Třináctá komnata Martina Zounara: Výhružky smrtí, závislost na alkoholu a nečekané štěstí

Osud si s Martinem Zounarem pohrával od prvních chvil. Když se 26. května 1967 v Hradci Králové narodil, lékaři rodičům oznámili vážnou zprávu: jejich syn přišel na svět s těžkou vrozenou vadou nožiček – oboustranným „čertovým kopýtkem“ (jak se lidově říká těžké deformaci chodidel).

Hrozilo, že malý Martin nikdy nebude chodit. Rodiče však bojovali. Maminka Marta, lékařka, zařídila tu nejlepší možnou péči. Malého chlapce čekaly náročné zákroky a rehabilitace, ale nakonec se stal malý zázrak. Díky odborníkům a odhodlání rodiny se mu nohy napravily natolik, že udělal první krůčky jako jiné děti. Martin sám o svém handicapu příliš nemluví – dodnes je to pro něj citlivé téma.

Jako by toho nebylo málo, v osmi letech zažil další bolestnou zkoušku. Při bezstarostném bobování za domem nezvládl řízení a narazil hlavou přímo do ostnatého drátu. Ostré trny mu rozpáraly kůži na půlce hlavy. Krvavé zranění museli lékaři sešít a malému Martinovi zůstala na čele jizva, která je dodnes nenápadnou, ale trvalou památkou na onu nehodu. Jenže Martin měl kromě smůly i štěstí: milující rodiče.

Jeho otec, Miroslav Zounar, byl úspěšný herec starší generace. Maminka Marta zase uznávaná paní doktorka. Doma vládla láska i pevný řád. Každý víkend jezdili z města na venkov za babičkou – do Orlických hor, kde tatínek vyrůstal. Malý Martin tam dojil krávy, pomáhal na poli a chodil s tátou chytat pstruhy do potoka holýma rukama.

Když později vzpomínal na dětství, v očích se mu zračil něžný smutek. „Měl jsem skvělé vztahy s oběma rodiči. Máma byla pevná nátura, skvělá ženská,“ řekl tiše v jednom rozhovoru. Maminku bohužel ztratil – když byl dospělý, onemocněla nevyléčitelnou nemocí ALS a on ji musel pochovat. Odešla příliš brzy, navždy silná a statečná. Tatínek Miroslav ho opustil ještě dřív, už v roce 1998, ale stihl syna vychovat po svém: s láskou k herectví, i když nenápadně.

Paradoxně to nebyl otec, kdo by Martina tlačil na jeviště. Malého Zounara herectví samo příliš nelákalo – možná se bál žít ve stínu tátova jména. Jako kluk miloval zvířata a snil o tom, že bude veterinářem. Na gymnáziu ho ale osud zavál jinam. V patnácti ho přijali na pražskou konzervatoř.

Tam se potkal se svými prvními velkými láskami – herectvím a také spolužačkou Lucií Zedníčkovou. Talentovaný, upovídaný a věčně usměvavý kluk rychle zjistil, že před publikem umí rozesmát i dojmout. Už v 16 letech stál na prknech Národního divadla jako hostující elév a učil se od legend české scény. Jeho pedagogem byl Josef Vinklář, od kterého pochytil první herecké fígle i pokoru k profesi.

Ještě než v roce 1985 odmaturoval, začal dostávat první filmové a televizní role. Psal se rok 1988, jemu bylo jednadvacet, když přišla nabídka, jaká se neodmítá – role mladého vojína Tomáše Soukupa v televizním seriálu „Chlapci a chlapi“.

V dobrodružném příběhu ze základní vojenské služby hrál odhodlaného bažanta, který si rychle získal srdce diváků. Seriál se stal hitem a Martin, do té doby neznámý student, přes noc proslul. Dospívající fanynky si po pokojích vylepovaly jeho fotografii v uniformě. On sám stál před životní změnou: poznal sladkou chuť popularity.

Zajímavostí je, že v „Chlapcích a chlapech“ se před kamerou potkal i se svým tátou Miroslavem – i když každý hrál jinou postavu. Otec synovi v herecké kariéře oficiálně neradil, jen mu dal před prvním angažmá v Národním divadle cennou lekci: „Martínku, prosím tě, až budeš v tom divadle, nic neříkej. Jenom slušně zdrav a poslouchej. A když budeš chtít vědět, co si lidé o tvém hraní myslí, zeptej se uvaděček nebo šatnářek. Ony tam jsou každý večer.“ Martin na tu radu nikdy nezapomněl.

Během studií účinkoval v řadě divadel – Pod Palmovkou, v Komedii – a slibně rozjetou dráhu nezastavila ani vojna, ani porevoluční otřesy v kultuře. Na začátku 90. let zazářil v pohádkovém filmu „Pták Ohnivák“, v komedii „Vekslák“ a dalších projektech. Zdálo se, že má našlápnuto k zářivé kariéře filmového milovníka. Mladý, pohledný, oblíbený – po takových byl hlad.

Na prahu dospělosti tak Martin Zounar okusil, jak opojná umí být sláva. Jenže doba se změnila. Přišel rok 1989, otevřely se nové možnosti. Martin, stejně jako mnozí kolegové herci, zatoužil v euforii svobody taky rychle zbohatnout. Nechtěl být závislý jen na štěstí a přízni diváků. Měl pocit, že sám rozumí světu a peníze na něj čekají. Vrhl se do podnikání.

Jeho první odvážný podnikatelský pokus byl v branži, kterou dobře znal: dabing. Zounar si pořídil vlastní dabingové studio a plánoval, že bude vydělávat na namlouvání zahraničních filmů. Nápad skvělý – měl kontakty, hlas, jméno.

Zpočátku šla práce od ruky a Martin si mnul ruce. Jenže business není pohádka. Spolupracující firmy mu po čase přestaly platit faktury a mladý podnikatel zjistil, že aby udržel studio nad vodou, musí si půjčovat peníze od známých a kamarádů. Jedna půjčka za druhou – a dluhy se začaly nabalovat jako sněhová koule.

Nevzdal to a zkusil štěstí podruhé, v úplně jiném oboru. Otevřel si vlastní restauraci v Praze. Věřil, že dobré jídlo a jeho jméno přitáhnou dost hostů. Z počátku to vypadalo nadějně – podnik navštěvovali přátelé, fanoušci, vše běželo. Jenže postupně náklady přerostly výnosy a podnikání se bortilo.

Dluhy z první neúspěšné firmy se spojily s dluhy z hospody a vyšplhaly do astronomických výšin. Sedm milionů korun. Taková částka by porazila i silnější nátury. Martin Zounar se ocitl v začarovaném kruhu dluhů. V jednu chvíli mu dokonce u dveří stáli nebezpečně vyhlížející vymahači, kteří vyhrožovali fyzickou likvidací, pokud neuvidí své peníze. Mladý herec se bál o život.

Podobný osud tehdy potkal i řadu dalších jeho hereckých kolegů. Po revoluci devadesátých let se totiž mnoho umělců nadšeně vrhalo do podnikání, aniž by měli zkušenosti s řízením firem nebo financemi. Vzduchem létaly sliby rychlého zbohatnutí a mnozí naletěli. Zounar tak nebyl výjimkou – patřil ke generaci herců, kteří kromě potlesku poznali i tvrdou lekci v podobě dluhů a ztracených iluzí.

Kariéra mezitím stagnovala. Pár rolí měl, to ano – hrál v seriálech, moderoval televizní pořady o vaření („Mňam aneb Prima vařečka“ byl jeho projekt na TV Prima). Jenže stín obrovských dluhů ho pronásledoval na každém kroku.

Když už to vypadalo, že hůř být nemůže, zasadil mu život další ránu – tentokrát přímo do srdce. Martin Zounar nikdy neměl nouzi o lásku. V mládí byl pohledný a charismatický, ženy ho vyhledávaly. Po studentské romanci s Lucií Zedníčkovou prožil v devadesátých letech vztah s jistou Lenkou, který trval téměř deset let.

Na přelomu milénia krátce randil s populární herečkou Mahulenou Bočanovou – ti dva se znali od konzervatoře a pojilo je hluboké celoživotní přátelství. Jiskra tehdy přeskočila, ale plamen lásky zůstal jen u platonického plápolání a vrátil se do roviny přátelství. Mahulena mu zůstala dobrým duchem – celoživotní „největší kamarádka od patnácti let,“ jak o něm sama řekla. Na prahu čtyřicítky však Martin potkal ženu, kterou považoval za osudovou.

Tou ženou byla Simona Brdičková, půvabná televizní producentka. Martin se do ní bezhlavě zamiloval. „Samozřejmě, já, když někoho miluju, tak je to zničující, teda pro mě,“ přiznal otevřeně. Simona byla silná, samostatná a temperamentní – přesně ten typ, který ho vždy přitahoval.

„Miluju dominantní ženy a to, že umějí stát na vlastních nohou. To mě na ní imponuje,“ říkal o ní s respektem. Jejich vztah byl od počátku vášnivý, ale komplikovaný. Simona stála nohama pevně na zemi a s Martinovými démony měla trpělivost jen do určité míry. Přesto spolu vydrželi dlouhých třináct let – bouřlivých, plných rozchodů a návratů.

Nejkrásnějším plodem jejich lásky se stala dcera Claudie, narozená roku 2008. Martin se v roli otce našel: malou Claudinku miloval nade vše a dal by za ni život. V těch nejhorších časech ho právě myšlenka na dcerku držela nad vodou. „Rodina, tedy partnerka Simona a dcera, jsou to nejlepší, co v životě mám. A budou vždycky na prvním místě,“ dušoval se, když se snažil zachránit, co se dalo.

Jenže přítelkyně Simona už toho měla dost. Martinovy problémy s alkoholem, které se mezitím objevily, a stín jeho finančních průšvihů, to všechno dolehlo i na ni. V roce 2015 prasklo, že spolu už dva roky nežijí. Martin veřejně přiznal, že jejich cesty se definitivně rozešly.

Jeho životní láska se od něj odstěhovala i s malou Claudií. Zprvu ještě doufal, že se dokáže změnit a rodinu získat zpět. Podle přátel se z rozchodu vzpamatovával jen velmi těžko. Snažil se zoufale získat Simonu zpět, ale marně – brzy zjistil, že jeho expartnerka už má po svém boku jiného muže, úspěšného podnikatele. To byla poslední kapka. Když Simona odešla, zhroutil se mu svět.

Byl to pomalý pád na dno. Martin nikdy úplně neztratil práci – pořád hrál v divadle, od roku 2005 se objevoval v populárních seriálech (například jako sympatický veterinář v „Rodinných poutech“ a „Velmi křehkých vztazích“). Od roku 2008 vstoupil do nekonečného seriálu „Ordinace v růžové zahradě 2“ jako svérázný doktor Bohdan „Bobo“ Švarc.

Diváci si jeho postavu intrikujícího, leč komického lékaře zamilovali. Zounar se díky Ordinaci dostal znovu na výsluní televizní slávy – a také k pravidelnému příjmu, který tolik potřeboval. Jenže v soukromí dál sváděl bitvu sám se sebou.

Alkohol se mu stal denním společníkem. Nebyl to žádný agresivní „opilec“, spíš typický kvartální piják, jak sám později řekl. Občas se „do toho opřel“ a týden o něm nikdo nevěděl. Pak zas dokázal fungovat. Ale pití se stávalo berličkou, bez níž nedokázal čelit stresu.

Trvalo to dlouhých patnáct let, než si skutečně přiznal, že má problém se závislostí. Dlouho své démony omlouval a utíkal před nimi. Až během Vánoc roku 2017 nastal zlom. Martinovi bylo padesát, cítil se unavený vším.

Jednoho dne sbalil tašku a dobrovolně nastoupil na léčení. Odešel do vyhlášené psychiatrické léčebny v Červeném Dvoře – na stejné místo, kde se léčila řada známých tváří, když už nemohly dál. „Ocitl jsem se v naprostém vzduchoprázdnu,“ popsal pocity, které ho k tomu vedly. Potřeboval si zachránit život.

Nebyla to ostuda, ba naopak. Otevřeně přiznal veřejnosti, že se jde léčit, a vysvětlil to po svém s humorem: „Ono je známo, že jsem takový kvartální. Prostě se občas napiju! Ne že bych v něčem jel… Jsou tu různé programy. Tak jsem toho využil.“ V léčebně strávil jen několik týdnů, ale stačilo to.

Pomohli mu nastartovat nový začátek střízlivého života. Martin Zounar se vrátil z Červeného Dvora klidnější, odhodlanější bojovat a hlavně – smířenější sám se sebou. „Hodně jsem si hrábnul na dno, ale zjistil jsem, že v životě má všechno řešení. Jenom to musíte chtít řešit,“ popsal později uvědomění, k němuž dospěl.

Když vyšel z léčebny ven, nečekala ho procházka růžovou zahradou. Stál ale na vlastních nohách, střízlivý a očištěný. Uvědomil si, že nemá smysl trápit se minulostí. Byl odhodlaný soustředit se na to dobré, co v životě má – především na svou dceru. Nikdy nezanedbával roli otce, ani v nejhorších stavech ne. I v době rozvodu a rozchodu s Simonou se snažil být Claudii nablízku.

„Jsem s ní každou volnou chvíli. Na to, co je důležité, se čas vždy najde,“ říkal. Claudinka vyrostla v krásnou slečnu, a zatímco slavný táta hrál v televizi doktora Švarce, ona se dokonce mihla v pár seriálech jako dětská herečka. Martin ji miloval celým srdcem, ale nutil ji do něčeho? Ne. Vedl ji k lásce k přírodě, koním, podporoval ji ve sportu.

„Má vlastnosti, které na lidech miluji. Je hodná, empatická a citlivá. Miluje přírodu, zvířata,“ liboval si pyšně nad svou dcerou. Tušil, že herečkou asi nebude – daleko víc ji lákal parkur na koňském hřbetu a v tom ji podporoval.

Po léčbě se Martin otevřeně postavil i svým financím. Postupně dokázal své závazky umořit. Dluhy splácel mnoho let. Dokázal to. Kdysi hrozilo, že skončí jako zničená troska, ale on se nevzdal. Zvedl se z popela svých průšvihů. Navenek zůstal tím usměvavým bavičem, kterého si lidé pamatovali, a uvnitř konečně nalezl smír s vlastními chybami.

Nevěřil, že by ještě mohl potkat někoho, s kým by prožil plnohodnotný vztah. Po rozchodu se Simonou zůstal několik let sám – až na krátké epizody. Jedna taková vzplanula v roce 2016, kdy se při natáčení seriálu „Přístav“ sblížil s kolegyní Alžbětou Stankovou. Sehráli spolu milenecký pár před kamerou a láska přeskočila i do reality.

Nějaký čas tvořili dvojici a Martin po svém boku zářil s novou partnerkou. Bulvár je překřtil na „zamilovaný pár roku“ a vtipkoval, že jejich poměr odhalil dokonce hereččin pes – Zounarova doga Limpy totiž Betku vítala tak nadšeně, že nebylo pochyb, jak často se u ní herec stavuje. Jenže oba tehdy měli za sebou čerstvé citové jizvy a jejich vztah dlouho nevydržel. Zůstali přáteli. Martin pak znovu okusil chuť samoty. Nejspíš už nečekal, že by ho potkalo něco krásného.

A přece se stalo. V roce 2019 – v čase, kdy to nejméně čekal – poznal Kateřinu Kantovou, sympatickou a inteligentní psycholožku. Seznámili se úplnou náhodou na procházce se psy. Spojila je totiž láska ke zvířatům. Martin venčil svou obří dogu Limpy, Kateřina vedla statného psa plemene cane corso.

Psi se očichali, zakousli do hry – a jejich páníčci dali spolu řeč. A už nepřestali. „Seznámili jsme se díky našim pejskům, takže nám půjdou i za družičky, spolu s našimi dcerami Claudií a Sofií,“ pochlubil se později herec, když vyprávěl, jak jejich vztah začal pohádkově. Kateřina byla také samoživitelka – měla malou dcerku Sofii a za sebou svůj díl zklamání. Martin a Kateřina si padli do oka i do duše. „Ona byla sama, já jsem byl sám, nikomu jsme naším vztahem neubližovali a prostě to takhle přišlo,“ popsal jednoduše osudové setkání.

