Článek
Patříte k lidem, kteří obdivují každou novou vakcínu, experimentální lék či průlom v genetice? Pak se možná stejně jako já čas od času ptáte, jak vysoká je cena, kterou za vědecký pokrok platíme. Historie totiž není jen sledem oslavných momentů, kdy vědci v bílých pláštích zachraňují životy. Je i plná kontroverzí, lidského utrpení a velkých otazníků nad morálkou.
Touha po dokonalosti
Když se zamyslíme nad lidskou náturou, dojde nám, že v každé době existuje silná touha být lepší: vytvářet tak trochu „superčlověka“, který vydrží víc, myslí rychleji nebo mu nepřekáží běžné limity. Tahle představa se objevuje znovu a znovu – stačí se podívat na staré mýty o hrdinech a polobozích, od antických bájí až po moderní sci-fi filmy. Jenže zatímco na filmovém plátně nikdo netrpí doopravdy, skutečný výzkum může mít daleko horší následky.
Někdy se tato touha mění v obyčejnou honbu za mocí. Vymyslet biologickou zbraň, schopnou zničit nepřítele, vyvinout agenta, který odolá mučení, či třeba vyšlechtit dokonalého atleta. Z těchto pohnutek pak vznikly experimenty, které se z dnešního pohledu zdají téměř neuvěřitelné. Nebo spíš děsivé?
Operace Midnight Climax
Pokud si představujete, že každá akce vedená zpravodajskými agenturami probíhá ve sterilních laboratořích, Operace Midnight Climax vás vyvede z omylu. V padesátých a šedesátých letech 20. století budovala CIA v San Franciscu tajné nevěstince. Prostituované měly za úkol podávat zákazníkům LSD a jiná psychotropika – bez jejich vědomí, samozřejmě. Cílem bylo zjistit, zda lze díky drogám „vymýt“ mozek, popřípadě ho nějak přeprogramovat tak, aby člověk prozradil citlivé informace.
Z historických zdrojů vyplývá, že šlo o pokus rozšířit projekt MKUltra, zaměřený na techniky ovládání mysli. Místo nových objevů ale přišlo zděšení, závislosti a zničené životy mnoha obyčejných lidí. Na otázku, zda CIA dosáhla úspěchu v psychické manipulaci, můžeme říct asi tolik: spíš ne. Zato na vedlejších škodách a morálním selhání zanechala výraznou stopu.
Jednotka 731 aneb válka s lidskou důstojností
Japonští lékaři a vědci z Jednotky 731 rozhodně netrpěli nedostatkem fantazie, když šlo o způsoby, jak zkoumat limity lidského těla. Za druhé světové války v ní armáda císařského Japonska testovala biologické zbraně, často přímo na válečných zajatcích a civilistech. Dokumenty popisují situace, kdy byli lidé v mrazivém počasí poléváni vodou, aby se testoval vliv extrémních teplot, nebo kdy jim byl do žil vstřikován vzduch.
Vědecký přínos? Možná lépe pochopené mechanismy bakteriálních nákaz a vliv extrémů na organismus. Ale cena za toto vědění byla obrovská. Historik Sheldon H. Harris v knize Factories of Death popisuje, že část velmocí po válce fakticky „vyměnila“ trest pro zúčastněné vědce za přístup k výsledkům výzkumu. Pokud má něco symbolizovat moment, kdy se člověk v honbě za novým poznáním promění ve zrůdu, pak je to právě Jednotka 731.
Mít tak sílu opice
Touha stvořit odolnou bytost, která neprojeví slabost, se nevyhnula ani Sovětskému svazu. Vědec Ilya Ivanov se ve 20. letech 20. století snažil „vyšlechtit“ křížence mezi člověkem a opicí. Zní to jako vtip – a do jisté míry absurdní rozhodně je. Jenže on svůj pokus myslel naprosto vážně.
Plánovat oplodnit samici šimpanze lidským spermatem a doufat, že vznikne jakýsi „supervoják“, je i na tehdejší dobu za hranou. Sám Ivanov později skončil v exilu a jeho výzkum ztroskotal. Lze debatovat, zda by se mu dnes dostalo peněz od nějakého odhodlaného investora, ale z pohledu moderní vědy je jasné, že rozdíl v chromozomech a další genetické faktory tomu brání.
Herophilos: Otec anatomie
Pokud bychom se vydali dál do minulosti, v helénistickém období narazíme na lékaře jménem Herophilos. Dnes ho považujeme za „otce anatomie“, člověka, který detailně popsal strukturu mozku, krevní oběh či nervovou soustavu. Historické zdroje však naznačují, že Herophilos experimentoval i na živých lidech, a to na odsouzených vězních.
Tehdejší vládcové se zřejmě rozhodli, že přínos pro společnost (dnes bychom řekli pro vědu) je důležitější než osud těch, kdo už podle zákona stejně „nemají na nic nárok“. Většina z nás ale při zmínce o vivisekci (pitvání) živých lidí spíš nadskočí hrůzou. V Herophilově éře to možná nepůsobilo tak drasticky, protože pitvat i mrtvolu bylo do jisté míry tabu – jenže historie si tento postup pamatuje jako krutý, byť informačně přínosný.
