Článek
Od raného dětství Senta Bergerová milovala jeviště. Jako čtyřletá poprvé vystoupila – otec ji doprovázel na klavír a ona s dětskou odvahou zpívala před sousedy. Baletní piškoty obula už v pěti letech a snila o dráze primabaleríny. Když však ve čtrnácti přišlo dospívání, učitelé baletu ji vyřadili – prý „příliš dospěla“. Sen o baletu se rozplynul, ale láska k umění zůstala.
Dospívající Senta se vrhla na herectví se stejným zápalem. Ve Vídni navštěvovala prestižní Max Reinhardt Seminar – tam ale tvrdě narazila. Když přijala svou první filmovou roli v roce 1957, porušila zákaz školy účinkovat ve filmu. Přišel neúprosný verdikt: vyloučení. Místo pokorné omluvy však mladá herečka pocítila vzdor. Bylo jí šestnáct, ale už věděla, že za svým snem musí jít sama.
Ještě než dosáhla dospělosti, stála Senta Bergerová na prknech vídeňského divadla Theater in der Josefstadt. Jako sedmnáctiletá tam dostala příležitost, jaká se začátečníkům nenaskytne. Zář reflektorů a bouřlivý potlesk publika ji utvrdily, že patří na jeviště. Tyto divadelní zkušenosti jí dodaly sebevědomí a připravily ji na svět filmu, který na ni už netrpělivě čekal.
Koncem padesátých let se Senta objevuje v prvních filmových rolích. Zprvu nenápadných, leč významných – hraje po boku legend rakouské kinematografie a učí se řemeslu za pochodu. Brzy si jí všimnou i zahraniční producenti. Jako devatenáctiletá kývne na nabídku německého filmového mogula Artura Braunera a stěhuje se do západního Německa.
V Německu natáčí jednu lehkou komedii za druhou. Ve filmech zaznívají líbivé melodie, Senta v nich tančí a směje se, ale v nitru cítí, že ji škatulka pohledné „hudební“ herečky svazuje. Chce víc – složitější role, hlubší emoce, možnost ukázat skutečný talent.
Zlom přichází v roce 1961. Mladá herečka se objevuje v napínavém špionážním snímku „Es muss nicht immer Kaviar sein“ (Nemusí to být jen kaviár). Poprvé nejde jen o pěknou tvářičku v pozadí, ale o výraznou postavu s charakterem. Diváci i kritici si všimnou, že Senta má víc než jen půvab. Nabídky se hrnou z celé Evropy. Francie, Itálie, Británie – všude chtějí okouzlující Rakušanku obsadit.
Nakonec její cesta vede až do samého centra filmového světa: Hollywoodu. Píše se rok 1964 a dvaadvacetiletá Senta přilétá do Kalifornie. Okouzlí ji vysoké palmy lemující bulváry, zlaté pláže i lesk filmových studií.
Na place se setkává s hereckými ikonami té doby – po boku Kirka Douglase hraje ve válečném dramatu, potkává i Franka Sinatru či Johna Wayna, kteří se mihnou ve stejném projektu.
Hollywoodský tisk ji okamžitě pasuje do role další evropské krasavice, jež má okouzlit Ameriku. Producenti jí lichotí a nabízejí dlouhodobou smlouvu. Zdá se, že má svět u nohou.
Brzy však pozná i odvrácenou tvář továrny na sny. Při natáčení westernu „Major Dundee“ ve vyprahlé mexické poušti se těší na průlomový úspěch po boku Charltona Hestona. Jenže hned první den na place ji zmrazí ledová sprcha: jeden z členů štábu na ni zlostně zavrčí „německá *****“. Senta nechápe.
Netuší, že onen muž přišel ve válce o část rodiny a v mladé Rakušance vidí nepřítele. Slova plná nenávisti ji zasáhnou do srdce. Poprvé si bolestně uvědomí, že stíny druhé světové války ji pronásledují i tisíce kilometrů od domova. S pláčem uteče do svého přívěsu, třesoucími se prsty si zapálí cigaretu a přemítá, jestli v cizí zemi kdy doopravdy najde přijetí.
