„Stíny na schodech“: Mrazivý odkaz atomového výbuchu v Hirošimě

V pondělí 6. srpna 1945, přesně v 8:15 ráno, se nad japonským městem Hirošima rozzářil oslnivý záblesk. Během zlomku vteřiny se zrodil ohnivý výbuch s teplotou srovnatelnou s povrchem Slunce. V jediné chvíli zmizely desítky tisíc životů a zbyla po nich jen spoušť. Zkáza byla tak ohromná, že i na dnešní dobu působí téměř nepochopitelně.

Mezi děsivé pozůstatky atomového úderu se řadí i proslulé „lidské stíny“, které se vryly do kamenných schodů, zdí nebo chodníků. Jedna z nejslavnějších ukázek tohoto fenoménu je „Stín na schodech“ – silueta, která dodnes budí hrůzu i tichou úctu k obětem. Jak se takové otisky vlastně vytvořily a proč mají i po mnoha desetiletích tak mrazivou výpovědní hodnotu?

Na jaře a v létě 1945 se americké vedení (v čele s prezidentem Harrym Trumanem) potýkalo s rozhodnutím, jak vynutit kapitulaci Japonska. Boje v Tichomoří byly extrémně krvavé, jak ukázaly bitvy o Iwódžimu či Okinawu. Řada odhadů tvrdila, že invaze na hlavní japonské ostrovy by stála statisíce až milion obětí.

Hirošima byla vybrána coby cíl proto, že se jednalo o důležité strategické a průmyslové město s přístavem, dopravními uzly a přibližně 350 000 obyvateli. Navíc do té doby Hirošima neutrpěla takřka žádné systematické bombardování, takže tamní stavby stály vesměs neporušené. Pro americké vojenské plánovače to znamenalo, že účinek atomové pumy půjde přesně vyhodnotit.

„Atomová bomba je zdánlivě strašlivý, avšak možná nutný prostředek, jak ukončit válku. Mám obavy, ale i povinnost tento krok zvážit.“ - Harry S. Truman

V onen osudný den vzlétl z ostrova Tinian americký bombardér Enola Gay, pojmenovaný podle matky pilota Paula Tibbettse. Jeho posádka měla za úkol svrhnout první bojově použitou jadernou bombu s krycím názvem „Little Boy“ nad Hirošimou. Na palubě byly i měřicí přístroje a fotografické aparáty, aby armáda mohla vyhodnotit účinky.

Krátce po osmé hodině ranní letoun shodil bombu z výšky necelých deseti kilometrů. Zhruba 43 sekund poté došlo k detonaci ve výšce 600 metrů nad centrem města. Záblesk byl tak oslnivý, že svědci vzdálení i několik kilometrů padali k zemi se zavřenýma očima. Následovala ničivá tlaková vlna a ohnivé peklo, v němž teplota přesahovala několik tisíc stupňů Celsia.

„Najednou bylo světlo jasnější než polední slunce. Okno se rozbilo a já se ocitl mezi troskami. Lidé kolem mě měli popálené tváře a kůži jim visela v cárech.“ - Shuntaro Hida, přeživší lékař

Podle odhadů zemřelo přímo 6. srpna na místě přes 70 tisíc osob, do konce roku 1945 číslo vzrostlo nad 100 tisíc. Mnohé další oběti přibyly v následujících letech kvůli radiačním nemocem.

„Little Boy“ byla nálož vážící zhruba 4 tuny a s ekvivalentem asi 15 kilotun TNT. V jádru využívala štěpení obohaceného uranu-235. V okamžiku štěpné reakce se uvolnilo gigantické množství energie, která se projevila jako intense světelné a tepelné záření. Tato záplava žáru se šířila rychlostí vyšší než zvuk a dokázala během zlomku vteřiny vypálit obrysy všeho, co se ocitlo v její přímé viditelné linii.

Výbuch měl několik zón – v úplném centru (do 500 m) byl všechen život prakticky vyhlazen. Těsně za hranicí epicentra lidé a předměty fungovali jako dočasná „stínítka“: pohltili část záření, a tudíž za sebou nechali kontrastní otisk na zdech či podlahách.

„Stali jsme se ničiteli světů… Tahle zbraň dokáže během jediného okamžiku přivodit zkázu, o níž jsme si ani nedovedli představit.“ - Oppenheimer, otec atomové pumy

Krátký, avšak extrémně intenzivní tepelný impulz vyšel z místa exploze a šířil se všemi směry. Cokoli, co se nacházelo v „přímé viditelnosti“ k epicentru, bylo vystaveno obrovskému žáru. Materiál – například kamen, beton či kov – na povrchu doznal barevné změny v důsledku tepelné degradace. Pokud ale stál někdo či něco přímo před tímto povrchem, vytvořil překážku a část povrchu „zastínil“. Vznikla tak oblast, která zůstala v původní barvě, zatímco okolí bylo „opálené“ do tmavšího či světlejšího odstínu.