Mengeleho dvojčata
Vedle Jednotky 731 je symbolem hrůzné touhy po superrase i práce Josefa Mengeleho, zvaného „Anděl smrti“ v Osvětimi. Jeho experimenty s dvojčaty – včetně pokusů sešit je dohromady či měnit jim barvu očí chemickými látkami zní i po všech letech naprosto šíleně. Nacistická snaha vybudovat „árijský ideál“ představovala bezcitný přístup k lidským právům a hrubé zneužití genetiky.
Historické prameny popisují, jak nacistická ideologie propojila lékařskou vědu a xenofobní představy o čistotě rasy. Výsledky? Malý či pochybný pokrok v genetice, zato obrovské lidské utrpení.
Dopingový systém v NDR
Na opačném konci spektra, ale se stejnou touhou po dokonalosti, se pohybovali komunističtí funkcionáři v bývalé Německé demokratické republice. Tamní dopingový program měl za cíl vychovat špičkové sportovce, kteří přivezou hromady medailí a posílí prestiž státu. Anabolické steroidy, včetně těch, které se dávaly i nezletilým, způsobily řadě lidí vážné zdravotní komplikace – od hormonálních poruch přes poškození jater až po neplodnost.
Tehdejší lékaři a trenéři jednali často v souladu s direktivou shora, a mnozí sportovci ani netušili, co přesně je v oněch „vitamínových injekcích“. S odstupem let se někteří z nich dovolávají odškodnění a veřejného uznání, že jim stát cíleně zničil zdraví. Moc úspěšní však nebyli.
Geneticky upravená miminka
Abychom nezůstali jen v minulém století: v roce 2018 vzbudil po celém světě rozruch čínský vědec He Jiankui, který oznámil narození dvojčat, jimž genetickou editací vypnul gen CCR5, a učinil je odolnějšími vůči HIV. Pro někoho naděje – pro většinu odborné obce naprosté šílenství. Komu patří právo upravovat geny člověka ještě před jeho narozením?
He Jiankui byl nakonec v Číně odsouzen do vězení. Otázka, která ale zůstává, zní: je to skutečný konec podobných pokusů, nebo jen začátek éry, kdy se to bude provádět skrytě a bez veřejné kontroly? Technologie CRISPR je tu, funguje čím dál přesněji. Mnozí vědci upozorňují, že podobné zákroky by měly být důkladně eticky posouzeny a měly by jim předcházet rozsáhlé výzkumy na buněčných kulturách a zvířecích modelech. Jenže pokušení posunout hranici zase o kus dál je obrovské.
Ovládání mysli na bitevním poli
Následuje další z amerických příběhů z dob studené války. V Edgewood Arsenal se mezi lety 1955 a 1975 testovaly na vojácích látky jako LSD či PCP, aby se zjistilo, zda mohou pomoci v boji nebo zneškodnit nepřítele bez přímé smrti. Představa supervojáka, který nemá strach, nepotřebuje spát a odolá mučení, byla příliš lákavá.
Nakonec se ukázalo, že vedlejší účinky jsou tak vážné, že je lepší zůstat u tradičních postupů. Otázku dobrovolnosti testů z pohledu vojáků však zpracovaly až následné vyšetřovací komise: ukázalo se, že informovaný souhlas byl často jen formální. Jakmile jednou vstoupíte do armády, moc možností říct „ne“ svým nadřízeným asi nemáte.
Proč chceme být lepší, než skutečně jsme?
Touha posouvat limity je v člověku hluboce zakořeněná. Z vědeckého hlediska přinesly mnohé z těchto experimentů určité poznatky: Herophilos dal základ anatomii, Jednotka 731 odhalila nebezpečné patogeny, doping v NDR zmapoval účinky steroidů. Jenže cena byla příliš vysoká.
Dnes se považujeme za civilizovanější a opíráme se o etické komise, zákony, mezinárodní úmluvy a protokoly. Jenže s příchodem nových technologií – ať už jde o úpravu DNA je otázka, zda nás minulost skutečně naučila, že hranice se posouvá jen s nejvyšší opatrností. Stačí se podívat na to, jak rychle se rozvíjejí genetické programy, či kolik investic se věnuje vojenskému výzkumu.
Nejde mi o to vykreslit pokrok jako nepřítele člověka. Naopak, věda nás dovedla například k vakcínám, počítačům a celkově lepšímu životnímu standardu. Musíme si však uvědomit, kolik podobných experimentů tuto cestu lemovalo. Také to, že naprostá většina účastníků těchto experimentů se jich neúčastnila o své vlastní vůli. A především zda bychom dnes dokázali podobný pokrok bez nich. Pokud věříte, že ano, jsem rád. Pokud vás hryže pochybnost, nejste sami.
Zdroje:
