Článek
Dean Cyril Reed se narodil 22. září 1938 ve Wheat Ridge nedaleko Denveru v Coloradu jako syn učitele Cyrila Dalea Reeda a jeho ženy Ruth Anny, rozené Hansonové. Rodina se často stěhovala, nějaký čas žila v Kalifornii i Utahu, nakonec se ale vrátila do Colorada. Dean vyrůstal částečně na venkově, jezdil na koních a na školu si přivydělával hraním na kytaru v místních restauracích.
Byl také nadaný sportovec. Na střední škole ve Wheat Ridge, kterou dokončil roku 1956, patřil k nejlepším běžcům atletického týmu. Jedna historka z jeho mládí se dokonce objevila v časopise Newsweek: v sedmnácti letech se prý vsadil o pětadvacet centů, že na mezku zvládne závod dlouhý sto deset mil. Po sedmačtyřiceti hodinách dorazil do cíle první a svou směšně malou výhru si vyzvedl.
Po střední škole nastoupil na Coloradskou univerzitu v Boulderu, kde studoval meteorologii. Po dvou letech ale školu opustil a odjel do Hollywoodu. Chtěl být hercem a zpěvákem, přesně takovým, jakých tehdy továrna na sny vyráběla celé zástupy.
Nahrál singl Once Again pro Imperial Records, velký průlom z toho ale nebyl. V roce 1958 však podepsal smlouvu s Capitol Records. Vydavatelství v něm vidělo hlavně pohledného mladíka s kytarou, z něhož by šel vytvořit idol pro dospívající dívky. V Americe ten plán nevyšel. Jeho písně tam nezpůsobily nic, co by připomínalo hvězdnou kariéru.
Zlom přišel až v Jižní Americe. Reedovy nahrávky si našly publikum v Brazílii, Chile, Peru a Argentině, a Capitol ho proto na jaře 1962 vyslal na čtyřicetidenní turné po kontinentu. Tam se z neznámého Američana stal idol. V některých jihoamerických hitparádách se umisťoval výš než Elvis Presley, publikum ho vítalo davy a Reed rychle pochopil, že právě tady může začít život, který mu doma unikl.
Zpěvák, který začal věřit revoluci
Jižní Amerika mu ale nedala jen slávu. Uviděl chudobu, sociální propasti i tvrdé policejní zásahy proti protestům. Zpíval zdarma v chudinských čtvrtích, věznicích i na dělnických shromážděních. Z mladého amerického zpěváka se postupně stával člověk, který začal věřit, že jeho země stojí na špatné straně dějin.
V Chile vystupoval proti jaderným zbraním a americké zahraniční politice. V Argentině si vybudoval výrazné televizní zázemí a politické angažmá začalo převažovat nad popovou kariérou. V roce 1965 se jako argentinský delegát zúčastnil Světového kongresu míru v Helsinkách a následně vyrazil na koncertní cestu po Sovětském svazu.
Právě tato cesta předurčila zbytek jeho života. V Sovětském svazu ho vítaly tisíce lidí jako vzácného hosta ze země nepřítele. Pro tamní publikum byl důkazem, že i Američan může obdivovat socialismus. Pro sovětské a východoněmecké funkcionáře byl ideální propagandistický symbol.
Jeho politika však měla i konkrétní, teatrální podobu. V roce 1970, krátce před volbami, které v Chile vyhrál Salvador Allende, před americkým konzulátem v Santiagu symbolicky pral americkou vlajku. Tvrdil, že ji chce očistit od politiky své vlády. Záběr obletěl svět a Reedovi definitivně připsal pověst amerického rebela, který se obrátil proti vlastní zemi.
Ještě předtím ale poznal i druhou stranu politického dobrodružství. Po vojenském převratu v Argentině roku 1966 musel zemi opustit. Následovalo období v Itálii, kde hrál ve westernech, natáčel reklamy a snažil se uživit jako herec. Objevil se i ve filmu Adiós, Sabata po boku rusko-americké hvězdy Yula Brynnera.
Rudý Elvis ve východním Berlíně
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Reed stále častěji vracel do zemí východního bloku. Nakonec se v letech 1972 až 1973 usadil ve východním Berlíně. NDR z něj udělala svého vysněného Američana: sympatického, usměvavého kovboje s kytarou, který dobrovolně opustil kapitalismus a našel údajně lepší svět za železnou oponou.
Reed však nikdy nevstoupil do vládnoucí Jednotné socialistické strany Německa a nevzdal se ani amerického občanství. Veřejně režim hájil, ale zároveň se snažil udržet iluzi, že není jeho zaměstnancem, nýbrž svobodným umělcem a idealistou.
V osobním životě za sebou už měl první manželství s Američankou Patricií Hobbsovou, s níž měl dceru Ramonu. Podruhé se oženil s Němkou Wiebke Dorndeckovou, s níž měl dceru Natashu. V roce 1981 si vzal potřetí východoněmeckou herečku Renate Blumeovou. Navenek tvořili hvězdný pár. Uvnitř se ale vztah postupně rozpadal pod tlakem odlišných představ o životě, Reedových dětí, politiky i jeho stále silnější touhy vrátit se do Ameriky.
Ve východním Německu mezitím natočil nejdůležitější část své filmové kariéry. V roce 1973 debutoval ve východoněmeckém filmu Aus dem Leben eines Taugenichts. O dva roky později napsal scénář a ztvárnil hlavní roli ve westernu Blutsbrüder, příběhu amerického vojáka, který po masakru domorodých obyvatel přehodnotí, na čí straně stojí.
