Článek
V historické paměti máme starověké Řecko zařazeno jako civilizaci moudrosti, demokracie a krásy. Athény jsou považovány za kolébku evropské kultury, rodiště filozofie a místem vzniku olympijských her. Za těmito vznešenými kulisami se však skrývá i temnější tvář řecké společnosti, na kterou raději vzpomínáme málo, nebo vůbec. Dějiny ale nejsou příběhem o ideálních společnostech. Jsou příběhem o lidech – a tedy také o jejich slabostech, pověrčivosti, krutosti a předsudcích.
Posedlost krásou, která zabíjí
Starověcí Řekové byli fascinováni dokonalostí, zvláště krásou těla a tváře. Obdivovali symetrii do takové míry, že dnes trochu úsměvně zní, že jedním z ideálů krásy bylo například srostlé obočí. Co už však úsměvné není, jsou metody, jak této „krásy“ dosáhnout. Lidé si totiž tmavili obočí olovnatým kohlem, aniž by tušili, že si pomalu tráví vlastní organismus. Bílá pleť byla synonymem krásy, ovšem dosahovalo se jí pomocí jedovatých přípravků s obsahem olova, které způsobovaly vážné zdravotní problémy. Ironií je, že místo zastavení uživatelé škody způsobené olovem pouze zakrývali dalšími vrstvami jedovatého líčidla.
Taky si říkáte, že se naše společnost za ty tisíce let moc nezměnila?
Olympijské hry – krásná i temná show
I slavné olympijské hry měly svou odvrácenou stranu. Dnes si je spojujeme s mírem, přátelstvím a čestnou soutěží. Jenže v původní podobě byly tyto hry spojeny s krvavými oběťmi bohům, brutálními tréninky a nelítostným soupeřením. Kdo selhal, čelil společenskému odsouzení, posměchu a hanbě. Neexistovala žádná druhá místa – jen sláva, nebo zmar.
Ani podvody nebyly výjimkou. Úplatky rozhodčím, sabotáž soupeřů, tajné tréninky – to všechno bylo součástí her. Porážka neznamenala jen zklamání, ale celoživotní ponížení. A ještě jeden detail: ženám, zejména těm vdaným, byl vstup na stadion zapovězen pod trestem smrti. Olympiáda byla tedy nejen symbolem síly, ale i výkladní skříní tehdejších nerovností.
Krutá Sparta?
Nejkrutějším zvyklostem antického Řecka dominuje infanticida – praxe, která v dnešní době vzbuzuje absolutní hrůzu. Spartské děti, které nesplňovaly očekávanou normu zdraví a síly, byly odloženy napospas osudu – ponechány v horách nebo v divočině, odkázané na jistou smrt. Taková krutost nebyla považována za vraždu, ale za racionální rozhodnutí o přežití komunity. Právo na život tedy nebylo automatické. Bylo rezervováno pro silné, zdravé a perspektivní jedince.
Tato praxe nebyla výsadou jen Sparty jak si dnes myslíme. I jinde v Řecku existovalo odkládání nemocných či postižených dětí, byť méně veřejně. Kultura, jež dala světu principy demokracie a spravedlnosti, nedokázala nabídnout základní milosrdenství vlastním dětem.
Moudrost s příchutí jedu
Na příkladu slavného filozofa Sókrata si můžeme uvědomit, že slavná athénská demokracie se dokázala snadno proměnit v tyranii většiny. Svoboda slova platila jen do té doby, než slova začala vadit mocným nebo davu. Sokrates, muž, který kladl nepohodlné otázky, skončil právě kvůli své otevřené mysli odsouzen k smrti. Příčinou jeho pádu byla údajná bezbožnost a zkažený vliv na mládež. Jed z bolehlavu, který filozof vypil, se stal hořkou metaforou pro společnost, která umlčovala své nejlepší mysli, aby sama mohla nerušeně spát dál.
Dějiny se opakují – a Sókratova smrt je připomínkou, že ani dnes není myšlenková svoboda samozřejmostí. Stačí trochu jiný názor, příliš nepříjemná pravda, a je snazší umlčet jejího nositele než se s ní potýkat. Právě v tom tkví jedno ze zásadních varování antického Řecka.
Strach ze záhrobí
Zvláštní, ačkoli pochopitelná, byla řecká obava z nemrtvých. Řekové se báli návratu zemřelých, jejich pomsty a útoků ze záhrobí. Hroby byly zabezpečovány těžkými kameny nebo střepy nádob, aby nebožtíci nevstali a nestrašili živé. Ve strachu z revenantů, vrykolakasů – bytostí někde mezi zombie a upírem – se prolíná racionalita s hlubokou pověrčivostí. Bylo to připomenutí, že ani nejracionálnější civilizace není zcela odolná vůči nejtemnějším stránkám lidské mysli.
Starověké Řecko nebyl jen bílý mramor, elegantní sochy a ideály filozofů. Je to také civilizace, která s brutalitou trestala odlišnost, pěstovala nereálné standardy krásy a ve jménu svých ideálů dokázala obětovat i vlastní děti.
Zdroje:
https://theworld.org/stories/2016/08/05/if-you-thought-rio-was-bad-check-out-ancient-olympics
https://www.eternalgoddess.co.uk/posts/ancient-greek-beauty-standards
https://research.gold.ac.uk/id/eprint/11349/1/STA_Pentaris_2012.pdf
https://greekreporter.com/2024/05/16/ancient-spartan-children/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sókratés
