Symbol ambicí i ostudy Severní Koreje. Gigantický hotel Ryugjong není ani po třiceti letech dostavěn

Tato monumentální budova – hotel Ryugjong – za více než tři desetiletí od počátku své stavby nepřivítala jediného hosta. Přesto se stala jedním z nejznámějších symbolů Severní Koreje: symbolem neskutečné ambice i trpkého selhání zároveň. Jak mohl vzniknout tento betonový kolos, který dodnes zeje prázdnotou, a jaké příběhy a tajemství jej obestírají?

Píše se rok 1987 a studená válka ještě neřekla poslední slovo. V Jižní Koreji vrcholí přípravy na olympijské hry v Soulu 1988 – událost, která má celému světu ukázat dynamický rozvoj a moderní tvář Soulu i jeho mrakodrapů. Severokorejský vůdce Kim Ir-sen to sleduje se směsicí závisti a odhodlání. Touží jižního souseda předčít a dokázat, že i jeho režim dovede vybudovat něco kolosálního a ohromujícího. Právě tehdy se rodí megalomanský sen: v centru Pchjongjangu vyroste nejvyšší hotel světa, který zastíní vše, co Jih nebo Západ postavili.

Kim Ir-sen osobně pověřuje státní firmu Baekdu Mountain Architects & Engineers, aby navrhla a postavila novou dominantu města – hotel tak velkolepý, že přiláká pozornost a peníze investorů z celého světa. Plánované dílo dostává jméno Ryugjong podle poetického historického názvu Pchjongjangu, „hlavního města vrb“.

Projekt má sloužit nejen propagandě, ale i praktickému účelu: počítá se s tím, že zahraniční podnikatelé a turisté tu budou moci provozovat luxusní kasina, bary a obchody – něco do té doby v izolované KLDR nepředstavitelného. Vůdce slibuje nevídané ústupky, jen aby nalákal zahraniční kapitál: zahraniční firmy budou moci v hotelu provozovat noční kluby či herny téměř bez omezení.

V sázce je prestiž režimu – a Kim chce světu ukázat, že jeho metropole zastíní lesk Soulu. Termín otevření je stanoven ambiciózně: červen 1989, kdy má Pchjongjang hostit 13. světový festival mládeže a studentstva. Do té doby musí futuristický hotel stát a zářit jako výkladní skříň socialismu.

Stavba hotelu Ryugjong začíná v srpnu 1987. Základy jsou položeny a z plánu se začíná zvedat kolosální trojboká pyramida. Každé ze tří křídel budovy má délku téměř 100 metrů a společně se svírají do ostrého jehlanu, jenž se tyčí k nebi. Budova má mít 105 pater a dosáhnout výšky přes 330 metrů – což by z ní tehdy činilo nejvyšší hotel na světě a jednu z nejvyšších budov planety.

Na vrcholu pyramidy architekti navrhli 40metrový kužel se sedmi otočnými restauracemi nabízejícími panoramatický výhled na Pchjongjang. Interiér má pojmout 3 000 luxusních pokojů, sály, obchody a vše, co k přepychovému mezinárodnímu hotelu patří. Pro izolovanou Severní Koreu je to nebývalý projekt – svým rozsahem i technickou náročností.

Už během výstavby se ale začínají objevovat první trhliny (doslova i obrazně) v megalomanském plánu. Navzdory honosnému designu je nosná konstrukce budovy budována z poměrně levného armovaného betonu místo ocelového skeletu používaného u moderních mrakodrapů.

Důvodem jsou jak omezené financování, tak nedostatek zkušeností i materiálu. To ovšem u tak vysoké stavby přináší potíže: zajištění stability a přesnosti je obtížné. Práce ale pokračují hektickým tempem, protože režim spěchá – termín pchjongjangského festivalu mládeže v roce 1989 i vůdcovy 80. narozeniny v roce 1992 se blíží.

Ještě v roce 1992, po pěti letech od prvního výkopu, dosahuje železobetonový skelet plné výšky 105 pater. Monumentální pyramida nyní trčí nad městem jako obří maják – zdálky impozantní, zblízka ale stále nedokončená a holá.

Jenže Severní Korea na přelomu 80. a 90. let začíná narážet na své limity. Výstavbu hotelu provázejí technické problémy– kvalita betonu a stavebních postupů zaostává, objevují se konstrukční nedostatky. Především však Pchjongjang brzy narazí na ekonomickou realitu. Očekávaní zahraniční investoři se do komunistického ráje nehrnou a domácí zdroje se tenčí.

V roce 1991 se rozpadá Sovětský svaz, hlavní sponzor severokorejské ekonomiky, a o rok později severní Korea upadá do hluboké hospodářské krize. Staveništi obřího hotelu dochází peníze, suroviny i elektřina. V zemi propuká hladomor. Kim Ir-senův velkolepý sen začíná vypadat jako noční můra.

V roce 1992 je stavba úplně zastavena. Tehdy už sice betonový kolos dosáhl plánované výšky, ale zdaleka není hotov – uvnitř chybí rozvody elektřiny i vody, není osazená okna, fasáda ani žádné vnitřní vybavení. Rozestavěný hotel je fakticky jen prázdná betonová skořápka, která zeje opuštěná.

Na samém vrcholu zůstává trčet mohutný jeřáb, který tam rezaví další dlouhé roky a je zdaleka viditelnou připomínkou nedokončené práce. Termíny slavnostního otevření dávno propadly: festival mládeže proběhl bez plánované ubytovací chlouby a stařičký Kim Ir-sen se svého „největšího hotelu světa“ už nedožil. Pyramida Ryugjong mlčí a s ní i propaganda – režim zjevně neví, co si s neúspěchem počít.

Následujících 16 let se nad Pchjongjangem tyčí obrovský skelet bez oken a fasády, který budí spíše zděšení než obdiv. Severokorejská vláda o něm raději veřejně nemluví. Oficiální fotografie panoramatu města jsou retušovány, aby z nich nepřehlédnutelný nedostavěný hotel zmizel, a na turistických mapách Pchjongjangu se pro jistotu vůbec nevyskytuje.

Přesto ho nelze přehlédnout – gigantický tvar pyramidy vrhá stín na celé město a pro kolemjdoucí má až mrazivou atmosféru. Mezi cizinci si vyslouží zlověstné přezdívky jako „hotel hrůzy“, „hotel zkázy“ nebo „přízračný hotel“. Jedním dechem zahraniční média mluví o „nejhorší budově světa“ a „ztroskotaných ambicích totalitního státu“.

Šíří se zvěsti, že budova je možná staticky neopravitelná – údajná inspekce evropských inženýrů měla koncem 90. let varovat, že kvalita betonu je bídná a třeba šachty pro výtahy jsou vychýlené a pokřivené. Ryugjong se tak mění v posmutný pomník režimní pýchy: obří futuristická věž, která ale uvnitř zeje prázdnotou, stejně temnou jako byly roky hladomoru.

O více než dekádu později se zdá, že nad betonovým monstrem svitne nová naděje. V polovině 00. let už mladý Kim Čong-il (syn a nástupce Kim Ir-sena) nechce, aby Ryugjong dál hyzdil obzor. V roce 2008 překvapivě oznámí severokorejské úřady obnovení stavebních prací. Do Pchjongjangu přijíždějí experti z egyptské společnosti Orascom, která se zavázala, že chátrající stavbu pomůže dokončit.

Tato firma si právě vyjednala lukrativní kontrakt na vybudování mobilní sítě v KLDR – a spolu s tím zřejmě dostala za úkol (a povolení) investovat i do prestižního hotelu. Po dlouhých šestnácti letech se na tři obrovské stěny pyramidy konečně připevňují nové prvky: dělníci instalují moderní skleněné panely a kovové prvky fasády za odhadovaných 180 milionů dolarů. Během následujících tří let dostane Ryugjong zbrusu nový kabát z lesklého zrcadlového skla.

Z dálky najednou vypadá jako dokončený supermoderní mrakodrap – na slunci se blyští a zrcadlí, jako by zakrýval všechny dřívější nedostatky. Z povrchu mizí i rezavý jeřáb a naopak se objevují telekomunikační antény. Kolem budovy jsou zbudovány příjezdové silnice lemované propagandistickými hesly, u paty vyrůstá honosný vchod s podloubím, kam by jednoho dne mohli zajíždět hosté v limuzínách. Po dlouhé době režim opět hrdě ukazuje Ryugjong zahraničním návštěvám – ovšem dovnitř je stále nikdo nepouští.

Skleněná fasáda však byla jen prvním krokem. Po vnějších úpravách přicházejí odvážná prohlášení: Pchjongjang trvá na tom, že hotel otevře do dubna 2012 – ke 100. výročí narození Kim Ir-sena. V roce 2011 je skutečně oznámeno dokončení veškerých vnějších prací. Ožívají tak spekulace, že zanedlouho přijedou první hosté.

Zvědavost přiživí i unikátní fotografie pořízené odvážnými turisty v roce 2012: na snímcích interiéru je však vidět jen holý betonový skelet uvnitř – žádné lobby, žádné koberce ani kabely, jen prázdné prostory. Všem je jasné, že uvést obří budovu do provozu nebude tak rychlé ani levné, jak se tváří oficiální optimismus.

Přesto koncem roku 2012 přichází překvapivá zpráva, která probudí nadšení: renomovaný německý hotelový řetězec Kempinski ohlašuje plán převzít provoz hotelu Ryugjong. Zástupci Kempinski v listopadu 2012 světu sdělují, že luxusní hotel v Pchjongjangu částečně otevřou už během následujícího roku.

