Sedm večerů s kombajny z Plechové kavalérie aneb hrdinové socialistických žní v akci

Právě těmto venkovským rytířům žní vzdala hold sedmidílná televizní série Plechová kavalérie z roku 1979. Tento dnes již legendární seriál (byť legendární možná v trochu ironickém smyslu) s lehkou nadsázkou oslavuje partu kombajnérů brázdících socialistické Československo. Nechybí hvězdné obsazení známých herců, ani dobový humor, který má s odstupem let své zvláštní kouzlo.

Autorem námětu i scénáře seriálu Plechová kavalérie byl Jaroslav Dietl, dvorní scenárista normalizační televize. Dietl měl v 70. letech na kontě už řadu populárních seriálů z různých prostředí – od nemocnice přes obchodní dům až po radnici.

Tentokrát však dostal poněkud neobvyklé zadání: napsat seriál o kombajnerech. Podle vzpomínek jeho manželky to Jaroslava příliš nenadchlo: Československá televize tehdy chtěla seriál o kombajnérech a on si při představě takového námětu doslova zoufal.

Televizní dramaturgie té doby zkrátka potřebovala pokrýt i venkovské prostředí – předchozí sága ze selského života (Nejmladší z rodu Hamrů) už zastarávala, a tak bylo třeba dodat nový příběh z moderní socialistické vesnice. Dietl tedy nakonec úkol přijal, byť šlo spíše o seriál na objednávku než o projekt z čisté tvůrčí radosti.

Do režisérského křesla usedl Jaroslav Dudek, zkušený televizní režisér, a společně s Dietlem rozjeli natáčení na jaře 1979. Československá televize nasadila seriál v prosinci téhož roku – takže zatímco venku padal sníh, na obrazovce se diváci dívali na prosluněné žně.

Příběh měl formu sedmidílné minisérie a vznikal poměrně narychlo. Mediální analytik Milan Kruml později poznamenal, že „tenhle seriál byl špatný už v době svého uvedení. Byl narychlo splácaný podle zadání“. Dietl nicméně i z tohoto nepříliš lákavého námětu dokázal vykřesat aspoň základní dramatickou linku a načrtnout několik výrazných postav.

Scénář vycházel ze skutečné praxe: po kolektivizaci zemědělství v 50. letech fungovaly Strojní a traktorové stanice (STS), které poskytovaly družstvům zemědělské stroje a specialisty na sklizeň. Každé léto tak putovaly po republice kombajnérské brigády, které pomáhaly sklízet úrodu postupně od východu na západ – přesně to je výchozí bod Plechové kavalérie.

Dobový společenský kontext se v seriálu nezapře. 70. léta v Československu byla érou takzvané „konsolidace“ a normalizace – režim preferoval témata oslavující pracující třídu a budování socialismu v každodenním životě.

Základní zápletka je prostá a vychází z reality organizovaných žňových brigád. Brigáda kombajnérů z Nepomuku na Plzeňsku, vedená nesmělým rostlinářem Víťou Kubánkem, se vydává na žňovou anabázi po celém Československu. Hned v úvodu seriálu ředitel místního JZD (Jednotného zemědělského družstva) Kahovec svěří vedení výpravy mladému inženýrovi Kubánkovi, ač ten sám kombajn nikdy neřídil. Zkušeným pracovníkům se nebude poroučet zrovna lehce.

Brigáda vyráží na Slovensko, pak pokračuje přes Moravu a jižní Čechy, než se zase vrátí domů na západ. Každá epizoda přináší drobný příběh či problém k řešení. Nečekejte však žádné vraždy nebo velké záhady jako v kriminálce – tady se dramatem stávají spíš prozaické trable ze života kombajnérů.

Například v jednom díle řeší Kubánek s místními funkcionáři kuriózní spor o svačiny pro kombajnéry: družstvo totiž chlapům každý den přidělí jen dvě rohlíky a jeden pribináček, což unavené žence spíš naštve, než posílí. Ano, i taková věc dokáže rozpoutat vzpouru na poli. Mladý vedoucí se musí bít za lepší příděly (čímž si u svého kolektivu konečně získá respekt), zatímco papaláši z JZD brblají nad nesplněnými normami.

