Život v rodném městě mu připadal nudný. A tak pěšky obešel celý svět. Jmenoval se Dave Kunst

Dne 21. října 1972 ležel Dave Kunst s průstřelem hrudníku na úpatí pohoří Hindúkuš v Afghánistánu vedle nehybného těla svého bratra. Kdesi ve tmě zmizela skupina banditů, kteří je přepadli. John Kunst už nedýchal – zemřel na místě, zasažen kulkou do srdce. Dave zoufale svíral krvácející ránu a přemáhal šok.

Takový byl krutý zlom v ambiciózní cestě, na kterou se dva bratři z malého města v Minnesotě vydali pěšky kolem světa. Zbylý bratr tam té noci stál tváří v tvář rozhodnutí: vzdát to – nebo pokračovat dál, přes veškerou bolest a oběti?

David William Kunst se narodil v roce 1939 v Minnesotě do přísně katolické rodiny. Od dětství miloval toulky přírodou a už tehdy nachodil při výpravách desítky kilometrů. Jako správný katolík se v 19 letech oženil se svou první láskou Jan a brzy měli tři děti.

Usadili se ve městě Waseca, kde Dave pracoval jako zeměměřič na stavbě dálnic. Poklidný rodinný život ho však postupně ubíjel. Koncem 60. let měl Dave všeho dost – malého města, jednotvárné práce, úzkoprsých maloměšťáků i manželské rutiny.

Když v roce 1969 sledoval přistání Apolla 11 na Měsíci, zatoužil po vlastním velkém dobrodružství. Mladší bratr John právě dokončil vysokou školu, a tak ho Dave nadchl bláznivým plánem: „Pojďme obejít pěšky celou zeměkouli!“

Získat podporu pro takový šílený projekt nebylo snadné. Bratři nejdříve uvažovali o cestě džípem napříč Jižní Amerikou, ale touha udělat „něco, co dosud nikdo nedokázal“ je přiměla zamířit ještě výš. Nakonec ohlásili, že pěšky vykonají cestu kolem světa – oficiálně také proto, aby přitom pomohli dobré věci.

John navrhl, že budou cestu propagovat jako sbírku pro dětský fond UNICEF. To jim mohlo získat sympatie a podporu veřejnosti, a skutečně – pod hlavičkou charity se otevřely mnohé dveře. Záštitu nad výpravou převzala minnesotská pobočka OSN a bývalý viceprezident Hubert Humphrey bratřím vystavil doporučující listiny pro úřady po celém světě.

Místní bankéř Hal Greenwood sehnal sponzory a média o „bratrech plánujících obejít svět“ psala s nadšením. Dave ale po letech přiznal, že charita pro něj byla spíše zástěrkou – na cestu ho hnala hlavně nuda a neklid, ne šlechetné úmysly.

Dne 20. června 1970 Dave (31) a John (24) zamávali rodině a vyrazili z rodné Minnesoty vstříc světu. Doprovázela je mula jménem Willie-Make-It (v překladu „Dokáže-to“ – trefné jméno, jak se ukázalo). První týdny nebyly vůbec romantické. Úmorný pochod s těžkým vozíkem zásob bratrům brzy odhalil, že ani jeden není v oslnivé kondici.

Také paličatá mula, kterou navíc zapomněli okovat, nebyla z tak dlouhých pochodů nadšená – často stávkovala a zanítila si kopyta. Po počátečních trápeních se však dvojice poutníků sehrála a společně s Willie doklopýtali až na východní pobřeží USA.

Na podzim 1970 dorazili do New Yorku, první mety svého putování (na americké půdě urazili 1500 mil). Tam se rozloučili s Willie – na zaoceánskou loď ji raději nebrali – a dostali se do Evropy. V prosinci přistáli v Lisabonu a od portugalských úřadů dostali novou mulu, familiárně pokřtěnou Willie-Make-It II.

Během cesty napříč Evropou se zpráva o dvou bratrech obcházejících planetu rychle roznesla. Lidé v malých vesnicích i velkých městech je vítali jako excentrické hrdiny. Cizincům často stačilo ukázat fotografii s Humphreym a hned se našlo ubytování i pomoc.

„Nejdřív se vždycky zeptali: A co vaše mula? Postarejte se jí o jídlo a nocleh, prosím! A oni to udělali. A pak se postarali i o nás,“vzpomínal Dave na dobrosrdečnost lidí. Bratři putovali Španělskem, Francií, Itálií, Jugoslávií… Navštívili Monako, kde je přijala kněžna Grace Kelly, v Římě se náhodně setkali se slavným cestovatelem Thorem Heyerdahlem.