Hollywood Sentě přináší slávu, ale také kruté lekce. Jednoho večera v hotelovém apartmá na Manhattanu zažije snad nejhorší chvíli svého života. Mocný starší producent ji pozve na „schůzku ohledně nové role“ a ona naivně věří, že jde o pracovní večeři.
Místo toho se ocitá sama s ním v luxusním pokoji. Muž si rozváže pás u svého hedvábného županu a s úlisným úsměvem naznačí odpornou nabídku: pokud mu vyhoví, on jí velkoryse „odpustí hříchy jejího národa“. Senta stojí jako opařená. V žilách se jí vaří vztek a stud.
Než stihne zareagovat slovy, nohy ji samy nesou ke dveřím. Beze slova jimi práskne a utíká noční chodbou pryč, zatímco se jí do očí derou slzy ponížení. V tu chvíli se v ní cosi zlomí. Tohle není cena, jakou je ochotná za hollywoodský úspěch platit.
Po několika letech v záři amerických reflektorů se Senta rozhodne radikálně změnit směr. Roku 1968 balí kufry, trhá hollywoodskou smlouvu a nasedá na letadlo zpět do Evropy. Hollywoodu dává sbohem navzdory tomu, že jí mohl ležet u nohou. Co ji k tomu vedlo?
Snad touha po domově, snad hořká zkušenost s filmovým průmyslem, který viděl jen její krásu, ale ne duši. V jednom z pozdějších rozhovorů přizná, že se v Kalifornii cítila osamělá a vykořeněná. Tehdy mladá žena nejspíš pochopila, že osobní integrita má větší cenu než pozlátko slávy.
Návrat do Evropy pro ni neznamenal konec, ale nový začátek. Už během natáčení v Německu potkala muže svého života – Michaela Verhoevena, talentovaného režiséra a syna známého filmového tvůrce. Poznali se na place romantické komedie a přeskočila mezi nimi jiskra. Michael se pro Sentu stal oporou a partnerem v pravém smyslu.
Už v roce 1965 spolu založili vlastní produkční společnost Sentana, aby mohli točit filmy podle svého gusta, svobodně a mimo dosah velkých studií. Vzali se rok nato, v září 1966, a od té doby stáli vždy při sobě – v životě osobním i profesním. S Michaelovou láskou a podporou se Senta dokázala zbavit pachuti hollywoodských zklamání a naplno se ponořila do práce v Evropě.
V následujících letech hrála v celé plejádě evropských filmů – od lehkých komedií po výpravná historická dramata. Neváhala vzít roli ani v bláznivé italské taškařici o pravěkých ženách, která sice trhala kasovní rekordy, ale kritici si zoufali nad její pošetilostí. Senta to přijala s nadhledem jako úlitbu komerci, přesto toužila dokázat, že má na víc a dokáže naplnit i náročnější úlohy.
Sedmdesátá léta byla pro Bergerovou obdobím hledání rovnováhy mezi filmem a rodinou. S manželem měli dva syny – Simona a o několik let mladšího Lucu – a Senta poprvé v životě zpomalila pracovní tempo. Mateřství ji proměnilo, dodalo jí novou hloubku a empatii, kterou promítla i do svých rolí. Často dávala přednost dětem před natáčením a rodinné štěstí kladla nad kariéru.
Herectví se však nevzdala. Vrátila se k divadlu, kde její dráha začínala. Na salcburském festivalu po řadu sezón zářila ve slavném mystériu „Jedermann“ (Každýman). Pod širým nebem, po boku hvězd jako Curd Jürgens či Maximilian Schell, hrála svůdnou Buhlschaft – a znovu naplno zažívala magii živého představení. Tyto návraty k divadelním kořenům jí pomáhaly udržet si vášeň pro herectví.
Filmový svět se však značně proměnil. Kinematografii sedmdesátých let ovládla nová vlna tvůrců a průmysl přál odvážným námětům i mladým talentům. Senta, kdysi mnohými vnímaná jen jako půvabná tvářička, si musela vydobýt respekt jako charakterní herečka – a to se jí nakonec povedlo.
Koncem dekády ji režisér Sam Peckinpah obsadil do válečného filmu „Železný kříž“ vedle Jamese Coburna. Po letech se tak Senta znovu ocitla v drsném příběhu z druhé světové války, tentokrát viděném očima německých vojáků. Její herecký projev byl zralý a uvěřitelný, vzdálený někdejší image naivní starletky.
