Článek
Tereza Pergnerová se narodila 25. června 1974 v Praze. Pochází z rodiny, která měla už dlouho předtím umělecké zázemí. Její otec, skladatel, textař, muzikant a herec Eduard Pergner (mimo jiné je autorem písní pro skupinu Katapult nebo pro zpěváky Václava Neckáře či Jiřího Schelingera) byl v 70. a 80. letech v českém showbyznysu poměrně známým jménem. To v Tereze sice na první pohled mohlo vyvolávat dojem „umělecké protekce“, ale sama Tereza mnohokrát veřejně prohlásila, že se v dětství cítila spíše jako dítě v pozadí. Rodiče se brzy rozvedli a Tereza vyrůstala zčásti u matky.
„Spousta lidí si myslela, že všechno mám jednodušší, protože můj táta je známá osobnost. Jenže já jsem jeho popularitu nijak nevyužívala, to by mi táta ani nedovolil. Byl vždycky přísný, co se hudby týkalo. Mě samotnou to táhlo k televizi – a to byla nakonec moje cesta.“
Dětství Terezy nebylo vždy idylické, už kvůli rozvodu rodičů a také proto, že v 80. letech nebylo tak snadné pro mladou dívku seberealizovat se třeba v hudbě nebo moderování. Tereza nicméně ráda zpívala, měla hudební ambice a navštěvovala různé dramatické kroužky. Díky otcovu talentu a svému přirozenému projevu se brzy zdálo, že je „hotovou“ osobností, která by mohla do budoucna zazářit.
První krůčky k televizní slávě
Přelom 80. a 90. let byl v Československu i Česku érou velkých společenských a politických změn. V roce 1993 začala vysílat televize Nova, komerční stanice, která vnesla do českých obýváků nevídanou formu zábavy – od populárních seriálů, přes „americký styl“ zpravodajství, až po mladé tváře, jež se měly stát novými ikonami. A mezi nimi se objevila i Tereza Pergnerová.
Tehdy jí bylo něco přes dvacet a měla za sebou pokusy s hudbou (krátce se snažila zpívat), ale osudové setkání s televizí Nova se zapsalo do historie. Castingy na hudební pořad pro mladé se konaly v roce 1994 a Tereza se na ně přihlásila téměř náhodou. Hledala se nová, svěží, otevřená osobnost, která by dokázala oslovit generaci teenagerů 90. let.
„Nejdřív jsem tam šla s obrovskou nejistotou. Vlastně jsem si říkala: ‚Proč by si vybrali zrovna mě?‘ Ale byla jsem spontánní, bláznivá a měla jsem moc ráda hudbu. A oni řekli: ‚Jasně, to je ona, tu chceme!‘ A najednou jsem byla v televizi každý týden.“
Čágo bélo, šílenci!
Kdo by neznal legendární hlášku „Čágo bélo, šílenci!“, která se stala symbolem 90. let a hudebního pořadu ESO. Tereza Pergnerová se rázem stala megahvězdou mezi mládeží. Její styl moderování byl energický, nenucený, veselý, někdy až roztržitý, ale právě tím dokázala zaujmout. Díky tomu, že se v éteru hrála populární hudba – a 90. léta byla dobou diskotékových rytmů i českých poprockových hvězd – stal se pořad ESO tahákem pro mladé diváky.
Obrovský úspěch pořadu ji vynesl na pomyslný vrchol popularity. Tereza nebyla jen moderátorka, ale stala se také ikonou módních trendů (barevné gumičky ve vlasech, vytahané svetry, kloboučky – to všechno najednou chtěl nosit každý „cool“ teenager). Z novinových článků a rozhovorů z let 1994–1997 jasně vyplývá, že Tereza byla tehdy jednou z nejznámějších tváří v zemi. Denně dostávala desítky či stovky dopisů od fanoušků. Na veřejnosti ji lidé zastavovali, prosili o autogram. Organizátoři kulturních a společenských akcí se předháněli, kdo ji uloví jako moderátorku.
„Je to pro mě hrozná jízda! Pořád něco točím, pořád mě někam zvou. Občas mi z toho jde hlava kolem, ale zase – baví mě to a miluju hudbu, tak proč ne! I to ,čágo bélo, šílenci!‘ vzniklo spontánně, prostě jsem to na jedno natáčení vykřikla a najednou to opakovaly děti na ulici, byla to legrace.“
Její bezprostřednost ale měla i své stinné stránky. Na Terezu dolehl tlak: popularita rostla raketovým tempem a ona neměla žádné „přípravné období“, aby se naučila nakládat se stresem, s psychickou zátěží a s náhlým obdivem či kritikou veřejnosti. Ve svých necelých dvaadvaceti se z dívky s neklidnou povahou stala superhvězda. A za tím vším se ukrývala náchylnost k úzkostem i tendence k experimentům, což se brzy ukázalo jako katastrofální spojení.
