Článek
Jiří Holík se narodil 9. července 1944 v Německém Brodě, dnešním Havlíčkově Brodě, do rodiny s dlouhou řeznickou tradicí. Řemeslu se věnoval jeho dědeček, strýc i otec. Rodinná živnost ale skončila v roce 1950, kdy komunistický režim otcovo řeznictví znárodnil.
Novou doménou rodiny se stal sport, především hokej. Otec, který se v mládí věnoval skoku na lyžích, přivedl k ledu i o dva roky staršího syna Jaroslava. Jiří si poprvé obul brusle ve čtyřech letech na rybníce Hastrman v rodném městě.
Na rozdíl od bratra, který si své umění vydřel tvrdou houževnatostí, Jiří na ledě působil, jako by se s bruslemi narodil. I když jako malý prý Jaroslava otravoval tím, že mu musel zavazovat tkaničky.
Chlapci hráli za mládežnický klub Jiskra Havlíčkův Brod, se kterým v roce 1961 vyhráli dorostenecký přebor republiky. Trénovali v provizorních podmínkách a na zápasy jezdili na korbě nákladního auta.
Po maturitě chtěl Jiří studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu. Napoprvé ho ale nepřijali, a tak rok pracoval v jihlavské továrně Motorpal. Poté začal studovat v Praze a hrát za Spartu.
Jenže osud zasáhl jinak. Starší bratr Jaroslav, který mezitím vykonával vojenskou službu v armádním klubu Dukla Jihlava, si zlomil nohu. Otec Jiřímu nařídil, aby se z Prahy vrátil a bratrovi pomohl.
Jiří uposlechl. V roce 1963 přestoupil do Dukly Jihlava a společně s bratrem a Janem Klapáčem vytvořil legendární útok. Klub dovedli k sedmi ligovým titulům. Holík mezitím vystudoval také pedagogickou fakultu v Brně, obor zeměpis a tělesná výchova.
V devatenácti letech se poprvé objevil v národním týmu a zůstal v něm až do mistrovství světa 1977 ve Vídni. S 319 starty za reprezentaci drží dodnes československý rekord, který dosud nikdo nepřekonal.
Zatímco starší bratr Jaroslav byl typickým vůdcem a drsňákem, který nešel pro ostré slovo daleko, Jiří se popisoval spíš jako diplomat, jenž se raději držel v pozadí, ale tvrdě pracoval. Tahle sourozenecká dvojice se však ocitla přímo v centru jednoho z nejdramatičtějších okamžiků československých dějin.
Tenkrát na Západě
V srpnu 1968 byla Dukla Jihlava na zahraničním soustředění v západním Německu a ve Švýcarsku. Hráči byli ubytovaní v bavorském Füssenu nedaleko rakouské hranice, když jednoho rána některý ze spoluhráčů zapnul koupený tranzistorový přijímač.
Z vysílání se dozvěděli, že Československo obsadila vojska zemí Varšavské smlouvy. „Zůstali jsme z toho samozřejmě vyvalení,“ vzpomínal Holík.
Z Füssenu tým odcestoval do švýcarského Davosu, kde se hráči zapojili do manifestačního průvodu proti okupaci a odehráli několik přátelských zápasů. Když se pak vydali zpátky k domovu, před hranicemi zastavili.
Posadili se na naskládané klády dřeva a začali diskutovat, co dál. Informace měli jen z rádia: že se doma střílí a že je země obsazená. Museli se rozhodnout, jestli pojedou domů, nebo zůstanou v cizině.
Debata trvala zhruba dvě až tři hodiny. Někteří spoluhráči už byli ženatí a měli doma děti. Jiří Holík sám byl krátce před svatbou, svou ženu si vzal následujícího roku, 1969.
Nakonec se rozhodl celý autobus: vrátili se všichni, nikdo v cizině nezůstal. Jiné hráče tehdejší reprezentace ale k emigraci přiměly až pozdější roky normalizace, například Václava Nedomanského nebo Richarda Fardu.
Sám Holík přiznal, že ho emigrace nikdy zvlášť nelákala. Přesto chtěli hokejisté žít důstojněji, než jim systém umožňoval. Po mistrovství světa v Polsku v roce 1976 si proto dokonce dovolili prezidentu Gustávu Husákovi navrhnout, aby jim povolil vyjíždět na výdělečné angažmá do zahraničí.
O pár měsíců po návratu domů zažil Holík s reprezentací i opačnou stránku vztahu k okupaci: legendární „dva vítězné pátky“ v březnu 1969, kdy československý tým na mistrovství světa ve Stockholmu dvakrát porazil Sovětský svaz.
Na ledě šlo o hokej, ale atmosféra po srpnové invazi dala utkáním mimořádný politický význam. V Československu se vítězství stala spontánním výrazem vzdoru proti okupaci. Jaroslav Holík a několik dalších hráčů navíc před jedním ze zápasů přelepili izolepou rudou hvězdu ve státním znaku na dresech.
Za reprezentaci Jiří Holík vstřelil 132 branek, stal se třikrát mistrem světa, v letech 1972, 1976 a 1977, a získal celkem dvanáct medailí z mistrovství světa. Z olympijských her přivezl dvě stříbra, z let 1968 a 1976, a dva bronzy, z let 1964 a 1972.
Ke čtyřem titulům mistra Evropy přidal i účast na slavném Canada Cupu 1976, kde Československo skončilo druhé. V lize odehrál za Duklu Jihlava přes pět set zápasů, vstřelil téměř tři sta gólů a s legendárním číslem 20 na dresu pomohl klubu k sedmi mistrovským titulům.
Na sklonku kariéry vyzkoušel angažmá v zahraničí. Dvě sezony strávil v německém Rosenheimu, poté hrál ve Vídni za Stadlau a nakonec za Wiener EV. Aktivní kariéru ukončil v roce 1985.
Později se věnoval trenérské práci a v roce 1999 se podílel na převodu Dukly Jihlava z armádní podoby do civilního klubu. Hokej zůstal v rodině Holíkových i v dalších generacích. Bratr Jaroslav zemřel v roce 2015 ve věku dvaasedmdesáti let, ale jeho syn Robert, známý jako Bobby Holík, se stal v NHL dvojnásobným vítězem Stanley Cupu.
Také Jaroslavův vnuk David Musil, syn tenistky Andrey Holíkové a bývalého hokejisty Františka Musila, si zahrál v NHL za Edmonton Oilers. Za celoživotní přínos hokeji obdržel Jiří Holík v roce 2016 nejvyšší ocenění Kraje Vysočina a Kamennou medaili kraje.
V červnu 2024 mu rodný Havlíčkův Brod udělil čestné občanství.
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/sport/ms-hokej/ms-hokej-2019-jiri-holik-okupace-1968-emigrace-navrat-zapadni-nemecko_1905181046_vman
https://www.pametnaroda.cz/cs/holik-jiri-1944
https://www.irozhlas.cz/sport/hokej/hokej-jiri-holik-brezen-1969-sssr-sovetsky-svaz_1903280731_vman
https://www.hcdukla.cz/clanek.asp?id=14848
https://www.bkhb.cz/zobraz.asp?t=jiri-holik
https://www.muhb.cz/docs/texty/6/6507/hbl07_web.pdf