Film byl úspěšný. Reed v něm ztělesňoval přesně to, co režim potřeboval: Američana, který prozřel, pochopil násilí vlastní země a našel morální oporu mezi utlačovanými.
V roce 1981 napsal a režíroval western Zpívej, kovboji!, v němž vedle něj hrál i Václav Neckář či Helena Růžičková. Reedovy koncerty, filmy a televizní vystoupení z něj udělaly jednu z nejznámějších západních tváří ve východním bloku. Ženy ho obdivovaly, mladí muži napodobovali jeho účes a funkcionáři ho vodili jako cennou trofej.
Setkával se s politiky a představiteli levicových hnutí z celého světa, mimo jiné s Jásirem Arafatem a Danielem Ortegou. Navenek působil jako člověk, který našel své místo. Ve skutečnosti však začínal žít mezi dvěma světy, do nichž už úplně nezapadal.
Svět, který přestal fungovat
Od počátku osmdesátých let jeho popularita slábla. Mladší generace ve východním Německu nechtěla poslouchat revoluční písně ani obdivovat Američana, který veřejně obhajoval Berlínskou zeď. Toužila po západní hudbě, džínách, cestování a svobodě, ne po dalších projevech o imperialismu.
Reed přitom cítil, že mu něco chybí. Psával přátelům do Colorada dlouhé dopisy, v nichž vysvětloval, proč věří socialismu, ale stýskalo se mu po Americe, po rodině i po drobnostech, které mu v NDR připadaly nedostupné. V jednom z rozhovorů si posteskl i nad tím, že ve východním Německu člověk těžko sežene obyčejný hamburger.
Jeho manželství s Renate Blumeovou se zhoršovalo. Reed si přál víc kontaktu se svou dcerou Natashou a stále vážněji mluvil o návratu do Spojených států. Renate ale odmítala představu, že by opustila NDR a ztratila vlastní kariéru.
Na podzim 1985 se Reed vrátil do Colorada na promítání dokumentu American Rebel. Doufal, že Američané konečně objeví příběh svého ztraceného krajana. Zjistil však něco mnohem bolestnějšího: většina lidí ho neznala, a pokud ho znala, pamatovala si ho jen jako podivného komunistického zpěváka, který odešel na druhou stranu železné opony.
Na jaře 1986 dostal nabídku, kterou vnímal jako poslední velkou šanci. Legendární moderátor Mike Wallace s ním natočil reportáž pro pořad 60 Minutes, odvysílanou v dubnu pod názvem The Defector.
Reed se v rozhovoru snažil vysvětlit, proč opustil Ameriku. Místo návratu do povědomí rodné země však předvedl něco, co americké publikum nedokázalo přijmout. Hájil sovětskou invazi do Afghánistánu, Berlínskou zeď označil za obranu NDR a prezidenta Ronalda Reagana přirovnával ke Stalinovi.
Mluvil také o možné politické budoucnosti v Coloradu. Představoval si, že by se jednou mohl vrátit jako člověk, který Americe něco důležitého řekne. V očích mnoha diváků však působil jen jako muž, který propadl propagandě režimu, jenž držel miliony lidí za zdí a střílel po těch, kteří se pokusili utéct.
Po odvysílání přišla vlna nenávisti. Reed dostával dopisy, v nichž ho lidé označovali za zrádce, podvodníka i podporovatele diktatur. Výhrůžky se dotkly také jeho rodiny v Coloradu. Muž, který chtěl Americe znovu ukázat, kým je, najednou pochopil, že ji možná navždy ztratil.
Dne 13. června 1986 Dean Reed odešel z domu ve východním Berlíně. O čtyři dny později, 17. června, bylo jeho tělo nalezeno v jezeře Zeuthener See nedaleko domova.
Východoněmecké úřady smrt označily za tragickou nehodu utonutím. Jeho přátelé se přikláněli k sebevraždě. Rodina ve Spojených státech dlouho věřila, že byl zavražděn. Jasnou odpověď nepřinesly ani později zveřejněné archivní materiály.
V autě se našel dopis adresovaný Renatě Blumeové, napsaný na rubu poznámek k připravovanému filmu o masakru u Wounded Knee. Reed v něm vyjadřoval bolest z rozpadajícího se vztahu a omlouval se. Dopis ukazoval především na hlubokou osobní krizi, nevyřešil však všechny otázky kolem jeho smrti.
Odtajněné spisy navíc ukázaly, že Reed nebyl tak bezvýhradně loajální, jak ho líčila propaganda NDR. Soukromě kritizoval cenzuru, životní podmínky i některé represivní praktiky režimu. Na jeho náhrobku stojí nápis American Rebel, americký rebel. Je to přesné a zároveň tragické.
Zdroje:
https://colomusic.org/profile/dean-reed/
https://www.historycolorado.org/story/stuff-history/2015/07/29/red-elvis
https://www.umass.edu/defa/people/1270/
https://www.ddr-museum.de/en/press/the-american-singer-dean-reed-died-on-13-june-1986-in-the-gdr
https://www.wunc.org/2006-06-13/dean-reed-the-man-who-rocked-the-iron-curtain
https://www.salon.com/2006/07/14/nadelson/
https://jacobin.com/2017/12/the-elvis-of-east-germany
