jsou-osudy-peti-zavodnic-ktere-pronikly-do-prestizni-Formule-1

https://www.planetf1.com/news/lella-lombardi-points-scoring-drive-1975-spanish-grand-prix-montjuic-park

https://en.wikipedia.org/wiki/Lella_Lombardi