Třináctiletá nevěsta Edgara Allana Poea. Zfalšoval její věk, aby si ji mohl vzít

Co se té drobné nevěstě honilo hlavou? Tušila, jak pobouřlivé budou reakce okolí? I v polovině 19. století, kdy sňatky mezi bratranci a sestřenicemi nebyly výjimečné, působila třináctiletá nevěsta jako šokující úkaz. Věkový rozdíl čtrnácti let a příbuzenský vztah budily rozpaky – většina lidí by považovala Virginii za příliš mladou na roli manželky.

Edgar Allan Poe si to uvědomoval. Když v září 1835 spěchal na úřad požádat o sňatkovou licenci, uvedl na dokladech, že dívce je 21 let. Nebýt této lži, úřady by svatbu zřejmě nepovolily. On však nehodlal čekat. Poháněla ho vášeň, strach i vzdor vůči těm, kdo se jim stavěli do cesty.

Poe neprožil dětství obklopený rodinou; rodiče ztratil už jako batole a vychovával jej cizí pěstoun. Jako mladík se toulal světem – studia, armáda, dluhy – až nakonec zůstal bez prostředků. Roku 1831 zaklepal na dveře domu v Baltimoru, kde žila jeho ovdovělá teta Maria Clemmová s nemocnou babičkou a devítiletou dcerkou Virginií.

Přijali ho jako ztraceného syna. Edgar poprvé poznal, jaké to je mít domov: skromný, ale plný vzájemné opory. Zbrázděný životem, o čtrnáct let starší než malá sestřenice, našel v její rodině útočiště – a postupně i hluboké citové pouto k té drobné dívence.

Virginia k němu od počátku vzhlížela. Říkala mu mazlivě „Eddy“, on jí zase „Sissy“ – sestřičko. Trávili spolu každou volnou chvíli: Edgar ji učil psát a číst, chodil s ní na dlouhé procházky a smál se jejím dětským písničkám.

Když se zakoukal do jedné sousedky, Virginia mu ochotně doručovala milostné vzkazy – běhala po ulici s lístečky, které jí diktoval pro jinou ženu. Byl to nevinný čas, kdy jejich role byly jasné: on starší bratranec a mentor, ona oddaná holčička.

Jenže ani ty nejnevinnější časy netrvají věčně. Rodinu záhy stihlo neštěstí za neštěstím. Zemřel Edgarův bratr, poté i ochrnutá babička, která svým důchodem všechny živila. Baltimorský domov rázem osiřel a ocitl se na pokraji bídy.

V létě 1835 odjel Poe za prací do Richmondu. Novinářská kariéra mu měla konečně zajistit obživu. Místo úlevy ale pocítil palčivou samotu. Každým dnem víc postrádal svůj baltimorský azyl – tetu i milovanou „Sissy“. A právě tehdy se objevil další zásah osudu: Edgarův zámožnější bratranec Neilson Poe se nabídl, že třináctiletou Virginii vezme k sobě do péče.

Chtěl jí zaplatit školu a oddálit unáhlený sňatek – alespoň do chvíle, než by byla starší. Zajištěná budoucnost pro dívku z chudých poměrů? Zdánlivě šlechetný plán. Pro Edgara však tahle zpráva působila jako rána dýkou. V návalu zoufalství začal pít a zasypal příbuzné dopisy plnými hysterie.

„Oči mám zalité slzami… nechci už ani hodinu žít… víte, že Virginii miluji vášnivě… Myslíte, že by ji někdo jiný mohl milovat vroucněji než já?“ psal rozechvěle tetě Marii. Mladinké sestřenici adresoval naléhavá slova lásky – oslovoval ji „má nejdražší ženuško“ a prosil, ať mu nezlomí srdce. V jediném měsíci se Edgar Allan Poe propadl do zoufalství, opustil dobře placené místo a spěchal zpět do Baltimoru, rozhodnutý svou Sissy nikdy nikomu nevydat.

Jeho návrat znamenal jediné: svatbu co nejdříve. Už 22. září 1835 spolu v tichosti vyřídili formality na úřadě. Oficiální obřad pak následoval 16. května 1836 večer v Richmondu za účasti rodiny a pár přátel. Nevěstě bylo skutečně teprve 13 let, ženichovi 27 – a všichni zúčastnění to věděli. Přesto v matrice zůstalo zapsáno, že nevěstě je jednadvacet.

