Článek
Olga Schmidtová, rozená Holečková, se narodila 23. ledna 1926 v Banské Bystrici do smíšeného česko-slovenského manželství. Otec Vladimír Holeček byl Čech a na Slovensku pracoval jako úředník finanční správy, matka pocházela ze Slovenska a živila se jako učitelka. Olga měla o čtyři roky staršího bratra Vladimíra.
Po vyhlášení Slovenského státu v roce 1939 a vzniku Protektorátu se rodina postupně přestěhovala do českých Třebonic, kde otec zdědil domek. Většinu války však prožili v pražských Holešovicích.
V roce 1941 nastoupila Olga na pražskou hereckou konzervatoř. Jenže ve třetím ročníku musela v rámci takzvaného totálního nasazení do továrny jako pomocná dělnice. Přesně tahle zkušenost tvořila ostrý kontrast k pozdější divácky nejmilovanější poloze její kariéry.
Konzervatoř dokončila až v roce 1947, kdy se jí z prvního manželství s výtvarníkem Otou Opršalem narodila dcera Zuzana. Manželství se ale záhy rozpadlo. V roce 1949 dostala Olga angažmá ve slovenském Martině, kde se seznámila se svým druhým mužem, hercem Mirkem Schmidtem. Ten se účastnil Slovenského národního povstání a přežil koncentrační tábor Sachsenhausen.
V roce 1954 se manželé přestěhovali do Prahy. Oba pak pracovali v Československém rozhlase jako slovenští hlasatelé. Olga zde působila dva roky, od šedesátých let až do důchodu ale učila literárně-dramatický obor na pražské lidové škole umění.
Herectví tak po dlouhá desetiletí zůstávalo spíš pedagogickou součástí jejího života než profesí, která by ji proslavila. Politicky se nijak neangažovala, přesto prošla kárným řízením, protože odmítla s dětmi nacvičit báseň o Vítězném únoru.
Druhá kariéra po šedesátce
Zlom přišel až v devadesátých letech, kdy se přihlásila do komparzního rejstříku. Režiséři si ale brzy všimli, že nejde o náhodnou zájemkyni, nýbrž o vystudovanou herečku s jistotou před kamerou. Začali ji proto obsazovat do epizodních, zejména komediálních rolí.
Objevila se například ve filmech Slunce, seno a pár facek, Atrakce švédského zájezdu, Fany nebo Ceremoniář. V hořké komedii Ceremoniář z roku 1996 hrála starou matku titulního hrdiny. Později se objevila také v černé komedii Doblba! Petra Vachlera.
Přehlédnout ji nešlo hlavně ve chvíli, kdy dostala role, které pracovaly s jejím věkem, výrazem a přesným komediálním načasováním. Dokázala být křehká, panovačná, popletená i odzbrojujícím způsobem věcná. Nehrála jen „babičky“, ale každé z těch postav dala charakter, vlastní tempo i lidskost.
Největší popularitu jí přinesla role sklerotické babičky mladého hrdiny ve filmu Rafťáci z roku 2006, který režíroval Karel Janák. Vojtěch Kotek a Jiří Mádl jí svěří do péče malého chlapce, ona je ale přesvědčená, že jde o jejího vlastního vnuka, přestože ten už dávno vyrostl.
A hlavně mu stále dokola nabízí rybí tuk. Pokaždé totiž zapomene, že mu ho před chvílí už dala. Právě tahle drobná, opakovaná situace se stala jedním z nejzapamatovatelnějších momentů celé komedie.
Podobně nezapomenutelná byla jako vesničanka spěchající na faru v Troškově trilogii Slunce, seno… a jako stejný typ postavy i v pozdější trilogii Babovřesky. Objevila se také ve filmech Doktor od jezera hrochů, Bobule nebo Perfect Days: I ženy mají své dny z roku 2011 režisérky Alice Nellis.
Právě Perfect Days byly jejím posledním filmem. O tři roky později se ještě objevila v televizním seriálu Případy 1. oddělení. Diváci ji znali také ze seriálů Život na zámku, Comeback a Redakce. V Redakci ztvárnila starší ženu, která žila v přesvědčení, že Lubor v podání Milana Šteindlera je její syn, a rovnou se k němu nastěhovala.
Zdeněk Troška, který ji obsadil do několika svých filmů, na ni po její smrti vzpomínal s velkou vřelostí: „Paní Schmidtová byla dáma. Hrála vesnickou ženskou, ale stejně jako Erna Červená, která hrála babičku v posteli v prvním dílu, byla skutečná dáma.“
Podle Trošky ji dlouhý pracovní život ani vysoký věk nijak nezpomalovaly. Pamatovala si texty, byla spolehlivá a dokázala natáčet od svítání do soumraku. „Až v poslední době říkala, že nic hrát nebude, protože už na to nemá sílu,“dodal režisér.
Dcera v Londýně a samota ve stáří
Osobní život jí ale přinesl i těžké ztráty. Dcera Zuzana, provdaná Kodíčková, se v Londýně etablovala jako divadelní a televizní scenáristka a režisérka pod jménem Hannah Kodicek. V devadesátých letech uvedla v Praze britsko-český hraný film Špendlík na motýla.
Zuzana zemřela v roce 2011, deset let před svou matkou. V roce 1968 emigroval do Švýcarska také Olžin bratr Vladimír. Schmidtová tak pozdější léta prožívala bez nejbližší rodiny nablízku. Od roku 2017 žila v pražském domově Vlčí mák.
O vlastní smrti a pohřbu mluvila s neobvyklým nadhledem. „Jednou jsem slyšela v rozhlase o způsobu pohřbívání lidí jako kompostu do země. A to mě nadchlo,“ svěřila se před lety. Uvažovala o tom, že své tělo věnuje lékařským účelům: „Medici na mně budou moci zkoumat, jaké má člověk ucho nebo ledviny.“
Nešlo o pózu ani o snahu šokovat. Naopak. Konec života brala věcně, s praktickým pohledem ženy, která zažila válku, totalitní nasazení, ztráty i pozdní úspěch. Olga Schmidtová zemřela 14. června 2021 v Praze ve věku pětadevadesáti let. Veřejnost se o jejím úmrtí dozvěděla až na začátku srpna téhož roku.
Zdroje:
https://www.divadelni-noviny.cz/zemrela-olga-schmidtova
https://cnn.iprima.cz/zemrela-ikonicka-postava-z-filmu-raftaci-zapomnetlive-babicce-bylo-95-let-30970
https://zivotvcesku.cz/ve-veku-95-let-zemrela-olga-schmidtova-znama-z-babovresku-dojemne-na-ni-zavzpominal-zdenek-troska/
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/185316/smrt-hvezdy-troskova-slunce-seno-telo-venovala-medikum.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/185327/zemrela-babicka-z-raftaku-95-svou-dceru-prezila-o-10-let.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/686513/zemrela-zapomnetliva-babicka-z-raftaku-95-vlastni-dceru-prezila-o-10-let.html
https://www.kinobox.cz/osobnosti/31600-olga-schmidtova