První kroky k pádu
V polovině 90. let byla Tereza Pergnerová skutečně na vrcholu. ESO bylo nejsledovanějším hudebním pořadem v zemi, Tereza se objevovala v reklamách, moderovala speciály, s televizí Nova podepisovala lukrativní smlouvy. Souběžně se jejím jménem oháněly bulvární i seriózní deníky. Rodiče teenagerů ji často považovali za „trochu ulítlou, ale nic špatného na ní neviděli.
Jenže s ohromnou popularitou přicházela také negativa. Tereza se střetávala s pomluvami, bulvární novináři bedlivě zkoumali její soukromí. Pokud se objevila v klubu s cigaretou či sklenicí alkoholu, hned se psalo o její „nezvládnuté životosprávě“. Tlak sílil.
Jak sama Tereza mnohokrát uvedla, na večírcích a mezi přáteli se setkala s drogami. Nejprve šlo o „experimentování“ – marihuana, tvrdý alkohol. Později tvrdší drogy. Dostala se do prostředí, kde byla droga spojená s pocitem uvolnění, úniku od stresu a zároveň s jakousi formou společenské aktivity. Pro citlivou, lehce křehkou osobnost, která toužila po úniku, to byl nebezpečný koktejl. Nejdříve se zdálo, že to ovládá, ale skutečnost byla opačná. Droga si ji začala postupně podmaňovat.
„Byla jsem v euforii, že se mi podařilo to, o čem jiní jen sní – sláva, peníze, obdiv, legrace. Ale když jsem do toho vstoupila tak moc po hlavě, zjistila jsem, že to neumím zkombinovat s klidem v duši. Tak jsem občas utekla k něčemu, co mě na moment uklidnilo. Byl to hrozný začarovaný kruh.“
Otevřené přiznání a pád na dno
Zlom přišel, když se Tereza Pergnerová dostala k pervitinu a později i k heroinu. Ten se v Česku v 90. letech rozmáhal, protože byl relativně levný, snadněji dostupný, a měl tvrdý dopad na psychiku i tělo. Souběžně si Tereza začala uvědomovat, že už nejde jen o občasné experimenty, ale regulérní závislost. Zároveň stoupal tlak na její výkon: publikum od ní vyžadovalo pořád tu veselou, energickou Terezu.
V polovině roku 1996 se začaly šířit spekulace, že je „zhulená“ nebo „sjetá“ přímo v pořadu, nebo že se opakovaně vymlouvá na zdravotní potíže. Tehdy už Tereza sama věděla, že situaci nezvládá. Nakonec vyšlo najevo, že z televize Nova odchází. V roce 1997, když oficiálně opustila pořad ESO, se celostátně provalilo, že důvodem je drogová závislost.
A Tereza Pergnerová se k tomu – na rozdíl od mnoha jiných slavných lidí té doby – postavila čelem a veřejně přiznala, že bojuje s heroinem. V mediálním prostoru to byl šok. Populární hvězda dětských a teenagerských pořadů, sexsymbol, idol – a najednou heroin? Někteří lidé jí nemohli uvěřit, mnozí ji veřejně odsoudili. Jiní (hlavně mladí) jí naopak vyjadřovali podporu. Bylo to poprvé, kdy v českém šoubyznysu někdo takto nahlas, bez vytáček, promluvil o své těžké závislosti.
„Nevím, jestli mě to v něčem osvobodilo, nebo jestli mě to ještě víc zavalilo. Věděla jsem ale, že nemá smysl něco tajit. Nemohla jsem dělat dál tu roztančenou hvězdu, když jsem byla závislá. Měla jsem chuť říct pravdu a prosit o pomoc.“
Po jejím odchodu z televize se Tereza z veřejného života prakticky na čas stáhla. Bojovala sama se sebou, s absťáky, s velkými finančními problémy – údajně se vyčerpaly peníze, které měla z doby slávy. Navíc měla dluhy vůči televizi Nova, s níž byla původně vázána smlouvami. Byla to situace, kterou sama v jednom rozhovoru přirovnala k „bludnému kruhu, kdy se ráno budím a nevím, jestli vůbec ještě žiju a zda se nechci na všechno vykašlat.“
Hledání cesty ven
Následovala série ambulantních i pobytových léčeb. Tereza prošla psychiatrickou klinikou i specializovanými zařízeními pro drogově závislé. Sama přiznala, že „ne vždycky to vyšlo hned napoprvé,“ protože drogy člověka nepustí, jakmile se mu jednou dostanou pod kůži.