V Turecku dostali darem štěně, kterému dali jméno Drifter (Tulák). Když pejska srazilo auto, místní jim věnovali nového – Driftera II. S tímhle zvěřincem – Drifter II seděl spokojeně na hřbetě muly Willie II – už budili pozornost úplně všude.

Cestou museli samozřejmě řešit i praktické věci: peníze, víza, počasí. Na práci si po cestě vydělávat nemuseli – díky pověsti dobrodinců z UNICEF je hostili samí nadšení sponzoři, politici či novináři. Po roce a půl chůze a tisících kilometrech v nohách přešli do Asie.

V roce 1972 se dostali přes Írán a Pákistán až do Afghánistánu, tehdy ještě vstřícné země plné pohostinných vesničanů. Před cestou afghánskými horami je sice každý varoval, ale realita zpočátku vypadala klidně. Guvernér provincie Herát je dokonce oficiálně přijal a na nejnáročnější úsek putování do Kábulu jim přidělil ozbrojený policejní doprovod.

Z hlavního města už měla být cesta na východ bezpečnější – policisté se rozloučili a popřáli bratrům šťastnou cestu. Jenže pak, nedaleko Kábulu, zastihla Davida a Johna temná afghánská noc… a v ní šest ozbrojených stínů.

Kolem půlnoci 21. října 1972 začal Drifter II neklidně štěkat. Z okolní tmy se vynořilo šest banditů a blížili se k tábořišti bratrů Kunstových. Dave s Johnem okamžitě pochopili, oč jde – byli v kraji nechvalně proslulém loupežnými přepadeními.

Srdce jim bušilo, ale vybavila se jim rada afghánského policejního kapitána: „Když narazíte na bandity, křičte na ně a pak vystřelte do vzduchu. Uvidí, že se umíte bránit, a nechají vás být.“ Dave tedy tasil pistoli a zakřičel do tmy: „Vypadněte odsud!“ Když vetřelci nezastavili, vystřelil varovně nad jejich hlavy.

Skupinka opravdu ustoupila do lesa. Dave vydechl úlevou. Jenže za pár minut byli lupiči zpátky – tentokrát nemilosrdně spustili palbu ze svých pušek. Dave ucítil palčivý úder do hrudi a svalil se na zem. John padl vedle něj.

Dave koutkem oka viděl, že bratr nereaguje – střela ho zabila na místě. Bandité mezitím vtrhli do tábora a začali prohledávat vozík, který byl polepený nápisy UNICEF. Právě nápis světoznámé charity je zřejmě přivedl – krátce předtím o bratrech vyšel článek v místních novinách a vinou jazykového nedorozumění se v něm psalo, že sbírají peníze pro UNICEF.

Lupiči tak čekali, že najdou hromady peněz. Místo toho našli jen pár drobných, vycpanou plyšovou opici maskota a deníky z cesty. Vztekle prohledali vše, sebrali zbytky zásob a utekli do tmy.

Zraněný Dave ležel vedle nehybného bratra a slyšel se vlastní tep. „Tohle je konec,“ blesklo mu hlavou. Přesto se nevzdal. Když si byl jistý, že banditi jsou pryč, odplazil se na nedalekou silnici. Snažil se máváním zastavit projíždějící auta – nekonečných pět hodin projížděli kolem jen lhostejní řidiči. K ránu naštěstí dorazila na místo hlídka afghánské policie.

Policisté ho na jeho naléhání odvezli do americké ambasády v Kábulu, kde mu zachránili život. Johnovi už mu pomoci nemohli – jeho tělo bylo letecky přepraveno zpět do Minnesoty k pohřbení.

Dave měl prožít zbytek života s pocitem, že bratr zemřel kvůli jeho snu. Po čtyřech měsících rekonvalescence ze zranění se Dave skutečně rozhodl, že Johnovu památku uctí nejlépe tak, že dokončí cestu za něj. Doma v USA ale zprvu nikdo nechtěl o pokračování ani slyšet – rodina právě oplakala jednoho syna a nechtěla ztratit i druhého.

Přes zimu 1972/73 Dave nabíral síly a trpělivě přesvědčoval své blízké, že to nevzdá. Nakonec se stal malý zázrak: Daveův starší bratr Peter Kunst se nabídl, že půjde s ním. „Dva bratři Kunstovi tu pouť začali a dva ji taky dokončí,“ řekl Pete rozhodně. Tohle dodalo Daveovi nové odhodlání.

