Článek
Pátek 28. února 1986, krátce po jedenácté večer. Centrem Stockholmu prochází premiér jedné z nejklidnějších zemí světa bez ochranky. Nic netušící Olof Palme se vrací z kina a povídá si se svou ženou Lisbeth, když se těsně za jejich zády objeví neznámý muž. Z bezprostřední blízkosti padnou dvě rány.
Palme se kácí na chodník. První kulka ho zasáhla do zad a pronikla životně důležitými orgány. Druhá střela lehce zranila Lisbeth Palmeovou. Útočník na nic nečeká – utíká přes křižovatku do boční uličky, v níž mizí v noční tmě. Zůstává po něm krvácející padesátník v bezvědomí a zděšená manželka volající o pomoc.
O několik minut později je premiér naložen do sanitky, ale neznámý střelec už je dávno pryč. Někdo z přihlížejících ukázal směrem do postranní ulice Tunnelgatan, kde vrah zmizel po schodech vedoucích na vyšší úroveň města. Ve 23:30 přijímají stockholmské nemocnice naléhavé hlášení o pacientovi s průstřelem hrudníku. V půlnoci je Olof Palme prohlášen za mrtvého.
Ještě téže noci se zpráva šíří Švédskem. Zaskočení policisté zpočátku nemohou uvěřit, že obětí je skutečně předseda vlády. Pro moderní Švédsko jde o bezprecedentní zločin: atentát na úřadujícího politika nemá obdoby od dob krále Gustava III., který byl zavražděn v roce 1792. Během několika hodin se rozjíždí masivní pátrání.
Do střehu jsou uvedeny policejní hlídky v celé zemi, ale prvotní chaos a komunikační zmatky hrají vrahovi do karet. Protože Palme neměl ochranný doprovod a neměl u sebe ani doklady, trvá vyšetřovatelům drahocenné desítky minut, než potvrdí jeho totožnost a vyhlásí mimořádná opatření. Neznámý pachatel mezitím stihne uniknout – a zanechává po sobě jen dvě vystřelené kulky ráže .357 Magnum.
Kurdská stopa
Vražda oblíbeného, ale zároveň kontroverzního politika okamžitě vyvolává vlnu spekulací. Devětapadesátiletý Olof Palme byl charismatický sociálnědemokratický lídr, který vedl švédskou vládu s krátkými přestávkami od počátku 70. let. Na domácí scéně i v zahraničí si získal respekt odvážnými postoji proti válce ve Vietnamu a proti apartheidu v JAR, zároveň ale čelil nenávisti ze strany krajní pravice a odpůrců své politiky.
V minulosti dostával výhrůžky smrtí. Teď leží mrtvý na mokrém asfaltu – a státní aparát horečně hledá, odkud přišla smrtící rána. Už krátce po činu má policie několik svědeckých výpovědí. Lidé z okolí místa činu popisují útočníka jen vágně: muž střední postavy v tmavém kabátě, který po výstřelech utíkal směrem k nedalekým schodům. Jasné identifikační znaky chybí. Lisbeth Palmeová, která v šoku klečela vedle umírajícího manžela, prý střelci zahlédla tvář – nikoho však nepoznává.
Od sobotního rána 1. března 1986 se rozbíhá nejrozsáhlejší kriminalistické vyšetřování v dějinách Švédska. Případ dostává krycí jméno „Palmemordet“ – vražda Palmeho. Tisíce policistů prověřují všechny myslitelné verze motivu. Už prvních pár dnů ukazuje, jak mimořádná událost Švédsko potkala: v zemi náhle sílí obavy, zda nešlo o organizovaný politický útok, nebo dokonce o mezinárodní spiknutí.
Policie dostává tipy na možného střelce ze všech stran – a bohužel záhy se ukazuje, že ne všechny stopy jsou ověřené. Vyšetřování vede stockholmský policejní náčelník Hans Holmér, který se od počátku přiklání k teorii, že za atentátem stála kurdská militantní organizace PKK.
Několik týdnů před atentátem švédská vláda veřejně odsoudila aktivity PKK na svém území a označila je za teroristickou organizaci. Holmér je přesvědčen, že Palmemu se mohli pomstít právě kurdští extremisté.
V následujících měsících policie pod Holmérovým vedením investuje obrovské úsilí do „kurdské stopy“. Probíhají razie v kurdsko-syrské komunitě, stovky výslechů členů exilového kurdského hnutí a dokonce tajná sledování. Jenže konkrétní důkazy schází. Žádný svědek neviděl poblíž místa činu nikoho, koho by bylo možné s PKK spojit.
