Článek
Muzafer Sherif se narodil roku 1906 v Osmanské říši, v dnešním Turecku. V mládí zažil válku, politické otřesy i etnické napětí. Právě tyto zkušenosti zřejmě ovlivnily jeho celoživotní zájem o to, jak vznikají skupiny, předsudky a nepřátelství.
Studoval v Istanbulu, později získal magisterský titul na Harvardu a doktorát z psychologie na Kolumbijské univerzitě. Nechtěl zkoumat lidské chování jen v umělém prostředí laboratoře. Zajímalo ho, co se stane s opravdovými lidmi v opravdových sociálních situacích.
Po válce působil na Yaleově univerzitě a poté na University of Oklahoma, kde založil Institut pro skupinové vztahy. Podporu pro výzkum získal také od Rockefellerovy nadace.
Sherifova otázka byla jednoduchá, ale znepokojivá: Vzniká nenávist mezi skupinami automaticky ve chvíli, kdy spolu začnou soupeřit o omezené zdroje? Dnes se tomu říká teorie reálného konfliktu. V padesátých letech ji chtěl Sherif ověřit na dětech.
Tábor, který nebyl obyčejným táborem
V létě 1953 uspořádal Sherif se svým týmem výzkumný tábor poblíž Middle Grove. V pramenech se místo objevuje jako Middle Grove ve státě New York, některé pozdější vzpomínky jej však spojují také s nedalekou oblastí Connecticutu.
Chlapci věděli, že jedou na tábor. Jejich rodiče dali souhlas s účastí na výzkumném táboře, ale neznali přesný scénář ani to, do jaké míry budou výzkumníci zasahovat do vztahů mezi dětmi. Sami účastníci netušili, že se stanou součástí experimentu o vzniku nepřátelství.
Sherifův plán byl promyšlený. Nejprve chtěl nechat chlapce vytvořit přátelství a pocit sounáležitosti. Pak je měl rozdělit do dvou skupin, postavit je proti sobě v soutěžích a sledovat, zda se dřívější kamarádství rozpustí ve prospěch nové skupinové identity.
Teorie říkala, že ano. Praxe ukázala něco jiného.
Chlapci se nejprve poznali jako jedna skupina. Společně trávili čas, hráli hry, jedli, povídali si a vytvářeli si přátelství, která nekopírovala žádné budoucí rozdělení.
Teprve potom je vedoucí rozdělili do dvou táborových skupin. Sherif očekával, že soutěže, ceny a soupeření postupně promění někdejší kamarády v protivníky. Jenže chlapci se nechovali podle scénáře.
Mezi skupinami nevznikla nenávist, jakou výzkumníci předpokládali. Děti si dál pamatovaly, že na druhé straně jsou lidé, které poznaly před několika dny. Nebyli to anonymní soupeři. Byli to kamarádi z tábora.
Právě tento detail byl pro experiment zásadní. Sherif chtěl ověřit, zda soutěž automaticky přebije dřívější vztahy. Chlapci mu místo toho ukázali, že umělé rozdělení nemusí být silnější než osobní zkušenost.
Dospělí začali konflikt přiživovat
Když se nepřátelství nedostavilo, část týmu začala být netrpělivá. Podle archivních materiálů, které později prozkoumala psycholožka a autorka Gina Perryová, se výzkumníci pokoušeli konflikt vyvolat aktivněji.
Nešlo už jen o soutěže. Vedoucí začali vytvářet situace, které měly vypadat jako útok jedné skupiny na druhou. Z archivních svědectví vyplývá, že například jeden z pracovníků týmu strhl stan jedné skupiny, aby chlapci uvěřili, že ho zničili jejich soupeři.
Mělo následovat obvinění, odplata a konečně konflikt, který Sherif očekával. Jenže ani tentokrát to nefungovalo.
Chlapci nezačali automaticky útočit na druhou skupinu. Místo toho začali pochybovat o samotných vedoucích. Někteří z nich si všimli, že táborové autority se chovají podivně, že se dějí věci, které nedávají smysl, a že je někdo možná schválně tlačí do hádek.
Děti se neobrátily proti sobě. Obrátily se proti lidem, kteří se jim snažili nepřátelství vnutit. V pozdějších vzpomínkách účastníků i ve výzkumných poznámkách se opakuje jedna podstatná věc: chlapci z obou skupin si uvědomovali, že se je někdo snaží postavit proti sobě.
Někteří otevřeně protestovali. Jiní se dál scházeli s kamarády z „druhé“ skupiny. Místo aby přijali nové rozdělení jako přirozené, začali je vnímat jako cosi umělého a nespravedlivého.
Sherifův plán ztroskotal právě na tom, co do něj původně nezařadil jako překážku. Chlapci se znali dřív, než je dospělí rozdělili. A toto poznání bylo silnější než táborová jména, soutěžní úkoly i pokusy o vyvolání podezření.
