Volodymyr Zelenskyj se z komika stal prezidentem. Bude jednou respektován stejně jako Churchill?

„Všichni jsme tady, bráníme naši nezávislost, naši zemi. A tak to i zůstane. Sláva mužům a ženám, kteří nás brání. Sláva Ukrajině. Sláva hrdinům,“ pronáší prezident Volodymyr Zelenskyj do kamery. Scéna jako z akčního filmu je skutečná – a symbolická.

Svět dosud znal Zelenského hlavně jako komika a herce, ale v největším válečném konfliktu v Evropě od druhé světové války se z něj stal hrdina a vůdce, který odmítá opustit svou zemi navzdory smrtelnému nebezpečí.

Jak se muž od showbyznysu vypracoval v lídra bojujícího o přežití svého národa? Následující příběh mapuje neobyčejnou cestu Volodymyra Zelenského – od dětství v sovětském městě přes hvězdnou slávu na obrazovce až na nejvyšší politický post a do čela země zmítané válkou.

Volodymyr Oleksandrovyč Zelenskyj se narodil 25. ledna 1978 v průmyslovém městě Kryvyj Rih na jihovýchodě Ukrajiny (tehdy v Sovětském svazu). Pocházel z rusky mluvící židovské rodiny – otec Oleksandr byl profesorem kybernetiky a matka Rimma inženýrkou.

Když byl Volodymyr malý, rodina se na čtyři roky odstěhovala za otcovou prací do mongolského města Erdenet, než se vrátila zpět do Kryvého Rihu. V domácím prostředí tak slyšel převážně ruštinu, ale později se naučil plynně také ukrajinsky a dokonce anglicky.

Zelenskyj vystudoval právo na pobočce Kyjevské národní ekonomické univerzity ve svém rodném městě a roku 2000 získal právnický titul. Advokátem se však nikdy nestal – ještě během studií ho totiž naplno pohltilo jeviště a svět zábavy.

Jako teenager propadl Zelenskyj kouzlu improvizační komedie. V sedmnácti letech poprvé vystoupil v populární televizní soutěži KVN (Klub veselých a vynalézavých), kde se brzy zařadil mezi opory svého týmu. Roku 1997 v této soutěži dokonce zvítězil a vzápětí založil vlastní kabaretní soubor Kvartal 95.

S tímto týmem v letech 1998–2003 úspěšně účinkoval ve finálových kolech KVN a objížděl humoristické festivaly po celém postsovětském světě. Tím odstartovala jeho dráha profesionálního baviče.

Na počátku 21. století už Zelenskyj patřil mezi známé tváře ukrajinské televize. Studio Kvartal 95 začalo produkovat zábavné pořady pro celostátní stanice a Zelenskyj v nich exceloval jako herec, moderátor i bavič.

V roce 2006 se stal vítězem první řady ukrajinské verze taneční soutěže StarDance (Tanec s hvězdami) – svým pohybovým talentem tehdy překvapil celý národ. Následovaly hlavní role v populárních filmech, převážně romantických komediích, včetně rusko-ukrajinských produkcí jako Láska ve velkém městě (2009) či Rževskij proti Napoleonovi (2012). Svůj hlas dokonce propůjčil medvídkovi Paddingtonovi v animovaných filmech pro děti – i tím si získal sympatie široké veřejnosti.

Zlom v Zelenského kariéře však přišel v roce 2015. Tehdy studio Kvartal 95 vytvořilo politickou satiru – seriál Sluha národa, v němž si Zelenskyj zahrál obyčejného středoškolského učitele Vasyla Holoborodka, který se shodou okolností a vůlí lidu stane prezidentem země. Seriál se stal fenoménem.

Miliony diváků si oblíbily poctivého a vtipného „prezidenta z lidu“, kterému Zelenskyj propůjčil svou tvář i charakteristický humor. Netušil, jak prorockým se tenhle námět ukáže. V březnu 2018 byla oficiálně zaregistrována nová politická strana pojmenovaná právě Sluha národa – první náznak, že televizní fikce by se mohla přenést do reality. Koncem roku 2018 pak Zelenskyj začal vážně zvažovat prezidentskou kandidaturu a život náhle začal napodobovat uměleckou fikci.

Ještě pár let předtím zněla představa Zelenského v politice jako dobrý vtip. Vše se změnilo na Silvestra 2018, kdy Volodymyr Zelenskyj v přímém televizním přenosu nečekaně oznámil svou kandidaturu na prezidenta. Mnozí Ukrajinci tomu zpočátku nemohli uvěřit – byl to geniální marketingový tah, nebo vážně míněný krok?

Rychle však převládl optimismus. Veřejnost byla po pěti letech vlády Petra Porošenka unavená všudypřítomnou korupcí a pomalými reformami. Známá tvář oblíbeného komika v ní vzbuzovala naději na změnu. Zelenskyj se profiloval jako antisystémový kandidát, který sliboval „vymést“ z politiky zkorumpované šíbry.

Hlásil se sice k prozápadnímu kurzu a podpoře členství Ukrajiny v EU i NATO, ale citlivé záležitosti jako případné mírové dohody s Ruskem či samotný vstup do NATO chtěl řešit referendem, aby o nich rozhodl přímo lid. Jeho nevšední kampaň probíhala hlavně na sociálních sítích a vyhýbala se tradičním mítinkům; oslovovala zejména mladé voliče, kteří ocenili jeho neformální styl.

Ze zpočátku skepticky vnímaného outsidera se záhy stal favorit voleb. Už v prvním kole prezidentské volby v březnu 2019 Zelenskyj jasně porazil ostatních 38 kandidátů a získal nejvíce hlasů. Postoupil tak do druhého kola spolu s úřadujícím prezidentem Porošenkem. Ve finále 21. dubna 2019 pak Zelenskyj dosáhl drtivého vítězství – získal přes 73 % hlasů, zatímco Porošenko jen 24 %. Ukrajina si zvolila za hlavu státu politického nováčka, zato však populárního baviče s obřím mandátem od veřejnosti.

Volodymyr Zelenskyj se ujal prezidentského úřadu v květnu 2019 a hned zkraje ukázal, že to s „restartem“ poměrů myslí vážně. Trval na uspíšení své inaugurace a krátce po ní využil své drtivé podpory k rozpuštění parlamentu. Tím si vynutil předčasné volby do Nejvyšší rady, v nichž jeho nová strana Sluha národa získala v létě 2019 nadpoloviční většinu. Zelenskyj tak jako první ukrajinský prezident nemusel vládnout v koalici – soustředil do svých rukou značnou moc, ale také zodpovědnost za slíbené změny.

Jedním z hlavních slibů Zelenského byla snaha o ukončení války na Donbase, která trvala od roku 2014. Ve svém inauguračním projevu vyzval k uzavření míru a naznačil ochotu jednat s Moskvou. V prosinci 2019 se v Paříži poprvé setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem – za zprostředkování Německa a Francie obnovil tzv. normandský formát jednání.

Výsledkem byla dohoda o výměně válečných zajatců a několik pokusů o příměří na východní frontě. Skutečný mír však dosažen nebyl; navzdory drobným úspěchům (např. návrat zajatců) se střelba v zákopech Donbasu nikdy zcela nezastavila. Zelenskyj ale alespoň ukázal ochotu hledat diplomatické řešení.

Na domácí scéně se nový prezident pustil do ambiciózních reforem. Slíbil vymýtit korupci a omezit vliv oligarchů na ekonomiku i média. Částečně se mu dařilo – posílil digitalizaci státní správy, vyměnil některé zkompromitované činitele a v roce 2021 prosadil tzv. protioligarchický zákon, který definoval, kdo je „oligarcha“, a stanovil omezení pro tyto magnáty.

Jenže zavedené pořádky se měnily pomalu. Sám Zelenskyj čelil kritice, že si do vysokých postů přivedl několik přátel bez dostatečných zkušeností. Koncem roku 2021 byla proti bývalému prezidentu Porošenkovi dokonce vznesena obvinění z vlastizrady kvůli obchodům s donbaskými separatisty – což Porošenko označil za politicky motivovanou vendetu. Tyto kontroverze, spolu s přetrvávající korupcí v justici i státních podnicích, srážely Zelenského popularitu.

Na podzim 2021 navíc ukrajinské tajné služby varovaly před chystaným převratem podporovaným z Ruska. Atmosféra houstla a zdálo se, že naděje vkládané do nové tváře z lidí se nenaplnily. Za necelé tři roky v úřadu klesla Zelenského obliba v průzkumech na velmi nízké hodnoty a někteří komentátoři už začínali psát jeho politický nekrolog. Jenže pak do osudu Ukrajiny zasáhly události, které převrátily vše naruby – a z Volodymyra Zelenského učinily vůdce, jakého země dosud nepoznala.

Dne 24. února 2022 brzy nad ránem ohlásil ruský prezident Putin „speciální vojenskou operaci“ s cílem „denacifikace“ Ukrajiny. Krátce nato začaly ruské rakety a tanky masivně útočit na ukrajinská města. Zelenskyj, který do poslední chvíle apeloval na zachování klidu, se rázem ocitl v roli vrchního velitele země ve válce.

Okamžitě vyhlásil válečný stav a mobilizaci. Věděl, že jde po něm – sám řekl: „Jsem pro Rusko terčem číslo jedna, moje rodina pak číslem dva“. Navzdory hrozbě smrti se rozhodl zůstat v Kyjevě a spolu se svým lidem čelit invazi. Spojené státy mu nabídly evakuaci do bezpečí, ale on nabídku odmítl se slovy: „Boj začíná. Potřebuji munici, ne odvoz.“

Tímto odvážným postojem dal jasně najevo, že se nepodvolí ruskému nátlaku. (Mimochodem, cynismus Putinova zdůvodnění „denacifikací“ nešlo přehlédnout – Zelenskyj sám je židovského původu a jeho pradědeček i další příbuzní byli povražděni nacisty za holokaustu.)

Od prvních hodin války komunikoval Zelenskyj s veřejností naléhavě a často. Prakticky každý den pronášel k národu projevy, mnohdy formou improvizovaných videí na sociálních sítích. Objevoval se v nich neoholený, ve vojenském tričku, s unavenou tváří – ale s pevností v hlase. Už 25. února, pouhý den po začátku invaze, vyšel v centru Kyjeva před kamery spolu s nejbližšími spolupracovníky, aby popřel fámy o svém útěku.

„Pořád jsme tady,“ vzkázal a ujistil občany, že vláda dál funguje a vede obranu země. Tyto záběry prezidenta bok po boku s premiérem a dalšími představiteli na ulici, zatímco ruské jednotky se blížily k metropoli, se staly jedním ze symbolů ukrajinského odporu.

Zelenskyj v tuto kritickou chvíli dokonale zúročil své předchozí zkušenosti z médií – byl zvyklý mluvit k lidem a vystupovat před kamerou, což se ukázalo jako zásadní výhoda pro vedení země v krizi. Jeho přítomnost a odhodlání dodávaly milionům Ukrajinců odvahu nepoddat se strachu.

Zelenského neohrožený postoj nezůstal bez odezvy ani za hranicemi. Naopak, v průběhu prvních týdnů války si získal respekt a obdiv takřka celého světa. Z televizních obrazovek a sociálních sítí se prezident v khaki mikině stal globálním symbolem boje za svobodu. Mnohá média jej přirovnávala k Winstonu Churchillovi.

Když 8. března 2022 vůbec jako první cizí státník promluvil prostřednictvím videa k plnému sálu britské Dolní sněmovny, parafrázoval Churchillova historická slova: „Budeme bojovat až do konce, na moři, ve vzduchu, budeme pokračovat v boji za naši zemi, stůj co stůj.“

Britští poslanci mu aplaudovali vestoje. Podobně dojemné projevy pronesl Zelenskyj v následujících týdnech k mnoha parlamentům světa – od amerického Kongresu a kanadského parlamentu přes německý Bundestag až po českou Poslaneckou sněmovnu.

Vždy dokázal najít slova rezonující s historickou zkušeností daného národa, čímž si získal jejich srdce i další podporu pro Ukrajinu. Jeho apel „Zavřete nebe nad Ukrajinou!“ (výzva k bezletové zóně) či prosby o těžké zbraně nezůstaly oslyšeny – západní státy začaly postupně dodávat moderní výzbroj a uvalily na Rusko bezprecedentní sankce. Jejich efekt však byl spíše pozvolný.

Neúnavný byl Zelenskyj i v zákulisní diplomacii. Denně telefonoval s představiteli spojeneckých vlád, koordinoval s nimi další postup a doslova je přemlouval k silnější pomoci Ukrajině. Už v první měsíc války za ním do obleženého Kyjeva osobně dorazili někteří odvážní státníci – například premiéři Polska, Česka a Slovinska 15. března 2022 podnikli tajnou cestu vlakem do Kyjeva, aby ukázali svou podporu.

Toto setkání uprostřed války mnozí označili za historické a za důkaz, že Zelenskyj kolem sebe dokázal sjednotit mezinárodní společenství. On sám opustil zemi poprvé až koncem roku 2022, kdy odcestoval do Washingtonu poděkovat USA za pomoc a osobně promluvit v Kongresu. Tam jej přivítali jako hrdinu. Magazín Time jej záhy vyhlásil Osobností roku 2022 jakožto symbol nezdolného ducha Ukrajiny. „Zelenskyj vyburcoval svět způsobem, jaký jsme neviděli už desítky let,“ napsal Time a ocenil jeho „osudové rozhodnutí“ zůstat v Kyjevě i pod palbou.

Zelenskyj zároveň nezapomínal ani na vlastní vojáky a občany. I během nejtužších bojů se vydával přímo na frontové linie, aby zblízka podpořil obránce země. Navštívil jednotky bránící kriticky ohrožená města, například Bachmut, a do právě osvobozených oblastí (Buča, Irpiň, Cherson aj.) často přijížděl jako jeden z prvních představitelů státu. Vojákům osobně předával vyznamenání a děkoval jim za jejich odvahu.

U padlých hrdinů se skláněl s pietou. Když se setkával s obyčejnými lidmi, které zasáhly hrůzy války, naslouchal jejich bolestným příběhům a snažil se je povzbudit. V první linii se tak z prezidenta stal i lidský opatrovník – někdo, kdo s národem trpí a zároveň mu dodává sílu jít dál. Jeho každodenní večerní proslovy kombinovaly neústupnost s upřímným soucitem.

Když hovořil o obětech mezi civilisty či o městech srovnaných se zemí, bylo cítit jeho hluboký zármutek, přesto nikdy neztratil odhodlání. Opakovaně ujišťoval své spoluobčany, že Ukrajina povstane z trosek: „Všechny domy znovu postavíme, všechna města osvobodíme a společně překonáme toto temné období.“ Na závěr svých projevů pak zpravidla provolával: „Sláva Ukrajině!“ – na což mu miliony lidí u televizí odpovídaly: „Hrdinům sláva!“. Takto stmeloval národ, aby vytrval.

Příběh Volodymyra Zelenského vygradoval od komediálních začátků až k válečnému lídrovi. Muž, který původně rozdával smích na televizní obrazovce, se v nejtěžší chvíli proměnil ve státníka rozdávajícího naději.

Zdroje:

https://www.ebsco.com/research-starters/biography/volodymyr-zelensky

https://en.wikipedia.org/wiki/Volodymyr_Zelenskyy

https://www.bbc.com/news/world-europe-59667938

https://www.britannica.com/biography/Volodymyr-Zelensky

https://openpress.digital.conncoll.edu/beingukraine/chapter/chapter-6/

https://time.com/6551657/6551657/

https://www.business-standard.com/about/who-is-volodymyr-zelensky