Článek
Na konci druhé světové války se Christopher Lee pohyboval v rozbombardované Evropě s nezvyklým úkolem. Jako mladý zpravodajský důstojník britského letectva byl v roce 1945 přeřazen k jednotce, jež pátrala po uprchlých nacistických válečných zločincích.
Lee později vzpomínal, že dostával složky s podrobnými popisy zločinů a jasným rozkazem: najít viníka, vyslechnout ho a předat spravedlnosti. Ve třiadvaceti letech tak stíhal muže, kteří měli na svědomí nejhorší zvěrstva války.
Do armády vstoupil hned na počátku války. V roce 1939, ještě jako sedmnáctiletý, se dobrovolně přihlásil k jednotkám na pomoc ohroženému Finsku. Na frontu se sice nedostal, ale po návratu do vlasti neváhal a narukoval do Royal Air Force, britského letectva.
Podstoupil zpravodajský výcvik a postupně sloužil na různých bojištích. V severní Africe prodělal malárii, v Itálii se zúčastnil tažení spojenců a podle armádních záznamů byl přítomen i urputným bitvám, jako bylo dobývání Monte Cassina.
Jako zpravodajec úzce spolupracoval s jednotkami zvláštního nasazení – podrobnosti nikdy nezveřejnil, ale mnohokrát naznačil, že ve válce viděl a zažil věci, o kterých mluvit nechce.
V květnu 1945, po kapitulaci Německa, byl Lee převelen do Rakouska a přidělen k Centrálnímu registru válečných zločinců a bezpečnostních podezřelých. Tam strávil několik měsíců složitým pátráním po příslušnících SS a dalších hledaných nacistech ukrývajících se v poválečném chaosu.
Teprve koncem roku 1945 tuto nebezpečnou službu opustil. Armádu definitivně opustil v roce 1946 s hodností štábního kapitána letectva. Ve čtyřiadvaceti letech stál na prahu nové životní etapy – a musel se rozhodnout, čím bude dál.
Od války k filmu
Po válce se Christopher Lee nevrátil k řadovému civilnímu životu v kanceláři, jak mu doporučovali známí. Díky kontaktům rodiny (Leeova matka pocházela z italského šlechtického rodu Carandini) získal koncem 40. let příležitost zkusit štěstí u filmu.
V roce 1947 se v Londýně poprvé postavil před kameru jako komparzista. Podepsal nováčkovskou smlouvu u britského filmového studia Rank Organisation, které si vychovávalo mladé talenty. Měřil 196 centimetrů, měl pronikavý hlas a výrazné rysy – začínal však jen drobnými štěky uprostřed davu nebo bezejmennými epizodami.
První roky byly skromné. Lee později přiznal, že byl tak nevýrazný, až mu po jedné z prvních rolí ani nepřišlo pozvání na premiéru. V padesátých letech proto uvažoval, jestli herectví nezanechat.
Zlom nastal až po deseti letech trpělivé dřiny. Roku 1957 dostal Lee nečekanou nabídku zahrát si monstrum ve filmu Prokletí Frankensteinovo. Béčkové studio Hammer Films toužilo po úspěchu s novými horory a Leeova vysoká postava a ochota vzít i hůře placenou roli přišly producentům vhod.
Maskovaný a téměř beze slov zde vytvořil děsivou postavu Frankensteinova monstra a poprvé se výrazněji zapsal do povědomí diváků. Film uspěl a studio Hammer si mladého herce hned vyhlédlo pro další projekt – tentokrát dostal roli, která ho měla proslavit na celém světě.
V roce 1958 měl premiéru film Dracula. Christopher Lee v něm poprvé ztvárnil upírského hraběte Drákulu – a navždy tím změnil směr své kariéry. Jeho uhrančivý vzhled, hluboký hlas a intenzivní herecký projev dodaly legendárnímu upírovi nový rozměr.
Po boku přítele Petera Cushinga (představitele Drákulova protivníka Van Helsinga) se Lee stal hvězdou hororového žánru přes noc. Snímek slavil komerční úspěch v Británii i v zámoří a rychle následovala pokračování. Během 60. let ztělesnil Lee hraběte Drákulu v celkem sedmi filmech od studia Hammer.
Popularita sice rostla, ale s každým dalším filmem se Lee ocital v jedné tvůrčí pasti. Role gotického upíra mu přinesla slávu, zároveň jej však začala typově škatulkovat. Producenti Hammeru spoléhali na osvědčený recept a nechtěli hlavního představitele měnit.
Drákulovská série proto pokračovala, i když kvalita scénářů šla dolů. Christopher Lee později otevřeně říkal, že některé pokračování točil jen z loajality ke studiu a kvůli obavám, aby fanoušky nezklamal – původně prý roli odmítal, ale nakonec podlehl prosbám producentů.
V jednom z filmů dokonce Drákula nemá žádný dialog, což vedlo ke spekulacím, že Lee odmítl slabé repliky vůbec pronášet. Ačkoli si herec cenil toho, co mu kultovní postava dala, začal se koncem 60. let od hraběte Drákuly postupně distancovat. Nechtěl být hercem jediné role.
