Článek
Bylo pozdě v noci. Ve stínu losangeleského apartmá sedělo kolem oválného pokerového stolu několik mužů a jedna mladá žena. Vzduch byl prosycen drahým kouřem a napětím. Na stole ležely pořádné hromádky žetonů – v jednu chvíli se v této místnosti protočilo klidně i dvě stě tisíc dolarů během jediné hry.
Jedna z výherních karetních kombinací právě přinesla další tučný bank a herec s dětsky laskavou tváří ho shrábl k sobě. Pak nečekaně zastavil pohled na organizátorce hry. Bez mrknutí oka pozvedl mezi prsty žeton v hodnotě 1000 dolarů a poklidným hlasem ji vyzval:
„Zaštěkej jako tuleň.“ – Nastalo ticho. Dívka se nejistě pousmála, ale muž naproti ní se neměl k žertu. Nemyslel to jako vtip. „No tak – štěkni, když chceš ten žeton,“ zopakoval herec s povrchním úsměvem. Napětí zhoustlo až k nesnesení.
O pár vteřin později položila mladá žena žeton zpět na stůl a zvedla bradu. „Ne,“ odmítla pevným hlasem. Vzduch se zachvěl ponížením, které se jí dralo do očí. Herec pokrčil rameny a vstal.
Bez dalšího slova se otočil a odešel do tmy, zatímco za ním zůstala skupinka ohromených milionářů a uprostřed pokoje mlčky stála někdejší „princezna pokeru“ Molly Bloomová – žena, která tuto hru roky pořádala, a přece teď zůstala pokořená před všemi.
Ten muž, který ji veřejně zahanbil, byl Tobey Maguire, filmový představitel bezelstného komiksového hrdiny Spider-Mana. Té noci odhodil svou laskavou masku a ukázal chladnou tvář hazardního hráče.
Od chudého chlapce k filmové hvězdě
Tobey Maguire se nenarodil do světa luxusních hotelů a vysokých sázek. Naopak – vyrůstal na pokraji chudoby, jako syn mladých rodičů v Kalifornii. „V dětství jsme byli velmi chudí. Často jsme chodili pro jídlo k sousedům, spali u příbuzných nebo dokonce občas přenocovali v útulku,“ vzpomínal později.
Jeho otec Vincent se ve slabé chvilce zoufalství dokonce pokusil vyloupit banku v rodném Resedě, za což byl roku 1993 odsouzen. Tobeymu bylo teprve osmnáct. Možná právě tehdy, tváří v tvář hanbě a nejisté budoucnosti, v něm uzrálo odhodlání: už nikdy nedopustit, aby byl chudý a bezmocný. „Chtěl jsem z toho všeho ven, a tak mým prvním životním cílem bylo vydělat peníze; byl jsem tím dost posedlý,“ přiznal otevřeně.
Byl v něm tichý vnitřní hněv a hlad po úspěchu. Tvůrci, kteří s ním pracovali, si toho všimli dávno předtím, než to svět uviděl. Režisér Gary Ross, jenž Maguira obsadil do filmu Seabiscuit, o něm řekl: „Věděl jsem, že Tobey neměl lehké dětství… tušil jsem v něm vnitřní oheň, komplikovanost a jakousi vrozenou houževnatost.“
Za nenápadným úsměvem nesmělého mladíka se tedy vždycky skrývala určitá tvrdošíjnost a vnitřní síla – a možná i pýcha. S herectvím začal Tobey Maguire už jako kluk, a přestože statisticky vzato je šance uspět v Hollywoodu mizivá, on nepochyboval. „Od patnácti jsem věděl, že budu úspěšný,“ říkal.
Tato víra se vyplnila. Roku 2002 se Maguire proslavil celosvětově jako Peter Parker alias Spider-Man ve stejnojmenném velkofilmu, který zbořil žebříčky návštěvnosti. Z nesmělého „kluka od vedle“ na plátně se rázem stal miláček publika a milionář.
Sláva však nezaslepila jeho praktický instinkt. V osobním životě se Maguire držel stranou skandálů a přísně kontroloval své slabosti. Už v devatenácti letech se rozhodl skoncovat s divokým způsobem života – úplně se vzdal alkoholu i drog a od té doby zůstal naprostým abstinentem.
Ukázal tak pevnou vůli, s jakou zápasil i jeho slavný komiksový hrdina: pokud měl Tobey Maguire nějaké démony, zamkl je hluboko do klece. Na veřejnosti vystupoval často plaše, v rozhovorech úsporně volil slova a působil dojmem slušného, možná až trochu nudného mladého muže. Nikdo by tehdy neřekl, že právě on se brzy stane králem hazardu hollywoodského podsvětí.
Nelegální pokerové dýchánky v Hollywoodu
Okolo roku 2005 se za zavřenými dveřmi luxusních podniků a hotelových apartmá v Los Angeles začala scházet pestrá společnost: filmové hvězdy, podnikatelé, profesionální sportovci i dědicové miliardových impérií. Všichni měli společnou vášeň – high-stakes poker, tedy karetní hru o astronomické sázky. U jednoho takového stolu se pravidelně objevovali například herci Ben Affleck, Leonardo DiCaprio či Matt Damon.
A vždy také Tobey Maguire, z něhož se v tomto prostředí stal pojem. Zpočátku mohl působit nenápadně – tiše seděl, míchal karty a zdvořile se usmíval. Ale jak noční hry postupovaly, ukázalo se, že Maguire je u stolu jeden z nejchytřejších a nejchladnokrevnějších hráčů.
Nebyl to žádný bohatý naiva, který by se nechal strhnout – Maguire bral poker smrtelně vážně, studoval strategii a začal dokonce objíždět profesionální turnaje. Své schopnosti potvrdil i na světové sérii WSOP, kde byl rovněž úspěšný a mezi hráči je považován za mimořádně silného soupeře. Věděl, jak blafovat bez mrknutí oka, a měl železné nervy.
Nešlo jen o zábavu celebrit po večírcích – tato hra představovala soukromý byznys v šedé zóně zákona. Hostitelka Molly Bloomová, ambiciózní mladá žena, která se z bývalé servírky vypracovala na organizátorku těchto exkluzivních sešlostí, vybírala tajná místa konání a pečovala o bohatý komfort hráčů. Ti do hry nosili kufříky plné hotovosti – někdy bylo ve hře i 2 000 000 dolarů za noc.
Pro hrstku hollywoodských boháčů to byly drobné, pro Molly tučné zisky z dýšek a vstupních poplatků. Maguire se těchto nočních dýchánků účastnil téměř každý týden. Brzy si získal pověst nejzručnějšího hráče u stolu – a také největšího vítěze. Zatímco jiní občas prohrávali stovky tisíc a s unaveným povzdechem kolem páté ráno odcházeli domů, Tobey Maguire obvykle končil noc s úsměvem a kapsami plnými žetonů.
Jeho metoda byla promyšlená. Maguire dokázal hodiny soustředěně sedět a analyzovat styl svých protivníků. Byl trpělivý jako pavouk – vyčkával, než soupeři udělají chybu, a pak nemilosrdně zaútočil velkou sázkou. Navíc neváhal využít toho, kým je.
Občas s sebou přivedl ke stolu i další herecké hvězdy, například kamaráda Leonarda DiCapria, a nebylo to jen z přátelské loajality. Dobře věděl, že přítomnost slavného „A-čkového“ herce působí jako návnada na extrémně bohaté amatéry – tzv. velryby pokerového světa – kteří se do hry rádi zapojí a pak v ní nechají celé jmění.
Ne všichni Maguirovi herečtí kolegové brali hazard tak smrtelně seriózně. Například Ben Affleck si občas zahrál, ale odcházel rozumně včas a nikdy moc neprohrál. Leonardo DiCaprio se ukázal jen zřídka; neměl v sobě tu posedlost, která hráče udržela klidně deset hodin v kuse nad kartami.
Jenže Tobey tu posedlost měl. Pro něj se poker stal nejen zdrojem peněz, ale i jakýmsi adrenalinem a možná i způsobem měření sil. Přes den hrál ve filmech hrdiny, v noci chtěl být neporazitelným hráčem. Nešlo mu jen o pár set tisíc navíc – hrál o vlastní prestiž.
A vítězil. Ve světě tajných her se začalo šuškat, že pořádat pokerovou partii s Maguirem se nevyplácí, pokud sami nechcete odejít oškubaní. Vždycky vyhrál právě on. A jakkoli byl mezi celebritami oblíbený pro svou přívětivost, tady se měnil v predátora.
Kruté sázky a zlomené osudy
Zpočátku byla Molly Bloomová Maguirem fascinována. Psala o něm, že byl „nejlepší hráč – a také nejhorší člověk, když prohrával“. Nikdo nesl porážku tak těžce jako on, přitom porážel ostatní s ledovým klidem. A co hůř, Tobey Maguire se ukázal být krutý vítěz. Vítěz, který nemá slitování ani k těm, kdo mu pomáhají vydělat.
Bloomová líčí ve svých pamětech onu osudnou scénu s „bark like a seal“ – štěkej jako tuleň – jako hluboké ponížení, na které v životě nezapomene. Zatímco ona týdny chystala každou hru, zvala hosty, zajišťovala občerstvení a diskrétnost, Maguire ji prý veřejně shazoval, že si vydělává moc peněz na úkor hráčů.
Vadilo mu, že jako organizátorka dostávala tučné spropitné – až 50 tisíc dolarů za noc. On sám byl přitom pověstně skoupý na dolar: přestože vyhrával nejvíc, dával ze zásady to nejmenší možné dýško.
Dokonce trval na tom, aby se používal jeho osobní automatický míchací stroj na karty – údajně kvůli férovosti hry – a za pronájem toho přístroje nechával ostatní platit 200 dolarů za večer do vlastní kapsy. S každým dalším večerem bylo zřejmější, že Tobey nechce nikomu přenechat ani drobné navíc. Vítězství, peníze a kontrola – to byly jeho opravdové vášně, skryté za chlapeckým úsměvem.
Bloomová později prozradila, že v Tobeym vidí obě stránky – laskavou i temnou. Zpočátku jí prý dokonce pomohl uspět, učila se od něj taktice a chápala ho. Jenže jakmile vycítil ohrožení svého výsadního postavení, obrátil se proti ní. Trval na tom, aby dostávala méně peněz, a ostatním hráčům naznačoval, že si nezaslouží tak vysoký podíl ze hry.
Nakonec se Maguire rozhodl Bloomové zbavit úplně. Přesvědčil své bohaté spoluhráče, že mohou hrát i bez ní – ušetří tak statisíce na poplatcích. Jednoho dne zvedla Molly Bloomová telefon a slyšela Tobeyho hlas: její hra končí, je odstřižena. Nepřizval ji k turnaji na nové adrese, kde se pokerové dýchánky konaly dál.
A ona ztratila svůj zdroj obživy. Maguire jí to sdělil s jistou škodolibostí – jako by si vychutnával, že právě on jí může podrazit nohy. Pro mladou ženu, která vybudovala podnik kolem těchto her, to byl konec jedné životní kapitoly. Molly Bloomová se však nevzdala a přesunula své podnikání do New Yorku, kde rozjela obdobné hry nanovo. Tam už se zapletla i s mafií a nakonec v roce 2013 skončila v rukou FBI – obviněná z organizování nelegálního hazardu.
Dostala podmíněný trest a finanční pokutu, její příběh upoutal média i filmaře. Maguire i další celebrity zapojené do pokerových seancí mezitím vyvázly bez trestního stíhání. Je ironické, že nakonec právě jeden z bohatých byznysmenů, který u stolu s Tobeym prohrál majlant, byl usvědčen z praní špinavých peněz – hrál totiž s penězi investorů zpronevěřenými v Ponziho schématu. A Maguire musel vrátit 311 000 dolarů, které od tohoto podvodníka vyhrál.
Když se řekne Tobey Maguire, většině lidí se vybaví usměvavý mladík v brýlích, který na plátně hlásá: „S velkou mocí přichází velká zodpovědnost.“ Jenže život někdy plýtvá ironií. Zatímco Spider-Man zachraňoval lidi před padouchy, jeho představitel jim v reálném světě přinášel úplně jiný druh zážitků – a rozhodně ne spásu.
Maguire o svém soukromí nikdy nemluvil, své temnější stránky tajil. Dokud je neodhalili jiní. Hollywoodem se po vydání Bloomové knihy začal šířit nepříjemný obraz: oblíbený herec jako nelítostný hráč, který umí člověka dohnat k slzám pro kus barevného plastu. Sám Tobey to nikdy veřejně nekomentoval. Snad cítil stud, snad lítost – anebo vůbec nic.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tobey_Maguire
https://en.wikipedia.org/wiki/Molly_Bloom_(author)
https://www.theguardian.com/film/2013/may/11/tobey-maguire-interview
https://www.the-independent.com/arts-entertainment/films/features/tobey-maguire-the-boy-behind-the-mask-92769.html
https://people.com/celebrity/molly-bloom-recalls-the-ups-and-downs-of-being-hollywoods-poker-princess/
https://www.cardplayer.com/poker-news/17372-molly-bloom-during-poker-game-tobey-maguire-told-me-to-bark-like-a-seal-who-wants-a-fish