Právě v této době (kolem přelomu tisíciletí) vyšla biografická publikace s názvem „Závislost nejen na lásce aneb Příliš otevřená zpověď Terezy Pergnerové“. Tahle kniha popisovala, jak Tereza poprvé přišla k heroinu, jak vypadaly její každodenní stavy, a zároveň se věnovala i rodinnému zázemí a vztahu k otci Eduardovi.
„Ráno mi bylo zle, snažila jsem se sehnat dávku, abych mohla fungovat. Člověk se stydí, ale ten tělesný pocit je silnější. Přemýšlela jsem, kam jít, koho poprosit o půjčku, co prodat z toho, co mi ještě zbylo… Je to mizerný život.“
Léčba drogové závislosti je během na dlouhou trať a Tereza s tím musela počítat. V určité fázi se rozhodla úplně opustit svět showbyznysu, aby neklopýtla hned na prvních metrech. Začala se soustředit na meditace, navštěvovala podporu v komunitě pro bývalé narkomany, pokoušela se najít klid a stálý režim. Sama říká, že mnoho jejích přátel z „doby před závislostí“ se od ní odvrátilo, což ji velmi mrzelo. Několik blízkých kamarádů ovšem zůstalo a pomáhalo jí.
VyVolení a návrat na vrchol
Nová etapa pro Terezu začala po roce 2005. V této době byla relativně stabilizovaná – měla za sebou několik let abstinence a snažila se restartovat život. Televize Prima (tehdejší konkurentka Novy) hledala zkušeného moderátora pro velkou reality show VyVolení, která byla formátovou odpovědí na show Big Brother na Nově. Tereza Pergnerová se Primě jevila jako skvělá volba: jednak měla moderátorské zkušenosti, jednak byla pro diváky symbolem „pádu a vzkříšení“, což mohlo reality show dodat dramatický náboj.
A tak se Tereza objevila zpátky na obrazovkách jako moderátorka VyVolených (první řada v roce 2005). Tato show se vysílala v přímých přenosech a vyvolala mimořádný zájem publika. Tereza opět ukázala svou schopnost bravurně improvizovat, vcítit se do rozhovorů s účastníky, a hlavně ovládala ten „živočišný“ styl, kterým kdysi uhranula mladé fanoušky v ESO. Teď už to ale nebyla dívka ve vytahané mikině, spíš zralá žena, která měla za sebou nelehký osud.
„Je to pro mě velká výzva, před lety bych si to vůbec nedokázala představit. Jsem vděčná za to, že mi Prima dala šanci ukázat, že umím pracovat, že nejsem jen ,ta feťačka‘, jak mě bulvár nazýval. Doufám, že si to lidi zamilují a budou u toho se mnou.“
A diváci si to zamilovali. První řada VyVolených s Terezou Pergnerovou lámala rekordy sledovanosti. Pro mnohé lidi bylo setkání s Terezou návratem do starých dobrých 90. let, kdy je bavila v hudebních pořadech. Pro jiné byla symbolem nového člověka – silnějšího, který prošel očistcem. Z bulvární perspektivy se Tereza stala jednou z nejlépe placených televizních osobností v té době. Získávala lukrativní smlouvy s Primou, moderovala i další řady VyVolených.
Osobní život
Ve stínu profesionálního úspěchu řešila Tereza i svůj osobní život. Krátce po odchodu z TV Nova koncem 90. let se stala matkou syna Samuela (nar. 2001). Jeho otcem byl muž, s nímž Tereza nějakou dobu žila – vztah však nebyl funkční, potýkali se s finančními problémy i s drogovým prostředím. Nakonec se rozešli a Tereza zůstala se synem sama.
Během let po VyVolených žila s partnerem Jiřím Chlebečkem, s nímž má dceru Natálku (nar. 2009). Ani tento vztah ale nevydržel natrvalo – potýkali se s krizemi, rozchody a smiřováními. Tereza si vždy velmi vážila rodiny a chtěla dětem dopřát pocit jistoty, který sama zčásti postrádala. Složitá osobní situace ale odrážela její celoživotní boj s důvěrou a závislostí.
„Já jsem vlastně až teď začala poznávat, co to znamená být normální mámou. Neříkám, že jsem perfektní, ale miluju svoje děti nade vše. Všechno ostatní jde stranou. Jistě, udělala jsem spoustu chyb, ale jsem vděčná, že je tu ještě šance to napravit.“
Vztah s Jiřím Chlebečkem se definitivně rozpadl kolem roku 2012. Nicméně zůstali v kontaktu kvůli dětem. Tereza se posléze stáhla z médií, aby se mohla věnovat rodině a svému klidnějšímu životu.
Druhá mediální pauza
Po VyVolených se Tereze otevřely dveře k mnoha dalším projektům, ať už pro TV Prima, nebo pro jiné televize. V roce 2008–2009 se krátce objevila v různých menších formátech, ale pak překvapivě oznámila, že si dává delší pauzu.