Z Hammeru do Hollywoodu
Po roce 1970 Christopher Lee cítil, že musí profesně vykročit jiným směrem. Přijal několik různorodých rolí, jimiž se snažil setřást nálepku „pán zla z Transylvánie“. Paradoxně si tím ale někdy nasadil nálepku novou – stal se univerzálním filmovým padouchem.
Už na počátku 60. let si zahrál ve slavném filmu Pes baskervillský, v dalších letech následovali například čínský zločinec Fu Manchu nebo Rasputin.
V roce 1973 přijal roli, kterou si sám velmi přál: ve výjimečném mysteriózním filmu Rituál (The Wicker Man) ztvárnil vůdce pohanského kultu na odlehlém ostrově. Film zpočátku propadl, ale časem získal status kultovní klasiky a Lee jej označoval za jeden ze svých nejlepších počinů.
Navzdory širokému spektru postav však veřejnost pořád viděla hlavně Drákulu – především ve Velké Británii, kde byla jeho tvář s touto figurou neodmyslitelně spjata. Ve druhé polovině 70. let se Lee rozhodl zkusit štěstí jinde a přestěhoval se do Hollywoodu.
Téměř okamžitě tam získal výraznou příležitost: legendární tvůrce James Bondů Harry Saltzman mu nabídl roli charismatického nájemného zabijáka ve filmu Muž se zlatou zbraní (1974). Lee jako chladnokrevný padouch Scaramanga zaujal a dokázal, že i mimo horor dokáže utáhnout velkou roli.
V následujících letech hrál v řadě mezinárodních filmů – objevil se v dobrodružných historických výpravných snímcích, kriminálkách i komediálních projektech. Jeho nezaměnitelný hlas začal být žádaný i pro dabing a vyprávění (namluvil například postavy v animovaných seriálech i videohrách).
Přelom tisíciletí pak Leeovi přinesl nečekaný návrat na výsluní. Ve svých téměř osmdesáti letech získal hned dvě nové generace fanoušků díky účinkování ve velkofilmech podle slavných předloh. Režisér Peter Jackson jej obsadil do role zlého čaroděje Sarumana v trilogii Pán prstenů (2001–2003) a George Lucas mu svěřil neméně temnou roli hraběte Dooku ve filmové sérii Hvězdné války.
Lee se tak stal výjimkou – v pokročilém věku se vrátil do centra popkultury a oslovil diváky, kteří nebyli na jeho klasické horory zvědaví. Sám herec, celoživotní fanoušek J. R. R. Tolkiena, označil možnost zahrát si ve Středozemi za splněný sen.
A z natáčení Pána prstenů údajně pochází i historka, která symbolicky propojila jeho životní zkušenosti: když měl před kamerou předvést zvuk umírajícího muže bodnutého do zad, ujistil režiséra, že „velmi dobře ví, jak to zní“ – něco, co se kdysi naučil ve válce.
Heavy metal v devadesáti
Christopher Lee se nebál nových výzev ani ve velmi pozdním věku. Kromě herectví v sobě celý život choval také lásku k hudbě – byl klasicky školeným zpěvákem s barytonem, miloval operu a sbíral zkušenosti na muzikálových projektech.
Ve filmech si občas i zazpíval, ale skutečné hudební ambice projevil až jako důchodce. Spojil své hudební cítění s oblibou v temných, fantastických příbězích a překvapil svět netradiční kombinací: pustil se do žánru heavy metalu.
Na sklonku života nazpíval a namluvil několik heavy-metalových desek inspirovaných historickými a mytologickými motivy. V roce 2010 – to mu bylo úctyhodných 88 let – vydal symfonicko-metalové album Charlemagne: By the Sword and the Cross, koncipované jako příběh o Karlu Velikém.
Postavu legendárního středověkého vládce v něm ztvárnil svým hlasem a šlo pro něj o srdeční záležitost: přes svou matku byl Lee potomkem rodu, který Karla Velikého považoval za svého vzdáleného prapředka. Nahrávka sklidila překvapivě slušný ohlas a Sir Christopher byl za ni oceněn magazínem Metal Hammer cenou „Legenda metalu“.
Lee tím ale neskončil. Ještě jako devadesátník pokračoval ve spolupráci s mladší generací metalových hudebníků a fanoušků. V roce 2013 – ve svých 91 letech – vydal druhé album Charlemagne: The Omens of Death, tentokrát laděné do přímočařejšího heavy metalu.
Jako zpěvák také po svém poctil vánoční svátky, když nazpíval metalové verze koled Little Drummer Boy a Silent Night. Jeho single Jingle Hell se dokonce dostal do amerického hudebního žebříčku Billboard, čímž se Lee stal vůbec nejstarším žijícím umělcem, který kdy bodoval v hitparádě.
Sir Christopher Lee pracoval prakticky až do konce života. Ještě v roce 2014 účinkoval v dalším filmu a plánoval nové projekty. Zemřel 7. června 2015 ve věku 93 let.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Christopher_Lee
https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-33098353
https://www.theguardian.com/film/2015/jun/11/christopher-lee-dies-at-the-age-of-93-dracula
https://www.hollywoodinsider.com/sir-christopher-lee-side-quest/
https://www.britannica.com/biography/Christopher-Lee
https://www.theguardian.com/film/2015/jun/11/christopher-lee