Ani mezinárodní spolupráce s tureckými úřady a tajnými službami nepřináší potvrzení, že by PKK plánovala vraždu zahraničního premiéra. Po roce usilovné práce je „kurdská“ varianta stále v mlze. Holmér přesto dál trvá na své teorii. V lednu 1987 nechává zatknout desítku podezřelých osob kurdského původu a požaduje pro ně obvinění z Palmeho vraždy.
Prokuratura však odmítá – důkazů je žalostně málo. Místo průlomu přichází blamáž. V únoru 1987, rok po atentátu, je Holmér nucen rezignovat na post velitele vyšetřovacího týmu. Největší pátrání švédské historie tak zůstává bez úspěchu a policie se vrací na začátek.
Christer Pettersson před soudem
Po debaklu s kurdskou stopou se vyšetřování otevírá jiným verzím. Začínají se více prověřovat i motivy vnitřní – možnost, že premiéra zavraždil osamělý jedinec z domácího prostředí, ať už psychicky narušený člověk, nebo drobný zločinec toužící po proslulosti. V této linii vyšetřovatelé narazí na jméno Christer Pettersson.
Pettersson je dobře známá postava ze stockholmského podsvětí: recidivista závislý na alkoholu a drogách, který byl v minulosti odsouzen za násilné činy. Svědci uvádějí, že se v osudný večer potloukal v okolí místa činu. Důležitější je však svědectví přímo od Lisbeth Palmeové. Ta je rok po vraždě – v prosinci 1987 – znovu požádána, aby si vybavila tvář atentátníka.
Policie jí ukazuje sestavu fotografií a posléze i rekonstrukci s živými figuranty. Lisbeth ukáže právě na Petterssona. Tvrdí, že jeho obličej odpovídá muži, kterého na chvíli zahlédla nad padajícím manželem.
Na jaře 1988 je Christer Pettersson zadržen a obviněn z vraždy švédského premiéra. Proces začíná v červnu 1989 a vzbuzuje obrovskou pozornost médií. Pettersson je první a na dlouho jediný člověk, který stanul před soudem kvůli Palmemu. Senzační soudní líčení přináší několik týdnů detailních výpovědí.
Státní zástupce staví obžalobu především na identifikaci Petterssona paní Palmeovou a na časové rekonstrukci – tvrdí, že Pettersson mohl stihnout doběhnout na místo činu z nedaleké restaurace, kde byl ten večer viděn. Chybí ale přímé důkazy. Zbraň se nenašla a u Petterssona doma nebyly objeveny žádné stopy spojitelné s vraždou.
Verdikt soudu první instance je přesto překvapivý: Pettersson je v červenci 1989 uznán vinným z vraždy Olofa Palmeho a odsouzen na doživotí. Švédsko si na okamžik oddechne – zdá se, že pachatel je dopaden a spravedlnosti bude učiněno zadost.
Jenže o několik měsíců později přichází zásadní zvrat. Christer Pettersson se odvolává k vrchnímu soudu a ten v listopadu 1989 rozsudek ruší. Odvolací soud konstatuje, že důkazy jsou nedostatečné. Identifikace očité svědkyně – jakkoli ji podala samotná vdova po oběti – nemůže stačit k odsouzení bez podpůrných forenzních důkazů.
Pettersson je propuštěn na svobodu. Veřejností to otřese podruhé: po naději na objasnění případu přišla studená sprcha. Pettersson si v dalších letech užívá pofidérní slávy – objevuje se v bulvárních médiích, několikrát se k vraždě nepřímo přihlásí v rozhovorech, aby vzápětí své „doznání“ odvolal.
Úřady i mnoho Švédů o něm dál neoficiálně uvažují jako o nejpravděpodobnějším pachateli. Vyšetřovatelé se ho dokonce pokoušejí dostat znovu před soud, když shromáždí doplňující svědectví o Petterssonových údajných výhrůžkách Palmemu.
Nejvyšší soud ale v roce 1998 nepovolí obnovení procesu – nové důkazy nejsou průkazné. Christer Pettersson umírá v září 2004 ve věku 57 let bez toho, aby se přiznal nebo aby mu vina byla prokázána. Jeho smrtí definitivně končí jedna kapitola: první a dosud poslední člověk souzený za vraždu Olofa Palmeho zůstává oficiálně nevinný.
Tři dekády bez odpovědi
Po nezdaru s Petterssonem se případ znovu ocitá ve slepé uličce. Letí roky a z Palmeho vraždy se postupně stává nejdéle nedořešený zločin v moderních švédských dějinách. Vyšetřovací spis bobtná – v listopadu 1999 mají složky případu už přes 60 000 stran dokumentů a protokolů.
Postupně se vyměnilo několik šéfů vyšetřovacího týmu. Každý z nich prověřil bezpočet verzí a dostal se za hranice země i do jejího podzemí. Motivy se hledají všude: od mezinárodního komplotu až po čin vyšinutého jednotlivce. Média a soukromí badatelé rozvíjejí četné konspirační teorie.
Hovoří se o možném zapojení jihoafrických tajných služeb (Palme patřil k nejhlasitějším kritikům apartheidu a údajně mohl překážet tamnímu režimu). Jiná verze viní z atentátu domácí ultrapravici a dokonce jednotlivé policejní důstojníky sympatizující s krajní pravicí – i to se prověřovalo, protože se ukázalo, že v řadách stockholmské policie panovala vůči Palmemu nenávist.
Žádná z těchto teorií však nepřináší hmatatelné důkazy. Čas od času policie ohlašuje zdánlivě průlomová zjištění: například nález revolveru Magnum, který by mohl být vražednou zbraní. Balistické testy ale vždy zklamou – skutečná vražedná zbraň zůstává neznámá.
Stig Engström
Nakonec se rozhodující jméno vynořilo tam, kde ho před třiceti lety přehlédli. Stig Engström byl nenápadný šedesátník, grafik, který v roce 1986 pracoval v pojišťovací společnosti Skandia na rohu ulice Sveavägen – tedy jen pár kroků od místa činu. Engström uvedl, že osudnou noc vycházel z práce a náhodou se připletl k čerstvě postřelenému premiérovi.
Byl jedním ze svědků, kteří vypovídali na policii v prvních týdnech. Tehdy ho vyšetřovatelé nebrali jako vážného podezřelého – spíš jako možného svědka, ačkoli jeho výpověď byla místy zmatečná. Během let ovšem několik indicií začalo ukazovat jeho směrem.
Engström se v následujících letech opakovaně objevoval v médiích, kde kritizoval vyšetřování a líčil, jak na místě činu pomáhal. Postupně se však ukázalo, že některé detaily popisoval způsobem, který vzbuzoval podezření. Navíc měl vojenský výcvik, vlastnil zbraň a netajil se krajně pravicovými názory. V okruhu známých dával najevo, že Palmem pohrdá.
Teprve po roce 2015 se vyšetřovací tým začal znovu intenzivně zajímat o stopu vedoucí k tomuto nenápadnému muži přezdívanému pro svou pracovní pozici „Skandiaman“. Revidovali se svědectví z místa činu – a Engströmova postava jako by do nich zapadala. Někteří svědci už v 80. letech popsali střelce tak, že se nápadně podobal Engströmovi.
Vynořily se i nové rozhovory: investigativní novináři vypátrali Engströmovy blízké a kolegy. Ti potvrdili jeho nenávistné výroky vůči Palmemu. Přímý důkaz sice stále chyběl, ale kruh indicií se uzavřel. Engström sám se už k ničemu vyjádřit nemohl – v roce 2000 spáchal sebevraždu.
Dne 10. června 2020 – po 34 letech od atentátu – svolává švédská prokuratura mimořádnou tiskovou konferenci. Hlavní prokurátor Krister Petersson oznamuje, že vyšetřování případu Palme se uzavírá. Jako pravděpodobný vrah je označen právě Stig Engström. Do rukou spravedlnosti už ale postaven nebude, protože nežije.
Policie podle prokurátora dospěla k závěru, že celkový souhrn nepřímých důkazů ukazuje na Engströma jako na pachatele, který jednal z nenávisti k premiérovi. Po tolika letech je to průlom – a přece tahle tečka působí rozpačitě.
Ani tím však příběh neskončil. V roce 2023 se objevují nové pochybnosti a prokuratura pod tlakem veřejné debaty provádí revizi svého stanoviska. V prosinci 2025 překvapivě oznamuje, že důkazy proti Stigu Engströmovi byly nedostatečné a jeho označení za vraha bylo předčasné. Případ však zůstal uzavřen.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Olof_Palme
https://www.aklagare.se/en/for-the-media/press-releases/2020/june/decision-in-the-investigation-into-the-murder-of-former-swedish-prime-minister-olof-palme/
https://www.aklagare.se/globalassets/dokument/ovriga-dokument/amr-8123-25-18dec-2025-translation-of-a-decision-in-a-review-case.pdf
https://www.reuters.com/article/world/doubts-remain-as-sweden-closes-case-of-palme-assassination-after-34-years-idUSKBN23H106/
https://www.reuters.com/world/prosecutor-finds-no-reason-reopen-case-unsolved-1986-murder-swedish-pm-olof-2025-12-18/
https://blogs.loc.gov/law/2021/03/the-murder-of-swedish-prime-minister-olof-palme/
https://www.theguardian.com/news/2019/may/16/olof-palme-sweden-prime-minister-unsolved-murder-new-evidence
https://www.reuters.com/article/world/factbox-swedish-prime-minister-palme-the-man-and-the-murder-idUSKBN23G385/
https://www.jstor.org/stable/10.7591/j.ctt5hh02h