V lednu 1973 se Dave vrátil do Afghánistánu, na stejné místo, kde John zahynul – tentokrát s Peteem po boku. Cestu tam i zpět financovala sbírka Přátelé bratří Kunstových, kterou na podporu výpravy založilo několik nadšenců v rodném městě.

Spolu s Peteem a věrným psem Drifterem II zdolal Dave nebezpečný Chajbarský průsmyk do Pákistánu. Prý jako první neasijští cestovatelé od časů Alexandra Velikého. V Indii šlapali bratři v dusivém vedru i monzunových lijácích. Na podzim dorazili do Kalkaty k pobřeží Indického oceánu – dál na východ už bohužel nemohli.

Čína jim odmítla udělit víza a vstup do Sovětského svazu byl v éře studené války nemyslitelný. Dave se rozhodl, že pro dokončení cesty je potřeba obejít zbývající kontinenty – a tak se přesunuli letecky do Austrálie.

V prosinci 1973 stanuli Dave a Pete i s mulou Willie-Make-It II v australském Perthu. Před nimi bylo zhruba 5 tisíc kilometrů napříč nejmenším kontinentem. Australská odysea se brzy ukázala jako zkouška vůle: spalující žár, mračna dotěrných much a hlavně nekonečné pusté pláně Západní Austrálie.

Po roce pochodu byli bratři teprve v polovině trasy, někde uprostřed Jižní Austrálie. Pete vyčerpal dovolenou, kterou si na cestu vyhradil – musel se vrátit domů za rodinou a do práce. Dave se ocitl sám uprostřed cizí země. Navíc záhy náhle pojde i Willie II, jeho poslední společník. V okruhu tisíc kilometrů nebylo možné sehnat náhradní zvíře.

Když už byla situace nejčernější, přijela za osamělým světoběžníkem v zaprášeném autě jeho spása. V ní seděla Jenni Samuel, mladá učitelka z Perthu. Náhoda? Ne tak docela. Dave a Jenni se potkali už dříve na jednom večírku v Perthu a zamilovali se do sebe. Dave jí tehdy o svém putování vyprávěl a okouzlil ji – Jenni neměla tušení, že je doma v Americe ženatý a má děti.

Když se doslechla, že Dave pokračuje sám a uvízl bez muly kdesi ve vnitrozemí, sedla do auta a rozjela se za ním. Našla ho zoufalého u mrtvého zvířete a na místě neváhala nabídnout pomoc: přivázala Daveův vozík za svůj vůz a táhla mu ho 1200 kilometrů až do Sydney.

Jela krokem vedle pochodujícího Davea – nechtěl totiž nasednout a podvádět. Během té neuvěřitelné jízdy Jenni spálila tři spojky u auta. Dave se s ní musel v Sydney rozloučit, ale slíbil že se pro ni vrátí. Netušila, že Dave svůj slib splní.

Ze Sydney přeletěl Dave v létě 1974 do Kalifornie, aby dokončil poslední etapu svého čtyřletého putování – pěšky napříč Severní Amerikou. V Los Angeles na něj čekala manželka Jan s dětmi. Přijeli ho přivítat, ale jejich shledání bylo chladné. Daveův výraz a netrpělivost dávaly tušit, že se domů natrvalo nevrátí.

Ještě ten týden nechal rodinu samotnou a vyrazil od pobřeží Pacifiku směrem na východ. Tentokrát šel úplně sám, jen s malým batohem na zádech. Denně ušel i 70 kilometrů – hnal se vpřed jako šílený. Během pochodu napříč pouštěmi Nevady, prériemi Nebrasky či farmami Iowy poskytoval rozhovory místním novinám, vyprávěl o svých zážitcích i názorech. Jeden z těchto rozhovorů se mu však brzy vymstil.

V září 1974 se k Daveovi na dva dny připojil reportér Minneapolis Tribune Warren Wolfe a pečlivě si zapisoval vše, co mu upovídaný chodec bez ostychu vyprávěl. Wolfe pak napsal článek, který vyšel 22. září pod senzačním titulkem a brzy ho přetiskly velké deníky v celých Spojených státech. Dave se v něm prezentoval drsně upřímnými výroky – bohužel tak upřímnými, že jimi pobouřil spoustu lidí.

Říkal mu o tom, že ho nebavila jeho práce, jeho žena a omezení lidé v jeho rodném městě. Přiznal se také k mnoha nevěrám, ke kterým během cesty došlo, a zkritizoval náboženské pokrytectví i banalitu všedního života. Z milého dobrodruha, kterého všichni dosud obdivovali, vykreslil Wolfe sebestředného podivína, který obešel svět hlavně proto, aby utekl před vlastní rodinou a nudným životem.