Jinde zase jeden z kombajnérů, Bohouš Straka, jezdí načerno na kšefty („melouchy“) a odmítá poslouchat Kubánkova nařízení, což vyústí v nebezpečný konflikt. Straka představuje typ rebelantského individualisty, který narušuje soudržnost brigády – z hlediska ideologie tedy jasný „záporák“. Právě postava Straky se stává hlavním oponentem idealistického Kubánka a jejich spory gradují.

V předposledním díle to dokonce vypadá, že Kubánek jako vedoucí selhal – je odvolán z funkce a poníženě odjíždí. Ale nebojte, happyend se dostaví: v poslední epizodě se ukáže, že viníkem všeho byl intrikán Straka, což potvrdí policie, a Kubánek je slavnostně obnoven ve funkci. Brigáda tak může společně oslavit úspěšné dožínky – pořádek i spravedlnost byly zajištěny a kolektiv opět drží pospolu.

Do poutavého, i když trochu úsměvně prostinkého děje se podařilo obsadit plejádu skvělých herců. Hlavního hrdinu Víta Kubánka si zahrál Jan Hartl, který věrohodně ztvárnil nesmělého intelektuála, jenž musí vyměnit atlas rostlin za vrčící kombajn. Jeho protihráče Straku hrál Jiří Samek, tehdy méně známý herec. V roli bodrého kombajnéra „táty“ Holečka, který funguje jako Kubánkův zkušený rádce, exceluje Vladimír Menšík. Menšík byl už tehdy legendou a jeho postava dodává seriálu srdce i komický nadhled.

Nezapomenutelný Jaromír Hanzlík si zde pro změnu střihl roli sebevědomého proutníka Vildy Muclingera. Muclinger má neustále plnou pusu vtipů a oči po hezkých děvčatech – a údajně se snaží dostat „za každou cenu každé holce do kalhotek“. Tvůrci jeho image nic nenechali náhodě: Vilda nosí na krku malý přívěsek býčka, suvenýr ze socialistické verze španělského vína Sangre de Toro, aby jako symbolicky ukázal své „býčí“ schopnosti na poli milostném. Tenhle detail s býčkem – mimochodem reálný dobový předmět, kdo pamatuje lahve od vína Torres – působí u dospělého muže trochu infantilně, ale k postavě venkovského frajera vlastně sedí a dnes vyvolá pousmání.

Z dalších postav stojí za zmínku třeba ředitel JZD Kahovec v podání Jaroslava Moučky, což je přesně ten rázný funkcionář v saku, který „všechno ví nejlíp“. Mladou dívku Zuzanu, do níž se Kubánek na Moravě zamiluje, hraje Lenka Kořínková – tehdejší herecký sexsymbol a hvězdička z Nemocnice na kraji města.

Její Zuzka do příběhu vnáší lehký romantický motiv: nakonec se z ní a Kubánka stane pár, čímž seriál splnil i nepsanou povinnost nabídnout divákům love story. Dále se zde objevují třeba Jan Hrušínský (mladý kombajnér Ludva), Vlastimil Hašek (další člen party, dobrák Žížka) či komediální veterán František Filipovský coby svérázný důchodce Litera.

Natáčení probíhalo z velké části opravdu v terénu mezi poli – i když ne nutně tam, kde děj podle scénáře. Nepomuk z Plzeňska se ve skutečnosti „hrál“ v okolí Berouna a Prahy. Kamera zachytila kombajny například u Berouna, v Hostomicích, Řevnicích, Zdicích či v Mělníku. Na Slovensko sice štáb nejel, ale to si tehdejší divák těžko ověřil. V seriálu použité kombajny byly východoněmecké typy Fortschritt E512. Tyto modro-bílé robustní stroje, vyráběné v NDR, opravdu patřily ke koloritu našich žní v 70. a 80. letech.

Ani natáčení se neobešlo bez zajímavostí a drobných komplikací. Herec Vlastimil Hašek údajně celé natáčení trpěl silnou alergií na pyl – pro člověka, který má většinu scén uprostřed obilného pole, docela očistec. Jeden z původně obsazených herců dokonce zemřel během natáčení: roli starého mechanika dědy Punčocháře začal natáčet herec Josef Beyvl, ten však po pár dnech náhle zemřel a musel být nahrazen Josefem Patočkou. V již hotových záběrech už nešlo vše přetočit, takže v jedné hromadné scéně lze dodnes zahlédnout původního pana Beyvla v davu.