Důvodem byla vyčerpanost. Intenzivní nasazení ve VyVolených, časté show a přímé přenosy, mediální „kolotoč“, kdy bulvár psal o každém jejím kroku, kladly velké nároky na její psychiku. Tereza se obávala recidivy s drogami, protože věděla, jak lehce se může člověk vrátit k návykům, pokud se ocitne pod nepřiměřeným tlakem.
„Někdy mi to chybí, ta energie živého pořadu. Ale uvědomuju si, že musím mít i ,normální život‘. Když jsem jednou dolehla na dno, už znovu tam skončit nechci. Potřebuju péči o sebe, o děti. Teď se radši starám o domácnost, zahrádku, a dělám jen to, na co se cítím.“
Tato „pauza“ byla v podstatě druhou etapou Terezina stahování se do ústraní – tentokrát ovšem ne kvůli drogám, ale kvůli vědomému rozhodnutí omezit tlak veřejnosti. Media sice spekulovala o jejích dluzích, neshodách s bývalým partnerem i o tom, zda opět „neujíždí na drogách“, ale Tereza se k tomu veřejně téměř nevyjadřovala.
Zpět do médií
Zlom přišel kolem roku 2014, kdy Tereza souhlasila s účastí v charitativních projektech, které se věnovaly sociálně slabým rodinám či lidem bez domova. Objevila se v několika neziskových organizacích, kde dobrovolnicky pomáhala (na rozdávání polévek lidem v nouzi, organizaci dětských dnů). A pak přišla nabídka z televize Nova – paradoxně té televize, kterou kdysi opustila kvůli drogám – aby moderovala pořad Mise nový domov (start vysílání v roce 2017). Šlo o formát, v němž se týmu profesionálů podaří zrekonstruovat dům rodině, která je ve finanční nebo životní nouzi.
Tereza tu působila jako empatická průvodkyně, která s rodinami mluvila a vyslechla jejich osudy. Vzhledem k tomu, co sama v životě zažila, se k nim dokázala přiblížit a dodat jim sílu. Pořad měl slušnou sledovanost a potvrdil, že Tereza Pergnerová má stále na obrazovce místo – tentokrát ale už ne v roli bláznivé hvězdy, nýbrž jako žena s bohatými zkušenostmi a velkou empatií.
„Nejtěžší je nesoudit. Když vidíte rodinu, která žije v hrozných podmínkách, pomyslíte si: Proč to dávno nevyřešili? Ale já vím, že někdy to nejde. Někdy jsou tu dluhy, exekuce, někdy nemáte podporu rodiny. A hlavně, já sama vím, jak těžké je odlepit se ze dna, takže se snažím spíš pochopit, než odsoudit.“
Život mimo hlavní mediální pozornost
Dnes žije Tereza Pergnerová relativně poklidným rodinným životem. Věnuje se dětem, pečuje o domácnost, občas přijme moderování či menší televizní projekt. Z prostředí mediální slávy se stáhla.
Rakovník, město kde žije
Od doby, kdy prožila návrat díky VyVoleným, uplynulo již mnoho let – a Tereza si vybudovala pověst „bojovnice, která ušla kus cesty“. Bulvár už na ni neútočí tolik jako dříve, spíš ji bere jako bývalou hvězdu, která si zažila své a teď se snaží „žít v klidu“. Samozřejmě se občas objeví článek o tom, s kým Tereza randí, zda si pořídila novou nemovitost nebo zvažuje návrat k moderování.
Příběh Terezy Pergnerové je jedním z nejvýraznějších v porevolučním českém showbyznysu. Mladá, energická dívka, která se v polovině 90. let stala „mluvčí“ teenagerské generace prostřednictvím legendární hitparády ESO, se závratnou rychlostí katapultovala na vrchol. Zároveň ovšem – i kvůli svému citlivému naturelu a nedostatku „brzdných“ mechanismů – spadla do náruče tvrdých drog.
Zdroje:
https://www.databazeknih.cz/knihy/zavislost-nejen-na-lasce-aneb-prilis-otevrena-zpoved-terezy-pergnerove-61972
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/tereza-pergnerova-pribeh-bez-odpovedi.A_2001M047V01A
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/788788/jak-sel-cas-s-oslavenkyni-pergnerovou-50-drogova-zavislost-i-velky-comeback.html
https://www.youtube.com/watch?v=-kNOMBZ6jVg
https://plus.rozhlas.cz/tatinek-byl-muj-velky-kritik-rika-tereza-pergnerova-6505116
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/tereza-pergnerova-drogy-minulost-rodina-televize-prace.A180315_123555_lidicky_zar
https://celebrity.instory.cz/8403-silny-pribeh-slavne-moderatorky-tereza-pergnerova-uprimne-o-divokych-90kach-vyvolenych-i-sve-rodine.html