Důsledky na sebe nenechaly čekat. V minnesotské Wasece se místní slavnost, chystaná na uvítání „hrdiny“, začala rušit dřív, než tam vůbec stačil dojít. Radní si od článku dali dvě a dvě dohromady – Dave v podstatě urazil celé své rodné město i rodinu.

Šokovaní sponzoři se od něj distancovali. Ještě před pár lety mu Hal Greenwood pomohl sehnat finance na cestu, a teď prohlásil, že Kunstovi už ruku nepodá. Starosta Wasecy odřekl účast na uvítání. Daveovi příznivci se ho snažili bránit – psali do novin, že oceňují jeho přímočarost a „aspoň si na nic nehraje jako politici“. Jenže většinový dojem byl jasný: Dave ušel 23 tisíc kilometrů, ale široko daleko mu nezůstal téměř žádný přítel.

Sám Dave nad skandálem mávl rukou. Když si onen článek poprvé přečetl, jen se pobaveně uchechtl a nic neřešil. Na sklonku léta 1974, několik dní před dosažením cíle, se Dave kousl do jazyka a odhodlaně šlapal dál. Doprovodit poslední kilometry se za ním vydal bratr Pete a také kamarád Rick Ebensteiner, v jehož hlavě nápad na cestu kolem světa kdysi vzešel.

Po boku měl Dave i Jenni Samuel, která přiletěla z Austrálie, aby byla u jeho triumfu – on však šel vpřed nevzrušeně, v myšlenkách už daleko za mořem. Dne 5. října 1974 se David Kunst vrátil do rodného městečka Waseca přesně tudy, kudy z něj před čtyřmi roky odešel. Dva Kunstové tehdy vyšli a dva – Dave a Pete – nyní společně doklopýtali zpět.

Při příjezdu do Wasecy na ně čekal jen skromný dav zvědavců a pár televizních štábů. Žádné ovace tisíců nadšených obdivovatelů se nekonaly. Dave to ale zdánlivě netrápilo.

Pár týdnů po návratu Davea čekalo přesně to, čeho se tolik obával – všední život. Nikdo už mu nenosil jídlo ani peníze, nikdo s ním nechtěl dělat rozhovory. Sláva se vypařila. Dave zůstal nějaký čas ve Wasece, kde si vydělával alespoň roznáškou novin.

Jeho manželství s Jan se ovšem rozpadlo nadobro. Dave se netajil tím, že chce být s Jenni – a skutečně brzy zamířil zpátky do Austrálie, odkud svou milou Jenni Samuel odvezl do USA. Rozvedl se a oženil s Jenni, s níž nakonec našel klid a štěstí. Usadili se spolu v Kalifornii na Balboa Island a zůstali spolu až do současnosti.

Dave nikdy nelitoval, že opustil rodný kraj – jak sám řekl, už se tam „necítil doma“. A rodné město mělo podobné pocity: světoběžník Dave pro ně zůstal spíše rozporuplnou postavou než hrdinou.

Na Davea Kunsta se však nezapomnělo. V roce 1979 vydal spolu se spisovatelem Clintonem Trowbridgem knihu The Man Who Walked Around the World (Muž, který obešel svět). Měla jen průměrný úspěch, ale příběh prvního verifikovaného chodce kolem světa od té doby koluje v mnoha článcích, dokumentech i učebnicích rekordů.

Guinnessova kniha zapsala Davea jako prvního člověka, který pěšky přešel čtyři kontinenty a urazil 23 250 km dlouhou trasu kolem planety. I když se později našli skeptici zpochybňující některé úseky (např. pomalou jízdu Jenniina auta vedle Davea v Austrálii), jeho výkon zůstal oficiálně nepřekonaný až do konce 20. století.

PS: bohužel neexistují žádné fotografie, které mají volná práva k použití u tohoto článku. Najdete je však na Daveově oficiální internetové stránce: http://davekunst.com

Zdroje:

http://davekunst.com

https://ultrarunninghistory.com/dave-kunst-1/

https://www.smithsonianmag.com/history/why-a-minnesota-man-walked-around-the-world-traversing-13-countries-and-14450-miles-in-four-years-180985172/

https://mspmag.com/arts-and-culture/the-man-who-walked-around-the-world/

https://www.reflex.cz/clanek/historie/127028/dave-kunst-jako-prvni-obesel-svet-na-ceste-prisel-o-bratra-zenu-a-na-jejim-konci-i-o-dobrou-povest.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Dave_Kunst