Tvůrci si vyhráli i s různými kulturními odkazy: třeba postava intelektuála Kubánka si před spaním čte román Murphy od Samuela Becketta – příběh o vzdělaném mladíkovi, který hledá své místo ve společnosti. To rozhodně není náhoda, ale hezký paralelní komentář k Víťově vlastní situaci mezi svéráznými kombajnéry.

Zajímavý je také díl Hektary, kde se řeší podezření, že si papaláši v družstvu vymysleli falešné výměry polí, aby vykázali větší sklizeň. Naznačuje se tak kritika nepoctivosti soudruhů, jenže tahle linka vlastně vyšumí do ztracena a pravda zůstane nevyřčena.

Inu, ukázat drobný nešvar bylo možné, ale zajít příliš daleko a potvrdit, že někdo v socialismu podvádí statistiky, to už tvůrci raději neudělali. Vždyť Plechová kavalérie měla být především odlehčenou poctou pracujícím, ne odhalovatelkou systémových neduhů.

Jaký byl osud Plechové kavalérie po jejím odvysílání? Tehdejší divácké ohlasy nejsou detailně zdokumentovány – oficiální dobová kritika pochopitelně seriál pochválila za ztvárnění socialistické reality na vesnici a vyzdvihla jeho „pozitivní hrdiny“.

Mezi lidmi zřejmě nezpůsobil takové nadšení jako některé jiné Dietlovy počiny (například Nemocnice na kraji města či Žena za pultem). Řada diváků mohla Plechovou kavalérii vnímat jako milé, ale trochu jednoduché zpestření programu – vždyť sledovat týden co týden kombajny, jak zápasí s obilím, nebylo pro každého. Přesto si své publikum našla a díky známým hercům udržela pozornost.

Zajímavé je, že po letech se seriál dočkal nečekaného comebacku. V létě 2011 jej reprízovala televize Nova a k překvapení mnohých kritiků se stal doslova trhákem léta. Každý ze sedmi dílů tehdy sledovalo v průměru 1,25 milionu diváků starších 15 let, což z Plechové kavalérie udělalo nejsledovanější pořad prázdnin. Média i odborníci žasli – vzpomínková retro série o kombajnech porazila v ratingu leccos z moderní tvorby.

„Nepřekvapuje mě, že je tak sledovaný archivní seriál, spíš mě překvapuje, že zrovna tenhle,“ komentoval to s podivem analytik Milan Kruml a dodal, že Plechová kavalérie nepatřila k vyloženě kvalitním dílům ani ve své době. Herec Jan Hrušínský, který v seriálu hrál mladíka Ludvíka, k tomu suše poznamenal, že takový divácký ohlas 32 let po premiéře je „smutný obrázek úrovně současné tvorby“.

Ať tak či onak, Plechová kavalérie si dnes žije svým vlastním životem coby nostalgická připomínka jedné éry. S odstupem ji můžeme vnímat s laskavým ironickým úsměvem – jako dokument doby, kdy i obyčejné zemědělské stroje a hrstka traktoristů mohly být námětem celonárodního seriálu.

Řada scén dnes působí úsměvně naivně, ale právě to z ní dělá unikátní dobový artefakt. Mladším ročníkům může seriál ukázat, jak fungovalo kolektivní hospodaření a jak se žilo na vesnici za socialismu. Starším generacím zase připomene jejich mládí – zvuk kombajnu Fortschritt, oblaka prachu, fronty na pivo v místní hospodě po šichtě… A v neposlední řadě je tu onen hvězdný herecký ansámbl, na který je radost pohledět v plné síle a mládí.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Plechov%C3%A1_kavalerie

https://www.csfd.cz/film/213164-plechova-kavalerie/zajimavosti/

https://www.novinky.cz/clanek/zena-magdalena-dietlova-trocha-nostalgie-nikoho-nezabije-ani-te-plechove-127957

https://www.filmovamista.cz/1618-Plechova-kavalerie