Článek
Vladimír Marek se narodil 6. srpna 1951 v Praze. Vyrůstal na Starém Městě, v prostředí, kde měl k divadlu blízko už jako dítě. Od jedenácti let chodil do pražské Říše loutek a o dva roky později už věděl, že chce loutkám zasvětit život.
Cesta k herectví nebyla úplně přímočará. Chvíli se učil knihkupcem, nakonec se ale dostal na DAMU, kde vystudoval loutkoherectví. První zkušenosti sbíral ve Středočeském loutkovém divadle v Kladně. Brzy se ukázalo, že jeho energie, hlas i výraz nejsou jen pro dětské publikum.
V roce 1973 nastoupil do královéhradeckého Divadla Drak, jedné z nejvýraznějších loutkových scén v zemi. Zůstal tam osmnáct let. Právě v Draku se formoval jako herec, který dokázal být groteskní, temný i překvapivě něžný. Loutkářské divadlo ho naučilo pracovat s detailem, rytmem a pohybem, ale také s tím, že postava může žít, i když její tvář není vidět.
V roce 1991 ho do Divadla Na zábradlí pozval režisér Jan Grossman. Pro Marka to byla zásadní změna. Z loutkářské scény se dostal do divadla, které mělo pověst svobodného, ostrého a intelektuálně náročného prostoru.
Po Grossmanově smrti v roce 1993 spolupracoval s Petrem Léblem. Zůstal v souboru až do roku 1999 a vytvořil tu řadu výrazných rolí. Jeho poslední velkou postavou na Zábradlí byl Pan Loyal v inscenaci Tartuffe Games, která měla premiéru v roce 2009.
Neztratil se ani později. V roce 2012 vznikl projekt Kabaret Kafka aneb Kafkárium, který se následující rok uváděl v Praze. Podílel se také na inscenaci Salome, jejíž podobu výrazně ovlivnil vlastním nápadem a prací s texty Oscara Wildea.
Jeho profesní život však přerušila těžká nehoda. Den před premiérou Večera tříkrálového upadl, vykloubil si rameno a utrpěl vážné poškození nervového svazku. Levá ruka mu zůstala ochrnutá a deformovaná. Herectví, které pro něj znamenalo pohyb, kontakt a živou energii, musel postupně opustit.
Přepadení, které nebylo skutečné
Širší veřejnost Vladimíra Marka poznala především díky televizní inscenaci Taneční zábava z roku 1990. Nebylo to skutečné živé vysílání, ale inscenace byla natočena tak, aby jeho iluzi vytvořila. Po úvodu, který působil jako běžný televizní program, vstoupil do studia muž se zbraní. Vladimír Marek v roli útočníka držel moderátorku Marii Tomsovou jako rukojmí. Zmatek, napětí a nejistota byly součástí promyšlené televizní hry.
Diváci ale uvěřili. Později se na obrazovce objevilo upozornění, že jde o fikci, přesto do televize volaly stovky lidí. Někteří se podle dobových vzpomínek vydali přímo k budově televize. Dokonce i herci a lidé z branže měli chvíli pochybnosti, jestli nejde o skutečné drama.
Marek v té chvíli ukázal, jak silně dokáže působit. Nebyl prvoplánovým filmovým padouchem. Dokázal vytvořit člověka, který působí nevyzpytatelně, nebezpečně a zároveň podivně obyčejně. Právě proto mu diváci uvěřili.
Později dostával často role mužů na hraně zákona. Objevil se například ve filmech Perníková věž a Fontána pre Zuzanu 2, hrál ve snímcích Svatba upírů, Pevnost či Hranaři a objevoval se i v televizních seriálech jako Cukrárna, Atentát, Rapl nebo Bohéma.
Vedle filmu a televize měl výrazné místo i v muzikálech. Účinkoval v Johance z Arku, Excaliburu i Cabaretu. Publikum ho znalo také jako Kvasku z muzikálu Krysař.
V roce 2001 se objevil jako královna Alžběta v Richardovi III. v pražském Globe na Výstavišti. Nebyl to londýnský Globe, jak se někdy chybně uvádí, ale pražský projekt režiséra Vladimíra Morávka. Marek v něm znovu ukázal, jak dobře umí spojit nadsázku, temnotu i hereckou odvahu.
Partner, o kterého pečoval
Vladimír Marek se nikdy netajil tím, že je gay. Ještě v osmdesátých letech ale žil dva roky s herečkou Bárou Štěpánovou. Později prožil důležitý vztah s Jiřím Horským, který onemocněl AIDS. Marek o partnera pečoval až do jeho smrti. Byla to zkušenost, která ho hluboce poznamenala. V době, kdy byla diagnóza HIV a AIDS stále obestřena strachem, stigmatem a mlčením, znamenala podobná péče obrovskou psychickou i fyzickou zátěž.
Sám později otevřeně mluvil o těžších obdobích svého života, o alkoholu, nejistotě i hledání rovnováhy. Nehrál si na člověka, který má všechno pod kontrolou. Právě naopak, jeho život byl často prudký, chaotický a plný extrémů. Jak o něm po jeho smrti zaznělo: „Svůj život, profesní i osobní, jsi žil divoce a plně.“
Po ochrnutí ruky Marek jen zřídka vycházel z bytu. Zdravotní omezení ho postupně izolovalo od světa, ve kterém se celý život pohyboval naplno, mezi lidmi, v divadlech a na jevištích. Když se přestal ozývat, začal se o něj bát jeho přítel, operní pěvec Radek Krejčí. Kontaktoval nemocnice, známé i sousedy. Nakonec museli byt otevřít hasiči. Vladimír Marek už byl mrtvý. Zemřel 29. července 2021 ve věku devětašedesáti let, po dlouhé nemoci.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrel-herec-vladimir-marek-devatenact-let-pusobil-v-divadle-na-zabradli-32808
https://draktheatre.cz/katalog/vladimir-marek/
https://www.divadlo.cz/clanky/zemrel-herec-vladimir-marek-bylo-mu-69-let/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1043065140-richard-iii/20136219503/
https://www.extra.cz/vladimir-marek-by-slavil-70-smutny-vztah-se-synem-ma-dohru-na-hercove-parte-982c5
https://zeny.iprima.cz/celebrity/zemrel-vladimir-marek-vzpominky-kolegu
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/686192/zahadna-smrt-herce-vladimira-marka-69-policie-rekla-jak-ho-nasli.html