Edgar a Virginia se vzali navzdory všem pochybnostem. On získal zpět svůj domov a srdce, ona oddaného druha a ochránce. Manželství, které by pro jiného básníka mohlo být skandální kaňkou na pověsti, se pro Poea stalo zdrojem životní stability – alespoň na čas.

Po svatbě vzal Edgar na svá bedra odpovědnost nejen za mladou ženu, ale i za její matku. Stěhovali se za jeho prací z města do města: Baltimore, Filadelfie, New York. Žili skromně, často na dluh. V New Yorku si nemohli dovolit ani topení a teplé deky – Virginia spávala přikrytá manželovým starým vojenským kabátem.

Nuzné poměry však nesetřely jejich vzájemnou lásku. Poe svou ženu hýčkal, jak jen uměl. Vždy dbal, aby v domě bylo piano, protože věděl, že hudba je Virginiinou radostí už od dětství. A Virginia? Ta svého muže doslova zbožňovala. Sedávala u něj, když psal, tiše a trpělivě. Čistila mu pera, srovnávala popsané listy – pečovala o každý detail, aby měl Edgar na stole pořádek a klid k tvorbě.

Byla jeho nejvěrnější čtenářkou a přítelkyní. A on na oplátku zbožňoval ji. „Jeho láska k manželce byla extatickým uctíváním krásy ducha ,“ vzpomínal vydavatel George R. Graham. V očích Edgara Poea byla Virginia ztělesněním anděla, čisté krásné bytosti, kterou osud seslal do jeho pochmurného života.

Jejich soužití bylo něžné a možná nevinnější, než by se u manželů čekalo – řada známých měla pocit, že spolu žijí spíše jako bratr se sestrou než jako muž a žena. Byli to dvě spřízněné osamělé srdce, semknuté proti tvrdému světu venku.

Idyla však měla trhliny. Poe začal být známým a s věhlasem přišla i pokušení bohémského života. V roce 1845 způsobil rozruch skandál kolem jeho údajného flirtu s vdanou básnířkou Frances Osgoodovou.

Netrvalo dlouho a klepy dorazily až k Virginii. Mladá paní Poeová se tím užírala. Milovala manžela oddaně, a přece slyšela posměšné hlasy, že ji podvádí. Duševní trápení zhoršilo i její křehké tělo. Když později ležela na smrtelné posteli v horečkách, blouznila, že ji otrávila manželova sokyně.

Tak hluboko se jí do duše zaryl jed. Edgar možná nikdy skutečně nevěrný nebyl – podle svědectví přátel svou „Sissy“ ctil příliš. Ale stín pochybnosti a společenského odsudku na jejich lásku přece jen padl.

Brzy však měl přijít nepoměrně větší zármutek. V zimě roku 1842 se Virginiin osud zpečetil. Jednoho lednového večera hrála na piano a zpívala, aby rozveselila chudobný pokoj. Náhle se zajíkla, přerušil ji prudký kašel – a na kapesníku se objevily kapky jasně rudé krve.

Edgar se vylekal. Utěšoval ji, že to nic není, snad prasklá žilka. Ale dobře znal přízrak, který se nad nimi vznášel: tuberkulóza. Tato „bílá nemoc“ už mu kdysi vzala matku i pěstounku; teď vztáhla chladné ruce po jeho čtyřiadvacetileté ženě. Virginia strávila následujících pět let uvězněná mezi polštáři. Nemoc ji zvolna obrala o síly a odsoudila k roli věčného vězně ve vlastním domě.

Edgar se zoufale snažil najít místo, kde by jí bylo lépe – stěhovali se za mírnějším podnebím, nakonec zakotvili v rozpadlé dřevěné chaloupce na okraji New Yorku. Jenže tuberkulóza neúprosně postupovala. Z dříve veselé Virginie se stával tichý stín. Trpěla stálými horečkami, nočním pocením, pícháním na prsou a krutým kašlem, který plnil kapesníky krví. Mladá žena chřadla před očima a její muž tomu přihlížel v bezmocné hrůze.