Netrvalo dlouho a nový pár se k sobě nastěhoval. Martin se zamiloval hluboce, ale tentokrát s klidnou radostí, bez destruktivní posedlosti. Kateřina měla pochopení pro jeho minulost – koneckonců jako psycholožka věděla, čím vším si prošel. Do jejich domácnosti přibyl další čtyřnohý člen (Kateřinin cane corso slyšící na jméno Fíča) a také další dětský smích.

Claudie a malá Sofie si padly do noty a staly se z nich dobré kamarádky. Dokonce chodí do stejné školy. Martin s humorem sobě vlastním glosoval, že má teď doma tři holky (partnerku a dvě dcery) a konečně zase důvod těšit se domů – místo rybiček ho u dveří vítají dětské hlasité pozdravy a nadšení psi vrtící ocasy.

Nová láska Martina doslova postavila na nohy. „Získal jsem určitý klid, který pro své povolání potřebuji. Moc děkuji, že jsme se mohli potkat,“ říká vděčně o Kateřině. Jeho partnerka na něj měla i velmi praktický vliv: dohlédla, aby zlepšil životosprávu. Společně se pustili do režimu zdravějšího jídla a pohybu.

Martin začal míň hřešit dobrým jídlem a alkoholem, místo toho více cvičil, chodil na dlouhé procházky se psy. Shodil dvacet kilogramů nadváhy, které ho trápily v době největší krize. Proměnil se v charismatického elegána, z něhož vyzařuje pohoda.

Navzdory těm slovům se ale Martin Zounar svatby s Kateřinou nevzdal. Dokonce ji dvakrát požádal o ruku a dvakrát začali plánovat veselku – a pokaždé jejich plány zhatila pandemie covidu-19. Po druhém odloženém termínu si řekli dost. Nasadili si snubní prstýnky nanečisto a rozhodli se zatím nic neorganizovat.

Prstýnky teď hrdě nosí na ruce a usmívají se, když se jich někdo ptá, jestli se něco nezměnilo. „Říká se do třetice všeho dobrého, ale momentálně jsme tak šťastní, že necítíme potřebu něco organizovat nebo měnit,“ vysvětlil herec spokojeně. „Papír doděláme.“ S Kateřinou si připadají jako manželé už teď. Doma jim to funguje a svatba – ta může počkat.

Přesto se těší, až jednou proběhne. Mají totiž vymyšleno, že na obřadu nebudou chybět jejich psi jako svatební družičky. Takovou veselku svět neviděl, ale k nim se to hodí – psi sehráli v jejich lásce klíčovou roli, patří do rodiny. A rodina je pro Martina nyní vším. Nejen Claudie, ale i malá Sofinka od Kateřiny se stala „jeho holčičkou“.

Claudia, která je dnes už téměř dospělá, zůstává jeho největší oporou a inspirací. Otce a dceru stále pojí velmi blízký vztah.

Na veřejnosti se Martin opět naplno věnuje tomu, co miluje. Stal se z něj vyhledávaný divadelní komik – exceluje ve fraškách a komediích, třeba v aktuální bláznivé hře Nohy vzhůru! objíždí města a svým burácivým humorem rozesmává sály k slzám.

Na televizních obrazovkách se objevil i po konci Ordinace v dalším seriálu, a hlavně – dál rozdává dobrou náladu svými vtípky na sociálních sítích. Nebojí se shodit sám sebe pro pobavení druhých, což je vlastnost, které si fanoušci cení. Zounar zkrátka září více než kdy dřív.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Zounar

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-martin-zounar-kvuli-lasce-jsem-spal-tri-mesice-pod-mostem-40359884

https://www.readzone.cz/s-kym-zije-martin-zounar-po-padu-na-dno-a-rozvodu-nasel-lasku-u-psycholozky-kateriny-planovali-dvakrat-svatbu/

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-martin-zounar-miluju-dominantni-zeny-a-to-ze-umeji-stat-na-vlastnich-nohou-345090

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/516090/martin-zounar-exkluzivne-pro-blesk-primo-z-lecebny-co-me-sem-dostalo.html

https://www.kafe.cz/celebrity/martin-zounar-psy-svatba/

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/vztahy-a-sex/martin-zounar-katerina-kantova-simona-brdickova-laska-herec.A230208_081338_sex_sub

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/221954/svatba-u-zounaru-nebude-doma-vitala-martina-jen-samota.html