Osmdesátá léta však Bergerové nepřinesla mnoho filmových příležitostí. Stárnutí v pozlátkovém světě nebývá laskavé a pro herečky středního věku bylo velkých rolí poskrovnu. Senta tušila, že čekat v Německu na vysněné nabídky by znamenalo pomalé uvadání kariéry.
Místo rezignace se však rozhodla pro odvážný krok a vstoupila do světa televize, kterému se dřív mnozí filmoví herci vysmívali. V polovině osmdesátých let přijala roli v seriálu „Kir Royal“. Ironicky laděný příběh z prostředí mnichovské smetánky se stal hitem a ze Senty rázem hvězda, kterou milovaly miliony televizních diváků.
Po úspěchu Kir Royal následovaly další projekty. Bergerová v nich často hrála silné a samostatné ženy – například ráznou taxikářku Gerti v seriálu „Rychlá Gerdi“ (1989), která s nadhledem glosuje život zpoza volantu. Televize jí vrátila chuť do herectví a umožnila stárnout s grácií, protože místo mladých naivek mohla na obrazovce ztvárňovat zralé charakterní postavy.
Senta se začala realizovat i za kamerou jako producentka. S manželem pomohla na svět několika společensky významným filmům. Drama „Bílá růže“ (1982) připomnělo hrdinství odboje proti nacismu; o osm let později vznikl neméně úspěšný snímek „Strašná dívenka“ o dívce odhalující temnou minulost svého města. Tyto projekty ukázaly, že film může být nejen zábavou, ale i odvážným občanským činem.
Roku 2003 se stala první prezidentkou nově založené Německé filmové akademie. V této roli podporovala mladé talenty a zasazovala se o lepší podmínky ve filmovém průmyslu. Otevřeně mluvila o tom, jak těžké bylo prosadit se v oboru plném předsudků, a byla mladým umělkyním inspirací i rádkyní.
Když pak filmovým světem otřásl skandál producenta Harveyho Weinsteina a zrodilo se hnutí #MeToo, Senta Bergerová se zařadila mezi ty, kdo veřejně podpořili oběti a přidali své svědectví. Po desetiletích mlčení odhalila, co sama kdysi zažila za ponižování – a ukázala, že ani v pokročilém věku se nebojí pojmenovat zlo pravým jménem.
Tyto temné vzpomínky ostatně nezpracovávala zdaleka poprvé. Už ve své autobiografii, vydané roku 2006 pod názvem Ich habe ja gewußt, daß ich fliegen kann (Věděla jsem přece, že umím létat), naznačila některé z trpkých zkušeností z mládí. Teprve nyní však její slova slyšel celý svět.
Ve svém soukromí vždy toužila po klidu a jednoduchosti, které jí svět šoubyznysu nedopřál. Domov a rodina pro ni přesto zůstávaly pevným bodem. A ani se svou životní vášní – herectvím – se nikdy nedokázala zcela rozloučit.
Ještě jako šedesátnice přijala hlavní roli v televizním kriminálním cyklu „Podezření“ a vydržela v ní úctyhodných osmnáct let – až do roku 2020, kdy se v bezmála osmdesáti letech rozhodla svou hereckou dráhu uzavřít. Jako vyšetřovatelka Eva Prohaceková v tomto seriálu neúnavně odhalovala podvody mocných a zastávala se slabých – tedy hodnot, které sama Senta vždy tiše vyznávala.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Senta_Berger
https://filmstarpostcards.blogspot.com/2015/08/senta-berger.html
https://themagnificent60s.com/2025/07/05/behind-the-scenes-senta-berger-speaks/
https://thejohnfleming.wordpress.com/2017/10/15/a-glimpse-at-the-history-of-the-casting-couch-beforeduring-the-weinstein-era/
https://jewishfilm.org/Catalogue/verhoeven.htm
https://www.filmfest-muenchen.de/en/program/news/2021/06/senta-berger/
https://www.life.com/arts-entertainment/life-gushed-that-this-actress-was-paulette-hedy-and-ava-all-in-one/
