Spoluzakladatel Jablkoně vyměnil kytaru za počítače. Ingo Bellmann později zemřel při nohejbale

Ingo Bellmann se narodil 30. prosince 1949 v Praze. V jeho životě se od začátku potkávaly dva světy, které spolu na první pohled příliš nesouvisely.

Vystudoval ČVUT a profesně byl matematikem analytikem. Vedle toho se ale věnoval klasické kytaře, kterou studoval u profesora Milana Tesaře na pražské Lidové konzervatoři.

Nebyl to hudebník, který by se k nástroji dostal náhodou. Kytara pro něj znamenala rovnocennou cestu vedle matematiky. V jeho pozdější hudbě se tak potkával smysl pro strukturu, přesnost a technickou náročnost s podivnou hravostí, humorem a chutí zkoušet věci, které do běžné písně nepatřily.

Bellmann pocházel z pražského rodu Bellmannů, jehož jméno se v historii města objevuje už v 19. století. Proslulý byl například nakladatel, tiskař, fotograf a mecenáš Karel Ferdinand Bellmann. Ingo Bellmann sice nešel cestou výtvarného umění ani tiskařství, přesto zanechal vlastní stopu v jiné podobě pražské kultury.

V roce 1977 založil spolu s Michalem Němcem a Ivanem Podobským skupinu Jablkoň. Původní sestava byla neobvyklá už sama o sobě: dva kytaristé a perkusionista, kteří nechtěli hrát čistý folk, rock ani jazz.

Jablkoň si vytvořila zvuk, který se špatně popisuje jedním slovem. Mísily se v něm prvky folku, rocku, jazzu, vážné hudby, dadaistické nadsázky i lidové písně. Hudebníci používali akustické nástroje, ale zacházeli s nimi způsobem, který měl k tradičnímu písničkářství daleko.

Kapela se objevila na Pražských jazzových dnech, hrála na folkových i žánrově nevyhraněných festivalech a postupně si získala publikum, které hledalo něco jiného než běžnou hitovou hudbu.

První velká nahrávka přišla až v roce 1988. Album Devátá vlna ukázalo, co je pro Jablkoň typické: poetické a absurdní texty, nečekané rytmy, zvuky vznikající z nástrojů i z předmětů, které by většina hudebníků za nástroje nepovažovala.

Bellmann se na albu podílel autorsky i hráčsky. Jeho hudba stojí například za skladbami Baba Aga, Devátá vlna, Čtenínebo Smuteční tanec. Nebyl jen doprovodným kytaristou. Pomáhal vytvářet samotný jazyk, kterým Jablkoň začala mluvit.

Jablkoň se během osmdesátých a devadesátých let proměňovala, ale nikdy se nepřizpůsobila jednomu očekávání. Zahrála na jazzovém festivalu, folkové přehlídce i vedle hudebníků, kteří vycházeli z klasické hudby.

Výrazným momentem se stala spolupráce s houslistou Jaroslavem Svěceným. Album Jablkoň & Svěcený z roku 1991ukázalo, že kapela dokáže spojit vlastní akustickou avantgardu s virtuózní houslovou hrou, aniž by ztratila humor a zvláštní vnitřní napětí.

O rok později vyšla deska Baba Aga, která shrnovala část dosavadní tvorby. Následovaly další proměny: projekt Symfonický Jablkoň, spolupráce s orchestrem a později také komornější, písničkovější poloha známá jako Malá lesní Jablkoň.

Bellmannův přístup byl jiný než přístup Michala Němce, ale právě proto spolu fungovali. Němec měl silnou autorskou osobnost, Bellmann přinášel cit pro kytaru, kompozici a nečekané harmonické nebo rytmické nápady.

V roce 1994 Ingo Bellmann z Jablkoně odešel. Nebyl to odchod z hudby ve smyslu definitivního přerušení vztahů nebo tvůrčího konfliktu. Rozhodl se ale dát přednost profesní dráze mimo pódium.

Přešel do podnikání a technologií. Působil mimo jiné jako obchodní ředitel společnosti Syntea software group, kde mohl využít matematické vzdělání, analytické myšlení i schopnost pohybovat se v novém porevolučním podnikatelském prostředí.

Pro kapelu to samozřejmě byla změna. Zakládající kytarista už nestál na pódiu, ale jeho hudba v Jablkoni zůstávala.

Když Bellmann v roce 2012 zemřel, Michal Němec připomněl, že byl autorem nebo spoluautorem velké části repertoáru a zásadně ovlivnil hudební směr kapely. „Jeho svérázné muzikantství se projevuje na všech albech, které kdy skupina Jablkoň natočila,“ uvedl tehdy.

Takové hodnocení je důležité. Bellmann nebyl bývalý člen, na kterého se jen vzpomíná na archivních fotografiích. Zůstával tvůrčí součástí příběhu Jablkoně i po odchodu.

Podle vzpomínek Michala Němce měl Bellmann zvláštní respekt k obyčejné písni. Experimentální tvar, zvláštní rytmus nebo komplikovaná kompozice mu nevadily. Zato jednoduchá, otevřená písnička v něm budila obavu.

Považoval ji za „královský žánr“, do kterého se člověk nemá pouštět jen proto, že umí hrát. Paradoxně právě tohle rozpětí je pro jeho tvorbu výmluvné. Nebál se složitosti, ale bral vážně i prostotu.

Jablkoň se po jeho odchodu posunula k písničkovější poloze a v roce 1997 vydala album Písničky. Bellmann už nebyl koncertním členem, jeho autorská stopa se ale v repertoáru dál objevovala.

Po jeho smrti vyšlo album Sentimentální Němec z roku 2013, které bylo Bellmannovi věnováno. Obsahovalo i dvě skladby, na nichž se podílel. Vedle hotových písní navíc zůstaly hodiny jeho nahrávek: motivy, improvizace a hudební nápady, které čekaly na další zpracování.

Dne 13. července 2012 Ingo Bellmann v Praze náhle zemřel. Bylo mu 62 let. Smrt ho zastihla při nohejbale, sportu, kterému se věnoval ve volném čase. Michal Němec tehdy řekl, že Bellmann dělal všechno naplno a sport pro něj nebyl jen příležitostná zábava.

„Vždy byl zvyklý dělat všechno s plným nasazením, na nejvyšší obrátky. K jeho bohatě naplněnému životu neodmyslitelně patřil i sport a právě při sportování se jeho život definitivně zastavil,“ uvedl Němec.

Podle jeho slov byl Bellmann v dobré kondici a smrt přišla bez varování. Pro kapelu i posluchače to byla tvrdá zpráva.

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-zakladajici-clen-jablkone-ingo-bellmann-160643

https://www.denik.cz/ostatni_kultura/zemrel-clen-skupiny-jablkon-ingo-bellmann-20120716-n14t.html

https://www.idnes.cz/kultura/hudba/zemrel-zakladajici-clen-skupiny-jablkon-ingo-bellmann.A120716_122922_hudba_ptk

https://www.ireport.cz/clanky/news/15134-zemrel-zakladajici-clen-jablkone-ingo-bellmann

https://www.hisvoice.cz/se-saxofonem-na-barikady-ale-radostne/

https://www.indies.eu/label/umelci/