Po třiceti letech od zahájení stavby se zdá, že „hotel hrůzy“ konečně přestane být prázdným strašákem. Média po celém světě, dosud posměšná, začínají spekulovat o tom, jak bude vypadat interiér, kolik pater se otevře hostům a zda se Ryugjong stane turistickou senzací.

Jenže euforie netrvá dlouho. Za pár měsíců je všechno jinak: v březnu 2013 Kempinski tiše vycouvá z projektu. Oficiálně firma upřesňuje, že šlo jen o „předběžné jednání“ a že vstup na severokorejský trh momentálně není možný.

Neoficiálně se mluví o několika důvodech, proč Němci obrátili: jednak narůstá politické napětí (v únoru 2013 KLDR provedla další jaderný test a vyvolala mezinárodní krizi), a také čistě ekonomický kalkul – provozovat obří luxusní hotel ve městě s minimem zahraničních návštěvníků nedává smysl.

Pchjongjang tak zůstává bez provozovatele a plánované otevření se opět odkládá na neurčito. Hotel Ryugjong opět umlká, tentokrát však alespoň září novotou zvenčí, takže režim už jej neschovává, ale spíše ostentativně ukazuje. Uplynou další roky a přes občasné neurčité sliby zůstává 105 pater prázdných. Skeptici opět říkají, že uvnitř hotelu straší jen duchové a že možná nikdy nezačne skutečně fungovat.

Ubíhá další pětiletka a píše se rok 2018 – hotel Ryugjong stojí již přes 30 let od zahájení stavby a dosud neotevřel. Severní Korea se mezitím soustředí na jiné projekty, ale na pyramidální věž nezapomněla. Pár měsíců před oslavami 70. výročí založení KLDR se na hladké fasádě hotelu objevuje něco neočekávaného: celou jednu stranu budovy pokryjí statisíce LED světel.

V dubnu 2018 se nejprve na špičce rozsvítí obří severokorejská vlajka složená z diod a záhy se LED panely roztáhnou po celé výšce jedné stěny. V noci tak Ryugjong ožívá alespoň na povrchu – skleněná fasáda se mění v gigantickou obrazovku, na které se večer co večer odehrává grandiózní světelná show.

Po setmění na pyramidě pulsují videoprojekce: střídají se historické scény, revoluční hesla, obrazy ohňostrojů a monumentů i slogany o socialistické jednotě. Pyongyangští obyvatelé se shromažďují pod širým nebem, aby sledovali tuto podívanou, která trvá několik hodin každý večer.

Mnozí žasnou – budova, která byla dlouho temná a opomíjená, se teď stala největší svítící dekorací v zemi. Režimní propaganda jakoby objevila nový účel pro dávno zmařený projekt: místo luxusního hotelu se z Ryugjongu stal nástroj propagandy.

Paradoxně, ač navenek září světly a barvami, uvnitř zůstává hotel pořád stejně prázdný a bez života. Elektřina proudí jen do fasádních LED panelů, nikoli do hotelových pokojů – ty nejsou ani dokončené.

Ani při velkých státních oslavách, kdy Pchjongjang praská ve švech a ubytovny jsou plné hostů, není monumentální věž využita k tomu, k čemu byla postavena. Stále platí, že dovnitř mají přístup jen občas stavební čety nebo strážci; veřejnosti je vstup zapovězen. Zahraniční průvodci s nadsázkou žertují, že den otevření hotelu přijde „dříve než otevření berlínského letiště Brandenburg“ – narážejí tak na zdánlivě nekonečné odklady a pochybují, že se toho vůbec někdy dočkáme.

Hotel Ryugjong je dnes beze sporu jedním z nejpodivnějších mrakodrapů světa. Od první chvíle své existence byl zrozen jako symbol režimu – a symbolem zůstal, i když úplně jiným, než si Kim Ir-sen vysnil. Měl dokazovat triumf komunismu a hospodářské síly KLDR, místo toho se stal mementem jejích selhání a izolace.

Jeho osud odráží moderní dějiny Severní Koreje: megalomanské plány 80. let, strmý pád do krize v 90. letech, opatrné otevírání se světu po roce 2000 i neustálou propagandistickou snahu zakrývat nedostatky pozlátkem. Zatímco zvenčí dnes hotel díky moderní fasádě a světelné show působí futuristicky a živě, uvnitř zůstává prázdnou betonovou skořápkou – stejně jako mnohé sliby tamního režimu.

Zdroje:

https://www.businessinsider.com/abandoned-hotel-north-korea-ryugyong-photos-2019-11

https://en.wikipedia.org/wiki/Ryugyong_Hotel

https://www.loveexploring.com/galleries/211286/the-fascinating-mysterious-story-of-north-koreas-abandoned-ryugyong-hotel?page=1

https://www.youngpioneertours.com/ryugyong-hotel-history/