Pokus, o němž se skoro nemluvilo
Neúspěch vyvolal napětí i mezi samotnými výzkumníky. Sherif chtěl získat data, která by podpořila jeho teorii. Někteří spolupracovníci však začali pochybovat, zda je správné konflikt dál přiživovat.
Neúspěšná studie z roku 1953 nebyla úplně vymazána z historie. Sherif o ní ve svých pozdějších textech stručně mluvil jako o dřívějším pokusu, který se nepodařilo dokončit. Nikdy však nevydal plnohodnotnou zprávu o tom, co se v Middle Grove odehrálo a proč se celý plán rozpadl.
Do učebnic se proto dostala hlavně další studie z roku 1954, známá jako experiment v Robbers Cave. Neúspěch z roku 1953 zůstal stranou. Až téměř o pětašedesát let později, v roce 2018, se k němu vrátila Gina Perryová v knize The Lost Boys: Inside Muzafer Sherif’s Robbers Cave Experiment.
Perryová studovala Sherifovy archivní materiály uložené na University of Akron a hovořila také s některými přeživšími účastníky. Ukázala, že slavná verze experimentu byla mnohem méně spontánní a mnohem více řízená dospělými, než se po dlouhá desetiletí vyprávělo.
V létě 1954 Sherif a jeho tým provedli další experiment. Tentokrát ve skautském táboře obklopeném státním parkem Robbers Cave v Oklahomě.
Účastníky bylo 22 chlapců, převážně jedenáctiletých, vybraných z Oklahoma City. Výzkumníci je vybírali velmi pečlivě. Všichni byli bílí, protestanti, pocházeli z rodin střední třídy, žili s oběma rodiči a podle školních záznamů neměli mít výraznější výchovné, zdravotní ani sociální potíže.
Byl to výběr, který by dnes působil znepokojivě. Výzkumníci odmítali děti z neúplných rodin, děti považované za „problémové“ i ty, které se už před táborem znaly. Z Oklahoma City vybírali jen jednoho chlapce z jedné školy, aby se minimalizovala šance, že budou mít předem vytvořená přátelství. Právě to byl zásadní rozdíl proti roku 1953.
Chlapci byli rozděleni do dvou skupin, které se v počáteční fázi téměř neviděly. Postupně si samy zvolily jména Orli a Chřestýši. Vyrobily si vlajky, vytvořily vlastní pravidla a začaly se vnímat jako samostatné tábory. Když pak přišly soutěže, napětí skutečně vyrostlo.
Orli proti Chřestýšům
Soutěžilo se ve sportu, přetahování lanem, baseballu a dalších disciplínách. Výzkumníci nastavili odměny tak, aby vítězové získali ceny a poražení nic. Následovaly urážky, posměšky, ničení symbolů druhé skupiny i útoky na tábor soupeřů.
Výsledkem byla otevřená nevraživost. Chlapci si nadávali, napadali se a vztahy mezi Orly a Chřestýši se rychle zhoršovaly. Právě z této části experimentu se později stal školní příklad toho, jak může soutěž mezi skupinami vytvořit konflikt.
Jenže ani Robbers Cave nebyl tak čistým experimentem, jak se často líčí. Už původní zpráva jasně ukazuje, že personál aktivně vytvářel situace podle předem připraveného plánu. Pozdější archivní výzkum navíc naznačuje, že vedoucí někdy děti k soupeření a nepřátelskému chování víc pobízeli, než připouštěla běžně vyprávěná verze.
Sherifův tým pak přešel do poslední fáze. Chtěl zjistit, zda lze konflikt zmírnit tím, že obě skupiny dostanou společný problém, který samy nedokážou vyřešit. Výzkumníci proto vytvořili sérii takzvaných nadřazených cílů. Šlo o situace, které byly důležité pro všechny děti a vyžadovaly spolupráci obou skupin.
Jednou z nich byla porucha zásobování vodou. Chlapcům bylo řečeno, že je někde poškozené potrubí a tábor bez opravy přijde o pitnou vodu. Jindy museli společně pomoci s nákladním autem, které se nemohlo rozjet. Společně také řešili, jak získat peníze na promítání filmu.
Příběh Sherifových táborů se dnes často vypráví příliš jednoduše. Zjednodušená verze říká: rozdělíte děti do skupin, necháte je soutěžit, vznikne nenávist. Dáte jim společný úkol, nenávist zmizí. Skutečnost byla složitější.
Zdroje:
https://www.gina-perry.com/the-lost-boys/
https://www.theguardian.com/science/2018/apr/16/come-on-out-and-fight-an-extract-from-the-lost-boys-by-gina-perry
https://collections.uakron.edu/digital/collection/p15960coll10/id/475/
https://dictionary.apa.org/robbers-cave-experiment
https://psychclassics.yorku.ca/Sherif/index.htm
https://www.weslpress.org/9780819569905/the-robbers-cave-experiment/