U lidského těla to znamenalo, že organická tkáň sice pohltila část smrtící energie, ale za tu krátkou dobu před úplným zničením nebo smetením zachránila to místo povrchu od přímého zásahu. Když pak tělo uhořelo či bylo odmrštěno, v kameni zůstal „stín“ – obrys, často poněkud neostrý, ale zřetelně vymezující pozici, v níž osoba stála či seděla ve chvíli výbuchu.

Mezi nejikoničtější a také nejvíce diskutované příklady tohoto jevu patří „Stín na schodech“ (Stairway Shadow). Nacházel se na kamenném schodišti budovy (někdy označované jako budova banky nebo správní budovy). Údajně tam kdosi seděl, snad kuřák na přestávce, nebo jen člověk odpočívající. Po výbuchu se jeho tělo stalo doslova clonou před intenzivním žárem. Když pak zmizelo ve víru ohně, zůstal na kameni tmavší obrys lidské postavy vsedě.

„Na schodišti jsme nalezli podivný temný tvar, kopírující lidský trup a hlavu. Okolo byl kámen zcela vypálen, ale v místech, kde seděla osoba, se zachoval původní povrch. Mrazivý důkaz okamžiku zkázy.“

Tento „Stín na schodech“ se stal předmětem mnoha debat. Někteří zpochybňovali, zda šlo opravdu o lidský obrys, jiní se domnívali, že to byla jen silueta předmětu. Důkazy však naznačují, že skutečně odpovídá velikosti sedícího člověka. Také existují svědectví místních obyvatel, kteří tvrdili, že na těchto schodech často někdo postával v době před výbuchem.

Lidé, kteří přežili (tzv. hibakuša), líčili Hirošimu po výbuchu jako „město duchů“. Plameny stravovaly celé čtvrti, zranění bloudili ulicemi s potrhanou kůží, popáleniny byly často tak hluboké, že obětem nebylo pomoci. Chyběla voda i první pomoc, takže mnoho lidí hledalo útočiště u řeky Motoyasu, kde skončili v mělké vodě a zemřeli.

„Viděla jsem lidi bez vlasů, s ohořelou kůží jako hadry. Někteří tiše seděli na zemi, neschopní ničeho. Okolo nás přebíhali ještě hořící muži. Ve vzduchu byl kyselý zápach a kouř.“ - Jumiko Ishii

O „lidských stínech“ se začalo mluvit relativně brzy. Přeživší si pamatovali, že v určitých úhlech spatřili na stěnách nebo chodnících zvláštní tmavé obrysy, které budily dojem, že někdo tam byl a najednou prostě zmizel.

Krátce po kapitulaci Japonska (15. srpna 1945) vstoupila americká okupační správa do země. V Hirošimě a později v Nagasaki probíhaly průzkumy a dokumentace následků výbuchu. Japonští fotografové i reportéři se snažili zachytit hrůzu, avšak materiál byl mnohdy zkonfiskován či cenzurován americkými úřady.

Teprve po skončení okupační cenzury (kolem roku 1952) se veřejnost mohla dozvědět více o reálných detailech zkázy a spatřit takové snímky, jako je onen „Stín na schodech“.

„Když jsme přišli do Hirošimy, zbylo jen málo stojících budov. Místní nás upozorňovali na ‚lidské stíny‘ vypálené na stěny. Bylo to neuvěřitelné – a přitom skutečné. Dodnes se toho obrazu nedokážu zbavit.“

Dnes je Hirošima moderní, živé město. Avšak v jejím srdci se nachází Hiroshima Peace Memorial Park a Mírové muzeum. Tam jsou vystaveny předměty nalezené v troskách: roztavené láhve, ohořelé školní brašny, popálené hodinky zastavené v čase 8:15. Součástí expozic jsou i fotografie a panely vysvětlující, jak se vytvořily legendární lidské stíny.

Oficiální poselství muzea:

„Ať už jsou tyto siluety symbolem okamžiku smrti, nebo varováním pro všechny, nesou silné poselství. Apelují na vědomí, že nukleární válka nesmí mít v budoucnu místo.“

Každý rok 6. srpna se koná v Hirošimě Památný den míru, kdy se lidé z celého světa scházejí, aby uctili památku obětí a vyslovili přání, aby se tragédie 1945 nikdy neopakovala. Lidé kladou květiny k památníku a pouští na vodu svítilny.

„Můj otec se ztratil beze stopy. Když jsem viděl stín na zdi, napadlo mě, že takhle mohl skončit i on. Jeden blesk a v kameni navždy zůstane jeho poslední gesto.“

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Atomic_bombings_of_Hiroshima_and_Nagasaki

https://www.britannica.com/event/atomic-bombings-of-Hiroshima-and-Nagasaki

https://www.icanw.org/hiroshima_and_nagasaki_bombings

https://www.iwm.org.uk/history/the-atomic-bombs-that-ended-the-second-world-war

https://www.livescience.com/nuclear-bomb-wwii-shadows.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Human_Shadow_Etched_in_Stone

https://www.iflscience.com/what-are-the-shadows-left-behind-at-hiroshima-71945

https://allthatsinteresting.com/hiroshima-shadows