Edgar Allan Poe nikdy nepatřil k duševně odolným – jeho život provázely deprese a sklony k alkoholu. Nyní ale čelil skutečnému peklu ztráty, které přicházelo pomalu, den za dnem. „Zešílel jsem, s dlouhými intervaly hrůzné příčetnosti,“ napsal tehdy v jednom dopise. Výstižně tím vystihl muka, která prožíval. Viděl Virginii trpět a nemohl nic dělat.

Každé drobné zlepšení jejího stavu vystřídal další prudký pád. Poeho blízcí ho vídali sedět u lůžka milované ženy se ztrhanou tváří, jakoby se z něj vytratil život. Když už nedokázal bolest snést, utíkal k alkoholu, ale střízlivění bylo o to děsivější. Mezi záblesky naděje přicházela děsivá střízlivost – uvědomění, že konec je nevyhnutelný.

Virginia nakonec sama cítila, že umírá. Přes den blouznila a v noci tiše naříkala do polštáře. Den před smrtí se na okamžik probrala. Z posledních sil zavolala ošetřovatelku a požádala ji o laskavost. Zpod polštáře vyndala drobný portrét svého manžela, který tam ukrývala, něžně jej políbila a podala jí ho s prosbou, ať ten obrázek předá Edgarovi.

Věděla, že on zůstane sám – a chtěla mu po sobě zanechat aspoň něco. Ještě poprosila matku, aby se o něj postarala a nikdy ho neopustila. Pak se mladá paní Poeová znovu ponořila do posledního spánku. Zemřela 30. ledna 1847 ve věku pouhých 24 let. Její utrpení skončilo, pro Edgara však byla tato ztráta osudovou ranou.

Poe stál nad poloprázdnou rakví v chladném pokoji jejich chatrče. Díval se na Virginiinu bezkrevnou tvář a teprve nyní si uvědomil krutou ironii: za celý jejich společný život neměl ani jedinou její fotografii nebo portrét.

Jako by se ta dívka, kterou miloval, do poslední chvíle vzpírala uvěznění v čase – jako by měla navždy zůstat třináctiletou nevěstou v jeho paměti. Zoufalý manžel proto nechal několik hodin po skonu zhotovit její posmrtný akvarelový portrét. Chtěl uchovat obraz, který se mu hroutil před očima. Ani to mu ale nepřineslo klid.

Edgar byl bez své „Sissy“ zlomený člověk. Jeho přátelé ho nacházeli v příštích měsících v nejrůznějších stavech – někdy opilého do němoty, jindy otupěle civějícího do prázdna. Nejčastěji však utíkal tam, kam ho Virginia volala nejvíce: na hřbitov. „Mnohokrát po smrti milované ženy ho našli uprostřed noci sedět u jejího hrobu – téměř zmrzlého ve sněhu“ líčil dobový zápis jeho zoufalé utrpení.

Bez Virginie vydržel jen necelé dva roky. Na podzim roku 1849 byl nalezen zmatený v ulicích Baltimoru a záhy zemřel za podivných okolností ve věku čtyřiceti let. Mnozí soudili, že přišel o vůli k životu, když odešla ona.

Z jejich příběhu zůstalo tiché memento – a také nesmrtelná ozvěna v literatuře. Smrt mladičké ženy se obtiskla do Poeova díla jako temný motiv. Jeho básně a povídky se znovu a znovu vracejí k obrazu krásné dívky na prahu dospělosti, která umírá a opouští milujícího vypravěče.

Byla to Virginie, kdo se stal předobrazem těchto tragických hrdinek. V básni Annabel Lee oplakává Poe ideální lásku zesnulé nevěsty u moře; v Havranovi marně volá ztracenou Lenoru; v povídce Ligeia oživuje zesnulou milenku pomocí temných kouzel. Ve všech těchto dílech dýchá stín jednoho skutečného osudu – osudu dívky, kterou Edgar miloval od jejích dětských let a která zemřela ve věku, kdy mnozí teprve vstupují do života.

Zdroje:

https://katherineluck.medium.com/the-short-sad-life-of-edgar-allan-poes-child-bride-d400af527ee3

https://allthatsinteresting.com/virginia-eliza-clemm-poe

https://en.wikipedia.org/wiki/Virginia_Eliza_Clemm_Poe

https://en.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe