Strýc Václava Havla v osidlech protektorátu: byl Miloš Havel zrádcem, nebo naopak pomáhal národu?

Mladý Miloš Havel vyrůstá na počátku 20. století v pražské rodině zámožného stavitele Václava Havla. Jeho otec právě buduje slavný Palác Lucerna – původně měl hostit malou scénu Národního divadla, nakonec v něm však roku 1909 otevírá luxusní kino. Už jako chlapce Miloše fascinují „pohyblivé obrázky“ – ve filmové promítačce a temném sále nachází svou životní vášeň.

Havlovi během první světové války provozují pět biografů; otec proto přebírá fond krachující společnosti Kinofa a roku 1912 zakládá rodinnou produkční firmu Lucernafilm. Ví, že jeho mladší syn je schopný a podnikavý, a tak v roce 1917 sedmnáctiletého Miloše jmenuje ředitelem Bio Lucerna – nejmodernějšího kinosálu v Praze.

Mladík záhy dokazuje talent. Po vzniku samostatného Československa využívá hlad veřejnosti po zábavě a do Lucerny vozí prvorepublikovým divákům exotiku Divokého západu. V Lucerně mají premiéry populární americké kovbojky a pražské publikum šílí, objevuje se silná trampská komunita.

„Byl to šťastný tah a pro Bio Lucerna velký úspěch.“ Tak vzpomínal Milošův starší bratr Václav M. Havel.

Před promítacím sálem Lucerny se brzy tvoří zástupy a společenská smetánka se předbíhá, kdo bude mít v honosném kině premiéru svého snímku. Lucerna se stává pojmem – vstupenka stojí víc než do jiných kin, ale pro mnohé diváky „stojí za to posadit se na viditelné místo i za cenu zkresleného obrazu“.

Miloš Havel rozumí trendům. Když se koncem 20. let objeví průlomová technologie zvuku, soupeří s konkurentem Osvaldem Kosekem o uvedení prvního zvukového filmu v Praze. Vyhraje: 13. srpna 1929 se v Lucerně promítá americký muzikál Loď komediantů – první film se zvukovým doprovodem, jaký kdy čeští diváci slyšeli.

Tentýž rok slaví rodina Havel další úspěch: společnost A-B (založená Milošem sloučením American Film Company a Biografia) koprodukuje jeden z prvních českých zvukových filmů C. a k. polní maršálek s komikem Vlastou Burianem. Havlovy filmové podniky ovládají trh a Miloš, sotva třicetiletý, stojí v čele impéria, které má v československé kinematografii téměř monopolní postavení.

Na sklonku 20. let se Milošova fantazie upírá k odvážnému cíli: chce dát Praze filmové ateliéry světové úrovně, jaké zná Hollywood nebo Berlín. Jeho starší bratr Václav buduje podle vzoru kalifornských čtvrtí rezidenční komplex na skalnatém kopci jménem Barrandov na okraji Prahy.

Miloš prosadí, aby součástí projektu byly moderní filmové ateliéry jako „továrna na sny“. Slavnostní výkop probíhá na jaře 1931. Za pouhé dva roky vyrůstají dva rozlehlé studijní pavilony. Náklady se vyšplhají na astronomických sedmnáct milionů korun, ale výsledek bere dech: Barrandovské ateliéry jsou nejmodernější v Evropě a dokážou pojmout výrobu až 80 filmů ročně.

Barrandov se okamžitě stává Mekkou filmařů i mondénní společenskou senzací. Večerní róby a smokinky zaplňují terasy Barrandovské restaurace s výhledem na Vltavu; v den slavnostního otevření teras v říjnu 1929 proudí areálem padesát tisíc zvědavců. Celebritami se to tu jen hemží a některé hvězdy zde po bujarých nocích rovnou přespávají – komik Vlasta Burian, elegantní Oldřich Nový či půvabná Adina Mandlová.

Barrandovské ateliéry se brzy stávají továrnou na kasovní trháky. Pod Havlovým vedením vznikají filmové legendy 30. let – komedie i melodramata, která dodnes patří do zlatého fondu českého filmu.

Mladý producent si užívá bohémského života na vrcholu: ve své funkcionalistické vile na Barrandově pořádá pro vybranou společnost proslulé večírky. Šampaňské teče proudem, gramofony hrají taneční jazz a slavné herečky se až do rána vznášejí parketem.

„Byl džentlmen každým coulem, který se uměl bavit a uměl žít v úžasném stylu – jako málokterý Čech. A myslím, že právě proto, že o tolik přerostl naše malé poměry, vzbuzoval závist,“ říkávala o něm Adina Mandlová.

Havel však nezapomíná ani na obchodní stránku věci – navazuje přátelské styky se zástupci Říšské filmové komory a německého ministerstva propagandy. Tyto kontakty mu zajišťují zisky, ale brzy také přitahují pozornost kritiků. Roku 1934 se v českém tisku objevuje tvrdá výtka, že se společnost A-B „příliš orientuje na Němce“. Miloš Havel zatím zůstává suverénem filmové branže – prvním českým filmovým magnátem, jak se mu začíná přezdívat.

1. březen 1939 všechno změní. Německá vojska obsazují Prahu a rodící se filmové impérium se ocitá v bezprostředním ohrožení. Okupační správa si dobře uvědomuje strategickou cenu Barrandova pro vlastní propagandu – a činí nátlak, aby Havel své ateliéry podstoupil Němcům.

Producent zprvu odmítá i přes opakované výhrůžky, včetně hrozby deportace do koncentračního tábora. V červnu 1939 přichází tvrdý úder: gestapo zatýká Miloše Havla. Němci jej donutí vzdát se majority ve své společnosti – formálně sice od Havla jeho podíl odkupují a vyplácejí mu jakousi náhradu, fakticky však nad filmovými ateliéry přebírají kontrolu. Pro německou říši jsou moderní studia příliš lákavá kořist a Barrandov se mění v pásovou výrobu tuctových německých filmů.

Miloš Havel je „odsunut“ na vedlejší kolej: smí dál působit jako producent, ale jen v rámci přísných mezí. Jeho Lucernafilm zůstává jednou z pouhých dvou firem, které smějí za okupace natáčet a distribuovat české snímky – i pod dohledem cenzury však dokáže uvést několik desítek filmů, zejména odlehčených komedií.

Pražským bulvárem se šíří fámy. Je Havel kolaborant, který si s okupanty zadá kvůli vlastnímu prospěchu, nebo stratég, který tančí s démony, aby ochránil české filmaře před nejhorším? Jisté je, že navzdory stálému dohledu říšských orgánů využívá svou pozici k pomoci pronásledovaným. Zaměstnává mnohem víc herců a filmových pracovníků, než skutečně potřebuje, aby je uchránil před totálním nasazením, a poskytuje útočiště i komunistickým spisovatelům a židovským autorům.

Ve své vile hostí na pohled okázalé večírky s nacistickými důstojníky, ale využívá při nich uvolněné atmosféry, aby oddaloval některá represivní opatření vůči českému filmu.
„Co ten toho udělal pro umělce, když nesměli za okupace ve svém oboru pracovat!“ připomínal později herec Raoul Schránil.

Květen 1945. Praha je svobodná, ale pro Miloše Havla začíná nejhorší období. Společnost žádá odvetu a jedním z terčů se stává známý filmový producent. Jeho obratné manévrování během okupace nebylo nikdy veřejně vysvětleno a mnozí mu nevěří. Noviny píší o pochybné spolupráci s Němci. Navíc se v ovzduší vznáší chuť exemplárně potrestat každého, kdo měl kontakty s režimem.

„Havel byl typický kapitalista, který pro své hospodářské zájmy korumpuje všechny strany, Němce i Čechy,“ hlásá jeden z bývalých známých.

Komise Svazu filmových pracovníků jej shledá vinným z jednání ve prospěch okupantů a vylučuje ho navždy z československého filmu. Následuje vleklé soudní řízení pro údajnou kolaboraci. Ačkoli obžaloba nemá v rukou přímé důkazy, atmosféra pracuje proti Havlovi. Na jaře 1947 je stíhání sice zastaveno, ale po komunistickém převratu je případ obnoven a hrozí mu kriminál. Když je zřejmé, že jde o exemplární proces s „buržoazním zbohatlíkem“, Miloš Havel se rozhodne pro útěk za hranice.

V roce 1949 však přechod hranice selže, je zatčen, odsouzen a stráví dva roky ve vězení. Propouštějí ho v roce 1951 s podlomeným zdravím a bez jakéhokoli jmění. Při druhém pokusu o útěk v roce 1952 uspěje. Emigruje do západního Německa. Tak definitivně končí jeho éra v československé kinematografii.

Miloš Havel se usazuje v Mnichově, kde začíná skromný život emigranta. Snaží se ještě jednou uspět ve filmu, ale jeho pokusy o produkci německých snímků končí finančním nezdarem. Nakonec zřídí malou restauraci s českou kuchyní nazvanou Zur Stadt Prag, kam se sjíždějí krajané a filmoví kolegové. Zub času a hořkost osudu se však nezastaví. Koncem roku 1967 přichází o nájemní smlouvu k restauraci. Na Silvestra tak stojí mezi prázdnými stoly a naposled bilancuje svou životní pouť.

Dne 23. února 1968 umírá. Jeho popel je později uložen do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově v Praze. Pravda o jeho životě se v domovině začíná odhalovat až mnohem později, když do Československa přichází svoboda. Z někdejšího „zrádce“ se postupně stává uznávaný vizionář a muž.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Havel

https://www.stoplusjednicka.cz/bohem-posedly-filmem-charismaticky-milos-havel-doplatil-na-sve-styky-s-nemci

https://forbes.cz/forbes-history-udelal-z-prahy-hollywood-vychodu-pribeh-filmoveho-magnata-milose-havla-vsak-happy-end-nemel/

https://www.cechoaustralan.com/tajemny-milos-havel.htm

https://www.respekt.cz/tydenik/2013/26/bohuliby-pragmatik-milos-havel

https://dvojka.rozhlas.cz/co-v-boheme-nebylo-milos-havel-byl-i-doma-za-cernou-ovci-a-moc-se-o-nem-7464785